O Víně

Dnes začnu s hodnocením adjustáže, která je vydařená, mě osobně se líbí, některým však dávám za pravdu, že je podbízivá a snažící se korespondovat s designem vinařských ocenění. Může to být pravdou, osobně to však považuji za málo důležité. Milovník vína nakonec stejně vždy posuzuje podle obsahu láhve.

Co říci o vínech? No, dívám se na prestižní ocenění, je jich dlouhá řada. Jak se k nim však vyjádřit? Pro mě složitý oříšek, doufám, že správně popíšu to, co mám v hlavě. Ta vína chutnají, chutnají dokonce velmi. Jsou příjemně voňavá, hedvábná a slibující. Zdá se mi ale, že ze začátku slibují a slibují, v konečném dojmu však nudí a neplní to, co si předsevzala. Původ těchto vín je z mnoha viničních tratí Moravy a člověk by si řekl, že každé víno bude diametrálně jiné. Vždyť tam je jiný „Terroir". Jenže není to snad ani možné, ale každé víno je si v mnoha vjemových parametrech podobné jako vejce vejci! Když si načnete Veltlínské zelené, ve skutečnosti si budete načínat „Moravínské zelené", když si dopřejete Ryzlink rýnský, bude Vašimi chuťovými buňkami hýbat „Ryzlink moravínský". A takto můžu pokračovat dál přes Aurelius, Sauvignon či Müller-Thurgau. Kde je tvář vín? Kde je jejich duše? Myslím, že utopená v moderní technologii. Nechť se na mě nikdo nezlobí, ale toto není přírodnost, kterou hledám. Toto je vyumělkovanost, která oslňuje prvním dojmem. Z vín se ztratil život! Jsou sice kvalitní, oblíbená, dobrá a pitelná, ale bohužel neskutečně uniformní a někdy i vlezlá! Na prestižních vinařských soutěžích mají dle mě právě z výše popsaných skutečností úspěch. Nevím, jestli jim to mám přát. Mnozí se do mě možná hlava nehlava pustí, ale to co jsem napsal je můj osobní názor. Takto mohu pokračovat s tím, jak moc na mě udělal velký dojem Ryzlink vlašský 2003 pozdní sběr (obec Úvaly - trať U lípy) či Rulandské šedé 2003 pozdní sběr (obec Mikulov - trať Pod valtickou silnicí). Pokaždé se mě však třetí vypitá decka ptala, proč je vjemově o tolik níž, než byla decka „první"..? A že bych si chtěl tato vína koupit znovu... to ne. A už vůbec si je dát do archivu. V co by se měla vyvíjet, to netuším.

Tím, jsem nechtěl říct, že si tato vína nebudu, a ani vy že si je nemáte kupovat. To rozhodně ne! Spíš to vidím tak, že než bych se vrátil ke stejné láhvi jednoho sice podařeného vína s výše zmíněnou vadou na kráse, kterou jsem se zde snažil popsat, se u této firmy obrátím na lákavou láhev vína jiného a budu se těšit, že mě snad překvapí a její obsah bude konečné zcela jiný a hlavně svůj. Budu-li toto vše parafrázovat, mohu to říct i tak, že 80 % produkce této firmy jsou vydařená vína známková. No a že je p. Budín mistrem známkových vín dokazuje svým Grand Cuvée bílé 2003, které se s konečným hodnocením 92 bodů stalo Šampiónem letošních Valtických vinných trhů...

V konečném součtu si vína z Moravína kupuji vcelku často a možná podvědomě hledám zlom. Veltlínské zelené 2003 pozdní sběr (barrique) (obec Valtice - trať Kačisdorfské pole), který je už po dvou deci prakticky jen bonbónový a z odrůdovosti typické pro veltlín nemá nic, je však až příliš silné kafe. Anonymně byl námi v přímém boji konfrontován s Veltlínským zeleným 2003 pozdní sběr (obec Dobré Pole - trať Daniel) z Mikrosu. Po prvním dojmu bych polemizoval, které že víno bych si vybral, obě působila velmi pěkným dojmem. S delším prochutnáváním však moravínský ztrácel a po právě třech deci z něho byl pouze chudý pocestný, zatímco ten z Mikrosu stál se vztyčenou hlavou a pevnou stavbou i přes nezadržitelně stoupající teplotu vína. Opět zajímavé. A nakonec se nemohu nezeptat, proč vůbec někoho napadlo, dávat Veltlínské zelené do barikového sudu...

Pokračovat můžu Ryzlinky rýnskými z ročníků 2002 a 2003. To jsou sice vína dobrá, líbivá a úspěšná, ale přátelé, to zkrátka nejsou Ryzlinky rýnské ani náhodou! Dodám ovšem, že reputaci výrazně zlepšuje ročník 2004 pozdní sběr (obec Mikulov - trať Pod Svatým kopečkem), pod kterým bych si možná představil ten vytoužený „zlom". Pil jsem ho před třemi týdny a před dvěma dny opět. Ten je tak úžasně šťavnatý! Nádherná kyselinka, ryzlinková vůně i chuť a hlavně svými vlastnostmi na mě působí stále stejně skvěle a nezprotiví se. Kéž by taková byla i vína ostatní! Kupte si ho, je opravdu vynikající. (Pozor nikoliv pozdní sběr 2004 z obce Valtice, trať Kamenné hory. Ten jsem prozatím neměl možnost zdegustovat).

Červená vína jsem měl možnost ochutnat pouze v omezeném množství, možná o to více mě ale překvapila. O Rulandském modrém 2002 pozdní sběr (obec Úvaly - trať U lípy) jsem napsal podrobnou recenzi. Článek o Svatovavřineckém 2003 pozdní sběr (barrique) (obec Bulhary - trať Za vojáčkem) na sebe nenechá dlouho čekat. Velmi vydařená mi připadala být dvojice půllitrovek. Bylo to Zweigeltrebe a Frankovka 2003 - výběry z hroznů.

Ještě se musím vrátit k trati Za vojáčkem! Budu teď možná mírně infantilní, ale přijde mi to jako velmi hezký, milý a úsměvný název. Určitě se na ni někdy budu chtít podívat. Ne však po setmění a v době vinobraní. To by tam na mě totiž mohl některý opravdu číhat a v domění, že jsem špaček, mě prošpikovat olovem. Neví někdo, proč se ta trať jmenuje Za vojáčkem?

Webové stránky (www.moravino.cz) jsou sice pohledné, věcné, účelně zpracované a najdu na nich mnohem více informací, než například na stránkách společnosti Patria Kobylí. V globálu jsou ale opět chudé a nic víc než chudé.

V našem příštím povídání se zaměříme na vinařskou společnost Patria Kobylí a.s.