O Víně

O červených vínech, většinou sladších, jsem už tady několikráte referoval. Namátkou vybírám Pinot Franc Vin de Consum Curent - Asconi, Moldávie, nebo velmi povedený Cahor 1988 Vin de Colectie - Cricova-Acorex S.A.. Nyní bylo na čase, abych doplnil mou chuťovou databanku o suché bílé víno. A to ne jen tak ledajaké, alespoň dle počáteční úvahy. V mysli jsem probral fakta jako několikaleté zrání v proslulých sklepích Cricova (podrobněji ve článcích Moldavsko - země carů a dobrého vína nebo zejména ve zmíněném Cahor 1988 s odkazem výše). Dále mě jistě zaujala má oblíbená odrůda a neméně lákavá je doba jejího zrání na lahvi. To vše dohromady způsobovalo příjemné svrbění, když jsem víno připravoval k nedělnímu obídku.

Tento Pinot také vychází z podobné adjustáže, jako zmíněný kolega Cahor 1988, nebo Cabernet Sauvignon 1990, kteří zráli velmi dlouhou dobu, než se k nám dostali. Vše je podrobně zmíněno ve článku Cahor 1988 Vin de Colectie - Cricova-Acorex S.A.. Změna je akorát ve štíhlejším tvaru lahve se zelenou barvou a plném korku délky 37 mm, tentokráte s potiskem. Jinak provedení viněty a papírová krabice souhlasí.

U čeho bych se ještě možná pozastavil, je použití voskové záklopky. Její odstranění u této lahve je velmi pracné. Musel jsem být velice opatrný při práci s nožem, protože stále uždiboval malé kousíčky. Muselo se dost tlačit, neustále hrozilo sjetí čepele. Po vysvobození vrchní části hrdla zůstala i ta malinkatá mezera mezi korkem a sklem zaplněna mikro krušinkama z vosku, které při vytáhnutí hrozily zapadnutím do vína. Vše jsem tedy očistil, vytřepal ubrus se zbytky vosku a jal se vytahovat korek. Nepředvídal jsem ale, že když sevřu neočištěné hrdlo lahve pákama otvíráku screwpull, tak rozdrtí ten zbytek voskové kapsle a odpadne ještě větší nepořádek, než při prvním čištění vrchu pro šroubovici. Takže znova ubrus, vše dát bokem, sakra proč tam musí být tolik věcí jako vázy, kytky, kořenky, hrníčky, podložky apod.? Ale to jsou jen takové malinké věci, kterých překonání nepůsobí zas až tolik problémů. Uvedl jsem to jen pro zpestření a zároveň jsem chtěl nabádat případné vlastníky tohoto vína, aby to otevírali někde nad kuchyňskou linkou apod.

Je tedy znova uklizeno, místo připraveno na fotografování a po zhruba půl hodince vydýchání (raději to zkouším dříve, vzhledem ke stáří vína, abych náhodou dlouhým čekáním nepřišel o tu hlavní vlnu) nalévám do sklenice. Ale zklamaně koukám na barvu. Přeci jen po tolika letech zrání jsem čekal velmi syté tóny jantarovosti až mahagonovitosti (uf, to je slovo, prostě do mahagonova), nebo nešizeného čaje. Ale to, co mám ve sklenici vypadá sytostí jako naše přívlastky okolo roku devadesát devět. I svými počínajícími hnědšími tóny (ne takové ty vyleželé jantarové, ale spíše oxidační - moštové) mne barva rmoutí a vysílá neblahé signály. Raději rychle po pozorování velmi nízké viskozity zkoumám vůni. Ulevuje se mi, protože neidentifikuji žádné „problémové“ tóny, jen velmi decentní složky kytiček a čerstvých trav. Povšimněte si v předchozí větě slovíčka „decentní“, protože jsem tím chtěl říci, že je vůně dosti slabá. Zkoušel jsem ji 30 min. po otevření, hodinu po otevření a posléze na druhý den. Stále stejný výsledek. Nejlepší vůně dle mne byla z prázdné sklenice pár minut po dopití, která vyluzovala velmi hezké sladší, květově medové tóny s vyzrálým jižním ovocem. To mělo být ve víně! Jistě, zkoušel jsem různé teplotní rozpětí, žel nenašel.

V chuti zřetelně dominuje velmi silná, až ocelová kyselina. Od prvních okamžiků, až po odeznívání ve středně dlouhé perzistenci je kyselost to, co zašimrá ve svalech kolem úst. Není tady ani stopa po cukříku, který by jen mírně zvedl hlásek a chtěl vznést sebemenší námitku proti tyranii. Nejsou tady ani složky aromat medově vyzrálých ovocných plodů, jen takové ty čerstvé trávy, které ještě navíc sympatizují s kyselinkou. Tak dlouhá doba ležení a kyselinu nenahlodal a neobrousil zub času. Zato si zgustnul na celkovém projevu vína, protože působí jako za zenitem a právě sestupuje z vrcholu. Do základního tábora ho ještě čeká kus cesty, ovšem s jeho archivací bych to již neviděl moc růžově, míjí první záchytný bod pod vrcholem.

Bohužel, očekával jsem zážitek podobný několikráte omílanému Cahor-u 1988, ale nestalo se tak. Po pár sklenicích jsem se jej pokusil nechat trochu „otevřít“ na druhý den k obědu. Jako tento společník kuřecí číny s rýží nevyznělo vůbec špatně, viněta ještě doporučuje ryby a sýry. Když vezmeme v potaz cenu, za jakou můžete okusit víno z ročníku 1992, není co řešit a vy budete mít zajímavý doprovod jídla, nebo společníka při konverzaci s návštěvou a pojídání jednohubek, na kterou ročník a destinace udělá dojem. Na sólo ochutnávku bohužel v mém případě zklamání, ale je to zase o tom, že jsem se moc těšil a příliš suchá vína musí být opravdu „tipťop“, abych je vzal na milost. Pokud vás toto víno zaujalo, hledejte na stránkách dovozce Skoma-Lux s.r.o. 

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Pinot (nespecifikovaná směs Rulandské bílé a Rulandské šedé)
Ročník: 1992
Jakost: Vin de Colectie
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Romanesti
Výrobce: Combinatul de Vinuri „Cricova“ S.A., Moldavsko
Dovozce: Skoma-lux s.r.o.
Číslo šarže: 117
Rok lahvování: 2006 (3 roky zrání na lahvi)
Teplota podávání: 10 - 12 ºC
Způsob odlepení etikety: láhev ponořit do horké vody
Alkohol: 10,1 % obj.
Alkohol: 178,- Kč (e-shop Skoma-Lux září 2006)