O Víně

Ročník 2000 proběhl v Burgundsku zdárně až na poněkud chladnější červenec. Hrozny byly zdravé a v optimálním výnosu. Z nějakého důvodu, který jsem v recenzích ročníku nepostřehl, se však vytvořilo v hroznech méně taninů a kyselin než se tvoří v tzv. ročnících špičkových, takže v porovnání s ročníkem 1999 nebo 2002 hodnocení jeho kvality světovými recenzenty není nejlepší. I když ročníky 2001 a 1998 dopadly ještě hůře. Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že do těchto ratingů je hodně promítán ten potenciál zrání, tj. zejména množství taninů schopných vyzrát. Dvoutisícovka jich měla málo, tudíž body dolů. Co s vínem, s kterým nelze donekonečna spekulovat a vydělávat na něm. Já však zbystřil, protože se u některých Grand Cru, na která se běžně čeká deset, dvanáct let, v posledním vydání Hugh Johnsonova kapesního průvodce tento ročník začal tisknout tučně a barevně - neklamná známka, že víno je na vrcholu a může se otevřít.

Clos des Lambrays dosáhlo statutu Grand Cru teprve v roce 1981. Ale už předtím mělo zlaté roky, kdy jeho renomé bylo obrovské. Jeho slávu založilo v roce 1365 opatství v Citeaux. Po revoluci roku 1789 byl pozemek rozdělen mezi 74 majitelů. Jakým způsobem se podařilo pozemky opět scelit pod jediného majitele, se zde neuvádí. Koncem sedmdesátých let ovšem třetinu keřů vyklučili a osázeli znovu. Snad toto, nebo několikeré vystřídání majitelů povážlivě zakývalo jeho pověstí. Od konce osmdesátých let se ovšem vše stabilizovalo a o Clos des Lambrays se píše lépe a lépe. I když stále je to takové rezervované, prý jeden z největších terroirů Burgundska (stejnou svažitost a orientaci má už jen La Romanée a Romanée Conti), ale... jakoby v kontextu šlo vyčíst, že víno má rezervy v tom být jedním z nejlepších vín Burgundska.

Současnými majiteli je postarší německý pár - a to se mimo jiné obráží i v jejich webových stránkách (www.lambrays.com). Nejenže zatím funguje jen německá a francouzská verze, ale stránky jsou na francouzské poměry doslova nadupané údaji o vínech a vinici. To určitě zohledním v známce za „Ostatní služby“.

Pozemek Clos je velký 8,7 ha a nachází se ve svahu přímo nad obcí, z jedné strany hraničí s Clos de Tart Grand Cru, z druhé přes cestu s Clos St.-Denis Grand Cru. Dělí se dále na tři climats, což je vzhledem k tomu, že se jedná o monopole, tj. vinici jediného vlastníka, celkem kuriózní. U všech climats (Meix Rentier - růžek ležící nejblíže obci, Les Larrets - největší, středová část a Les Bouchots - severněji po svahu položený pás) je na webu rozepsáno čím se drobně liší v expozici a složení půdy. Orientace spíše východní až severovýchodní, nadmořská výška dle webu 250 metrů, ovšem mapa ukazuje 275-320 metrů. Průměrné stáří keřů je 40 let, ale na oněch nevyklučených dvou třetinách spíše 60 let. Web dokonce uvádí klony pinotu zde vysazené (114, 115, 272), hustotu výsadby(10 - 12000 keřů/ha). Ručně sbírané hrozny se pečlivě třídí, některé ročníky putuje do Grand Cru jen něco málo nad polovinu hroznů, zbytek bývá dobrovolně deklasifikován na Morey-St.-Denis Premier Cru. Hrozny se neodstopkovávají a nakvášejí 15-18dní. Poté zrají 18 měsíců v sudech z allierského dubu, z poloviny nových. Před lahvováním je lehce filtrována vždy jen poslední šestina objemu sudu. Vinařství vyprodukuje ročně 30-40000 lahví Grand Cru, mimo vína z Morey ještě v malinkém množství Puligny „Clos du Cailleret“ Premier Cru, a „Les Folatiéres“ Premier Cru. A ovšem i pálenku Fine de Lambrays.

Adjustáž: Klasická velmi těžká tmavá burgundská lahev. Ta by byla jistě tvrdší než moje hlava. Cínová záklopka, korek ne zrovna výstavní kvality, ale těsnil dobře. Etiketa střídmá, svou prostou neokázalou noblesou zcela koresponduje s vínem.

Vzhled: Barva slabší. Klasika. Jaktože si tam v tom Burgundsku nepřidají těch 15 % Vavřince, Neronetu nebo jiného barviče zubů? To je jim snad jedno, kolik bodů to dostane na soutěži? :-)

Vůně: Na první nalití se můj nos zanořený do Riedlovky zahalil do známého nasládlého komplexu jahodového kompotu, lesních plodů s dominancí sušených brusinek. Nějaké výraznější kořenitosti (hřebíček, skořice, vanilka) zmiňované u tohoto vína jedním degustátorem na webu jsem si nevšiml. To spíš lesní půdy, jako bych oškraboval nožem nohu lišce nebo suchohříbku. Na druhé nalití, po asi půlhodině, se vůně přeměnila víc do delikátnosti černé čokolády či černých višní, ale nic prudce intenzivního. Lehkost, elegance, zasmušilost. To je to, proč tahle vína miluji. Nezajímá mne, v kterém bodě škály intenzity se vůně nachází, ale ta ležérní grácie, na tu se nedá zapomenout.

Chuť: Byla ve mně malá duše, přeci jen jsem očekával nával třísel z vína předčasně vyrušeného z poklidu stárnutí a zrání. Už jsem napůl sahal po karafě... Ale ne, Johnson ví, o čem mluví. Ušlechtilá nasládlá lahodnost pokryje jazyk a tříslovina se objeví až v samém závěru. Víno po sobě v prázdných ústech zanechává dlouhou zasněnou stopu, přitom není vůbec důrazné či koncentrované. Spíš vyvážené, zamyšlené. To též považuji za umění.

Tady se vyplatilo zariskovat, být přiměřeně skeptický a příjemné překvapení se dostavilo. Takové víno bych se nebál doporučit komukoliv, i když škarohlíd by jistě něco našel na čemkoliv.

Ostatní: Velmi oceňuji úroveň webové prezentace. S dostupností to bude horší. Vína Clos des Lambrays k nám dováží Domaine R&W , leč jejich portfolio začíná až ročníkem 2001. Mimochodem za ceny od 2.925,- do 3.513,- Kč. V Le Bouchonu a Le Terroiru je k mání špičkový ročník 1997 za ceny kolem čtyř, pěti tisíc korun. Dvoutisícovka byl zřejmě příležitostný nákup pana Domince, počítám, že víc jak kartón ho neměl. Zato za excelentní cenu. Zadám-li do www.wine-searcher.com ročník a Clos des Lambrays, vyskočí mi ceny začínající v přepočtu na 1.800,- Kč. U Dominců však bylo za 1.750,- Kč a nějaké drobné, po odečtení slevy coby en primeur zákazník za 1.575,-Kč. To je až podezřelé. Takhle levně jsem v Čechách k francouzskému vínu ještě nepřišel. Že by čínský padělek? Ba ne, vysvětlení je v množství. Wine Searcher nám vyhodí i ceny za kartóny. Pokud si to přepočtete, koupí celého kartónu se můžete dostat až na cenu 890,- Kč/lahev. Zřejmě cena předjímající paniku těch, kdo se bojí, že víno už je na vrcholu a brzy bude neprodejné. Z hlediska poměru cena/kvalita pokládám tuto lahev za jeden z mých nejvydařenějších obchodů, alespoň co se Francie týče. Že by se konečně s cenami francouzských vín tady blýskalo na lepší časy?

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Obchodní název: Clos des Lambrays
Odrůda: Pinot noir (Rulandské modré)
Ročník: 2000
Jakost: Appellation d´Origine Controlée (AOC)
Kategorizace: Grand Cru
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Burgundsko
Vinařská podoblast: Côte de Nuits
Vinařská obec: Morey-St.-Denis
Viniční trať: Clos des Lambrays - Grand Cru
Výrobce: Domaine des Lambrays
Alkohol: 14 % obj.
Způsob odlepení etikety: lahev ponořit do horké vody
Cena: 1750,- Kč (po slevě 1575,- Kč)