O Víně

SČ

Dnes již jen minimálně u Hustopečí, také na Slovensku.

téměř 0%

Podle všech známek  se jedná o variantu (mutaci) Sylvánského zeleného. Dokladem býval častý výskyt mutací barvy bobulí nejrůznějšího druhu, kdy se objevují hrozny červené i zelené na jednom keři a mnohdy také a i hrozny dvoubarevné. Tento jev býval pozorován v různých vinařských oblastech. Bývá také uváděno, že se jedná o variantu Burgundského modrého s většími bobulemi - "Bodensee Burgunder",  pro toto tvrzení však dosud nenacházíme žádné důkazy - hrozny Sylvánského červeného jsou daleko větší než hrozny Burgundského modrého. Sylvánské červené bylo dosti rozšířeno v okolí Bratislavy a i na Moravě, zde bývalo dosti časté na Znojemsku. Společně se Sylvánským zeleným se také hojně pěstovalo na Hustopečsku, kde se uchovaly ojedinělé zbytky této odrůdy ve vinicích. Naopak na Mikulovsku bylo prakticky  neznámé. V Čechách bylo Sylvánské červené roztroušeno ve vinicích na Litoměřicku, kde bývalo dosti oblíbeno - má totiž oproti Sylvánskému zelenému vyšší výnos. To však dnes vzhledem k malému výskytu není možno přesněji stanovit.

Odrůda má zhruba tytéž vlastnosti jako Sylvánské zelené. Dosti často se používá jako hrozen stolní, i když primárně není určena k jídlu. Z tohoto  důvodu bývalo poměrně oblíbené v Čechách. Pro pěstování je možno jej doporučit stejně jako Sylvánské zelené. Jinak o Sylvánském červeném platí vše, co bývá uvedeno o Sylvánském zeleném.
Od Sylvánského zeleného se liší jen červenou barvou hroznů  a pak tím, že jeho listy na podzim zežloutnou. Vzrůst je slabší, listy jsou střední velikosti, světle zelené, lesklého povrchu, třílaločné. Ozubení je střední velikosti, výkroj řapíkový je polootevřený, boční zářezy jdou až do poloviny čepele. Nervatura je světle zelená , na rubu vystouplá. Letorosty jsou světle zelené a hnědě tečkované, články krátké. Révoví je barvy hnědé, tmavěji tečkované.
Bobule jsou střední velikosti, v některých letech - zvláště při menší sklizni - barvy temně červené až modré, při velkých sklizních i při plné zralosti pak zelenavě až slabě červené, takže budí dojem nezralosti. Hrozny jsou menší velikosti, dosti kompaktní a na dlouhé třapině.
Dobou zrání a celým vegetačním cyklem se neliší od Sylvánského zeleného.
Zkušenosti s řezem jsou, resp. byly v různých oblastech tyto. Seřezává se v Čechách na Litoměřicku na  čípky dvojoké až trojoké a jeden tažeň u silných keřů, na Moravě na na Hustopečsku a Kloboucku na čípky dvojoké, ve vyjímečných případech (na Mikulovsku) na čípky až  čtyřoké.
I v pohledu odolností se shledává  velká podobnost se Sylvánským zeleným. Zvláště silně je Sylvánské červené náchylné na hnilobu a proto je radno jej sázet řidčeji (1,30 - 1,50 m ). Taktéž je velmi citlivé vůči mrazu.

Ve výnosu je údajně o něco slabší než Sylvánské zelené, názory se však různí. Podle záznamů ve Státní révové školce ve Strachoticích v době před druhou světovou válkou byla sklizeň na jeden keř (průměr v kg):
1933 - 0,52 kg, 1934 - 0,67 kg, 1935 - 0,58 kg, 1936 - 0,70 kg.
Novější údaje nejsou vzhledem k téměř úplnému vymizení odrůdy z moravských vinic k dispozici.
Při zpracování hroznů je třeba postupovat  velmi rychle, především nenechávat rmut stát dlouho před lisováním, aby se zabránilo zvýšení barvy, jež bývá často až načervenalá. Bylo pozorováno, že v průběhu stárnutí se tento načervenalý nádech ztrácí. Podle pozorování ve Státní révové školce ve Strachoticích měl mošt toto složení (vždy cukr ve stupních °NM / kyseliny °/oo):
1932 - 23,0 / 8,4
1935 - 19,4 / 8,2
1936 - 19,3 / 9,9

Podle pozorování ve Státní pokusné vinici v Mutěnicích bylo složení moštu:
1932 - 18,0 / 7,3
1933 - 19,5 / 8,6

Chemické složení vína je velmi podobné Sylvánskému zelenému. Podle pozorování Výzkumného ústavu vinohradnického v Bratislavě, který v padesátých letech sledoval jakost vín odrůd Sylvánského zeleného a Sylvánského červeného, je víno z odrůdy Sylvánské červené vyšší jakosti, než víno z odrůdy Sylvánské zelené. Na Moravě však tato zjištění potvrzena nebyla.