O Víně

Nechci tento článek pojmout jako vylévání si ušlápnutého srdíčka do deníčku, proto ona zmínka o zlých vzpomínkách bude umístěna až zcela na konci článku. Podívejme se raději nejdřív na to pěkné a zajímavé, co můžete při návštěvě severní vinařské oblasti Itálie - Alto Adige potkat a spatřit.

Přijíždíte-li Brennerským průsmykem do tohoto obrovského údolí, jejímž středem se prodírá z nedalekých Alp sem pádící řeka Adige z malebného rakouského Tyrolska od Insbrucku s pozůstatky staveb zimní olympiády, nejdříve Vás upoutá krásná příroda. Ještě na rakouské straně Südtirol nečekaně najdete např. malá horská jezírka, snad plesa - nicméně na rozdíl od Vysokých Tater to zde jsou spíše rybníčky a přímo mezi vesnicemi, u cesty a mezi statky.

Ani si nevšimnete hranice - zato výběru dálničních poplatků ano - a jste na italské straně, kteréžto "jižní Tyrolsko" zde nazývají Alto Adige, tedy Vysoké Adige, nebo Horské Adige ("adidže"). Osobně jsem žil v bludu, neboť jsem celou dobu nevím proč myslel, že jde o "Staré Adige". V každém případě jde o specifickou kulturní oblast s vlastním jazykem a nářečím původních obyvatel Ládinců a také lehce anarchistickou historií.

Celou obrovskou průrvou mezi více než kilometr vysokými svahy kolem se táhnou snad nekonečné pole vinic s typickým vedením révy na pergolách, kdy se větve keříků zvedají asi 2 m nad zem a leží na latích, široce rozpažených ve tvaru hodně otevřeného písmene V. Tento způsob vedení révy se však také pomalu mění a začíná se zavádět způsob jiný, úspornější na místo. Umožní vinaři vysázet více keříků révy na stejném prostoru, nicméně na keřících takto vedených pak roste méně hroznů - výsledkem má být vyšší kvalita vína. Musím ale říct, že tato novinka zatím nemá všeobecnou podporu - potvrdili mi to dva vinaři, o nichž se zmíním dále.

V oblasti Alto Adige jde o nejvýše položené italské vinice. Je zde i slavná vesnice Tramin, podle níž dostala jméno odrůda Gewürtztraminer, tedy Tramín. Ta se zde dá pěstovat do výšky asi 700 m nad mořem. Více odolné odrůdy, jako jsou Sylvánské zelené, Kerner a Rulandské šedé rostou a plodí až do nadmořských výšek 750 m a výše pak už jen odolný Müller-Thurgau a to až do výšek 900 m nad mořem. Specifické podmínky, na svazích ke slunci nakloněné polohy a časté mlhy v celém úrodném údolí dávají vínům osobitý charakter.

Víte vlastně, že Itálie je jedinou evropskou zemí, kde se ve všech krajích pěstuje réva vinná a olivovníky? Nejvýše položenou a nejsevernější italskou vinicí je právě v oblasti Alto Adige položená a poměrně známá Novaccela ("novačela"). Jde o klášterní statek s dodnes aktivními mnichy, kteří se o své vinice starají společně s dalšími 70 zaměstnanci.

Abych se zmínil o místních odrůdách, na nichž si mlžete smlsnout, pokud si pojedete prohlédnout např. okolí desítky kilometrů dlouhého jezera Garda (Lago di Garda), pak zkuste vína z odrůd např. červená Schiava, nebo Legrein, jižněji pak známá Teroldego. Sousedící oblast ještě o něco jižněji je pak oblast Trento, velmi známá svými šumivými víny Spumante, vyráběné klasickým způsobem z odrůdy Chardonnay. O založení a rozšíření těchto vín se zde zasloužil jeden významný rodák, jehož jméno snad známe všichni, i když z jiné jeho aktivity - byl to slavný Enrico Ferrari a jeho dodnes fungující rodinný statek právě letos slaví 100 let od svého založení.

Musím se také lehce zmínit o módě, o nadšení Evropy pro růžovou barvu. Růžová letos opravdu vede, v jedné pěkné restauraci jsem měl možnost vidět kuchařku v růžové zástěře a dokonce zde servírovali i cukr v růžovém obalu - viz foto pod článkem :-)

Měl jsem možnost setkat se se zástupcem vinařské firmy Fattoria di Montecchio, která je výrobcem vín a nositelem slavné toskánské apelace Chianti Classico ("kianti"). Pokud Vám slovo MONTECCHIO připomíná příjmení veronského milence Romea z dramatu sira W. Shakespeara, jde o náhodu - vinařství leží u toskánské Florencie, zatímco Romeo byl situován do městečka Montecchio mezi Vicenzou a Veronou, což je oblast Veneto.

Slavné italské Chianti vyrábí z odrůdy Sangiovese ("sandžovéze") a podle způsobu výroby se lze také setkat s dražší variantou - Chianti Classico Riserva, popřípadě se specialitou výrobce, vínem s apelací IGT (Indicazione geografica tipica) - ještě dražším ale asi i nejlepším Pietracupa z centrální oblasti Toskánska. O těchto vínech si ještě něco napíšeme a dozvíme se o něm více, až si přivezené láhve otevřu.

Pan Giovanni Matucci ze zmiňované firmy Fattoria di Montecchio a jeho syn mi poskytli krásně provedené propagační materiály a vyslovili přání najít spolehlivého partnera pro distribuci svých vín v Česku a okolních zemích - takže pokud jste dočetli až sem a pokud máte někdo zájem mít na vizitce erb této slavné vinařské značky, ozvěte se mi pro kontakt, nebo se ozvěte přímo - viz oficiální stránky - www.fattoriamontecchio.it.

Bohužel méně obeznámené čtenáře musím zklamat, uvidí-li v supermarketech italské baculaté láhve s palcovým písmem řvoucím nápisem Chianti. Jde většinou o víno sice z Toskánska pocházející, ale svými vlastnostmi a kvalitou nemá s pravým Chianti Classico nic společného. Lehký pohled do historie nám řekne, že podobně jako u vín z veronské oblasti Veneto - jde o vína Soave nebo Valpolicella, také oblast toskánského Chianti byla na nátlak vinařských lobby zhruba před 40 lety rozšířena ze svých původních hranic na větší oblast. Do těchto apelací "nově příchozí" vinaři přinesli hlavně cenovou válku. Jak jinak by mohli konkurovat po dlouhá léta zaběhlým a dominujícím výrobcům? Tím samozřejmě utrpěla především kvalita vína a pověst slavných značek.

Po roce 2000 však italští vinaři začali s nápravou - původní oblasti vinohradů označili přídomkem Classico, tedy např. Chianti Classico, Soave Classico a odlišili tak dvě rozdílné kvality vín. Samozřejmě Vám hodně napoví i údaje na vinětě, design a především cena lahve.

A jaké že tedy zlé vzpomínky mne tentokrát provázejí? Nechali jsme si s kolegou poslat 3 kartóny vín Chianti Classico a Classico Riserva na hotel, nicméně jeden kartón přišel zcela rozbitý - ach ti Italové.
V noci pak někdo vlezl mým pootevřeným balkónovým oknem v 1. patře do pokoje a odnesl si kromě hotovosti i mé krásné švýcarské hodinky automaty plus digitální foťák se spoustou fotek, také např. k dnešnímu článku... Takže do mého archivu zajímavých dokumentů přibyl protokol o zápisu události s místními carabiniéry - chovali se velice slušně a profesionálně, nicméně neodhalili nic.
Na dovršení všeho jsem si po návratu domů při nárazu nohou do dveří nechtěně za živa amputoval nehet na levém malíčku... Nicméně několik lahví italských a při průjezdu Německem i zdejších vín čeká na otevření a recenze.