O Víně

Jaké tedy jsou mé zážitky s vínem, které jsem okusil před více než dvěma měsíci? Asi se to nedělá, rozhodně ne na začátku recenze, ale já musím! Vzpomínky jsou stále velice živé a žádné z vín, které jsem od té doby mohl ochutnat je nezastínilo a nevymazalo. Pravda, některé kousky se velice přiblížily, možná jsou objektivně i lepší, ale zde zafungovalo něco navíc, nejspíš tolikrát vyslovený a nepopsatelný faktor X.

Blíže představovat vinařství Vladimíra Tetura asi netřeba. Můžete se o něm vše potřebné dovědět třeba v reportáži Vinařství Tetur Vladimír Velké Bílovice. Možná jako pro většinu z nás pro mne dlouho existoval jako „pan Irsai Oliver“. Protože jsem si dlouho nepsal systematické poznámky o koštovaných vínech, těžko můžu říci, který jeho irsai mě oslovil nejvíce, ale snadno si vybavím, že žádný z nich nebyl špatný, naopak. Stejně dobře si vybavuji, jak jsem s ním jednou vyloženě „dostal“ kamaráda, který mi tvrdil, že jej „voňavky“ neberou...

V listopadu loňského roku jsem se panem Teturem zastavil na krátké návštěvě u něj ve sklepě, tedy vlastně v hangáru! Každý holt nemůže mít štěstí na malebnost prostorů jako třeba Reisten. Nicméně co třeba chybí prostorům (i když degustační místnost je velmi vkusná), toho má nadmíru pan Tetur osobně. I když jsem jej zjevně odváděl od práce a díky zpoždění nabrané cestou mu asi i trochu naboural plány, byl ochotný, vstřícný a neváhal otevřít jakoukoli láhev, na kterou jsem ukázal. I kdyby jeho vína nebyla vyloženě mými favority (velmi snadno se jimi však stala), za svůj přístup k běžnému konzumentovi, který jej přepadne v soboru odpoledne, si zaslouží můj obdiv. Stalo se tedy, že jsem namísto pár irsaiů vezl poměrně rozmanitou skladbu šesti kartonů a mezi nimi i tento pinot.

Když jsem pak jednoho únorového pátečního odpoledne četl dojmy hned několika zdejších pravidelných přispěvatelů z Posezení především nad Rulandským modrým (nejen) z Čech a Moravy, věděl jsem, že ten večer prostě nějaký pinot budu muset otevřít. Nutkání bylo příliš velké, abych mohl myslet ten večer na jinou odrůdu :-)

Šáhl jsem tedy po jednom z rulandských modrých, které jsem zmíněný listopadový víkend přivezl z Velkých Bílovic.

Teď si vlastně teprve uvědomuji, že najít originální způsob, kterým v každé recenzi uvést zastavení nad adjustáží není vůbec lehké... Dnešní víno čekalo na svojí příležitost v láhvi typu Bordó z hnědého skla o standardním objemu 0,75 l a uzavřena velice kvalitním 40 mm dlouhým korkem typu plátek-drť-plátek. Lahev je opatřena velice zajímavými detaily v podobě reliéfního výlisku představujícím logo vinaře a název vinařství. Přední etiketa je dělená, poměrně jednoduchá, obsahující základní údaje a oživená abstraktní malůvkou, která ve mne evokuje zapadající slunce nad vinohradem. Velmi příjemně na mě působí neotřelý druh písma, který je na etiketách použit. Celkově se mi adjustáž líbí, je originální a z dálky rozpoznatelná. Jediným „klasickým“ nedostatkem tak budiž absence analytických hodnot.

Byl jsem poměrně překvapen středně vysokou barvou, rozhodně jsem neočekával takovou intenzitu. Přestože je víno už poměrně nazrálé, ve sklence ještě netvoří nahnědlé okraje. O kvalitě a vysoké cukernatosti hroznů pak svědčí pěkné mosty, které se po zakroužení tvoří na sklence.

Už obligátní přičichnutí k čerstvě otevřené láhvi dávalo tušit, že si nos přijde na své. Přesto bez mučení přiznávám, že jsem byl opravdu překvapen s jakou intenzitou na mě ze skleničky zaútočila vůně této rulandy. Očekávání jahod se nekonalo, jako první můj nos atakovaly selské tóny, doplňované uzeným kouřem, za kterým se skrývala paleta ovoce, poskládaná především ze zralých třešní a švestek. Ovocné tóny pozvolna přecházely až do alkoholové vůně připomínající griotku. Byl jsem polapen, tohle víno by se dalo klidně jen čuchat. Tato vůně se pro mě nejspíš na nějakou dobu stane vzorem komplexnosti a mnohovrstevnatosti. Dokonce mě inspirovala k malému experimentu, kdy jsem vzal dvě skleničky a víno do nich nalil s cca 5 minutovým odstupem. Bylo úžasné sledovat ty proměny a porovnávat jak se postupně projevují jednotlivé složky a vůně se „rozbaluje“.

Byl jsem velice potěšen, když první doušek naznačil, že víno je v chuti stejně bohaté a nadupané jako ve vůni. Chuť je opět velmi bohatá a komplexní, s podmanivými, nasládlými a uhlazenými tříslovinami, kterým zdatně sekunduje pikantní kyselinka s kořenitým podtextem. Ovocná složka se prezentuje především zralými třešněmi či možná spíše višněmi, v náznacích lze objevit marmeládové tóny a švestková povidla, které by se mohly dalším ležením ještě zvýraznit. Dochuť bych označil za středně dlouhou až dlouhou, když její odeznívání je ponejvíce provázeno opět vyzrálými třešněmi. Velmi oceňuji citlivou práci s barikovým sudem, soudím, že víno bylo dřevem vhodně obohaceno.

Víno má velmi pevnou strukturu, je již pěkně nazrálé, harmonické, ale současně má potenciál se dále vyvíjet. Dalším ležením se harmonie jednotlivých složek ještě více vyladí. Víno si můžete vychutnat už nyní, jeho kondice je opravdu velice dobrá, tady záleží spíše na osobním vkusu a možnostech archivace.

Závěrem ještě připojím odpověď pana Vladimíra Tetura na můj dotaz k tomuto vínu, která přišla takřka obratem: Hrozny pochází výhradně z Velkých Bílovic. Část je vlastních a část vykupujeme od stálých dodavatelů. Zpracování hroznů probíhá moderní bezoxidační technologií ve vinifikátoru, který nám umožňuje plynulé promíchávání rmutu velmi šetrným způsobem bez přístupu kyslíku pod vlastní ochrannou atmosférou. Takto nám při fermentaci neunikají buketní látky, extrakt a alkohol, takže víno má mnohem vyšší strukturu. Po alkoholovém kvašení probíhá jablečno-mléčná fermentace ve speciálním tanku s tepelnou regulací. Po takto zdlouhavé výrobě začíná školení vína, a to zpočátku v nerezovém tanku a později v klasických ležáckých sudech. Před lahvováním Rulandské modré 2002 nechalo naležet v sudech typu barrique na 10-12 měsíců. Používám francouzské sudy od firmy Nadalie, Francois-Ferrer, Seguin-Moreau, vypálení střední typ Allier. Vínu se na trhu daří dobře, bylo zařazeno do Salonu vín ČR a získalo mnoho dalších ocenění. Víno je vhodné pro okamžitou konzumaci i na ležení ještě další 2-4 roky. Nicméně „každá bečka je jednou prázdná“, takže zde se jedná o končící partii. A na úplný závěr smutná zpráva :-(. Slova pana Tetura se naplnila, on sám už víno nemá k dispozici, jeho dostupnost se tedy bude povážlivě snižovat. Ale abychom se neloučili příliš pesimisticky, víno má svého nástupce, Rulandské modré 2003 výběr z hroznů z téže trati, na které se můžeme podívat třeba příště.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Rulandské modré
Ročník: 2002
Jakost: výběr z hroznů
Zbytkový cukr: suché
Vinařská oblast: Velkopavlovická
Vinařská obec: Velké Bílovice
Viniční trať: Haňby (Přední hora)
Výrobce: Vinařství Vladimír Tetur, Velké Bílovice, Záhumní 1277
Číslo šarže: 69
Evidenční číslo jakosti: 30218V/03-7023/88
Číslo vzorku: 12
Alkohol: 12,7 % obj.
Obsah zbytkového cukru: 3,0 g/l
Obsah kyselin: 4,2 g/l
Bezcukerný extrakt: 29,67 g/l
Datum sklizně: 10. října 2002
Výnos: 55 q/ha
Teplota skladování: 10 - 12 ºC
Teplota podávání: 16 - 18 ºC
Doporučená archivace: 2009 (údaj výrobce)
Ocenění: Salon vín 2005/2006
Způsob odlepení etikety: láhev vložit na 5 min. do horkovzdušné trouby při teplotě 180 °C
Cena: 190 Kč (přímo od výrobce listopad 2006)