O Víně

Navážu na první díl únorového výletu po sklepech jižní Moravy, který jsme zveřejnili tento týden.

V neděli ráno jsme opět všichni svěží nasedli do autobusu a nabrali směr Moravská Nová Ves. Jen tak tak se nás patnáct lidí naskládalo do sklepa ke Glosům. Pana Glosa asi nemusím představovat, neb tento vinař a šlechtitel je jednou z nejznámějších osobností na naší vinařské scéně. Že bylo prozíravé zařadit návštěvu jeho sklepa hned na první místo programu dne se ukázalo velice prozíravé a organizátoři zájezdu budiž tímto pochváleni. Nejen, že jsem měl svěží mozek a mohl jsem vnímat spoustu zajímavých informací, které nám p. Glos mezi jednotlivými vzorky sděloval, ale i chuťové buňky byly při plné síle, aby si poradily těžkým kalibrem předváděných vín. Musím se ale přiznat, že vyprávění vinaře, zabývajícího se vínem takovou dobu, bylo místy tak poutavé, že jsem zapomínal nejen psát si poznámky, ale i ochutnávat vína. Naštěstí mně vždy včas někdo upozornil, že už se nalévá další vzorek, tak jsem nic nepropásl. Jako první vzorek přišlo RŠ06PS. Mladé víno s příjemnou trochou zbytkového cukr, ve vůni pěkně odrůdové. Následující Sa06PS mě moc neoslovil, protože byl ještě velice uzavřený. RR06VzH opět sladčí v chuťovém projevu. Následující Neuburské 2006 bylo sklizeno při 28 °NM, ve víně prý 70 g/l cukru (jestli jsem si to správně zapsal), přesto byla ve víně příjemná kyselinka a pocitově bych tak vysoký zbytkový cukr netypoval. Cha06 27 °NM mělo v chuti svěží projev grepu a angreštu. Chenin blanc se v našich končinách moc často nepěstuje a ani s těmi ze zahraničí nemám moc zkušeností, tak jsem víno bral spíše jako zajímavost. Zrovna tak následující odrůdu, Viognier (28 °NM) jsem osobně pil možná vůbec poprvé. Ve víně byla krásná vůně broskve, v chuti pak byla znát vyzrálost hroznů a vyšší zbytkový cukr. Přehlídku bílých pak završil MM06 ve výběru z hrozinek (32 °NM). Zde je asi nejlépe vidět zdatnost vinohradníka, protože hrozny MM bývá leckdy těžké udržet zdravé do pozdního sběru. Ve víně samém pak už dominovaly hrozinko karamelové tóny, vzhledem k alkoholu 12 % a cukru 150 g/l šlo o příjemný moučník na závěr bílých vín. První červené bylo Zw. Protože pan Glos s červenými víny nikam nespěchá a dopřeje jim potřebný čas, byl to ještě spíše takový polotovar, což platí i o většině následujících vín. Fr06 22,5 °NM s krásnou ovocnou vůní a očekávaným vyšším tříslem. Odrůda Modrava je jedním z novošlechtěnců p. Glose, ale není oficiálně registrovaná. Ve víně dominovaly ovocné tóny, až se trochu srovná, tak by mohlo být velice zajímavé. V dalším sledu trojka ve výběru z hroznů, jemně nabarikované RM, plný, robusní a vysoce barevný Merlot a Cabernet Sauvignon. Navštívit Glosovi a neochutnat Cabernet Moravia by mohl jen totální ignorant nebo abstinent. Jelikož nikdo z nás nebyl ani jedno, tak jsme si ho vychutnaly s potěšením. Odrůda Fratava je dalším dítkem p. Glosa. Tento kříženec Frankovky x Svatovavřineckého jsem pil ji už několikrát a s přibývajícím množství ochutnávek se mi líbí více a více. Zde následovala pauza ve vínech, protože účastnící zahltily p. Glosa otázkami ohledně šlechtění a p. Glos ochotně a velice fundovaně odpovídal. A co neřekl pan Glos doplnila paní Glosová. V takto příjemné atmosféře čas ubíhal rychleji než bychom si přáli. A tak následovala ještě krátká ochutnávka CM05 a Fratavy 05. Vína o rok starší než předchozí vzorky byla už přeci jen o poznání někde jinde a tak šlo o příjemnou tečku. Čas nás neúprosně tlačil, proto jsme se museli rozloučit a vyrazili jsme do nedalekých Tvrdonic k panu doktoru Kosíkovi. Aby nedošlo k omylu, nejeli jsme pro první pomoc ani k ošetření, ale do rodinného vinařství na další ochutnávku. Vzdálenost mezi oběma vesnicemi je zanedbatelná, vzdálenost mezi vinaři obrovská. Teď to nemyslím nijak hanlivě, spíše jako krásný příklad, jak širokou škálu vín lze najít třebas na tak malém kousku země. A pokud má vinař zdravé hrozny, jak lze výsledné víno ovlivní jeho přístup a osobnost. Zastávám názor, že jednou z deviz tuzemského vinařství je široká rozmanitost vín, která každému (nebo alespoň valné většině) umožňuje najít si víno, které mu chutná. Každý z nás má jinou chuť a možnost volby je nedoceněná deviza, která v dnešním globalizovaném a unifikovaném světě nabývá na ceně. Konec konců víno je kulturní nápoj, živoucí a proměnlivé, nepřestávající fascinovat, podněcovat fantazii a vášně, zapalovat dlouhé diskuze, spojovat lidi v přátelství, pozvedat náladu, zahánět chmury. Chvíli mít jistotu a uniformitu, nekoupím víno, ale třebas kolu. U té mám jistotu, že bude chutnat pořád stejně.

Škála předvedených vín byla široká jak v typu, chuti, tak v přívlastcích a odrůdě. Pan Kosík se nijak netají tím, že dělá vína taková jaká mu chutnají, to znamená mladá, svěží a ovocná. Vzhledem k vlastním vinicím hned vedle sklepa má navíc možnost si určit na jaké víno budou hrozny určeny a tomu přizpůsobit sklizeň. Proto nejsou vzácností tři jakostní stupně od jedné odrůdy z jediné vinice v jednom roce. Pro vinného nadšence pak krásná možnost srovnání. Ochutnávku doprovázel slovní doprovod pana Kosíka, který byl skvělý jako vždy. Ke každému vínu nám sdělil vyčerpávající informace, sem tam i veselou historku ze své lékařské praxe, kterou vykonává. Do popisu jednotlivých vín se pouštět nebudu, pěkná byla všechna. Snad jediné, které si dovolím vypíchnout je jeho jakostní Cabernet Moravia. A to nejen na místě ochutnaná z 2006, ale i všechny jeho předchozí. Obzvláště CM05 je pořád krásné víno za úžasnou cenu, které hravě strčí do kapsy mnohé vyšší přívlastky a navíc dokazuje, že vína p. Kosíka nejsou jen prvoplánová na jeden rok a že jsou vyrobena z kvalitních hroznů.

Z Tvrdonic jsme se vrátily zpět do Moravské Nové Vsi na oběd. Čekání na ohřátou krmi nám zpestřil pan Sečkář svými víny. Hned první bílé víno byl pěkný RR06PS s jemnými tóny meruněk ve vůni a chuti. Sa06VzH byl rovněž velice příjemný. Tramín06VzH mi připadal ještě velice uzavřený a nevýrazný. Příjemná CM06PS s ovocnou vůní a svěží v chuti.RM06VzH se nenechalo zahanbit. Ovšem následující dvě vína mi doslova vyrazila dech. Krásný příklad toho, že v dobrém roce a při vhodné péči se i u nás můžou povést Merlot a Cabernet Sauvignon. Obě vína ve výběru z hroznů mohutná v těle, bohatá ve vůni, s vysokým tříslem i přes svou mladost slibovala ohromný potenciál. Chutnat je anonymně asi bych ani netypoval na tuzemské vinice. Pan Sečkář s červenými víny nijak nespěchá a dopřává jim čas a péči, tak snad za pár let budu mít možnost je ochutnat a posoudit kam se posunuly a zda naplnily mé očekávání. Pak následovali ještě nějaké vzorky, ale to už bylo na stole jídlo a navíc po předchozích dvou šampiónech bylo těžké ještě něco hodnotit.

Poslední zastávka na naší víkendové cestě za poznáním se konala v Březí na mikulovsku. Zde jsme ochutnali produkci mladého vinaře pana Martina Šebesty. Ochutnávka se konala v novém sklepě, byť věkem byl nový sklep možná starší než ten starý sklep. Vzhledem k době návštěvy byla většina ochutnávaných vín přímo z tanků. Vinařství pana Šebesty je na trhu zhruba 2-3 roky. Hrozny pochází z vlastních vinic, úroda je redukována už na keřích. Odrůdová skladba není široká, ale to nemusí být na škodu. Odrůdy byly vysazeny panem Šebestou s ohledem na půdní podmínky v jeho vinicích a dle jeho zkušeností a přesvědčení o jejich vhodnosti do dané oblasti. Z bílých to jsou Ryzlink vlašský, Rulandské šedé, Chardonnay a Sauvignon, v červených pak Rulandské modré, Dornfelder, Zweigeltrebe a Merlot. Asi nejzajímavější jsou názvy tratí, ve kterých se nachází jeho vinice. Liščí vrch a Ořechovou horu v Dunajovických vrších nemusím asi představovat, ryzlinky vlašské z těchto tratí od Mikrosu dle mého názoru více než konkurovaly slavné Železné.

Vína Martina Šebesty jsou krásná, plná, bohatá v aromatice, projevuje se v nich kvalita sklizené suroviny. Na druhou stranu je dle mého názoru někdy vysoká vyzrálost trochu na škodu. Bohužel se to projevilo i v některých přechutnaných vínech, kdy dominoval vysoký zbytkový cukr. V červených vínech, kde redukce úrody a vysoká vyzrálost není na škodu asi nikdy, k mé lítosti letos udělal mnohem méně vín než v předchozím roce, ostatní červená „šli" do klaretů a růžovek. Dnes už jen mohu vzpomínat na krásné RM05VzH. Leč toto je jen můj soukromý názor, rozhodnutí, které nelze závidět je vždy jen na vinaři, pro kterého je to zdroj obživy. Dost proto nemístného filozofování, víno se má pít a ne o něm jen „kavčat". První vzorek na zavíněnou mě nijak neoslovil, šlo o cuveé RŠ+RV+Cha. Svěží rosé Zw, ovocné s pikantní kyselinkou bylo už jiné kafe. Následoval RV06 (trať jsem si bohužel nezapsal) s 24 °NM, cukr 30 g/l a 7,5 g/l kyseliny. Zrovna v tomto vlašáku mi připadal i přes pěknou kyselinu zbytkový cukr zbytečně vysoký, někdy mám pocit že si budu muset začít nosit na ochutnávky inzulínové injekce. Následující RV06 (opět jsem si nezapsal trať, asi to bylo hyperglykemickým šokem) byl jak analytikou, tak především svým projevem mnohem sympatičtější. 21,5 °NM, 7 g/l cukr a 7 g/l kyseliny, ale především nekompromisní a typickou odrůdovou vůní a chutí mě nenechal ani chvíli na pochybách s kým mám tu čest. Vždycky mi udělá strašnou radost, když poznám odrůdu bez váhání už po vůni. I přes své mládí moc pěkné víno, jsem zvědavý jak se časem ještě vyvine. RŠ06PS bylo rovněž ve vůni typické, v chuti ale ještě velice mladé a ne moc pitelné. Polosuchý Sa06PS byl svým projevem ovocný (angrešto-rybízový). Pěkný klaret (RM+Me) s 15 g/l zbytkového cukru byl sice povedený, ale není to můj šálek vína na pití. Ve vůni vzorku Cha06PS dominovaly primární aromata tropického ovoce, v chuti to byl přeci jenom ještě polotovar. RV06VzH mě rovněž v jeho tehdejším stavu neoslovil, uvidíme za čas. Klaret RM06VzB s asi 67g/l cukry rovněž není má parketa. Zw06 bylo pouze jakostní, zatím velice uzavřené, těžko zaujímám názor. Dr06PS byl už mnohem slibnější a to i přes své mládí. A poslední víno bylo jediné z roku 2005. Opět Dornfelder v pozdním sběru, za rok pěkně srovnaný na lahvi, velice příjemné pití. Pořád si myslím, že vhodně zvolená odrůda, do vhodné polohy, péče ve vinici a ve sklepě, dostatek času umožňuje i v našich podmínkách dát pěkné červené víno, které se nemusí za nic stydět i ve srovnání s cizinou.

Žel bohu, každá bečka i láhev jsou jednou definitivně prázdné, každý den se nachýlí ke konci, o víkendu ani nemluvě. Tak i my, po plodném a přínosném víkendu jsme se museli rozloučit, nasednout do autobusu a odjet k domovu. V Praze jsem pak v hromadných prostředcích budil pozornost, jsouc obtěžkán batohem a taškami, ze kterých se ozývalo jednoznačné cinkání skla. Tašky narvané poklady k přechutnání budily pohrdání od těch nevědoucích a závist od těch tušících. Na mě však ono rajské zvonění mělo jednoznačně blažící účinek, proto jsem se cizí pocity vůbec netýkaly.

Vyplodit předchozí řádky bylo mnohem těžší než celý výlet a také to trvalo mnohem déle. Víno raději chutnám než oněm píšu, proto děkuji za pochopení těm, kteří se dokázali prokousat až na konec.