O Víně















Nikdy neříkej nikdy! Ano, i takto by se dala zahájit dnešní recenze. V mém reportu z Malorky v roce 2007 jsem se zmínil o lahvi Copiña ročníku 1998, konkrétně jsem napsal: Za cenu 4,75 € nemá sebemenší chybu, vlastně ano, už ho asi neokusím. A právě tuto lahev mi daroval Marin, který ji odtud v témže roce přivezl. Udělal mi tím obrovskou radost, protože jsem si mohl pěkně v klídku domova toto víno prozkoumat. A stálo to za to! Za to mu ještě jednou moc děkuji.

Během předvánočního plenění archivu jsem v sekci vyhrazené pro Františka Mádla narazil mezi červenými skvosty na pozapomenutou lahev bílého vína, která už měla být dávno otevřená.


Po osmi letech, kdy zveřejňujeme recenze je to dnes terve má čtvrtá recenze na řecké víno. Rozhodli jsme se vstoupit do roku 2010 nějakou zajímavostí a tak na Nový rok otevírám lahev Nemea ročníku 1998. V jaké kondici víno bylo se dočtete v dnešním článku.

Tak jestli tohle není náhodička! Při vkládání degustačních poznámek do mého elektronického přítele PDA se mi vloudil do tváře malý, takový ten šibalský úsměv. Objevil jsem, že před dvěma lety jsem na tento portál, také takhle zkraje roku, psal recenzi na Rulandské bílé téhož ročníku, tatáž firma, dokonce stejná viniční trať, jen přívlastek měl co do činění s ledem. Tak to zajímavá možnost věru jest, porovnat ledovku versus slámovku stejných, výše zmíněných atributů.
