O Víně

Těžce pochybuji, že by někomu z čtenářů a zboudilých návštěvníků tohoto vyjímečného portálu chyběly mé recenze na vína, nicméně po určité tvůrčí pauze se opět pouštím do popisu vín, zakládajících se na poznatcích, získaných mými přetíženými čivy... Nicméně to zkusím.

Mám poslední dobou (asi tak dva roky) nějaký osobní problém se studenými bílými víny :-( Jakmile si hrknu decku, začne se mi v krku - a celé té trubce, co vede do žaludku - všechno bouřit, vztekat a jakoby zduřovat. "J." mi radí, abych si šel nechat strčit sondu do gágoru, ale já starý posera nechci riskovat, že by tam pan dochtor za 30,- Kč objevil něco, co by mi znemožnilo popíjet...
Takže jsem se naučil pít jen červená vína (což mi ostatně nikdy nedělalo problémy) a pokud už "musím" i bílá, tak je buď nechám nepředpisově oteplat na téměř pokojovou teplotu (15-18°C), nebo si je ohřeju v ústech a doušky prokládám kousky vhodného jídla a pak to jakž takž jde.
Je tedy škoda, že všechny ty za minulá léta nastřádané bílé výběry z hroznů (a vyšší přívlastky) z nejvěhlasnějších tratí potkal takovýto konec, ale to už je holt život. Ze svých cest si tedy vozím vína červená, často vyhlášené značky a radostně si je užívám. Říkám tedy Carpe diem, dokuď žijem, protože jedinec nikdy neví, kdy mu osud znemožní pít (či se věnovat jinému koníčku...).

Pod článkem zde dole si můžete prohlédnout a u popisek obrázků mi snad i trošku závidět, jak jsem si s těmito víny užíval. Pokud bych měl zhodnotit víno z dnešního nadpisu, pak jeho bezesporu největším zážitkem, mě připraveným, byl způsob jeho nabytí. Sedím si takhle jednou u večeře na jižné Krétě a Michalis se mě ptá, které víno chci dnes otevřít k večeři. Ošívám se a nevím. Pozve mne tedy do zázemí restauračky, abych si sám vybral. Volím jednu lahvinku červeného (podle mne - místní bílé pro našince vůbec nemá cenu pít) a jen tak bokem se ptám, co je to tady vedle bokem za dvě láhve něčeho, co se tváří nenápadně a tajemně. Vtom jde okolo majitel restaurace Iannis a vyhrkne: "Vem si tu flašku, jen si ji vem, ty máš vína rád, u tebe bude v pořádku...". Nepomáhá nic, žádné výmluvy, že nejsem žádný expert a že tu flašku stejně vypiju.

Udivené pohledy místního osazenstva mi potvrzují, že jde o vyjímečný okamžik - turista dostal od Janise TU láhev, kterou si tam on šéf schovával tolik let !! No, jsme tam letos už po dvanácté a každý rok utratíme každé euro (dříve drachmu), přivážíme pravidelně slivovici, becherovku ba i absinth, takže nakonec darovanou láhev obezřetně balím do ještě mokrých ručníků a triček a úspěšně s ní (a dalšími 13 láhvemi) přistáváme v Ruzyni. Pozn.: později se Iannisovi revanšuji litrovkou irské whisky, kdy poštovné na Krétu mě stojí skoro víc, než samotná láhev - ale pořádek musí být !.
Víno u mě v chlaďáku leží další asi rok a půl a teď, teď se tedy odhodlávám tuto tajemnou láhev otevřít. Hlavní etiketa není, chybí. Místo ní je na vystouplém svislém "rantlu", který z láhve vystupuje, natištěn přímo na skle řecký název vína. Já to čtu jako Ktima Kallga, přičemž to druhé slovo je bez záruky. Barva tohoto čtvrt století satrého vína je podle očekávání temně, neprůhledně tmavě rudá, bez nějakých záblesků. Prostě mrtvá řecká tůně ve stínu.

Vůně vína tomuto dojmu odpovídá, překvapení se tentokrát nekoná. Cítím těžké, vyzrálé a staré jižní víno, které mi ale připadá staré tak 5-7 let, ale rozhodně ne 23 let. Pravda ale je, že zase takový expert přes dvacetiletá vína opravdu nejsem... I v chuti se nekoná překvapení. Anebo trošku ano - jsa v minulých dnech napájem víny z fotek zde pod obrázkem, je tato řecká (resp. krétská) Ktima hutným, krásným balzámem s odbouraným ostřím, mazlavě plným nápojem se silně povidlově třešňovým aroma. Marně se snažím přijít na jméno odrůdy - kde nic, tu nic. Víno nakonec získává sice jen lehce nadprůměrnou známku, ale dává mi i něco, co se nedá známkovat - pocit, že jde téměř jistě o předposlední láhev svého druhu na světě a že víno na mě čekalo dlouhých 22,5 roku...
Malinká zadní etiketa tak tak informuje o výrobci a kategorii selské víno. Dozvuk dlouhý, krásný, pocit je příjemný, doušky hladí a víno je vyvážené, otesané "zednickým dlátem" a roky ležení ho zušlechtily. Směle se může rovnat slavným vínům italským, ale má jednu vadu - asi ho už nikdy nikdo nikde nesežene(-me).
Ale tak už to s životem chodí - jednou a dost. Druhý pokus nemáme...

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: nezjištěna
Ročník: 1985
Jakost: nezjištěna
Kategorizace: selské víno
Zatřídění dle zbytkového cukru: nezjištěno
Vinařská oblast: Řecko
Vinařská podoblast: Kréta
Výrobce: Oinoexagogiki A.E, ale můžu se plést
Alkohol: 12 % obj.
Nic jiného nelze o víně zjistiti ...