O Víně

Původně jsem článek nazval: „Degustace nejlepšího ryzlinku na světě 22.10.2006“, ovšem tím bych zklamal nejednoho čtenáře, že jsem obešel bodové ohodnocení tohoto vína.

Abyste pochopili další běh věcí, doporučuji přeskočit do obrázkových příloh a pročíst si všechny ty pochvalné řádky o víně Clos Sainte-Hune, prestižního rieslingu od alsaského vinařství F. E. Trimbach. Těmi nadopován jsem snil o tom, jak asi něco takového, Ryzlink ryzlinků chutná. Když jsem od přítele Jirky Matějky, mimo jiné vášnivého obdivovatele Alsaska, vyzvedával jedno víno a předával mu svůj kypící burčák, na odchodu se mě ptal, jestli nechci něco konkrétního přivézt z Alsaska, kam bude právě odjíždět. Původně mi na mysli vytanul jiný špičkový Riesling - Vendange Tardive od Hugela, pak jsem to ale druhý den odvolal, že nemám peníze, že si ale jednou našetřím na Clos Ste Hune. Jirka ještě ten den odepsal, že Clos Ste Hune by bylo nejspíš v ročnících 1997 (76 €) a 2001 (89 €). To mne překvapilo, devadesát sedmička? To by se dalo hned vypít a neslinit marně několik let kolem archivu! Navíc se toto víno dělá jen v nejlepších letech, takže teoreticky by špatný ročník to být neměl. No jasně! Svolám údernou skupinu, náklady se podělí, výdaje na deci pro jednoho nepřekročí cenu lahve špičkového moravského vína!

Jal jsem se přátele a mně známé milovníky vína bombardovat spamem v několika vlnách. Nadšení je ale asi těžce přenositelné, nebo lidé mají asi daleko úzkostnější vztah k penězům než já. Přihlásili se v první vlně tři, v druhé a dalších nikdo (jeden váhající nakonec odpadl, v samém závěru nás ale nakonec doplnila partnerka J.Č.) Připadal jsem si jak jehovista nebo pan Herbalife. Mezitím se Clos přivezl z daleké Francie, přímo ze sklepů vinařství. Přítel Matějka mi v pěkném kursu přepočetl 76 € na koruny a za dovoz si nevzal vůbec nic. Myslel jsem si, že takoví lidé už snad ani neexistují. Ovšem z nějakého vnitřního bloku se odmítl účastnit degustace, byť jsem zamýšlel mu ji dát zdarma jako odměnu za dovoz.

V slunném babím létě jsem pojal romantickou ideu, že tomuto étericky jemnému vínu by nejlíp sedělo ho prodegustovat pod širým nebem, někde nad příkrým svahem v krystalicky čirém vzduchu nad hučícím městem. Měl jsem vytipované různé magické kouty, ovšem moje vleklá chřipka, mrazivé počasí, brzký soumrak, zimomřivost některých a mírná neochota vléci se do horoucích pekel téměř všech nakonec způsobily, že ryzlink byl načat 22. října 2006 v bytě u J.Č.

Adjustáž: Nádherná štíhlá sytě zelená tlustostěnná pistole, bílá záklopka z tenkého hliníku a prostá, ale elegantní etiketa. Zátka sice úctyhodných 50 mm dlouhá, ale z celkem porézního korku.

Vzhled: Krásná jiskra, zlatavý odstín se zelenkavými odlesky, na klasický ryzlink celkem intenzivní.

Vůně: V absolutním tichu se všichni zúčastnění ponořili do vína. Z textů jsem očekával jemnost až nenápadnost. Proto mi decentní benzínový tón překvapil jednak svojí střední intenzitou, ale hlavně tím, že nebyl vůbec tak jemný a už vůbec ne komplexní a bohatý, jak jsem si vysnil. Nebyl vůbec zlý, ale takový jen jednovrstevný, málo úžasný. V prázdné sklence silnější vůně zahradních květin.

Chuť: Tam čekalo největší zklamání. Jestliže vůně mohla cosi ještě přislíbit, chuť sice nevykazovala nějakou vyloženou vadu, víno mělo celkem plné tělo (kdeže jemnost!), kyselina byla v harmonii, neupozorňovala na sebe, ale... prostě v zásadě nic moc. Chabá jablečná ovocitost adekvátní snad vínu kolem stopadesáti korun. Navíc v dochuti se objevovala taková ne moc sympatická nahořklost. Nedávali jsme vínu ani naději, že by se to dalším zráním pronikavě zlepšilo. Zkusili jsme přesto proložit mezi druhou sklenkou námi přinesené ryzlinky (znovínský jakostní 1997 z Volného pole a tanzbergovský 2003 pozdní sběr z Turoldu). Nějakým zázrakem žádný z nich nebyl lepší než Clos. Nicméně Clos po cca dvou hodinách ležení poloprázdné lahve ve vinotéce se sice mírně změnil, ale rozhodně ne k lepšímu.

Ještě že mi mé instinkty na poslední chvíli rozmluvily nutkání přemluvit na degustaci dva protipólné extremisty ze zde dobře známého diskusního kroužku „Francie vs. Morava“! To bych se musel zarýt sto sáhů pod zem, jak by mi to určitě dali sežrat. I tak jsem čekal, jestli mne účastníci zbijí nebo aspoň hodí nějakou uštěpačnou poznámkou. Měl jsem ale štěstí. Na degustaci se vyselektovali jen ti nejlepší. Nejen, že netekla krev, neprotahovaly se obličeje, ale ještě vládla neuvěřitelně příjemná atmosféra, zapálený hovor protkaný spoustou pro mne nesmírně cenných informací. V kruhu těchto lidí bych se nezdráhal ochutnávat i deset let staré krabicáky. Ono asi opravdu bude důležitější s kým piješ, než co zrovna piješ. Takže možná lituji, že jsem nemohl zařadit tento ryzlink ani do první desítky nejlepších mnou chutnaných ryzlinků, nicméně ani v nejmenším nelituji toho večera.

Ostatní: Seberu rekordní tři body za dostupnost - víno tu kupodivu není k sehnání. Zdejší dovozce vinařství F. E. Trimbach nabízí jen nižší řady jejich vín, dokonce ani zaručené podniky, které disponují takřka veškerými proslulými ikonami vinařství, jako je třeba Le terroir (www.leterroir.cz), ho momentálně nemají. O zdejší ceně se lze tedy jen dohadovat. Hodnotím-li víno z pozice toho, jak chutná teď, musím přiznat, že to byl jeden z nejméně uspokojivých nákupů. Ubírám další dva body za poměr vlastnosti/cena. Uberu i bod za internetové stránky (www.maison-trimbach.fr) - na takovou třídu nic moc. Rovněž Jirka Matějka byl přístupem personálu při degustaci v prostorách vinařství docela zklamán.

Epilog: Tady by se to dalo ukončit. Smutnej příběh, zmámil pár lidí na degustaci předraženýho vína a bublina splaskla. Podvod. Mezinárodní komplot namyšlenejch frantíků. Donesl jsem domů prázdnou láhev zašpuntovanou korkem, aby mi zbytky vína nepotřísnily batoh. Druhý den večer, 24 hodin po degustaci jsem se chystal, že ji vypláchnu a pokusím se naskenovat etiketu. Spíš automaticky jsem k ní přičichl. A už jsem věděl, že tohle asi bude ono. V lahvi se skrývala zvláštní těžko popsatelná vůně, tak jako když se zhluboka nadechnete v podzimním slunečném dnu v listnatém lese u jezera. Skápl jsem poslední kapku vína na jazyk, byla samozřejmě v pokojové teplotě, ale určitě harmoničtější než den před tím. K lahvi jsem čichal ještě několik dní. Pak už samozřejmě to byly takové kovově prazvláštní zvětraliny, ale ještě pátý den ne nepříjemné. Čili stejně je to smutnej příběh: další víno, které zřejmě zemřelo moc brzy. A takových ještě asi bude...

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Obchodní název: Clos Sainte Hune
Odrůda: Riesling (Ryzlink rýnský)
Ročník: 1997
Jakost: oficiálně Appellation Alsace Controlée (AOC), fakticky Alsace Grand Cru
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Alsace
Vinařská obec: Hunawihr
Viniční trať: Clos Sainte Hune - nejlepší část Grand Cru Rosacker
Výrobce: F. E. Trimbach S.A., Francie
Alkohol: 13,0 %
Cena: 76 € přímo ve vinařství (při sedmi lidech 316,- Kč/dl na každého)