O Víně

Jako téměř každoročně se nějaký ten vzorek, původně avizovaný, nedohledal. Rozčilovali jsme se nad tím, když nám Vinum Bonum poslalo jen zlomek lahví, na které jsme dost spoléhali s odůvodněním, že je nemůžou najít... abychom pak při odmaskovávání zaslepených lahví k všeobecnému veselí zjistili, že počet lahví sice sedí, ale místo Krause jsem zabalil omylem dvě lahve Štěpána Weitosche :-)

Podmínky: Všechny lahve byly temperovány na cca 12 °C, otevřeny nedlouho před začátkem akce, ale korkem opět lehce uzavřeny. Mé poznámky jsou širší o zhruba týdenní zkušenost s dopíjením vzorků v neplných, ale uzavřených lahvích při teplotě cca 16 °C. Všechna vína jsem chutnal z Riedel Sommelier Burgundy Grand Cru sklenice. Vzorky popisuji v pořadí, jak šly ten večer, ale už rovnou píši vinaře, přívlastek a trať, ačkoliv to jsme se dozvěděli až nakonec, po prochutnání všech vzorků a veřejném tipování. Letos jsem poněkud napravil pošramocenou pověst z loňského podzimu - z 23 vzorků jsem uhodl 6.

Krásná hora, zemské (není uvedeno), trať ani obec neuvedena, ale snad Ratíškovice - Nácestky, 12,46 % alkoholu - řidší barva, celkem vlahá a jemně složitá vůně, chuť sice téměř bez kyseliny i trpkosti, ale i tak vychází docela se ctí, nezdá se nechutně přezrálé, naopak elegantně plyne, v závěru hřeje a dlouze doznívá. Vinaře jsem uhodl. Váhal jsem, jestli dát známku nejvyšší nebo o půl hvězdy méně - přeci jen výhoda prvního vzorku je známá. Bohužel toto víno jsem nemohl zvažovat opakovaně, protože jsem do jeho zbytku přilil Cuvée A+ (viz konec článku). Ale přeci jen asi ****(*).

Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice nad Labem, pozdní sběr, Hoštka - Labské vinice, 12 % - typicky pinotovská řidší barva, ve vůni trochu bylinné zelenosti namíchané s mraženou ovocnou dření, v které se až symbolicky míchá „dobro se zlem", chuť podobně těžko pochválitelná/odsouzeníhodná, jakoby mix dvou různých šarží, které se pro svou odlišnost jen málo spojily. Tipoval jsem něco z Čech, spíš Weitosche. V dalších dnech se v chuti trochu projevovalo cosi jako bret, ale na celkem sympatické úrovni, nebyl to pinot na dlouhé filosofování, ale když člověk přijmul, že jde o severský dobře pitelný pinot, proč ne. ****

Znovín Znojmo, výběr z hroznů, Havraníky - Staré vinice, 14 % - malinko temnější odstín než předchozí. Trochu málo čitelná marmeládově rozvařená vůně, chuť taky podobně ztěžká, zastřená, stísňující, v pozadí palčivá. Tipoval jsem Kutnou Horu nebo Jedličku&Nováka. Tomuto vínu moc nesvědčila vyšší teplota - v dalších dnech se projevovalo buď nazelenale nebo naopak takjako „makedonsky", s jižanskou drsností a přímočarostí. ***(*).

Prath, výběr z hroznů, Josefov - Kukvička, 12,5 % - hodně světlá barva, zelenější vůně, ale celkem sympaticky, v chuti rozžvýkaná jarní větévka. Takové „jarní víno". Tipoval jsem Chrámce. V dalších dnech a při vyšší teplotě se ale kupodivu celé víno více rozvinulo do ovocitosti, hlavně višní a třešní, ale i čpavých vůní koňského sedla. Bylo to pak celkem milé, líbivé víno prakticky bez patrných kyselin a třísla.  ****

Znovín Znojmo, výběr z hroznů, Strachotice - U kamenů, 13 % - temnější vážnější vůně, hodně do bobulového ovoce, sušených i kompotovaných švestek, chuť ale drží komplexitu jen je-li víno vychlazené, oteplením celkem prostřední s hrubším a hořkým tříslem. Naslepo jsem hodnotil dost vysoko: ****(*) a hádal Château Valtice. Další dny mám v poznámkách vůni kůže, pěknou vyváženou chuť s karamelově nahořklým závěrem, úplně ku konci lahve už se pak lámalo do omítko-cihlové drsnosti.

Štěpán Weitosch, výběr z hroznů, Kralupy nad Labem, trať neuvedena, 13,5 % - jak už jsem uvedl, povedlo se mi omylem zařadit tento vzorek hned dvakrát. Oba se projevily trochu odlišně. První měl korektní pinotovský odstín, vůně se zpočátku ukazovala slabší, pak se ale majestátně otevřela do netušené složitosti, i chuť si držela takový charakteristický odstup, se kterým jsem se mnohokrát setkal u opravdu velkých vín. Vše bylo na správném místě, dokonale vyvážené, prostě skvělé. Dal jsem *****. Při odmaskování jsem nevěřícně kroutil hlavou - sice Weitoschova vína ze sklepního hospodářství České zemědělské univerzity už delší dobu sleduji a mnohokrát jsem byl nadšen, jeho soukromé rodinné vinařství jsem v roce 2007 navštívil, tam také zakoupil tento vzorek, a tehdy to ještě vypadalo takové nedobudované, ve výstavbě, nic nenasvědčovalo tomu, že by se zde měl zrodit takový skvost. Druhý vzorek chutnaný o další čtvrt hodinu dále měl vůni ne zrovna jednoznačnou, cítil jsem tam kuchyňské tóny, vegetativní, mýdlovité, a chuť mi přišla jen taková korektně technologická. Dal jsem jen ***(*). Po odmaskování se oba vzorky možná podařilo prohodit, nevím, každopádně zbytek jednoho z nich ze v závěru večera smísil s Cuvée A+ (viz konec článku), a druhý mi v dalších dnech poskytoval i dost úžasný zážitek - i v neplné a kyslíkem zkoušené lahvi se vyvinulo složité aroma s bretovským koženým sedlem a hlavně harmonie opravdu vyššího stupně, úplně v závěru se stopami škváry a popela z uhlí - s tím jsem se už též setkal u vyzrálých velmi drahých vín. Pro mne toto víno nejlepší z celé sady.

Templářské sklepy Čejkovice, jakostní, „Komtur Ekko, Reserve Collection", trať neuvedena, 12 % - odstín odkazující spíš třeba k Svatovavřineckému. Na pinot dost do fialova. Drsný nádražní odér, uhlí. Chuť na mne fakt odstrašující, nepinotová, industriální, discountová. Hádal jsem Templáře a uhodl. *** V dalších dnech se stykem s kyslíkem a vyšší teplotou kupodivu ve vůni trochu urovnalo, ale z disharmonie se úplně nedostalo, hlavně chuť i nadále nepřipomínala pinot ani v náznaku - jen prosté obecně červené víno z cenové kategorie, kde číst etiketu skoro nemá smysl. Po každém napití jsem musel zapíjet vodou, nakonec mne to přestalo bavit a zbytek lahve jsem vylil.

Vinné sklepy Kutná Hora, výběr z hroznů, „sans filtration", Kutná Hora - Sukov, 14,5 % - hodně temné, viditelně nefiltrované (což byl též pomocný znak k neomylné identifikaci vinaře), vůně zpočátku slabší, intenzivním mícháním sklenky vyloudím spíš bylinné tóny, z chuti je nejsnáze uchopitelný závěr, jenž po polknutí vydatně zahřeje. Dal jsem ***(*). V dalších večerech jsem ani opravdu analytickým zkoumáním nedovedl vůni ohodnotit jinak než „nejednoznačnou" a chuť při vyšší teplotě podobně jako u Templářů se spíš než pinotu blížila nějakému lacinému červenému vínu z dovozu, i když byla mnohem pitelnější. Na tom mi nejvíc podivná přijde nálepka ze Salónu - nepochybuji, že když někdo moc nezkoumá, jestli to je nebo není pinot, tak mu to přijde, že na Čechy docela povedené tmavé a hutné červené, nakonec znám dost různých vín, která se nepodobají deklarované odrůdě a přesto mi přijdou skvělá, ovšem na výstavách mají tato vína obyčejně problémy s neodrůdovostí. Tak se jen divím, že se tento dostal tak vysoko - asi byl ze všech pinotů nejtmavší a díky vysokému alkoholu nejsilněji v chuti působící.

České vinařství Chrámce, pozdní sběr, Rudolice - Vinice sv. Vavřince, 12 % - řídká barva, trochu vadná vůně, čekal jsem, kdo zahlásí korek, rozpačitá diskuse na toto téma pak i proběhla, ale s nejednoznačným závěrem. I chuť divná, rozpadlá, těžce polknutelná. ** Tipoval jsem Klášterní litoměřické. Další dny to korek úplně nepotvrdilo, spíš vyznělo unaveně, neharmonicky, jednoduše, ale pít to nakonec i šlo. Závěr byl nahořklý a železitý, což by možná v kontextu signalizovalo mikrobiální napadení.

Vinařství Dwořáček, pozdní sběr, Valtice - Horní čtvrtě, 13 % - opět trochu řidší barva, což je u pinotu podle mého skoro méně k namítání než podezřele hustá, slabší jakoby..."klouzající" vůně a tentýž těžko blíže vysvětlitelný přívlastek mám u chuti. Taková hladkost, pohodovost, ale zase ne úplně vlezlá. Vyvážené víno se stopou octanu ethylnatého ve vůni, které se nejlépe hodí do letního podvečerního posezení pod pergolu. Hádal jsem bobulovou Roudnici a dal ****. V dalších dnech mám poznamenáno u vůně: jakože by chtělo být vážné, ale složité není, tóny připáleného dřeva a plastu. U chuti: easy.

Vinné sklepy Valtice, pozdní sběr barrique, „Château Valtice, A+ Collection", Valtice -  Za humny - klasický pinotový odstín, vůně zpočátku divně technická, vyvolala ve mne asociace s takovým tím optimistickým designem z poválečného boomu padesátých let v Americe, cítil jsem až mátu, což se mi u pinotu snad ještě nestalo. Chuť mi zas přišla až do ovocných likérů značky Jelínek. Tipoval jsem výběr od Jedličky&Nováka a dal jen ***. Tady bych se ale sekl asi nejvíce, protože čím déle víno prodlévalo v neplné lahvi, tím více mu to svědčilo. Po třech dnech jsem ve vůni vnímal herbálnější tóny rozprostírající se do docela sofistikovaných poloh, ale chuť ukázala moc pěknou šťavnatou kyselinu prokomponovanou s ovocitostí a dřevem bariku. Víno se lépe pilo většími doušky, takové to příliš nimravé zkoumání mu nedělalo dobře. Ovšem po týdnu se poslední zbytek lahve předvedl naprosto famózně, barik rozehrával až bordeaux košaté elegantní harmonie a textura třísla, na rozdíl od zbytku zbytků lahví, až ohromovala. Docela rád tedy přepisuji známku na *****.

Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice nad Labem, výběr z bobulí, polosuché, Vetlá - Sovice, 13 % - korektní pinotový odstín, komplikovaná přezrálá komplexita, až cibébově hrozinková, chuť též do verze recioto. **** a další uhodnuté vinařství. V dalších setkáních s tímto vínem jsem si užíval antukovou vůni a relativně koncentrovanou chuť „zavřeného usychajícího poupěte" s karamelově nahořklým závěrem. S gustem jsem zvýšil své hodnocení o půl hvězdy na ****(*).

Vinofol, výběr z bobulí, Novosedly - Růžová hora, 14,5 % - bledší barva, vůně vařené řepy, v chuti divně rozkvašené, posunuté, nahořklé. V tipování jsem se kupodivu zase trefil. Dal jsem ***, ačkoliv normálně podobně rozjetým vínům dávám ještě méně. Opakovaně chutnané v pozdějších dnech už mi tak pohnuté nepřišlo, zaznamenal jsem, že na tak velký přívlastek se zdá poměrně lehké, až na vyšší alkohol tam nic nevystupovalo vyloženě rušivě a negativně, nasládlost v chuti střídala v závěru nahořklost. Tři hvězdy jsou myslím akorát.

Židek, panenský pozdní sběr, Popice - Svidrunk - klasický odstín, trochu plastovější vůně, chuť nahořkle temná, snad i s mírně nasládlým odstínem. Hádal jsem výběrového Jedličku&Nováka. ***(*) Následně v dalších dnech se vůně přehoupla okysličením víc do vlhké omítky, bylo v ní něco dráždivého, zimomřivého, u chuti jsem se nemohl sám se sebou shodnout, cítím-li tam nějakou harmonii či vůbec. Těžko jednoznačně zhodnotitelné víno.

Eko-Hnízdo Vrbovec, výběr z hroznů, Micmanice - U kamenů, 13 % - v podstatě původem pokrevní bratr znovínského výběru ze Strachotic. Ve shodě s ním má poměrně temnou barvu a hutné tříslo, ovšem voní spíš po zatuchlé vodě, kanálu po dešti, chuť je na tom podobně. ** a sázel jsem buď Chrámce nebo Eko. Dal jsem tomu přesto šanci i v dalších dnech. Vůně ale moc nepokročila, vyšší teplota ukázala jen víc travnatých tónů (místy až fialky), určitá zamřelost ale nevyvanula. Chuť stále komunálně odpadová, popelnicová. Kupodivu jsem to ale velkoryse ohodnotil až ***(*), zřejmě má zvrhlá záliba v dekadenci. Našel jsem ve starých poznámkách, že téměř identicky na mne totéž víno působilo kdysi na veletrhu Víno&destiláty, takže chyba lahve nebo skladování to zřejmě není.

Regina Coeli (Václav Trpělka), výběr z hroznů, Dolní Kounice, Šibeniční vrch, 14 % - barva v pořádku, vůně zpočátku do plastu a kazícího se masa (tahle riedlovka umí ale rozhodit aroma na komponenty! Až se sám hrozím, když to po sobě čtu. Vedle toho jsou pověstné vinografí zelné placky neškodnou lapálií.), chuť na první dojem spíš běžná, s poněkud hrubším tříslem. *** Hádal jsem Žernoseky. Maso už jsem tam v dalších dnech neidentifikoval, asi halucinace, vůně mi naopak potom přišla celkem zajímavá, těžko popsatelná za pomocí přívlastků. Chuť koncentrovaná, mohutnější, do lesních plodů. Zvýšil jsem na ****.

Vinné sklepy Valtice, „archivní", jakostní, Dolní Dunajovice, Dunajovský kopec, 11,5 % - bledší barva, opět ona řepná zemitost, ale v přijatelném množství naštěstí, chuť podobně „zaprášená". *** Spíš jsem si myslel, že jde o strachotický pinot. I v dalších dnech jsem sice ve vůni i chuti rozeznával stejnou nedozrálost a trochu geosminu, ale nějak na mne toto víno svou nekomplikovanou přímočarostí působilo docela dobře, jakože proč ne. Přidal jsem i hvězdičku navíc.

Rodinné vinařství Jedlička&Novák, výběr z hroznů, Bořetice - Terasy, 14 %  - vzhledově korektní, trochu mléčná a višňová vůně, chuť zpočátku bezchybná ale ničím výjimečná, až později se tam otevřela určitá zajímavější struktura. **** V dalších dnech se rozkošatěla i vůně a vyšší teplotou vynikla i plnost chuti. I tak mi tam ale něco chybělo, těžko definovat co, abych mohl přihodit něco navíc.

Rodinné vinařství Jedlička&Novák, jakostní, Bořetice - Čtvrtě, 12 % - vzhledově podobné předchozímu, jemnější, těžko v krátkém čase na vzorek uchopitelná vůně i chuť, ale poměry základních komponent chuti se zdají v pořádku, včetně kyseliny. Tu harmonii a určitou rezervovanost jsem si ten večer vyložil velmi vysoko, jakožto znaky velkého vína. Dal jsem bez rozpaků *****. Tenhle optimismus jsem ale v dalších večerech moc nesdílel, poznámky byly spíše rozpačité a točily se kolem toho, nakolik je to vůbec pinot a jak to působí až nemoravsky. Kontrolní vzorek (odlil jsem nejlepší vzorky ten večer do lahviček, ale ten, jemuž byly určeny, se nakonec nedostavil) odlitý do lahvičky po okraj - tedy nemučený kyslíkem - dal spíše za pravdu těm prvotním kladným dojmům.

Žernosecké vinařství, pozdní sběr, Lovosice, Pod Lovošem, 12,5 % - tmavší odstín na pinot, jemnější ale zároveň pevná až v čemsi důrazná vůně nejvíc připomínající lesní plody (nebo bonbón s příchutí lesních plodů), chuť pocitově až nasládle působící, celkem zajímavě komponovaná a hlavně vyvážená. Až bych hádal trochu Dornfelderu. Přesto jsem se neubránil celkem vysokému hodnocení ****(*) Další prodegustovávání  ocenilo zakulacenou ovocitost, ale zároveň vedly právě k dalším úvahám ohledně toho, jak moc je tento pinot čistý. Půl hvězdy jsem na konci těch úvah srazil.

Blaho Zeleneč, výber z hrozna, Nitra, Vinohrady nad Váhom, 13,5 % - slabší intenzita barvy ale opravdu pinotový odstín, ve vůni trošku i zelí a octanu ethylnatého, chuť nasládlá, hladká, až líbivá, ale ne úplně prostomyslně kýčovitá. **** Lahev mimochodem byla hustě oblepená medailemi. V dalších dnech ten charakter zůstával, dokreslila ho lehká živočišnost a karamelka v chuti. Tahle vína mne osobně nedojímají, ale chápu, že se musí líbit.

Klášterní vinné sklepy Litoměřice, jakostní, trať neuvedena, 12 % - pinotová barva, vůně před bouří, hladší, dusná, napjatá, chuti prostřední. Už to bylo v závěru, tak jsem rezignoval na tipovací soutěž, ale kdybych ještě udržel koncentraci na uvažování, asi bych ty Litoměřice poznal. *** Opakovaným přechutnáváním se vůně i chuť jevily spíš kovové, garážovitě kolomazovité, zpoceně montérové, s jistou trpkostí na konci. A jelikož si v podobných obskurnostech umím i libovat, zvýšil jsem na ***(*).

Ne všichni v průběhu večera všechny vzorky do sucha vypili, někdo i plival, hodně se odlévalo. Z minulých ročníků se vyplatilo mít zvlášť to vyplivané a odlité „špatné" vzorky - obé šlo samozřejmě do výlevky - ovšem zvlášť separované odlitky „dobrých" vzorků jsem s péčí dobrého hospodáře shromáždil do jakéhosi Cuvée Pinoty 2006 A+. To jsem rozlil do dvou lahví, v jedné byl zbytek Krásné hory, v druhé jednoho z Weitoshů. Obě jsem pil po týdnu z plných lahví uložených v lednici. Lahev s podílem Krásné hory dost zklamala. Byla to spíš přezrálá směs všelijakých kompotů, nejvíc třešňového, takové milé, nekonfliktní víno, co sice neurazí, ale ani nezvedne ze sedačky. Chyběl tam určitý díl té „zelenosti", trpkosti, kyseliny. Ale nakonec, když jsem nad tím uvažoval, se to nápadně podobalo mé původní obecné představě toho, jak pinoty v tomhle ročníku asi budou vypadat. A dost možná, že Part B nás touhle uhlazenou kompotovostí přivítá na podzim. Uvidíme. Ovšem lahev se zbytekem Weitosche byla ta správná: vyvážená, sebevědomá, krásná, jak má vydařený pinot býti.

P.S.: Paralelní report tradičně vychází na Jižním svahu (zde).