O Víně

Chtěl bych dnes navázat na článek z minulého víkendu, k jehož snad až příliš ujetému tématu přišlo kupodivu i pár reakcí - viz chat u článku Teoretický pohled fyzika na některé procesy, probíhající uvnitř révy vinné.

Všechno to asi vzniklo během jedné dovolené v září na Krétě, kdy jsem v plážové restauračce nad svou hlavou uviděl viset tolik hroznů, že mne napadlo, kolik asi tekutiny musí keřík révy protáhnout svým tělem, aby nalil bobule hroznů až k prasknutí?
Nedávno jsem si tedy u nás v obchodě koupil běžný vzorek stolních hroznů, viz fotografie pod článkem. Šlo o růžové hrozny nezjištěné odrůdy, dovoz z Itálie. Celý trs měl 1,420 kg a připadal mi spíše nadprůměrný, alespoň co se týče srovnání s hrozny, které si občas kupuji od místních pěstitelů. Zvážil jsem i několik bobulí a to na elektronické, cejchované přesné váze Sartorius, váží s přesností 0,01 g. Vážení jsem prováděl tzv. poměrnou metodou, tedy vždy opakovaně a také několik bobulí současně a pak jsem metodou nejmenších čtverců (kvadrátů odchylek od průměrné hodnoty :-) , což ale laiky nemusí tolik zajímat ) zjišťoval jejich přesné hmotnosti.

Chcete-li pobavit manželku nebo jiné příbuzné, dělejte to taky tak - budou se upřimně smát. Po chvíli jsem pochopil, že určení hmotnosti s chybou jednoduchého, běžného zvážení, bude pro účely mého výzkumu stačit. Celý pokus se tak náramně urychlil a to asi o 500 % :-). Zajímavým údajem nechť tedy je fakt, že největší bobule dosahovaly velikosti zakrslé švestky a jejich hmotnost byla i vyšší než 25 gramů! Ano, bobule o hmotnosti 2,5 dkg, což si myslím je opravdu pořádný macek.

Celý hrozen obsahoval 118 ks bobulí a to poměrně velkých. Našly se mezi nimi i 4 ks záprtků, které ihned putovaly do drtiče. Z tak dobrého stavu bobulí usuzuji na chemické ošetřování a dobré povětrnostní podmínky. Každá bobule (neboť jsem celý hrozen v závěru pokusu snědl) obsahovala 1 až 5 ks pecek a platilo zde pravidlo přímé úměry, tedy větší bobule = více pecek. Opakovaným měřením jsem zjistil, že pecky tvoří 5 až 8 % hmotnosti bobule, dále asi 15 % hmotnosti bobule je tvořeno slupkou a zbytky po lisování dužniny. To znamená, že nejméně plných 80 % hmotnosti bobule je tekutina. Pokud tedy sním kilogram hroznů, vypiju tak vlastně více než jednu sedmičku (rozuměj objem 0,7 l) přírodního nektaru. Nemluvě o všech těch tělu prospěšných látkách ve slupce, dužnině a i v peckách, které se doporučují chroupat také.

Překvapením bylo pro mne zjištění, že celý trs hroznu měl stopku, jejíž hmotnost byla pouhých 21,3 g tedy pouhé 1,5 % hmotnosti hroznu. Podle mne to svědčí o velmi kvalitní struktuře stavby těla stopky, která udrží prakticky stokrát větší hmotnost a to i v podmínkách pekelného žáru (na slunci určitě i 50° C ), nebo za poryvů větru z různých stran. Rozhodl jsem se tedy stopku blíže prozkoumat. Protože můj foťák měl trošku problém zachytit dostatečně velký obrázek řezu stopkou, nakreslil jsem ten řez pastelkami podle zjištění, provedeného lupou s 12-násobným zvětšením. Kromě vnější slupky je tak směrem ke středu stopka tvořena jakousi zelenkavou dužninou, která má středově směřující vlákna, trošku mi připomínala strukturu a barvu dužniny plodu kiwi. Zcela ve středu je pak dužnina více žlutá, nebo písková. Taky jsem si udělal poznámku, že ta středová část vypadá jako mokrý, hrubě sypaný písek. Získal jsem pocit, že zelená „kivi" dužnina je tělo stopky, kdežto ta středová „písková" část je vlastním kanálkem, cestou, kterou do bobulí proudí tekutina a jiné látky. Obojí struktura, tedy zelenkavá i ta žlutavá ve středu byly po zmáčknutí „mokré".

Pravdou je, že použitý vzorek-hrozen byl subjektivně sice moc pěkný a vypadal zdravě, ovšem chuťově byl spíše podprůměrný, obsahoval hodně dužniny, byl málo sladký a chutnal spíš jako švestka. Kam se tohle hrabe na naše hrozny z keříku redukovanou úrodou odrůdy třeba Irsai Oliver...

Podle mého odhadu může na jedné starší rostlině révy - viz obrázek z řecké restaurace - pěstované pro bohatost stolních hroznů růst až 50 trsů velikosti jako mnou zkoumaný vzorek. Mám na mysli keřík révy, pnoucí se po pergole, dřevěném lešení, tedy takový, kterému se téměř nebrání v růstu. Za ta léta se z něj stane obvykle úplný strom a plodí a plodí. Obrázek pod článkem zachycuje většinu hroznů, které vyrostly ze tří hlav...

Jenoduchým výpočtem jsem tak dospěl k poznatku, že podobným kmínkem révy musí provést nejméně 70 litrů tekutiny a připočtu-li odhadem stanovenou „vypařovací konstantu", dostávám se k číslu někde kolem jednoho sta litrů, což je opravdu VELKÉ číslo... Všechna ta masa je protáhne objemem kmene (jeho středové části) o průměru nějakých 1-2 cm a to jakýmsi blíže nezjištěným způsobem, o němž jsme debatovali v mém prvním článku a v diskuzi o něm.

Závěrem chci říct, že bylo zajímavé takhle si osobně „osahat" a rozpitvat celý hrozen a udělat si vlastní obrázek o tom, co je to vlastně réva vinná za kabrňáka :-)

Nakonec ještě poznámka - měření byla prováděna za pokojové teploty a vlhkosti, měřící přístroje byly řádně cejchovány, lupa vyčištěna a hladina alkoholu v mé krvi byla na hodnotě 0,0 %.