O Víně

Dnes se mi tato recenze určitě bude psát radostně a dobře. Jsem ještě totiž plný skvělých zážitků a dojmů z tohoto sladkého, červeného vína, pocházejícího z vinařství Casa de la Ermita, které se nachází ve španělské oblasti Murcia, regionu Jumilla a tedy kontrolovaného původu jakosti. Také se obáváte slovního spojení červené a sladké? Po mých předešlých zkušenostech se vám ani nedivím, ale schválně vydržte a čtěte dále, můžete být překvapeni. Ale hezky po pořádku. Víno jsem si jako hrdý novomajitel přivezl z návštěvy ostravské vinotéky u Sýkorova mostu, za ne zrovna malý peníz, ale prostě nějak mne to k ni přitahovalo. Poté kolem ní mlsně chodil dva roky, až do těchto novoročních dní, kdy už jsem více nevydržel odolávat volání lahve „otevřiiii mneee a mlsejjjj...“ a tak dokola a dokola, až byl korek venku. Holt jsem slaboch. A sice by ještě toto víno určitě nějaký čásek ležet vydrželo, ale jsem rád že jsem podlehl. Minimálně kdyby mne skolil padající meteorit, nebo někde na rušné křižovatce nedající přednost chodcům kabinka lanové dráhy, skonal bych s vědomím, že jsem ochutnal tento skvost.

Hrozny pochází z velmi staré vinice, jejíž keře jsou starší více než 60 let a úroda je redukována na množství 400 g/keř. To se pak nelze divit, že dozrávají vysoce kvalitní, extraktivní hrozny, které mají kyprý, dužnatý, ovocný charakter, který předávají vínu. Sklízejí se co nejpozději a poté ještě dosušují na rohožích pod sluncem. Fermentace probíhá při nízkých teplotách, aby byla zachována odrůdovost a primární tóny révy. Poté zraje zhruba tři měsíce na dubových sudech. Ještě jsem vlastně nezmínil odrůdu, tak to hned napravím, jedná se o Mourvèdre.

Víno je adjustováno v lahvích typu Opera, objemu 0,5 L tmavé barvy. Vypadá jako zmenšená Bordo s prodlouženým hrdlem, nebo mne ještě díky objemu napadá příměr k tokajským typům lahví, ale to by musela mít více kuželovitě se rozšiřující hrdlo. Mám pocit, že jsem na tento typ narazil poprvé a přiznávám, že se mi líbí. Možná také díky jednoduché, elegantní, zkosené viněty. Podrobnější údaje včetně certifikátu jakosti najdeme na zadní části etikety, bohužel bez analytik (opak by byl jistě v případě Španělska velký „odvaz“). Ale najdeme tam adresu internetových stránek a to je informace hodna pozlacení. Ty mají dobře zpracované, kde se dá o jednotlivých vínech vyšťárat podrobnější informace i v anglickém jazyce. Nerušené podřimování a oddechování vína střeží plný, kvalitní korek, délky 42 mm s potiskem. Po jeho vytažení z něj byly cítit tak zajímavé tóny, že mé očekávání přeřadilo o tři kvalty nahoru.

Už jsou tady první pramínky, které se nádherně svezou po dně sklenice a jemně vyšplíchnou na druhou stranu. Velice nedočkavě nakláním sklenici v protisvětle, abych pozoroval velmi sytou, rubínovou až inkoustovou barvu. I přes tuto odstínovou hloubku lze pozorovat nádhernou jiskru. Na krajích jsem pozoroval malinové menisky. Když jsem sklenici přiložil k plakátu Barvy Vína - Le Couleurs du Vin, musel jsem hledat až na samotném konci. Z fotky dole můžete také pozorovat vysokou viskozitu a její hutné smáčení na stěnách sklenice a následný obrazec obloukového mostu s vysokými pilíři. Buket je další kapitola sama pro sebe. Po přičichnutí ke sklenici v klidovém stavu se již začínají uvolňovat středně intenzivní tóny zelené papriky, višní a hořké čokolády. A co teprve po zakroužení! Totální kanonáda! Musel jsem natáhnout pořádný, přerušovaný čmuch, abych touto super nádherou oblažil každý čichový senzor. Ovšem z toho nádherného a velice širokospektrálního vjemu se mi málem zatočila hlava a zkolaboval čichový aparát. Nedokázal se téměř vypořádat s tak intenzivním a nádherně sladěným komplexem zmíněných paprik, višní, hořké čokolády a ještě tónů jako káva, koření s pepříkem a lékořicí v čele, dále pak zemito-dřevitá, či švestková povidla. Když se pak teplota zvyšovala (kolem 12 - 13 °C), začínaly se objevovat další zajímavé tóny včelího vosku. Ty byly velmi intenzivní v prázdné sklenici po dopití ještě nesmírně dlouho. Dokonce na druhý den, kdy jsem nechal sklenice stát bez umytí, byly tyto zřetelně identifikovatelné a to bez žádných klasických oxidačních tónů!

Ovšem teď pozor, nasaďte šály, bude to fičák. Přichází hlavní hráč a sice chuť. Ta nenechá ani okamžik nikoho na pochybách, proč je na vinětě nápis dulce, tedy sladké. Ten měl být dvakrát podtržen, napsán tučně a vyveden v cukrovém fontu písma. Je ho tady totiž požehnaně! Senzoricky odpovídá hodnotě kolem 150 g/l a je začleněn perfektně. Vždy mám po předešlých zkušenostech u červených sladkých vín jisté obavy, jak dojde ke spojení složek, protože na rozdíl od bílých vín tady máme dalšího hráče a sice tanin. A ten se dvakrát s cukry nevítá, takže jde vždy o to, kdo se prosadí, nebo jak se dokáží shodnout. Někdy to dopadne jako s naší vládou, tedy se neshodnou a dopadne to hrozně a nebo existují povedené kousky jako tento. Velmi lahodná, vysoká hladina zbytkového cukru se perfektně prolne se silnějším taninem, devizou to odrůdy a dokonce tito dva bohatýři podají ruku kyselinám a i s těmito, adekvátními - velmi svěžími, se prolnou do vynikající harmonie. Vše je náramně hladké, doušek parádně klouže po jazyku a patře, i přestože jsou zde cítit výrazné zemité, kořeněné a adstringentně svíravé tóny. Závěr je tak na můj vkus poněkud více hořčí, ale je to paráda a zajímavý kontrast s prvotní vysokou sladkostí, která pomaloučku odezní v dlouhé perzistenci do této hořkosti. Je tu také velmi zajímavá a elegantní stařinka s tóny dřeva a vanilky. Také alkohol je vyšší, konkrétně zde je jeho hladina 14,5 %, ale vůbec není cítit! Schová se totiž v nádherné opulenci a vysoké extraktivnosti těla vína, která je nesmírně bohatá na složky. Všechno z vůně se promítne do aroma, zejména višně hrají prim. Tak to je to víno, které ve mne vzbuzuje tvůrčí sklony:

Se zatajeným dechem, nikterak zvýšeným spěchem, po lahvi v regále sahám.
Ta slavnostní chvíle, onehdy ještě vzdálena jako míle, je zde díky mým snahám.
Láhev do pokoje hrdě nesu, nezdolný, uzavřen všemu okolnímu běsu.
Mysl má jen na to jedno upnuta jest. Dneska budu mlsat a to tedy fest!
Šroubovice vývrtky do korku klouže, hlavně opatrně, ať není na zemi louže.
Opatrný jsem byl, na mou věru dosti, můžu tedy básnické střevo nažhavit do sytosti.
S posledními doušky se náramně mazlím, prázdnou lahví magický moment kazím.
Ovšem nesmutním, neb toto víno dostalo sudičkami dovínku
uchovávat ve mne nádhernou a dlouhou vzpomínku.

Za sebe mohu tedy prohlásit, že jsem narazil na jednoho ze žhavých kandidátů na zápis do mé soukromé síně slávy v oblasti červených sladkých vín. Tak parádně pospojovaných tolik protichůdných složek, to opravdu korek dolů. Tady již konečně chápu, za co bylo ocenění Silver medal „Cofradia Monastrell" Prizes 2003. Bylo parádní sledovat a s napětím očekávat, jaké další vjemy přinese další sklenička, nebo oteplující se doušky ve sklenici. Stále mělo co nabídnout a člověk se těšil na každé další dolití a porovnání studenějšího doušku versus teplejšího. Studenější byl hladší, lahodnější, teplejší začínal více hřát a vypouštět hořčí tóny, ale zato také širší spektrum aromat. Jen přirozený pud zadních vrátek mi nedovolí naflákat do senzorických kolonek desítky, zato s dostupností to už asi bude velký problém. Koupit půjde asi jen ve výjimečných případech, spíše možná jej někdo syslí jako já ve sklepě. Vás tedy mohu uklidnit, že ještě nějaký ten čásek vydrží, nebál bych se ještě zhruba do tří let. Já pokud budu mít ještě nějakou šanci na zkoušku, jistě do ní půjdu, ať už to bude ročník 2003, nebo 2004. Ročník 2002 vůbec vytvořen nebyl, tak se nedejte někde na tržnici od rákosníků nachytat.¨

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Obchodní název: Casa de la Ermita
Odrůda: Mourvèdre
Ročník: 2001
Jakost: Denominacion de Origen (DO)
Zbytkový cukr: sladké, cca 150 g/l
Vinařská oblast: Murcia
Vinařská podoblast: Jumilla
Výrobce: Bodegas y Viñedos Casa de la Ermita
Číslo šarže: L4057
Teplota podávání: 9-14 ºC
Alkohol: 14,5 % obj.
Archivace: 5-7 let
Objem: 0,5 L
Způsob odlepení etikety: nalít vařící vodu do lahve
Cena: 365,- Kč (vinotéka v Ostravě)