Nové moštové odrůdy I - první výsledky u evropských odrůd
Po shánění, mailování, telefonování, dalekých cestách spojených s přesvědčováním a bohužel také placením za sazenice, někteří z nás kopali, sázeli, zalévali, stříhali, vyvazovali, no zkrátka dělali vše co dobrý vinohradník dělá, aby pak mohl sklidit. A protože se to některým povedlo dotáhnout do zdárného konce, pojďte se podívat, jak takový konec vypadá.
Včera jsem psal o tom, jak se chutná víno z odrůdy Milia, dnes bych chtěl navázat tím, jak to vypadá s jejím pěstováním v ČR. Jestli si vzpomenete na tento článek, který Petr napsal před třemi roky, všechny sazenice, které přivezl (byl jich celý pytel), předal v Uherském Hradišti panu S. Ten zrovna byl na služební cestě, sazeničky ho sice trochu zdržely, ale rád na ně počkal, a potom s nimi obkroužil skoro celou Moravu, aby je v 6 večer dovezl ke mně. U mne jsme si je rozdělili, a když jsem zjistil, že jede směrem na Znojmo, ještě jsem ho poprosil, aby se stavil u třetího zúčastněného a předal mu zbylý díl. Sazeničky tak sice cestovaly od rána do pozdního večera, ale za jediný den se dostaly ze středního Slovenska (jenom ze Strekova na hranice to Petrovi trvalo tři hodiny) do chladných a vlídně vlhkých moravských sklípků, kde v poklidu dospaly zimní spánek do toho správného dne - sázení. Opět se ukázalo, že drzé čelo lepší poplužního dvora, a za pár kaček jsem díky pár mailům a telefonům, získal sazenice perspektivních nových odrůd, které množí 300 kilometrů daleko. Jak jsme se podělili, vidíte v následující tabulce.
Co komu přišlo:
Zprostředkovaný nákup na dálku měl jen jednu chybičku, nedozvěděli jsme se, jaké jsou použity podnože. Příště si to už určitě necháme napsat.
O stolních odrůdách Negra, Mars a Onyx jsem se zmínil už v předchozím článku. Tyto sazenice většinou skončily ve sklenících. Odrůdu Milia jsem chtěl jen já, ostatní o ni zájem neměli. Je to odrůda úrodná, podle popisů, které jsem měl tehdy k dispozici jedna z nejranějších moštových, pravidelně dosahuje vysoké cukernatosti a překvapivě dobře odolává zimním mrazům. Zdála se tedy být jedna z nejvhodnějších do okrajových oblastí, kam vinohrádek na Vysočině, o který se starám, víc než patří. Od té doby jsem o ní získal pár dalších údajů, tak se nyní o ně podělím.
Milia [Müller-Thurgau x Tramín červený 65/4, 1973, VSVV Šenkvice] je středně ranná růžová slovenská odrůda. Dozrává v první polovině září, těsně před odrůdou Müller-Thurgau. Roste středně až dobře, velmi dobře vyzrává. Je velmi úrodná a dosahuje vysoké cukernatosti. Na polohu je náročná středně, hodí se do okrajových oblastí a má zvýšenou mrazuvzdornost jak se můžete přesvědčit v tomto článku. Nesnáší sucho, za nepříznivého počasí může i sprchnout. Vhodný řez jsou kratší tažně. Na Slovensku byla registrována roku 2002. Od roku 2004 je právně chráněná. V přehledu odrůd ČR 2007 je uvedena jako odrůda vhodná pro zemské víno. V šestiletých šlechtitelských zkouškách měla průměr 14,25 t/ha, 23 ° NM a 7,1 g kyselin. Ve státních odrůdových zkouškách SR (na lokalitách Bratislava, Dolné Plachtince a Strekov, v závorce uvádím výsledek za rok 1998, 1999, 2000) měla průměr 12 t/ha (12; 16; 8), 23,8 ° NM (21,6; 23,0; 26,8), kyselin 6,0 g/l (5,9; 6,8; 5,3) a víno 18,1 bodu (18,2; 18,4; 17,8). Je tedy třeba dbát na dostatečný obsah kyselin, ale zrovna o ty není v okrajových oblastech nouze. Testovací vinohrádek, o který se starám, je na terase v nadmořské výšce 550 m a teplo těží z dvoumetrové kamenné zdi, která tvoří základ další terasy. Podmínky jsou proto na něm silně proměnlivé, závislé na vzdálenosti od zdi. Milii jsem zasadil na poměrně dobré místo, do druhé řady, ve které slušně dozrává odrůda Festivalnij, Kodrjanka, sklidit se dá Suzi. SAT tedy je asi 2200 °C. Půda je v tom místě těžká, úrodná, kyselá, s nedostatkem vápna a hořčíku, ale s přebytkem dusíku, draslíku a vody, drenážovaná. Sazeničky rostly v porovnání s ostatními středně až slabě, v prvním roce 1 m i méně. Druhým rokem z jedné vyrazila podnož, podle listů jsem určil buď K 5 BB (ale na tu se Milia neroubuje, podporuje sprchání), navíc silně rostoucí, nebo T 5 C, což je slabě až středně rostoucí podnož, do těžkých studených půd nevhodná, což by slabší růst lépe vysvětlilo. Druhým rokem (2008) ještě nedala ani ukázkový hrozen a pokračovala v růstu až do dvou metrů. Třetím rokem (2009) po odstřihnutí výhonu z podnože, která keř silně oslabovala, jsem měl na třech keřích dost dlouhý tažeň na kmínek i úrodu. Pokud si vzpomenete, duben i květen byl velmi teplý a suchý, jeden keř znenadání odmítl celý tažeň s 5 cm dlouhými zelenými výhony a začal rašit znovu ze země. Kromě stresu ze sucha je dalším možným vysvětlením i napadení nějakým patogenem. V červnu se dalo do deště a oba keře s květy si tak jako většina ostatních odrůd počkaly do začátku července na lepší počasí, ve kterém v pořádku odkvetly (7.7. ještě kvetla). Oidium se v průběhu roku nevyskytlo, ukázalo se až ke konci. Perenospora zaútočila až po polovině července a poměrně silně, ale zachytil jsem ji hned v počátku a postřikem udržoval pod kontrolou, takže ani na evropských odrůdách nezpůsobila významné škody, i když napadených listů bylo víc než dost. Ve vlhkých podmínkách Vysočiny nedochází k rychlému zasychání napadených listů, ale plíseň vytváří bílé podhoubí a silně se šíří. Milia se ukázala jako překvapivě odolná. Na všech čtyřech keřích se do září našly jen dva napadené listy, které jsem utrhl a zahodil. Podobně odolný se ukázal i Sieger, možné vysvětlení je, že právě tyto tramínové odrůdy právě této plísni prostě nesedly. V jiných lokalitách je Milia citlivá podobně jako jiné odrůdy. Vegetační období u mne končí běžně v polovině září prvním mrazíkem, takže v té době by moštová odrůda měla mít minimálně 16 ° NM, aby šla použít k výrobě vína. Milia měla 30.8. odpoledne 14 ° NM a 14.9. ráno 17 ° NM. Přesto nelze říci, že dozrála. Jak se můžete podívat pod článkem, barva zůstala zelená, jen některé bobule lehce zrůžověly. Jako kontrolní odrůdu můžeme použít odrůdu Festivalnij, která ve stejném řádku dosáhla stejných 17 ° NM, průběžně sklízený Krystal o řádek dál měl 15 ° NM. Ve stejný den, krátce po poledni jsme díky laskavosti Doc. Ing. Pavla Pavlouška, Ph.D. navštívili školní parcelu Mendelovy univerzity v Lednici, na které zcela vyzrálá panenská úroda Milie měla 24 ° NM. Musím panu Pavlouškovi poděkovat i za výsledky z jejich pěstování, které mi poskytl. Milii srovnávali s odrůdou Pálava. Sklizeň byla 5.10.2009 (tedy 20 dní poté co jsme refraktometrem naměřili 24 ° NM) při cukernatosti 25,1 ° NM (Pálava 25,8). Zkvasitelných cukrů bylo naměřeno 235,3 g/l (Pa 246,7). pH moštu bylo 3,55 (Pa 3,39), kyselin titračně 7,55 g/l (Pa 8,18). Kyseliny vinné bylo 7,71 g/l (Pa 9,52), jablečné 1,04 g/l (Pa 2,07), citrónové 0,16 g/l (Pa 0,30). Hmotnost 50-ti bobulí byla 64,918 g (Pa 70,535), což je v průměru 1,3 g (Pa 1,4) na bobuli. Úrodnost se neměřila, protože šlo o panenskou sklizeň a bylo povoleno ochutnávat ze všech keřů.
Chuť u mne byla naprosto úžasná, harmonická muškáto-tramínová, už od 30.8. sladká, vůbec ne kyselá, na školní parcele u hodně zralého, zcela vybarveného hrozna byla mnohem méně zajímavá, výrazně sladká, bez muškátu, spíše lehce kořenitá. Kvůli soustředěnému tlaku ptáků jsem vinohrádek sklidil 17.9. Dobré počasí trvalo výjimečně dlouho, listy se udržely do poloviny října, kdy je spálil první mrazík. I když Milia velmi dobře vyzrává, u mne nedosáhla vyzrálosti, kterou jsem viděl na sazenicích ze Slovenska. Ty měly sice velmi tenké výhony, ale i 1 mm tlusté dřevo bylo velmi vitální, na průřezu chlorofylově zelené a snadno kořenilo. U mne za přebytku vody dělá tlustší dřevo, i když ne tolik jako jiné odrůdy, a to má potom s vyzráváním přeci jen problém. Je vidět i velký rozdíl mezi jednotlivými keři. Proto jsem zatím nepřistoupil k testu mrazuvzdornosti a všechno dřevo jsem pečlivě zakopal (k dnešnímu dni už přešly dvě vlny silných mrazů -18 až -23 ° C). Přesto to je jedna z mála odrůd čistě evropského původu, kterou si ponechám a budu ji dále sledovat. Jako stolní odrůda s atraktivní chutí se neztratí, i přes malou bobuli. Přestože tento rok byl v průměru velmi teplý, na mém vinohrádku se to příliš neprojevilo, protože nadprůměrně teplá období připadla na jaro a pozdní podzim, mimo hlavní vegetační období révy, která už z nich na Vysočině nedokázala těžit. Navíc deštivé období zdrželo odkvět téměř o měsíc, to se na vývoji hroznů také podepsalo. To dává naději, že bych se na svém vinohrádku mohl dočkat i dostatečně vyzrálých hroznů Milie, i když do až tak náročných podmínek to odrůda není. Ale hádám, že v okrajových vinařských oblastech by mohla díky zajímavější chuti vytlačovat odrůdu Müller-Thurgau, díky mrazuvzdornosti třeba někde nahradí i Pálavu. Možná se s ní časem setkáme i v teplejších nevinařských krajích, jako je Třebíčsko. Na jaře bude vysazena na testování i v Čechách.
Pro pana S byla motivací odrůda Noria, proto se jí dovezlo nejvíc, 15 kusů.
Noria [Ryzlink rýnský x Semillon 23/33, VSVV Veľký Krtíš, pracoviště Opatovská Nová Ves] je slovenská bílá, velmi pozdní moštová odrůda. Raší středně a sbírá se ve stejném termínu jako Ryzlink rýnský, to je podle podmínek od začátku do konce října, u nás spíše v druhé polovině října. Roste středně a velmi dobře vyzrává. Je velmi úrodná (průměrně o 3 t/ha více naž RR) a dosahuje dobré cukernatosti (o 1,2 ° NM více než RR). Na polohu je přibližně stejně náročná jako Ryzlink rýnský, na půdu není zvlášť citlivá, kvůli velké úrodnosti je vhodnější úrodnější s dobrou zásobou vody. Velmi dobře odolává mrazu, možná i lépe než RR. Proti RR je odolnější vůči houbovým chorobám i botrytidě, mnohem méně sprchává a netrpí fyziologickým vadnutím třapiny. I v kvalitě vína je s RR srovnatelná, vína jsou aromatická, harmonická s jemnou kyselinou a připomínají odrůdu Semillon. Jsou vhodná k delšímu ležení. Na Slovensku byla registrována roku 2002. Od roku 2004 je právně chráněná. V přehledu odrůd ČR 2007 je uvedena jako odrůda vhodná pro zemské víno. Ve státních odrůdových zkouškách SR (na lokalitách Bratislava, Dolné Plachtince a Strekov, v závorce uvádím výsledek za rok 1998, 1999, 2000) měla průměr 15,2 t/ha (12,2; 18,8; 14,5), 21 ° NM (19,2; 22,3; 21,7), kyselin 8,5 g/l (8,3; 9,2; 8,1) a víno 18,0 bodu (17,9; 18,0; 18,0). Je to tedy odrůda s vyšším, ale přiměřeným množstvím kyselin. Ve Strekově byly v odrůdových zkouškách vína tvrdší, ale výrazně aromatická.
Pan S Norii vysadil do vinohradu v severovýchodní části Znojemské vinohradnické podoblasti. Jde o jižní a jihovýchodní svah, nadmořská výška 211 m. n. m., půda černozem s valouny křemene a buližníku. Podklad je spraš, pod kterou se nachází vrstvy třetihorních usazenin - jíly. Noria je v téměř samém jílu, za souseda má Sauvignon, kterému se tam velmi daří. Vedení je střední, spon 1,3x1,7m a 1,1x1,6m. Jde o oblast suchou, ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny, ale teplou, daří se tam i Cabernet Sauvignonu, SAT ve vegetačním období je 2700 - 3000 ° C. V této oblasti najdeme vína vysoké kvality, aromatická, minerální. I Norii se tam daří a pan S je s ní nadmíru spokojen, píše (citáty jsou italikou v uvozovkách): "Chtěl jsem ji proto, že drží si kyseliny i po přezrání. Listy jsou tuhé a je jich mnoho, takže vytvoří hustý kožich a vydrží i krupobití - letos dobrá přednost. Úrodnost je vysoká, asi jako u Veltlínského zeleného. Nesprchá a dobře se mu daří v našem třetihorním zásaditém vulkanickém jílu (letos měřeno pH 7,8)". Také ji sledoval a data zaznamenal (průměr za 3 roky, do závorky jsem přidal údaj pro RR a Sg)
Začátek proudění šťáv: 29.3. (RR 28.3.; Sg 28.3.)Rašení - včelka: 11.4. (RR 20.4.; Sg 16.4.)Kvetení: 3.6. (RR 7.6.; Sg 7.6.)Sběr : 22.10. (RR 22.10.; Sg 22.10.)
Jakost sklizně: 2008 - 22,4 ° NM (RR 21,8; Sg 21,2), kyselin 8,5 g (RR 9 ; Sg 9,8); 2009 - 23,5 ° NM (RR 21,4; Sg 24,3), 9,1 g kyselin, průměrně 2,98 kg na hlavu (Tr 2,9; Sg 3,3) "
Noria je testována i v Lednici a tak Vám mohu nabídnout i její data. Srovnává se nejspíše s odrůdou Ryzlink rýnský, i když sklizeň byla provedena o týden později, 20.10.2009 (RR 13.10.2009) při cukernatosti 22,9 ° NM (RR 20,1). Zkvasitelných cukrů bylo naměřeno 217,5 g/l (RR 193,6). pH moštu bylo 3,26 (RR 3,23), kyselin titračně 9,15 g/l (RR 9,45). Kyseliny vinné bylo 8,31 g/l (RR 8,79), jablečné 3,18 g/l (RR 3,32), citrónové 0,33 g/l (RR 0,28). Hmotnost 50-ti bobulí byla 85,503 g (RR 79,114), což je v průměru 1,71 g (RR 1,58) na bobuli. Úrodnost se neměřila, protože šlo o panenskou sklizeň a bylo povoleno ochutnávat ze všech keřů.
To jsou číselně velmi dobré hodnoty pro výrobu přívlastkového vína a ukazují, že Norii se na tomto vinohradu daří. A jaké že bylo u pana S víno?
"U Norie bohužel ne všechny sazenice se daly zatížit úrodou, a tak z toho letos bude jen mikrovzorek cca 10litrů a navíc u Norie mě ohromila vůně moštu - květ citronu se vší parádou - uvidím jestli to bude znát i ve víně ... "
"Víno bylo z ročníku 2008 polosladké, výrazně ovocné s vůní po citrusech - citronový květ a med, barva světle žlutá."
"Ano Noria je již po stočení a zůstala malinko na cukru (asi 18 g) ale poněvadž jsem do moštu dal i zálistkovou úrodu (bylo mi líto ji nechávat venku) je víno kyselejší a tak se to vyrovná (cukernatost i se zálistkovou úrodou byla 22,4). Nyní se již čistí a ve víně stale dominují citrusové tony - bílý grep nebo pomelo v chuti, květ citronu ve vůni. Poněkud může připomínat citrusový typ Sauvignonu s jakousi ryňákovou výraznější kyselinkou."
"Že z Norie je perfektní víno již nyní je bez pochyb! Drží si pro naši polohu tak vzácnou kyselinku a přitom bylo i docela cukernaté - ve srovnání s TR, který je od ní jen pár metrů vysázen, je Noria v chuti výraznější!, a má ve víně více kyselin což je se zbytkovým cukrem příjemné."
"Ve srovnání se Sauvignonem je Noria (jak jsem již psal) dost podobná, je aromatičtější než Sauvignon, má i pikantnější a ovocnější kyselinku a tím pádem se i lépe čistí. Uvidí se jestli nebude kyselina vypadávat jako u Savignonu - tam je roční ztráta až 2g. Po těch pár hltech, co jsme s otcem a mou polovičkou učinili, jsme se shodli že víno je aromatické tvrdší, má potenciál zrát a jeho charakter je někde mezi Ryňákem a Sauvignonem. Určitě se neztratí, případného koštéra jistě osloví výrazností a na koštu bych se vsadil, že nezapadne do průměru! Tak nějak připomíná vína z Nového Zélandu ..."
„Ročník 2009 více vykvasil, víno je polosuché a opět s citrónovým aroma, s pikantní kyselinkou, barva zelenožlutá. Intenzita vůně převyšuje aroma Sauvignonu ze stejné polohy, je stabilní v ročníku a zvýrazňuje se ležením v lahvi."
Už o moštu napsal, že překvapil silným a příjemným aroma citrónového květu. A zná ho dobře, jeho otec je pěstuje, kvetou mu po celý rok. Citrusové aroma ve víně je u nás poměrně neobvyklé, častější a oblíbené je u některých odrůd jižnějších vinařských zemí. Norii pěstuje i pan Glos z Moravské nové Vsi a u něj jsem ochutnal Norii ve sladkém provedení. U něj jde o docela neutrální víno (ve srovnání s jinými vzorky, která se u něj dají ochutnat), i když potvrdil, že mošt po citrusech voněl.
"Snad je to rozdílností podloží - po citrusech někdy jsou i jiné odrůdy, ale není to zdaleka tak výrazné - nejčastěji jde o mošt u Sauvignonu, někdy i u vlašáku."
"Zřejmě na aroma působí stejné vlivy jako u odrůdy Sauvignon - velké amplitudy mezi denními a nočními teplotami - Znojemsko je tímto jevem známo a s vlivem jedinečného podloží je to ještě umocněno."
"Ale dostal jsem jednu podpultovou láhev ze Slovenska (Mrva-Stanko ročník 2005 p.s.) a přímo výrobci mi sdělili, že u této u nich nakupované odrůdy je aroma velmi závislé na půdě a mikroklimatu - moje Noria je přitom výrazně aromatičtější než ta ze Slovenska."
"Dle informací ze Slovenska, i tam jsou ohromné rozdíly - Noria z malokarpatských vinic je tvrdší, ale mnohem aromatičtější než Noria z jižního Slovenska (informace od fy Mrva Stanko)"
"V současnosti je chutí do Sauvignonu (angrešt, květ bezu), ale mnohem výraznější a citrusy ve vůni si zachovala. Osobně jsem ji nefiltroval, jen vymrazil. Čiřil jsem Kombigelem a želatinou."
"Loni při koštu mi dokonce jeden z pořadatelů řekl, že kdyby věděl, že je Noria tak výrazná, raději by ji zařadil koštérům mezi muškáty a tramíny, než (vycházejíce dle rodokmenu) k rýňákum a sauvignonům (tak jak to oni udělali) ..."
"Dá se říci, že je to velmi vhodné víno pro oblasti s aromatickými víny, jako je Znojemsko! Pěstitelsky je také výborné, poněvadž tuhé listy nenapadají choroby a také dobře odolávají krupobití, stejně jako tužší bobule - což se letos ukázalo jako výborná věc. Na Slovensku je označována jako stejně kvalitní nebo lepší než RR s čímž nejde jinak než souhlasit... "
Pan S dává Norii na košty, tak se s ní možná někde potkáme. Pan A získal Norii odjinud a napsal mi: "Noria je buketní s poměrně jemnou kyselinou typu Rulandského bílého."
Takže jak se zdá, jde o odrůdu, která bude atakovat naše základní odrůdy Ryzlink rýnský (kvůli větší úrodnosti a pěstitelské odolnosti) a Veltlínské zelené (stejně úrodná, ale s novým, zajímavým aroma). Citrusové aroma je všeobecně oblíbené a v našich vínech dost vzácné. Je to odrůda mladá, nejsou s ní zatím velké zkušenosti, ale ukazuje se, že silně přebírá vlastnosti podloží a proto bych od ní neočekával zázraky v polohách, která nedávají aromatická vína, naopak v těch nejzajímavějších může překvapit. Povšimnout by si jí měli asi přednostně vinaři ze Znojemska a Bzenecka. Vysokou mrazuvzdornost by mohli ocenit i vinaři v Blatnici.
Takže už jste si přečetli už o dvou důvodech, proč jsme tenkrát byli spokojeni, jen pan S postrádal odrůdu Inzuchta (H TČVČB 2/53) [I1 Tramín červený 81/8 x I1 Veltlínské červeno-bílé 73/15 + 74/8 + 72/3 - 2/53, 1966, VÚVV Bratislava, D. Pospíšilová], která toho roku už byla vyprodána. Zajímá se o ni nadále, ale jak jsem nedávno zjistil, ta se už nemnoží a dokonce je vyřazená. Zatím netuším proč, v popisu je vedena jako velkovýrobní odrůda, jako negativní vlastnosti je uveden poněkud zahuštěný keř a trochu vyšší obsah kyselin. Přesto jsou vína z ní oceňována vysoko 18,7 bodu, ale hlavním důvodem bude asi konkurence podobné odrůdy Hetera, která je ceněna ještě víc.
Hetera (H TČVČB 4/13)[I1 Tramín červený 76/10 x I1 Veltlínské červeno-bílé 73/6 - 4/13, 1965, VÚVV Bratislava, D. Pospíšilová] je slovenská, růžová, velmi pozdní moštová odrůda.
Měl bych se zastavit u původu a těch divných značek. Jako první bych chtěl připomenout, že révu množíme vegetativně, dělením mateřské rostliny, takže jedna odrůda či klon je geneticky identický a tedy velmi blízce příbuzný. Réva vinná je rostlina, která trpí silnou inzuchtní depresí (stejně jako kukuřice, naopak melouny a okurky jí netrpí vůbec). To znamená, že opylení vlastním, nebo blízce příbuzným pylem (inzucht) dává potomstvo, které se vyznačuje velmi slabým růstem i plodností, Často i sníženou životaschopností a menší odolností k chorobám. Rostliny vzešlé z takovéhoto křížení označujeme značkou In, kde n je počet generací inzuchtního křížení. Geneticky má taková rostlina geny jen od jednoho rodiče. Často získá dvojici stejných genů, přesto že rodič má dva různé. Má tedy vlastně méně genů než mateřská rostlina, což můžeme využít k očistě populace od genů neprospívajících, či vysloveně škodlivých. Heteróza je podstatné zvýšení výkonnosti potomků po křížení, zejména po křížení nepříbuzných, inzuchtovaných rodičů. Překonat degeneráty z inzuchtu není určitě nic těžkého, pokud ale je následující generace osvobozena od nepříznivého genetického zatížení, může překonat i ty nejlepší odrůdy. D. Pospíšilová prováděla záměrné inzuchtně hetrerózní křížení u révy jako první na světě. To že z křížení dostaly dvě elity jméno po této metodě - Hetera a Inzuchta, naznačuje jejich kvality. Ostatní takto vzniklé odrůdy dostaly jména podle měst, či pohoří.
Hetera raší pozdě a sklízí se v druhé až třetí dekádě října. Roste silně a dřevo vyzrává uspokojivě až dobře. Je pravidelně a velmi úrodná (16 - 19 t/ha) a dosahuje velmi vysoké cukernatosti 25 - 29 ° NM. Obsah kyselin je přiměřený 8-9 g/l. Je středně odolná mrazům i suchu. Na choroby je středně citlivá. Vhodný je řez na kratší tažně se zásobními čípky. Jako velmi pozdní odrůda s jen střední mrazuvzdorností vyžaduje i na Slovensku jen ty nejlepší polohy a úrodné půdy, které uživí tak velikou úrodu. Odrůdy, které při tak vysoké úrodě dosahují tak vysoké cukernatosti, jsou velmi vzácné. Navíc poskytuje i výborná vína. Při cukernatosti do 23 ° NM bývají ještě příliš hrubá, ale při vyšších je vhodná k výrobě přírodně sladkých vín, která dozrávají 2-3 roky, mají typickou chlebovinku a bývají hodnocené 18,9 bodu. Na Slovensku byla přihlášena k registraci i k právní ochraně (2004).
V Lednici Heteru netestují, protože podle pana Korpáse, který s ní má na Slovensku zkušenosti, je pro Moravu příliš pozdní.
Sazenice, které jsem si vzal já (v té době jsem ještě neměl k dispozici popis odrůd), rostly na Vysočině ve třetí řadě v úrodné těžké půdě velmi dobře, za jediný rok narostly 1,5 m, což je na tom místě velmi dobrý výkon. Když jsem ale zjistil, že jde o odrůdu velmi pozdní, věnoval jsem ji na teplejší Moravu. Přesazení ji zdrželo ve vývoji, takže tyto keře ještě neměly hrozny.
Pan S si ji na test také vzal a brzy napsal: "V neděli jsem postřikoval Sulikolem a to i nové sazenice - pozor zjistil jsem drobné popálení při 1% koncentraci u nové odrůdy Hetera..." přesto u něj Hetera dobře a silně roste. Nemá jí dost na výrobu vína, ale to se snad brzo změní, zatím se musíte spokojit s daty o tom, jak roste.
Panenská sklizeň 22. října 2008: "( 4.9. bylo 17,5 ° NM, 15.10. bylo 25 ° NM a týden k tomu - 22.10. a je z to ho těch neskutečných 26,3 - holt tato odrůda dobře nabírá cukry ) Co mě ale překvapilo, je že tato odrůda s fialovými hrozny měla mošt výrazně zelený jako z nezralého Sauvignonu či veltlínu a poměrně tuhou rosolovitou dužninu."
Sklizeň 11. října 2009: "Hetera letos opět válela, při zatížení cca 3-4 kg na hlavu (snažil jsem se ji dost zatížit, ať se ukáže) měla 25 ° NM cukrů a 9 g kyselin. Co se týká pozdnosti - bych s panem Korpásem nesouhlasil - letos sběr proběhl 11.10. s těmi 25° a loni 19.10. s 26,5° . To Norii i cabernety sbírám později..."
"Začátek proudění šťáv: 27.3.Rašení - včelka: 11.4.Kvetení: 1.6.Sběr : 16.10.
Jakost sklizně: r2008 - 26,3 ° NM, 8g kys; r2009 - 25 ° NM, 8,5g kys,průměrně 3,2 kg na hlavu
Hetera má velmi bujný růst, je citlivá v mládí na sirné postřiky, i přes vysokou cukernatost nejsou bobule napadány vosami. Pod poměrně silnou narůžovělou slupkou je výrazně zelená dužnina bez zvláštního aroma, konzistence je rosolovitá, a z toho plyne nižší výlisnost. Rozdrcený rmut je lepší nechat 12 hodin nakvasit - mošt se nezabarvuje a i po 24 hodinách je výrazně zelený. "
"Co se týká chuti hroznů (moštu) - byly sladké ovocné, kyselinky zanikaly, vůně moštu nepřipomínala tramín - spíš něco mezi veltlínským a rozinky (sušené bílé). Barva moštu jasně zelená až brčálová (jako u SG)
Víc informací o Heteře nemáme, ale už teď je jasné, že je to co do úrodnosti a cukernatosti výjimečná odrůda. Pan S ji vidí jako velmi perspektivní a bude ji i nadále sledovat a v budoucnu se snad dočkáme i vína. Do české vinařské oblasti se nehodí a i na Moravě bude nejspíše raritou v nejteplejších lokalitách, ale doufejme, že na víno z ní nebudeme muset jezdit na Slovensko.
Pan S si tenkrát vzal po třech kouscích nových modrých slovenských odrůd - Nitra, Váh, Hron, Rudava. Nasadil je na svůj vinohrad a teď se může podělit o zkušenosti s nimi. Všimněte si, že první tři pocházejí ze stejného křížení.
Nitra [Castets x Abouriou noir 3/8, 1976, VÚVV Bratislava, D. Pospíšilová] je slovenská, modrá, pozdní moštová odrůda. Brzo raší i zaměká. Je to nejranější odrůda z tohoto křížení, sklízí se na Slovensku do 5.10. V ČR od začátku, do poloviny října. Roste i vyzrává dobře. Je dost úrodná 11-19 t/ha, vyžaduje redukci. Cukernatost je dobrá 18-23 ° NM, při redukci úrody na 8 t/ha 23,5 ° NM. Obsah kyselin je také vhodný, 7,8 - 9,8, v těžkých půdách až 12,5 g/l. Jarní mrazíky ji poškozují, i na zimní je citlivá (-18 ° C). Suchu odolává dobře, nesprchává a to ani ve zlém počasí. Na houbové choroby je citlivá, ale hrozny nehnijí. Není náročná na polohu, jen mrazové jí vadí. Půdy snáší i kamenitoštěrkové, ale lehké a úrodné jsou vhodnější. Je to odrůda pro velkovýrobní pěstování. Vína jsou příjemně kabernetová, ceněná 18,4 body, vhodná ke zrání, ale harmonická už jako mladá. Je doporučována coby rannější náhrada Cabernet Sauvignonu. Jako taková se poměrně dost šíří, například v Moravské Nové Vsi ji najdete snad u každého druhého vinaře. Na Slovensku byla přihlášena k registraci roku 2004. Od roku 2004 je právně chráněná. V přehledu odrůd ČR 2007 je uvedena jako odrůda vhodná pro zemské víno.
Nitra je testována i v Lednici a tak Vám mohu nabídnout i její data. Sklizeň byla provedena 22.9.2009 při cukernatosti 22,6 ° NM. Zkvasitelných cukrů bylo naměřeno 228,2 g/l. pH moštu bylo 3,36, kyselin titračně 8,94 g/l. Kyseliny vinné bylo 6,68 g/l, jablečné 3,11 g/l, citrónové 0,37 g/l. Hmotnost 50-ti bobulí byla 93,349 g, což je v průměru 1,87 g na bobuli.
Pan S ji vysadil na horší, z části zastíněné místo. Přesto se jí u něj velmi dobře daří, koukněte na data. Do závorky jsem pro kontrolu přidal údaje pro Cabernet Sauvignon a Cabernet Moravii ze stejného vinohradu, ale lepšího místa.
"Začátek proudění šťáv: 30.3. (CS 25.3.; CM 26,3.)Rašení - včelka: 12.4. (CS 18.4.; CM 18.4.)Kvetení: 7.6. (CS 6,6.; CM 6.6.)Sběr : 22.10. (CS 28.10; CM 22.10.)
Jakost sklizně: r2008 - 24,9 ° NM (CS 19,3; CM 17,7), kyselin 7g; r2009 - 23,2 ° NM (CS 23,1; CM 20,0), kyselin 6,5 g, prům.1,5kg na hlavu
Nitra má bujný růst a nevadí jí ani horší - zastíněné stanoviště jako je v mém případě - sluneční svit max 1/2dne a pod stromy."
"Bobule se dobře a brzy vybarvují, jsou poměrně veliké, protáhle vejčité a příjemně sladké s kabernetovým nádechem. Listy Nitry jsou velké a v letošních bouřích trpěly krupobitím - byly hodně potrhané, na druhou stranu Nitra, ale ani ostatní modré Slovenské novošlechtění, netrpěly houbovými chorobami."
U pana A, který má o něco méně tepla, se Nitra jako rannější příliš neukazuje, sklízí se jako pozdní, zároveň s odrůdou Váh.
Váh [Castets x Abouriou noir 3/13, 1976, VÚVV Bratislava, D. Pospíšilová] je slovenská, modrá, velmi pozdní moštová odrůda. Z tohoto křížení je to nejpozdnější zkoušená odrůda, sklízí se v druhé dekádě října s posledními odrůdami. Roste mohutně, vyzrává velmi dobře. Má velmi malý hrozen (90 g) i bobuli (1,2 g), přesto je úrodný 10 - 13,5 t/ha. Potenciální cukernatost je vysoká, podle velikosti úrody dosahuje 18,5 - 25,5 ° NM, kyselin bývá 7 - 9,5 g/l. Jarním mrazům uniká pozdním rašením, ale zimní mrazy ho mohou poškodit (-21 ° C), po oblevě jen -15 ° C. Při špatném počasí může středně silně sprchnout. Je citlivější jen na oidium, hrozny vůbec nehnijí. Je náročný na polohu, půdy je vhodné volit spíše méně výživné. Je to velkovýrobní typ. Vína mají velmi výraznou kabernetovou chuť s paprikovou příchutí, která části degustátorů překáží, jiní ji vysoce vyzdvihují. I tak jsou vína hodnocená v průměru vysoko 18,56 bodu. Mladá jsou příliš drsná, měly by 2 - 3 roky zrát. Při scelování neutrální vína silně obohacují o chuť i barvu. Na Slovensku byla přihlášena k registraci roku 2004. Od roku 2004 je právně chráněná.
Váh je testován i v Lednici a tak Vám mohu nabídnout i jeho data. Sklizeň byla provedena 22.9.2009 při cukernatosti 21,4 ° NM. Zkvasitelných cukrů bylo naměřeno 213,5 g/l. pH moštu bylo 3,34, kyselin titračně 8,38 g/l. Kyseliny vinné bylo 7,77 g/l, jablečné 3,53 g/l, citrónové 0,23 g/l. Hmotnost 50-ti bobulí byla 57,917 g, což je v průměru 1,12 g na bobuli.
Pan S píše:
"Začátek proudění šťáv: 31.3.Rašení - včelka: 10.4.Kvetení: 1.6.Sběr : 22.10.
Jakost sklizně: r2009 - 24,5 ° NM, kyselin 8g, prům. 3kg na hlavu
Váh asi nejvíce překvapil - v porovnání s klasickou odrůdou CS měl v průměru 2x vyšší výnos při vyšší cukernatosti o 1,2 ° NM. Je bujného vzrůstu s pěknými a plnými hrozny - nebyl napadán ptáky ani chorobami, kroupy jeho listy nepotrhaly. Chuť hroznů asi nejlépe popsat jako silně kabernetová - černorybízová se zelenou paprikou. Velice dobře se pěstuje a má jistě ještě rezervy (ještě větší redukce úrody a odlistění by pomohlo)."
Váh je tedy zajímavá odrůda i u nás, v nejteplejších místech by mohl konkurovat Cabernet Moravii a Cabernet Sauvignonu.
Hron [Castets x Abouriou noir 3/22, 1976, VÚVV Bratislava, D. Pospíšilová] je slovenská, modrá, velmi pozdní moštová odrůda. Sklízí se v polovině října. Roste silně až velmi silně, vyzrává dobře a brzo. Úrodnost je střední 7 - 14 t/ha, cukernatost bývá 20 - 24,5 ° NM, kyselin bývá 8 - 11 g/l. Jarním mrazům uniká pozdním rašením, ale zimním mrazům odolává jen středně, zvláště po oblevě. Je citlivější jen na oidium, hrozny nehnijí. Je náročný na polohu, půdy jsou vhodné výživné, teplé, dostatečně vlhké. Jednoleté dřevo je tvrdé, špatně se ohýbá. Je to malovýrobní typ, ve vhodných podmínkách lze zvážit i velkovýrobní pěstování. Vína jsou plná, s výrazným a příjemným kabernetovým charakterem, vysoko oceňovaná 18,7 bodu, nejlepší z tohoto křížení. Na Slovensku byla přihlášena k registraci roku 2004. Od roku 2004 je právně chráněná.
Hron je testován i v Lednici a tak Vám mohu nabídnout i její data. Sklizeň byla provedena dvakrát, druhou budu uvádět v závorce 22.9.2009 (27.10.2009) při cukernatosti 21,4 ° NM (22,9). Zkvasitelných cukrů bylo naměřeno 219,4 g/l (225,0). pH moštu bylo 3,45 (3,48), kyselin titračně 5,85 g/l (7,19). Kyseliny vinné bylo 6,12 g/l (7,10), jablečné 2,25 g/l (3,01), citrónové 0,30 g/l (0,30). Hmotnost 50-ti bobulí byla 63,632 g (63,93), což je v průměru 1,27 g (1,28) na bobuli.
U mne rostl jeden rok, tak jako Hetera a dorostl 1 m, což je na Vysočinu dobrý výkon. Pan S o něm napsal:
"Začátek proudění šťáv: 30.3.Rašení - včelka: 7.4.Kvetení: 26.5.Sběr : 22.10.
Jakost sklizně: r2009 - 27,8 ° NM, kyselin 7,5 g, průměrně 1,6kg na hlavu
Hron překvapil velmi malými až černými bobulemi v menších hroznech. Tyto hrozny velmi často lákaly ptáky, kteří zredukovali celkovou úrodu až o 1/4! Překvapil cukernatostí i jakostí moštu s vysokým extraktem. Listy Hronu jsou poměrně malé a tak může na hrozno slunce. Zato růst keřů je mohutný."
Hron je tedy podobně příjemné překvapení jako Váh, v dobrých polohách by mohl být zajímavý pro ty, kteří se zaměřují na excelentní kvalitu vín.
Rudava [Castets x I-35-9 6/28, 1967, VÚVV Bratislava, D. Pospíšilová] ] je slovenská, modrá, velmi pozdní moštová odrůda. Sklízí se v první dekádě října. Roste mohutně a rychle, vyzrává velmi dobře. Úrodnost je střední 9-13 t/ha, cukernatost bývá 19 - 23 ° NM, kyselin bývá 9 - 12 g/l. Jarním mrazům uniká pozdním rašením, zimním mrazům odolává relativně dobře. Je citlivější jen na oidium, hrozny nehnijí. Není náročná na polohu ani na půdy. Vyžaduje podlom a zelené práce. Je to malovýrobní, zahrádkářský typ, pro velkovýrobu je pracná v řezu a zelených pracích. Vína jsou harmonická, plná a líbivá, zrání jim svědčí. Hodnocená jsou 18,49 body. Obvykle jsou chuťově neutrální, v některých ročnících mají jemně kabernetovou chuť. Na Slovensku byla přihlášena k registraci roku 2004. Od roku 2004 je právně chráněná.
U mne rostla jeden rok, tak jako Hetera a dorostla 1 m, což je na Vysočinu dobrý výkon. Pan S napsal:
"Začátek proudění šťáv: 1.4.Rašení - včelka: 8.4.Kvetení: 1.6.Sběr : 22.10.
Jakost sklizně: r2009 - 25,5 ° NM, kyselin 7g, průměrně 1,8 kg na hlavu
Pěkné vybarvené hrozno ovšem s neutrální chutí s poněkud barvící dužninou. Dobře, ale poněkud pomaleji roste - vitalita je nižší než u Váhu či Nitry - bude asi vyžadovat bujnější podnože nebo lepší - vlhčí půdu. Keř se dost zahušťuje zálistky a jalovými výhony, které je třeba odstraňovat. Využitelná úrodnost bude vyšší, poněvadž byla provedena redukce květenství."
Rudava je ceněná pro dobrou úrodnost a kvalitu vína. Mohla by se stát ozdobou sklípků malovinařů.
Pokud jste si všimli, jaká pan S dodal kvalitní data, nemusíte hádat jak se stará o vinohrad, protože právě ten jeho posloužil jako reklama na sítě z Juty Adamov: pohled první a druhý.
Dunaj [(Muškát Bouchet x Oporto) x Svatovavřinecké 6/10, 1958, VÚVV Bratislava, D. Pospíšilová] je slovenská, modrá, středně ranná moštová odrůda. Sklízí se koncem září. Roste středně, vyzrává velmi dobře. Úrodnost je dobrá 10 - 15 t/ha, cukernatost bývá 21 - 26 ° NM, kyselin bývá 8 - 12 g/l. Jarním mrazům uniká pozdním rašením, zimním mrazům odolává velmi dobře, v laboratorních testech dosáhl lepších výsledků než Ryzlink rýnský. Je citlivější jen na oidium, hrozny nehnijí. I když má sklon ke sprchání, úrody jsou pravidelné a dobré. Hrozny je třeba obrat včas, přezrálé bobule na keřích zasychají. Vyhovují mu všechny vinohradnické polohy, i půdy, kromě příliš suchých skeletových a příliš úrodných. Je to velkovýrobní typ odrůdy. V teplých polohách dává Dunaj vína jižního typu, v mimořádných ročnících dokonce typu Portského. Taková jsou hodnocena 18,7 bodu. Ve výrobní praxi dosahoval 18,58 bodu, starší vína se nejvíce podobala Rulandskému modrému. Mají zvláštní čokoládový buket. Na Slovensku byl registrován roku 1997. Od roku 1992 je právně chráněn. V přehledu odrůd ČR 2007 je uvedena jako odrůda vhodná pro zemské víno. Sazenice lze na Moravě zakoupit.
Dunaj si před dvěma roky nasázel pan C, který napsal:
"Pro srovnání od /cenzurováno/ mám 8% úmrtnost (odrůda Dunaj), u jedné sazenice mám podezření na roncet, no sestřihl jsem jí u země, a uvidím, jak to poroste dál, jestli má skutečně virózu nebo to byl kontakt s nějakou chemií. Některým sazenicím raší i podnože, což je dost nepříjemné. Objednával jsem poštou 100 sazenic...."jasně máme, pošleme"....., přišlo mi jich 75, prý jich víc neměli...ani nezavolali, jestli nechci těch 25 od jiné odrůdy, býval bych si z nabídky vzal Pálavu. Prostě v této zemi některý lidi moje peníze nechtějí, i když jim je nutím. :-("
19.8.2009 "Jinak choroby vůbec nic, ani bych to ničím nešplíchal, letos jsem to ani nestíhal, tak jsem to nechal absolutně BIO a nemám zatím ani u citlivých odrůd (MP, Dunaj) keř, který by na perenu vyloženě chcípal, padlí se letos neobjevilo vůbec, tak uvidím."
"Co se týče chorob, tak Dunaj dopadl nejhůř ze všech, koncem srpna ho doslova převálcovala perenospóra, dřevo již bylo naštěstí dost zralé. I třeba takový Portugal dopadl o poznání lépe! Za rok holt musím perenu na Dunaji pečlivě hlídat."
U pana B vypadá takto:
"Dunaj mám vysadený druhým rokom, na SO4, rastie pekne, drevo pekne vyzrieva a je odolnejšie voči múčnatke ako napr. Iršaj. Úroda zatiaľ nebola ale budúci rok počítam s prvou úrodou."
Takže i když je Dunaj odrůda zajímavá a už se na Moravě dost pěstuje, já zatím víno od známých neochutnám. Navíc, tak jako u všech čistě evropských odrůd, houbové choroby jsou významné nebezpečí, i když pana C musím omluvit, jeho nedostatek času byl způsoben přírůstkem v rodině a o ten je třeba se víc starat než o nějaký vinohrad!
Řešením by mohly být odrůdy interspecifické s vysokou odolností proti chorobám. Kdo si vzpomene i na tento článek, ví, že jsme před dvěma roky dovezli i Solaris a to bych vám neudělal, abych neprásknul, jak u pana C dopadl. Ale protože se mi to už sem nevejde, tak až zítra!
Související články:
Nové moštové odrůdy II - první výsledky u interspecifických odrůd
