O Víně

Opět jsem se pokusil do našeho speciálního týdne sáhnout po něčem reprezentativnějším. Myslím atributy jako sladké víno z oblasti Burgenland a reginonu na to přímo vyhlášeného Neusiedlersee. Navíc ještě Reserva (zrání na dřevě po několik měsíců, zde minimálně šest) jsou jakýmsi příslibem dobrého zážitku. Nevěříte? Tak schválně. Po druhé světové válce bylo méně než 100 ha osázeno révami mezi bahnitým rybníkem na východním břehu okolo vesnic Illmitz a Apetlon, kde měli jen místní prašné cesty a žádnou elektřinu. Široké vesnické cesty jsou stále lemovány jednoduchými, přízemními chalupami s doškovými střechami z místní slámy. Koňské potahy tu nejsou zvláštností. Maďarská hranice je jenom několik kilometrů daleko. Krajina je úplně rovná, jezero obrostlé rákosím sahajícím až do pasu. Pohledy na jezero jsou nesmírně stereotypní. Jeden malý kopeček v krajině, vysoký 25 metrů, je považován za horu. Toto nevypadá jako popis skvělé vinařské krajiny. Ale tajemství leží v jezeře, zakrytém do mlžného závoje během dlouhého, teplého podzimu podporujícího ušlechtilou plíseň na hroznech, Botrytis cinerea, takže všechny hrozny vypadají, jakoby byly ponořeny do popela z kamen. Je to nejteplejší rakouský region (příliš horký pro brzo zrající Riesling) otevřený teplým panonským proudům; červené odrůdy (pěstované v prostředí, které se příliš neliší od Médocu) zde každý rok spolehlivě vyzrají. Jezero jim pomáhá udržet si svěžest. Poslední zárukou úspěchu jsou zvídaví, skvělí, vzdělaní a rozumní sklepmistři, kteří sbírali zkušenosti po celém světě. To nezní špatně, co? Jistě existují lepší kousky jako vyhlášený Ausbruch, nebo různá trockenberrenauslese (cibébové výběry), ale bohužel se mi v této „týdenní“ odrůdě ve sklepě nenacházely. Ale nebojte, až přijde na řadu můj tramínový týden, určitě sáhnu po nějaké takovéto specialitě.

Pravda, vinařství Limbeck není zrovna z těch nejznámějších dané oblasti a tak nejspíše adjustáž nebude nijak povědomá. Láhev je poctivého objemu 0,75 L a typu Bordo, zde tmavě zelené barvy, takže mlsandy je dosti. Korek je velmi poctivý kousek, sice střední kvality ale této cenové kategorii poslouží velmi dobře. Asi tak nebude ani překvapením hezký potisk na téměř celé části 44 mm. Viněta obsahuje dostatek údajů, přehledně podaných, jen její layout je takový nějaký „smuteční“. Bohužel také žádné analytiky nejsou uvedeny. Ale hlavně že tam píšou pro mne stěžejní údaj süß, tedy sladké.

Barva je krásně vyzrálá, sytě zlatá a pokud mne zrak nešálí, tak se tam i za tu dobu ještě stále koupou zelené odlesky. Viskozita je jen „středně“ zvýšená, pokud uvážíte s kým máme tu čest. Ale takto působí jen v prvních pár okamžicích. Při nalévaní dalších sklenic jako by se již vínko rozkoukalo a slzí o poznání četněji. Tady již vzniká ten správný „filtr“ na stěnách sklenice, skrze který vzniká pikasovsky rozmazaný snově iluzorní náhled na svět kolem. Vůně je středně až velmi intenzivní a povolí širokospektrální stavidla čichové fantazie hodně dokořán. Píši fantazie, protože jistě je zde pár hlavních, nosných tónů, na kterých by se asi shodla většina degustátorů, ale je zde také velký prostor pro vlastní vnímání a zatřizování. Tak například já nasál plným objemem mých plic a se zavřenýma očima promítal na přivřená víčka obrazce velmi seschlých cibéb, botrytidy, dřeva, meruněk, chleboviny. Kdybych vycházel jen z těchto tónů a neviděl láhev (tedy popisky), zcela určitě bych začal hledat shody v mé smyslové databance „Tokajská vína“. Pak se ale objeví něco, co Lipovina nebo Furmint příliš nerozšiřují - jako tropické ovocné tóny manga, banánu, žlutého melounu či ananasu. Dokonce jsem si tam vyčmuchal i jemné petrolejové tóny, květový med, nebo dokonce „pálavové“ květy.

Určitě čekáte, jak to dopadlo ve hlavní části symfonické partitury po všech těch závdavcích barev a vůní. Pak vězte, že chuť zdárně sekunduje a završí dílo do harmonického celku. Je zde téměř od každého něco. Nejprve asi udeří vysoká sladkost, která je ale záhy usměrněna pikantní, až říznou kyselinkou. Ta ani po osmi letech neztrácí svěžest a sílu poprat se s nášupem cukrů z vyzrálých hroznů. Pak si lze také povšimnout hezké minerálnosti a dřevitých tónů po ležení na dubovém sudu (reserve). A co mne osobně učaruje u některých vín této odrůdy je taková ta máslovinka, šak to známe, na takové to domácí mlsání, která je také velmi hezky zastoupena u vín z oblasti Loiry a odrůdy Chenin Blanc (podrobněji ve článku Degustace francouzských vín z oblasti Loiry a Rhony). Tak toho si zde člověk užije pěkně a dosytosti. Ale abychom jen nechválili, zmíním také pár negativ. Dochuť je poněkud hřejivější a chce nám dát najevo silnější alkohol, než by tam měl být. Také výše extraktu není z těch, která tato vína mají potenciál dosáhnout a ještě mne mrzela absence vývoje vína během večera. Téměř identické, pravda velmi povedené, ale přeci jen stejné mlsání po celý večer.

Ve článku byly použity materiály z Johnsonova Světového atlasu vín.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Weissburgunder (Rulandské bílé)
Ročník: 1999
Jakost: pozdní sběr
Kategorizace: botrytické / reserva
Zatřídění dle zbytkového cukru: sladké
Vinařská oblast: Burgenland
Vinařská obec: Neusiedlersee
Výrobce: Limbeck
Alkohol: 12 % obj.
Číslo šarže: LE5071/00
Teplota podávání: 6 - 10 °C
Doporučená archivace: dobrá
Způsob odlepení etikety: do lahve nalít horkou vodu
Cena: 146,- Kč (od dovozce, akční cena podzim 2006, normálně 180,- Kč)