O Víně

Cestou na báječný Slow Food večírek do Bořetic začátkem ledna (o kterém, doufám, zde též bude zmínka), jsme s kolegou J.Č. hodlali projet dosud nepoznané kouty a nafotit ty nejzajímavější viniční svahy. Domácí přípravou, tj. listováním v nejnovějším bedekru od Heleny Baker a hraní si s vrstevnicovými a leteckými mapami byla vybrána tentokrát jako první zastávka Nosislav a Vinařství Karla Války. Sjeli jsme z dálnice na Exit Blučina, projeli Židlochovicemi a už jsem roloval autem ke straně před Nosislaví, abychom si nafotili krásné viniční svahy. Uličkou rovnoběžnou se silnicí jsme projížděli kolem řady sklípků s nefalšovanou patinou, vesměs příliš nezničenou kutilstvím a renovací, a hlídali si čísla domů, abychom vinařství neminuli. Celkem snadno jsme chytli šipkové ukazatele, zaparkovali a po pár krocích už zvonili na ty pravé dveře. Ač hodina nebezpečně věštila, že na stole se kouří z oběda, ochotná paní Válková nás bez problémů pustila do sklepa, zdvořile se otázala, jestli nechceme něco ochutnat a pak už jen vykládala a nalévala, vykládala a nalévala... Nevěřícně jsem valil oči! Naprosto samozřejmě jsme prochutnali snad devět vzorků a žádný z nich nebyl vůbec špatný! Výklad byl věcný a žádnou ze všetečných otázek se mi nepodařilo dosáhnout odpovědi: „Tak to byste se musel zeptat manžela.“ To se mi u manželek vinařů snad ještě nestalo. Ze široké škály lahvovek jsme pak vybrali pár kousků (byly nejen poslední ročníky, ale i vyzrálejší vína), k dovršení úžasu jsme objevili a ukořistili ještě mapku (viz níže) a vyšplhali do vinice nad sklepy, která byla OZNAČENA CEDULÍ SE JMÉNEM TRATI!. Nosislav má u mne tímto u mne titul „vinařská obec roku“ jistý, i když je teprve leden. Tento ryzlink vydržel pak v lednici jen povinný týden než padl za oběť mojí zvědavosti.

Vinice: Mezi různými letáčky a prospekty určeným hlavně projíždějícím cykloturistům jsem na odchodu vyštrachal nááádhernou famózní mapku - letecký snímek Židlochovic a okolních obcí s vyznačením všech viničních tratí v této oblasti (dle nové reformy z roku 2004)!!! Ta mapka byla dokonce zdarma. Prý vyrobeno při příležitosti otevření reprezentativní vinotéky v Informačním centru v Židlochovicích. No prosím, a pak, že to nejde. Podle této mapy Přední hory se nachází nad severozápadním okrajem obce, jsou dobře vidět jak při příjezdu od Židlochovic, tak ze sklepní uličky nedaleko vinařství. Po reformě v roce 2004 se k původní Přední hoře přidružilo ještě pár jiných tratí, takže dnes název Přední hory. Díky jakémusi kotli, který se zařezává do svahu, je orientace svahů nejen jihozápadní, ale i celá škála mezi západem, jihem až k jihovýchodu. Nadmořská výška stoupá od 200 m na úpatí až k 240 metrům poměrně strmě, pomocí vrstevnicové mapy, pravítka, kalkulačky a úhloměru dostávám sklon mezi 8 až 15°. Severozápadnější polovina trati je vyterasovaná, ale vinice Vinařství Karla Války se nacházejí na té druhé neterasované části, jsou situované na jih a zařazeny do systému Integrované produkce. Celoplošné zatravnění vinice je porušeno jen přímo pod keřem, kde je udržován úhor buďto okopáváním nebo herbicidem (Roundup, který prý Integrovaná produkce povoluje). Postřiky se též drží regulí Integrované produkce, čili stříká se dle prognóz a počasí, přibližně 3-4x za sezónu, postřiky přitom nesmí být toxické pro dravého roztoče. S hmyzími škůdci se postřiky nebojuje. Podloží těchto svahů je tvořeno flyšem a půdy jsou spíše různorodější, od lehkých písků až po jíly a slíny, středně hluboké až hluboké.

Vinař: Ing. Karel Válka začal se svým vlastním vínem v roce 1983, ihned po dokončení studií na lednické fakultě. Vinařská tradice v rodě však sahá až do 19. století. Nynější rozloha vlastních vinic je 5 ha, vše v poloze Přední hory. Převažujícími odrůdami je Chardonnay, Ryzlink vlašský, Muškát moravský , Aurelius, Frankovka a oba Cabernety (CS, CM). Mají ale třeba i Ryzlink rýnský nebo Veltlín, i jiné odrůdy, ale jdou zřídka do lahví, neboť u tak malých partií se byrokracie s tím spojená nevyplatí. To ovšem neznamená, že to nejsou znamenitá vína. Třeba u toho vetlínu i ryzlinku, které jsem dostal ochutnat přímo z demižonu, jsem hořce litoval, že nemohou v lahvi putovat do mého archivu. Poměrně významná část úrody je rozprodána jako populární burčák, a i ze zbytku se hodně prodá jako sudové. Jen asi 3500 litrů nakonec skončí v lahvích. V částech, kam jsem neměl přístup, jsou nerezové tanky, ve kterých vína kvasí za regulované teploty, ovšem bez přídavku kupovaných kvasničních kultur, jen s pomocí přirozených kvasinek z hroznů. Některá červená zrají výjimečně i v bariku, viděl jsem ale na starých dřevěných sudech nadepsané zkratky značící bílá vína. Vína, která jsou určená k lahvování, jsou obvykle po určitém vyležení čiřená bentonitem, filtrována a posléze lahvována. Na malovinaře má toto vinařství opravdu jednu z nejlepších webových prezentací, důvtipně a prakticky strukturovanou, včetně e-shopu. Designově si nehraje na nějaký falešný folklór ani na snobskou noblesu, prostě moravský vinař. Tleskám. I když při množství informací, které obsahují, mi chybí sekce věnovaná podrobněji vinici.

Adjustáž: Lahev z čirého skla, čirá záklopka, etikety jednoduchého, ale vkusně střízlivého stylu. Mně se to takto zamlouvá. Jedinou výhradu mám k tuctovému korku z drti, který není dlouhý ani 40 mm. I když se jedná pouze o jakostní víno, přesto se v tomto případě muselo počítat s určitou potenciální archivovatelností, jinak by se zřejmě nelahvovalo, ale prodalo jako sudové. Tento druh korku ovšem nezaručí těsnost déle jak tři roky a to je škoda. Taky věta ze zadní etikety o tom, že „vinařství čerpá ze staletých zkušeností“ nejlépe až někam do dob krále Vladislava mi přijde jako typická otřepaná etiketová krasomluva. Myslím, že webové stránky nabízí mnohem uměřenější a vhodnější výroky než tento.

Barva: Typicky bledší, na skle se objevuje náznak perlení, ale ne už u dalších sklenek, jen u té první. Kdy už tomuhle jevu, který postihuje tak odlišná vína v mých sklenkách, přijdu na kloub...

Vůně: Z počátku slabá a vyvanulá, jakoby do perníkového koření či staré vyčichlé kávy. Ale to je zřejmě příliš nízkou teplotou, nebo se víno potřebuje nadýchnout. Později, se rozvíjí jemné bohatší ovocito-květové aroma s velmi jemným benzíno-pryskyřičným či meduňkovým nádechem, který tuto odrůdu usvědčuje.

Chuť: pěkně nazrálá středně plná chuť, v které trochu je cítit vyšší alkohol. Jeho obsah napovídá, že víno bylo zřejmě trochu docukřeno, nebo že by z nějakého byrokratického důvodu deklasovaný pozdní sběr? Na to jsem se zapomněl zeptat. Dochuť delší.

Celkový dojem z vína: solidní klasický jakostní ryzlink, který si na nic nehraje, není nakrášlen exotickými vůněmi, naopak vynikají všechny přednosti kvašení přírodními kvasinkami.

Celkový dojem z návštěvy vinařství: Doporučuji navštívit i lidem, kteří jsou přesvědčeni, že takováto úroveň prodeje existuje jen v Burgundsku. :-) Otevírací hodiny i detailní popis cesty jsou na www.karelvalka.cz.

V položce „Ostatní“ chvíli váhám jestli strhnout bod za dostupnost. Webové stránky mají jednu velkou přednost: obsahují i seznam míst, kde se dají tato vína koupit. Navíc je možno využít objednání e-shopem. To mi pro vinaře této velikosti přijde maximum, nemohu penalizovat to, že kvůli velikosti šarží není v supermarketu každého velkoměsta. Cena mi přijde slušná, web výborný, stejně jako osobní přístup, jak po telefonu, tak při výkladu ve sklepě. Nechám plný počet bodů.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Ryzlink rýnský
Ročník: 2002
Jakost: odrůdové jakostní
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Velkopavlovická
Vinařská obec: Nosislav
Viniční trať: Přední hora
Výrobce: Válka Karel Nosislav
Číslo šarže: 14
Alkohol: 12,62 %
Způsob odlepení etikety: láhev ponořit do horké vody
Cena: 72,- Kč