O Víně

Pamatujete ještě na nedávný článek Zaostřeno na Turecko, kde jsme si zmapovali tuto ne příliš známou vinařskou destinaci? Mohli jste se tam dočíst, že vinařství Kavaklidere (Topolové údolí) bylo založeno roku 1929 v Askaře a produkuje 14 miliónů litrů vína ročně (řadíce se tak na pomyslnou druhou příčku), s podílem exportu zhruba 20 %. Z internetových stránek se ještě dozvídám, že Kavaklidere oslavilo v roce 2006 sedmdesáté sedmé narozeniny a dále rozšiřuje své působiště od roku 1987 na vinici Ankara-Akyurt Plant a 2003 na Nevşehir-Kapadokya. Prostor na ukládání vín se zvětšil na 18 miliónů litrů ročně a jsou pyšní na to, že jejich portfolio zahrnuje 31 rozdílných druhů vín a grepových džusů. Během těch sedmdesáti sedmi let nasbíralo kolem 400 ocenění ať už v domácích, nebo mezinárodních soutěžích. Zakladatel je milovník hudby a umění, biznismen Cenap And, který také participuje v různých hudebně-uměleckých aktivitách. Vinařství je také sponzorem významného International Ankara Music Festival. Nyní se mrkněme na konkrétní lahev. Byla přivezena z dovolené v Turecku, stejně jako předešlé sladší Senfoni (Emir x Sultaniye) 2003 - Pamukkale Saraplari. Tentokráte jde ovšem o červené suché víno, složené kupáží odrůd Cinsault a Gamay z regionu Trakya, plus Cabernet Sauvignon pocházející z Çesme.

Víno je plněno do lahví velmi podobným klasickým Bordo, objemu 0,75 L, ovšem jejich přechod v hrdelní části je více protáhlý. Barva butelky je zelená a zašpuntovaná plným korkem střední až lepší kvality, délky 38 mm s potiskem. Viněta má celkem povedený design a také dobře zpracované popisy. Dozvíme se zmíněné oblasti původu použitých odrůd, doporučení k pokrmům, nebo také zajímavé doporučení k uskladnění při 10-25 °C. Že by tam i ve sklepích měli takové pařák?

Barva je světlejší, odstínu višňového, čirost je pěkná, viskozita vyšší. Ulpívá a kroužkuje, také zhruba po půlminutě slzí. Vůně je středně intenzivní a ne jen v barvě, tak i tady můžeme použit příměr višňové. Další tóny do celku jsou jemnější živočišné se závanem kouře a dřeva. Nebylo to nejhorší, bohužel celkově jen takový lepší průměr, až nadprůměr. V chuti je snadno identifikovatelný silnější tanin, který znatelně sevře ústa. Dále je výrazný silnější kořeněný tón, který bez předchozího varování v buketu znatelně zamíchá s vjemem. To platí i pro středně dlouhou dochuť, kde je velmi výrazný až pálivý jako čerstvý pepř. Tělo je sice slabší, ale s hladinou alkoholu koresponduje dobře, není zde žádná „ostrá hrana“. Je zde také mírně zvýšený cukřík, ale opravdu jen jemně, naopak kyselinka zaostává.

Chválím, že existují stránky výrobce, kde jsem se o tomto víně dočetl: „harmonické, tělnaté, jemně kořeněné, ovocné, dlouhé a svěží víno. Je nejlepší během 2-3 let po nalahvování. Je dobré jej zkombinovat s jakýmkoli červeným, nebo bílým masem, různé druhy sýrů, kromě těch s bylinkami, nebo svěžích bílých. Je nejlepší, když je podáváno temperované kolem 16-18 °C.“ No, některé údaje by šly potvrdit, jiné jsou jako obvykle trošku „lákací“. Ale zase na druhou stranu je to mé první turecké červené víno, tak zase nemám s čím srovnávat. Třeba je to na daný region opravdu z těch lepších. Já mohu prohlásit, že jako rozšíření obzorů to ušlo a rozhodně s nějakým sýrem na přikusování bych si nechal nalít znova. Ale druhou láhev už bych se nepřinutil zaplatit, raději bych zase okusil něco jiného.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Obchodní název: Angora
Odrůda: Cinsault x Cabernet Sauvignon x Gamay
Ročník: 2004
Jakost: neuvedeno
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Anatolia
Vinařská obec: Trakya + Çesme
Výrobce: Kavaklidere Saraplari
Alkohol: 12,5 % obj.
Teplota podávání: 16 - 18 °C
Způsob odlepení etikety: láhev ponořit do horké vody
Cena: 8,- € (Turecká speciálka)