O Víně

Po víně jsem sáhl ve vinotéce Vinařského centra v Mikulově v době mé letní dovolené. Degustace na dovolené přeci jen neprobíhaly v tak stadardizovaných podmínkách, jak bych si představoval, takže i to je nutno při čtení recenze zohlednit. Především bylo vedro k zešílení. Vína nebylo lehké udržet v optimální teplotě, protože když jsem maličko „vohulil“ kempovou lednici, zbytek týmu reptal, že nemůže ukrojit máslo. Řešil jsem to neustálým přendaváním lahve z lednice do mrazáku, ale i tak víno ve sklenici velmi rychle z podchlazení přecházelo do zteplání. Fatální logistickou chybou jsem odjel nevybaven svými sklenicemi, a i když jsem zabavil jednu ze dvou erárních sklenek s nožkou, její objem, tvar a tlustostěnnost se ideálu ani nepřiblížily. Ale něco člověk po večerech pít musí a já byl šťasten za každou láhev starší než 2004 nebo 2005.

Vinice: Párkrát jsem už z auta obdivoval překrásné terásky kopce nad Novosedly (v mapě jako kóta „Nad cihelnou“ - cca 270 metrů nad mořem), ale až letos jsem našel toho správného domorodce, který mi vysvětlil, že z východní a vyterasované jižní strany až ke kótě Syslík (264 metrů nad mořem) je to trať Růžová hora, zatímco západnější část téhož kopce je Stará hora. Od silnice na Drnholec je možné do Staré hory vjet. U vjezdu jsou vztyčeny dva „obelisky“ (místní tomu říkají „U dvou šulínů“) s informačními tabulemi, které pak pro potěchu turistů pokračují dále ve svahu jakousi naučnou ministezkou. I když z místních tak trochu byla znát skrytá závist k těmto velkorysým aktivitám, já jakožto projíždějící milovník vína tomu tleskám, tleskám velmi! Mně by třeba úplně stačilo, kdyby majitelé těch lepších vinic si na úpatí zabodli nějakou vkusnou jednoduchou ceduli s jejím názvem a případné oplocení v letní sezóně nezamykali, ale i to bych asi žádal mnoho. O tom, jak se dnes ve světě vinaři prezentují, aby uspěli, škoda mluvit. Nařídil bych seriál „Putování za vínem“ jako „povinnou četbu“.

Dojel jsem autem až na vrchol, a co mne opravdu překvapilo, byla půda: vápenitá hlína plná vejčitých poměrně velkých oblázků. Vzhledem k tomu, že jsem se při svém putování po mikulovských vinicích nikde s podobnými oblázky nesetkal, pojal jsem dychtivé očekávání, že i vína odtud budou v něčem nenapodobitelná. I květena se zdála poněkud bohatší než na některých více „zemědělsko-průmyslových“ vinicích - potud je integrované šetrné obdělávání znát. Výsadby středně staré, řez spíše na deset oček s ne tak krutým podlomem, čili úrody spíš mírně vyšší (dle literatury 2 - 3 kg/keř, což je v dnešní době tak dvakrát víc než u leckteré špičkové konkurence). Ale byl jsem spíš v té zadní části, z časových důvodů jsem se neodhodlal ani k procházce po terasách, ani k návštěvě vinařství. Tedy příště.

Vinař a technologie: Firma je největší v okolí, vlastní přes 80 ha vinic, což je největší krajíc. Díky blízkým Novomlýnským nádržím se na některých tratích vytváří mikroklima vhodné pro výrobu botrytických výběrů. Slavná jsou i zdejší vína slaměná. Nechutnal jsem toho zatím od nich tolik, ale téměř vždy byla ta vína něčím zvláštní. Snad je to nádech té botrytidy, možná rukopis vinaře, nejspíš obojí. V technologicky moderním provozu hrozny červených odrůd odzrní, pomelou a ve vinifikátoru se nakváší prvních 48 hodin při vyšší teplotě 35 °C a i pak až do konce kvašení při 25 °C. To by vysvětlovalo mnohé kolem nesmírné intenzity barvy. Po proběhnutém jablečno-mléčném kvašení se vína ostře filtrují a poté šest měsíců leží v barrikových sudech.

Adjustáž: Kombinace velice štíhlé a vysoké lahve (hrdlo je o cca 30 mm výše než u běžné lahve), celkem pěkné záklopky a hlavně etikety poměrně prostého, přesto čímsi magicky expresivního ražení mne vždy přitahovala. Z analytických hodnot sice etiketa poskytuje jen povinný alkohol, ale zadní etiketa obsahuje poměrně podrobný popis tohoto konkrétního vína, ne jen nějaký obecný blábol o charakteru odrůdy, jak je běžné u jiných výrobců, a koneckonců i u Marcinčákova rulandu z předešlého ročníku. Zátka měří 45 mm, je z kvalitního jednoho kusu korku a potištěna na míru tomuto konkrétnímu vínu z toho ročníku. I když atypické lahve ve svém archivním regálu vidím nerad, jsem přemožen celkovým vyzněním a hodnotím vysoko.

Barva: Už tady jsem se zarazil. Tak intenzivní rubín, že jím paprsek světla taktak pronikl. V bodovacím systému zřejmě za plný počet bodů, ale zdráhal jsem se uvěřit, že by to mohl být pinot z našich krajů. Já vím, Sahara ročníku 2003 dala vína pro naše oblasti netypická, taky to moderní vysokoteplotní nakvášení... ale stejně mi to vrtalo hlavou.

Vůně: Středně intenzivní, ale nikoliv laciná, vůně malin, višní a jakoby uzených tónů či pražených mandlí. V prázdné lahvi se aroma po několika hodinách vyvinulo do skvostné griotky.

Chuť: Svíravě višňová velmi hutná chuť s ještě zdaleka neuhlazenou, ale přesto ušlechtilou tříslovinou. Ta ukazuje na velký potenciál zrání a já zalitoval své nedočkavosti. Toto víno mne bude zajímat po dalších pěti letech.

Tenhle ruland mne znepokojuje. Ve slepé degustaci bych odrůdu nejspíše neuhodl. Nejdřív jsem ho odsoudil za podle mne jasný a příliš výrazný přídavek nějaké barvířky. Díky tomu můj zájem trochu opadl a na degustaci už jsem se tak nesoustředil. Tím jsem si dal tak trochu gól do vlastní branky. Mezitím, co jsem psal tuto recenzi, jsem oslovil mailem výrobce, ale už předem jsem z předchozích zkušeností s jinými vinaři moc nepočítal, že by se k tomu nějak srozumitelně vyjádřil. Během rekordně krátké doby se mi ozval přímo pan Marcinčák: „Vážený pane Jelen, jedná se o Rulandské modré bez přídavku jiné odrůdy. Hrozny byly v roce 2003 velmi vyzrálé až vypečené. Není to poprvé, že některé mé víno nezapadá do škatulky (naposledy Müller-Thurgau 2004 pozdní sběr), ale vždy se jedná o víno, které deklaruji.“ Mno, tak jestli je víno stoprocentní pinot, pak Morava ukrývá nový Chambertin, z čehož cítím až mahlerovsky patetické dojetí a opravdu se těším na další ročníky. Hodlám se vínům z této polohy i nadále věnovat, i těm, která z nakoupených hroznů zpracovaly ruce konkurenčních sklepmistrů.

Ostatní: Tentokrát nelehký úkol. Dostupnost si netroufám hodnotit - řekl bych, že vína bude dosti, každý má právo si ho objednat na internetových stránkách vinařství, dokonce je doprava v ceně. No, ale v každém supermarketu asi nebude - srazím bod. Chtěl bych srazit i bod za internetové stránky, nejsou na české poměry špatné, ale přeci jen už jsem viděl i u nás mnohem lepší, obsažnější, s elegantnější grafikou a s popisem jednotlivých vinařských poloh. Přimlouvám se zejména za proměnu té animace na úvodní straně, ta mi přijde až komická. Ale zase vzhledem k neobvykle rychlé a vstřícné reakci na mé dotazy bych ten bod nejraději vrátil zpátky... Taktéž bod za ne úplně malou cenu ne a nesrazím. Přeci jen: za Chambertin...? :-)

Mám neblahý dojem, že jsem tuhle recenzi zpackal, a to nejenom nějakými body v tabulce. Tohle víno bude jednou sakra dobré. A já o jeho vlastnostech nebyl schopen napsat víc jak tři věty. Píšu si pětku a vyvěšuji se jako odstrašující příklad. Omlouvám se všem.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Rulandské modré
Ročník: 2003
Jakost: výběr z hroznů
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Mikulovská
Vinařská obec: Novosedly
Viniční trať: Růžová hora
Výrobce: Víno Marcinčák Mikulov
Číslo šarže: 1/1/04
Evidenční číslo jakosti: 24F1-04 (no vida, kratší jsem snad neviděl. Nevím proč musí být ta čísla tak dlooouuuhá)
Číslo vzorku: 01162 (tak tohle je zase jedno z delších)
Alkohol: 12,3 % obj. (to by mne stejně zajímalo, kam se ten cukr poděl. Všichni měli ten rok ve vyšších přívlastcích buď alkohol přes čtrnáct nebo vína výrazně sladká. Počítejte se mnou: 1 °ČNM dá po vykvašení do sucha přibližně 0,55 obj. % alkoholu, tj. pokud má víno 12,3 %, musel mít mošt nejmíň 22,36 °ČNM. Výběr ovšem potřebuje aspoň 24° ČNM. Rozdíl, tj. 1,64 °ČNM by měl být tedy zbytkový cukr ve víně, tedy 1,64 kg ve sto litrech, jinými slovy 16 g/l. To už ale zase není ani zdaleka suché. Mě ta matematika snad ještě začne bavit... Takhle jsem byl spokojen se svou senzacechtivou investigativitou... než mi z toho vyléčila odpověď pana Marcinčáka: “Asi by to bylo na delší odbornou debatu, ale výpočty vztahu mezi cukernatostí a alkoholem závisí na typu kvasinek a teplotě při fermentaci apod. Takže je naprosto normální, že dvě různá vína s cukernatostí moštu 25 °ČNM budou mít rozdílné výsledné hodnoty. Stejně tak to dopadne s moštem, který rozdělím do dvou různých nádob. Stejně tak výběr z hroznů zpracovaný jako klaret studenou cestou, bude mít zbytek 20 g/l, tak ten samý rmut zpracovaný teplou cestou bude mít 4 g/l. Kvasinky většinu cukru spotřebují na výstavbu svého těla. Čím vyšší teplota tím kratší životnost kvasinek. Čím kratší životnost kvasinek, tím je potřeba větší množství... Jestli máte zájem můžeme o tom pohovořit. Přeji pěkný den. Petr Marcinčák“
Cena: 210,- Kč (přímo od výrobce přes internet; mám pocit, že v mikulovské vinotéce stálo mnohem víc)