O Víně

Poprvé na našem portále dáváme prostor portskému vínu. Konkrétně půjde o láhev s obchodním názvem Ferreira, kterou jsem před rokem dostal. I když jsem portské několikrát pil, především v restauracích na závěr slavnostního oběda či večeře, vždy jsem si říkal, že i tato speciální vína si zaslouží mojí pozornost. Zmíněná náhoda tedy zapříčinila, že jsem se konečně rozhoupal k napsání recenze. Hned v úvodu musím poznamenat, že se necítím žádným odborníkem pro portská vína. Na druhou stranu mám osobních zážitků dost, které se nějak vztahují k portskému a lehce by stačily na samostatný článek, takže proč ne.

Celé mé dnešní vyprávění začnu příběhem. Začátkem září 2002 jsem musel na měsíc služebně odcestovat do nejzápadnější části Španělska, do autonomní oblasti Galície. Po několika letech výuky španělštiny jsem měl výbornou příležitost se zdokonalit. Výchozím místem mého pobytu bylo moderní přístavní město Vigo na pobřeží Atlantského oceánu. Vigo je se svými 330 tisíci obyvateli srovnatelné například s Ostravou, okolní přírodou a horami nikoli. Pracovní dny jsem trávil v automobilce Citroën a mým úkolem bylo pomoci při náběhu výroby a závěrečnému testování modelu Citroën Berlingo, který se zde vyrábí spolu s Xsarou Picasso. Až zde jsem pochopil, proč má fotbalový klub Celta Vigo, hrající nejvyšší španělskou fotbalovou soutěž Primera Division, na dresech logo Citroën. Mimochodem, nádherný fotbalový stadion najdete přímo před hlavní bránou do automobilky :-). Kromě celodenní práce v automobilce jsem všechny víkendy trávil cestováním po pobřeží a po vnitrozemí. Vigo patří do vinařské oblasti Galícia, podoblast Rías Baixas a v restauracích logicky nabízejí především místní vína. Pár bílých vín jsem zde ochutnal a musím přiznat, že byla zvláštní, v některých ukazatelích podobná našim (kyselinky a aromatické látky). Dodnes lituji, že jsem si žádné bílé víno odtud nepřivezl, bláhově jsem doufal, že je seženu i v jiných částech Španělska při cestě zpět domů. Byl to bohužel omyl a nejhorší na tom je, že i u nás se velmi zřídka setkáte s víny z těchto končin :-(. Ano, vína z oblasti Rioja, Valdepeñas či Penedès najdete po celém Španělsku, ale Rías Baixas nikoli...

Ještě před odjezdem jsem si prohlédl mapu, abych zjistil kde vlastně Vigo leží. Ve chvíli, kdy jsem ho našel jsem se zaradoval. Do kraje portského vína to je opravdu velmi blízko. Do delty řeky Miño, která tvoří hranici mezi Španělskem a Portugalskem, je to maximálně hodina jízdy po slušné dálnici. A tak jsem 29. září 2002 podnikl výlet přímo do této oblasti. Autem jsem vyrazil po pobřeží z Viga na jih přes Nigrán do přístavu Baiona, který leží mezi nádhernými skalisky vstříc otevřenému oceánu. Odtud jsem pokračoval po pobřeží stále na jih až k ústí řeky Miño. Podél pobřeží Costa verde (zelené pobřeží) se tyčí vrcholky hor, o nadmořské výšce 300 až 800 metrů. Možná si řeknete, že to žádná výška není, ale musíme si uvědomit, že pohoří Serra da Grova stoupá jen 300 metrů od oceánu z nulové výšky! V takovém případě jde již o "velehory". Atmosféru zdůrazňují mraky, které zahalují vrcholky hor, které nejsou vidět. Zde jsem teprve pochopil vliv vlhkého oceánského proudění, které se zpomalí nebo zastaví právě na tomto pohoří a tvoří jakousi clonu. Ve vnitrozemí, asi tak 5 až 10 km od pobřeží a dále do vnitrozemí, je klima velmi horké včetně vysoké vlhkosti. I proto je oblast Rías Baixas pod vlivem častých dešťových srážek a změn počasí, které jsou dále ve vnitrozemí velmi ojedinělé. Pořídil jsem zde stovky fotek, ale před rokem mi totálně klekl disk a o vše jsem přišel :-( Situaci jsem zachránil naskenováním několika fotografií, které jsem si naštěstí nechal prozíravě vytisknout. Dole pod článkem najdete tři fotografie, které pomohou pochopit zdejší klimatické podmínky.

Zachránil jsem ale několik snímků z předportálové doby, které jsem pořídil na vinici u obce Briallos v provincii Pontevedra, po cestě do Santiaga de Compostela, známého poutního místa. Hrozny měly překvapivě malou zralost. Snímky jsem pořídil 28. září 2002 a hrozny nebyly zralé a už vůbec ne přezrálé, což dokazuje mírnější a vlhčí klima v této oblasti.

A nyní mi dovolte uvést několik základních informací o portských vínech. Na stránkách Portské víno najdete spoustu zajímavých informací. Autorem stránek je Miroslav Manďák (mandak.m@tiscali.cz), který mi dal souhlas ke zveřejnění obsahu stránek, za co mu ještě jednou děkuji. Části, které přebírám jsou kurzívou. Koho zajímá vlastní recenze, ať se posune v textu níže, kde končí kurzíva.

Něco z historie:
Víno se na severu Portugalska pěstovalo již před naším letopočtem. Řecký historik Polybius psal ve svém díle "Země vína" o tom, že jedna "martela" (27 litrů) zdejšího vína se prodává za drachmu. Na počátku 17. století vznikla v městě Viana do Castelo, asi osmdesát kilometrů severně od Porta, anglická kolonie. Britští obchodníci sem dováželi vlněné látky a jiné zboží a vyváželi zemědělské výrobky a lehké víno, které nazývali "Red Vinho Verde", pěstované na pobřeží. To sice nenalezlo obliby u anglické šlechty, ale o to víc jej spotřebovalo královské námořnictvo, neboť je námořníci pravidelně fasovali jako svou "sailors ration". Lepší kruhy v Anglii dávaly v té době přednost vínu bordeauxskému. Během poslední třetiny 17. století, v době velké rivality námořních velmocí na severu Vlámy a Brity, vzrostla poptávka po iberských vínech na úkor vín z Bordeaux i jiných francouzských oblastí. Obchodníci se snažili využít situace a pokusili se nahradit bordeauxské svým portugalským "námořnickým" Red Vinho Verde. Zákazníky však nepřesvědčili, nakonec tedy sáhli po aromatičtějších druzích vína z povodí řeky Douro. Z obchodního hlediska to byl ten pravý krok. Měl takový úspěch, že během několika let přesídlilo do přístavu Porto obrovské množství britských obchodníků - nejprve Warre, po něm Croft, pak Quales - Harris, později i Taylor - Fladgate a během pokračující doby i další. V roce 1675 se poprvé v názvu vína vyváženého do Holandska objevuje jeho dnešní jméno "portské". Pověst však praví, že se toto celkem jednoduché víno skutečně proslavilo až díky dvěma bratřím, synům bohatého britského obchodníka, kteří v roce 1678 dorazili do Porta, aby se blíže seznámili s portugalskými vinohrady. Ubytovali se prý v některém z klášterů na řece Douro a pustili se do ochutnávání místních vín. Připadala jim poněkud příliš lehká a pokusili se je posílit přidáním portugalské pálenky z vína. Víno takhle obohacené bylo nejen silnější, ale stoupla jeho odolnost vůči změnám teploty a lépe vydrželo dlouhou lodní přepravu. Lépe tedy mohlo přestát zejména transport do Británie, kde vzrůstal kvantitativní objem dovážených portských vín. Dávka vinného destilátu "dosáž" do vína tak dala vzniknout dnešnímu portskému vínu. Nicméně, stejně jak se to stalo všem významným vínům, aktivní obchodování podněcovalo nárůst falšování těchto vín. Roku 1908 vláda Admirála Ferreiry do Amaral (dekret z 27. listopadu) utvořila hranice regionu Douro podle farností, což vyústilo v celkovou rozlohu regionu, která je podobná dnešní (zákonný dekret z 26. června 1986) a která se shoduje s dekretem vydaným 10. prosince 1921.

Nyní mi dovolte převzít z uvedeného zdroje informace o typech portských vín, něco málo o výrobě, vinařské oblasti Douro a podobně. Informace jsem setřídil a na některých místech i zkrátil.

Druhy portských vín:
Portská vína typu Ruby zrají v dubových sudech o objemu cca 20 tisíc litrů, kde je průběh oxidace velmi pomalý, díky tomu si uchovávají ovocný charakter a plnou rubínově červenou barvu se svěží kořeněnou chutí a bohatým aroma červeného ovoce.

Portská vína typu Tawny, což je druh portského, které dnes popisuji, zrají v dubových sudech o objemu cca 550 litrů, kde probíhá silnější oxidace, díky tomu mají jemně potlačený ovocný charakter s kořenito-ořechovým nádechem a lehkou hnědočervenou barvu. V horkých letních dnech je můžete servírovat i mírně chlazená.

Bílá portská vína se vyrábí pouze z bílých hroznů v různých variantách podle cukernatosti. Zrají v dubových sudech po dobu nejméně tří let. Mají delikátní a nenápadnou zlatavou barvu, která podle jednotlivých typů může přecházet až do barvy zlatohnědé. Bílé portské je ideální jako aperitiv. Podává se většinou chlazené až "podchlazené".

Colheita je vybrané víno jedné sklizně, jednoho ročníku uložené v dubových sudech, kde zraje minimálně sedm let. Zrání na sudu může pokračovat i několik dalších desetiletí a přitom se víno dále vyvíjí. Patří do vyšší kategorie portských vín a na láhvi je uveden ročník sklizně. Toto portské typu tawny je možné pít bez dekantace. Mělo by se podávat při pokojové teplotě (15 - 18 °C).

Reserva je víno typu tawny, které zraje v závislosti na vinařství několik let v dubových sudech (obvykle 6 až 10 let). Tato vína nabízí nádhernou koncentraci vůní a chutí. Jako tradiční Tawny jasně ukazují stopy zrání ve dřevě, jsou pikantní a vyvážená, kulatá s dlouhým hladkým koncem.

Late Bottled Vintage (LBV) jsou portská vína typu ruby obvykle lahvovaná mezi čtvrtým a šestým rokem zrání v sudu. Toto víno můžete konzumovat ihned po nalahvování, ale i v láhvi může dále zrát. Vína nefiltrovaná mají větší šanci lépe zrát, záleží jen na vinařství, jestli a jak intenzivně víno přefiltrují. Podle toho je třeba víno dekantovat či nikoli. Sediment na dně lahve je pouze optickou "vadou" a dá se velmi dobře upotřebit například při přípravě omáček a marinád. Vína typu LBV mají mnohé vlastnosti jako pravá Vintage Ports. Nezapomeňte na to, že čím déle víno čekalo na otevření, tím kratší je jeho doba dobré kondice. Tato vína doporučujeme vypít během několika dní.

Vintage Port je nejcennější portské víno typu Ruby. Nejlepší hrozny z nejlepší sklizně mají tu čest, aby z nich bylo vyrobeno toto úžasné portské víno. Lahvuje se po dvou letech zrání v sudu a láhve se ukládají do tmavých sklepů s kontrolovanou vlhkostí a teplotou. Udrží si tak mladou ovocnou chuť a zaručí se tím krásná rubínově červená barva. Věkem získávají nádhernou jemnost a vyrovnanost. Pravé Vintage potřebuje deset let aby se vyvinulo, ale může stárnout i desítky let. Říká se, že bychom neměli láhev mladší třiceti let vůbec otvírat... ale vydržte to... Při zrání lahve musí ležet, aby nevyschla korková zátka. Před otevřením se láhev postaví, aby vzniklý sediment mohl klesnout ke dnu a víno se přelije do karafy. Doporučujeme ho vypít do 24 hodin. Podává se stejně jako LBV po jídle. Pravé Vintage Port je velmi drahé, ale nezaměnitelné. Ceny dosahují až k desetitisícovým hodnotám.

Podle rozličných způsobů šlechtění se vyskytuje více druhů portského vína. Většinou se jedná o tzv. "blended", tedy směs z různých ročníků a poloh. Největší poptávka je v současné době po Tawny. V průběhu zrání víno pomalu získává svou specifickou žlutohnědou barvu, kterou Portugalci označují za barvu "cibulových slupek". Rozlišují se tři odstíny, od nejtmavší: tawny, medium tawny a light tawny. Jejich buket připomíná vůni sušeného ovoce a dřeva. U starších vín je toto aroma silnější. V současné době rozlišujeme tawny kvalitativně: tawny, tawny reserve, tawny s označením věku (10, 20, 30 a 40 let staré) a Colheita. Portská vína Ruby se zpracovávají poněkud odlišným způsobem než Tawny, zrají také v dřevěných sudech, ovšem kratší dobu. Vinaři se tak snaží přerušit proces odbourávání barevného pigmentu, aby dosáhli tmavě rudé barvy a jak sami zdůrazňují, aby docílili udržení plodnosti a síly mladého vína. U tohoto druhu se můžeme setkat s těmito rozlišeními kvality: Ruby, Reserve, Late Bottled Vintage (LBV) a Vintage. Ruby stejně jako Tawny jsou v podstatě směsky. To znamená, že tato vína nepocházejí z úrody jednoho ročníku nebo jednoho místa. Protože vinaři kladou důraz na stále tutéž kvalitu svého sortimentu, mísí dohromady mladá a stará a sladká a suchá vína ze svých sklepů tak, aby získali požadovaný výrobek. Vyskytují se nicméně také ročníková portská vína. Jsou to portská vína označovaná jako ročníková Tawny (aged Tawny of the same age), a kromě nich ještě zvláštní druh Tawny - Colheita.

Výroba portských vín:
Hrozny se sklízejí koncem září a začátkem října. Původní šlapání hroznů nahradily moderní lisy a kvasné kádě. Čerpadla potom mošt přečerpají do velkých betonových nádrží. Jejich úplné naplnění až po okraj si vyžádá až dva dny. Po tu dobu je třeba mošt ochlazovat, aby nenastalo předčasné kvašení. Teprve když jsou zásobníky zcela plné, je možné je uzavřít a v krátké době se pak v nich vyvíjí dostatek tepla, které vyvolá kvašení. Po vykvašení poloviny cukru, který tato masa obsahuje, to jest když v ní obsah alkoholu dosáhne asi 8 %, přepouští se mošt do připravených sudů, v nichž je už předem připravena vinná pálenka (sedmdesáti procentní neutrální alkohol), která okamžitě kvašení zastaví. Nezkvašený cukr zůstává ve víně jako jeho přirozená zbytková sladká část. Přidaná pálenka udržuje celkový obsah alkoholu ve víně mezi 19 až 22 %. Poměrně vysoký stupeň alkoholu v portském víně zabraňuje dalšímu kvašení a současně zvyšuje jeho trvanlivost a skladovatelnost. Tento proces však současně vyžaduje delší vyzrávání v sudech, protože směs vína a pálenky potřebuje delší dobu k získání harmonické chuti. Dnes vinobraníci většinou prodávají své hrozny přímo odborným firmám obchodujícím s portským vínem a ty je ve svých vlastních lisovnách v povodí řeky Doura zpracovávají. Pokud je vinař členem vinařského sdružení, předává své hrozny ke zpracování jemu. Pouze v ojedinělých případech má k použití své vlastní zařízení, v němž víno sám připravuje. Pro lepší okysličování je jednou ročně nutné mladá vína přelévat do jiného sudu, aby se víno "provětralo" a aby se z vinných sudů odstranila sedlina. Je třeba mnoho let intenzívní péče, než portské získá svou plnou zralost a nabude typickou, pro portské příznačnou barvu "cibulových slupek".

Charakteristika vinařské oblasti Douro:
Jedna z nejstarších vinorodých oblastí světa, povodí řeky Douro se táhne od východních hranic Portugalska se Španělskem asi sto kilometrů na západ. Před větry z Atlantického oceánu tento pás země chrání horské hřebeny, ponejvíce břidličnaté. Pěstování révy vinné slouží zhruba desetina půdy z celkem 250 tisíc ha, které údolí zaujímá. Pěstování révy vinné se věnuje na 25 tisíc místních vinařů. Dokonalou zralost, zaručující kvalitu portského vína, docilují hrozny díky povětrnostním podmínkám s velmi horkými léty a zimami s bohatými srážkami. Toto území je rozděleno na tři podregiony, které se liší z hlediska počasí i sociální a ekonomické situace obyvatel. Existující charakteristiky dourského regionu ovlivňují ekonomickou výnosnost, která je dána přírodními zdroji a aktivitami, které je dokáží rozvíjet. Dříve se vinařství pěstovalo pouze v horních oblastech povodí řeky, z toho se odvodil zázev tzv. "Alto Douro" (Horní Douro). Někdy se můžeme s tímto označením setkat i dnes, ale v současné době se spíše užívá názvů Baixo a Cima Cargo. Další vinařská oblast se nazývá "Douro Superior" (Velice vysoké Douro). To je odděleno od Alto Douro geologickou zátarasou nazývanou kaňon Cachao de Valeira, vytvořenou z výchozu horniny masivní žuly. Rozdíl mezi těmito dvěma územními celky je jasný při pohledu na rozlohu těchto oblastí. Douro Superior sousedí na východní hranici se Španělskem.

Druhy révy vinné
V povodí řeky Douro se pěstuje na osmdesát odrůd révy vinné, pro výrobu portského je z nich připuštěná jen zhruba polovina. Rozlišují se přitom tři kategorie: doporučené, povolené a tolerované. Mezi doporučené červené odrůdy patří: Tinta Amarela, Tinta Barroca, Tinta Roriz, Touriga Francesa, Touriga Nacional a Tinto Căo. U bílých jsou nejvýznamnější následující druhy révy: Malvasia Fina, Viosinho, Donzelinho a Gouveio. Co se týče produktivity, vína rostoucí v oblasti Douro se nevyznačují vysokou kvantitativní úrodností. Nejvyšší možná, povolená sklizeň je 55 hl/ha (přibližně 7 500 Kg/ha). Průměrná úroda činí asi 30 hl/ha (4 100 kg/ha).


A nyní již přistoupím k dnešnímu portskému vínu. Láhev má objem 0,75 l (khaki sklo) a je uzavřena korkovou zátkou, která dovoluje jednoduché a vícenásobné použití. Hrdlo je přelepeno papírovým kolkem zaručující příslušnou denominaci. Adjustáž je typická pro portská vína. Vypíchnu několik zajímavých bodů: černo bílá etiketa, ručně psané jméno červenou barvou „Antonia A. Ferreira“ a bílý čáp jako hlavní poznávací znak vinařství, který je kromě hlavní etikety i na černé záklopce. Bílý papírový kolek s označením jakosti Denominação de Origem Controlada (DOC) zaručuje nejvyšší jakost dle portugalské legislativy. Na láhvi a horní plošce zátky najdete reliéf 1751 s iniciály výrobce. Na etiketě je dále uvedeno Envelhecido em cascos de carvalho, což znamená, že portské zrálo v dubových sudech.

Barva je granátově červená s cihlovými odlesky a jiskrná. Intenzita uvedené barvy není ale velká, vše je jakoby zastřené. Dole přikládám fotku barev portských vín, kterou přebírám z výše uvedeného zdroje. Vůně je jemná a poměrně široká. Těžko se mi hledají podobné odstíny, které znám u červených vín. První dojem je ale dobrý, na portských mi totiž někdy vadí výrazný buket magi, známý dříve pod názvem "vitana". Z tohoto portského ale takový dojem nemám, vše je jemnější, až při hlubokém prozkoumání vůně, poznávám i tóny magi, ale vše je velmi jemné a obohacené kořenito-balzámovým až ořechovým nádechem.

Chuť je hřejivá a povznášející. Všechny vlastnosti, které jsem popsal u vůně jsou zde zvýrazněny, ale musím potvrdit, že s citem. Dozvuk je podle očekávání nasládlý, chvíli po polknutí vystoupí alkohol (19,5 % obj.), který ale není agresivní. Kyselinky jsou nepatrné a jako protiklad vysokým cukrům pomohlo pravděpodobně dolihování. I když určitý ovocitý náznak zde je, kdybych to měl srovnat s nějakým červeným vínem, určitě by se jednalo o Reservu případně Gran Reservu, na které se výrazně podepsal barikový sud. Zde je chuť sudu nabourána v dobrém slova smyslu vysokým alkoholem, ale stopy zrání v dubových sudech zde také nacházím. V ústech mám velmi příjemný hřejivý pocit, který vybízí k další a další degustaci po malých doušcích. Webové stránky výrobce poskytují hodně zajímavých informací, ale právě k tomuto vínu najdete jen poznámku, že další informace zatím nejsou zveřejněny, což v ostatních službách náležitě "ohodnocuji" srážkou několika bodů.

Portské jsem podával ve skleničce Vinselekt Aromatic Noblesse, která je určená pro vína portská, sherry, výběry z bobulí, ledová a slámová vína, která mají horní okraj mírně vyhnutý ven, aby se lépe rozvinul buket těchto speciálních vín. O typech skleniček jsem v minulosti psal, kdo má zájem, ať přejde na odkaz Sklenice umocňující radost při vychutnávání vína. Portské jsme podávali k zmrzlinovému poháru, později jsem ho několikrát pil po 0,5 dcl, k nějakým příjemným okamžikům. Díky použitému korku můžete láhev lehce otevřít a opět zazátkovat, aniž by se to negativně promítlo na kvalitě. Do tohoto portského bych příště znovu klidně šel, byla to velmi zajímavá zkušenost. Nezbylo mi nic jiného, než ze svého archivu vytáhnout první ze dvou lahví Sherry a objednat porstké Warre´s Warrior Port, o kterém určitě napíšu.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Obchodní název: Ferreira Porto Tawny
Ročník: neuvádí se
Jakost: Denominação de Origem Controlada (DOC)
Zatřídění dle zbytkového cukru: sladké
Kategorizace: Tawny
Vinařská oblast: Douro
Výrobce: Sogrape Vinhos, S.A., V.N. de Gaia, Portugalsko
Číslo šarže: L1524103
Číslo láhve: 303135
Alkohol: 19,5 % obj.
Teplota podávání: 18 °C
Způsob odlepení etikety: láhev ponořit do horké vody
Cena: dárek