O Víně

Na samý závěr jedné večerní degustace v Louckém klášteře klasicky proběhla aukce, kde se dražily malé šarže vín. Dostali jsme též ochutnat, kdybychom se náhodou chtěli aukčních bojů s plácačkama též účastnit.
Zavětřil jsem příležitost obohatit Tvou sbírku o nějaký raritní kousek a ani jsem nečekal na to, jak dražba dopadne (pozn. Petra: SPRÁVNĚ!!) a uháněl za sličnou slečnou vyžebrat odnášenou prázdnou lahev. Dohonil jsem jí, použil všechny triky prosebné, ale byla neoblomná, od těchto dražených šarží nesmí dát nikomu ani prázdnou lahev, to prý smí jen pan ředitel Vajčner.

Zklamaně jsem se šoural zpět do sálu, když jsem narazil právě na ředitele Vajčnera. Musel jsem chvíli vydržet, "přetrpět" jeho laškovnou debatu s třemi děvčaty, ale po pár minutách byl můj :-)
Pozorně vyslechl můj srdceryvný výklad, pokýval hlavou, že to prý slečna udělala správně - ten, co dražbu vyhraje, si musí být jistý, že dostal opravdu celou šarži jen on. Každá lahev podléhá přísné evidenci, i když už je prázdná. Čekal jsem, že tím výklad končí a že mne slušně pošle do p... (pryč).

Ale nikoliv. Začal hledat paní, co ty lahve eviduje. Nenechal se dokonce odradit ani tím, že jsme jí nemohli najít, ani neustálými pozdravy, dotazy, požadavky od každého třetího, kdo prošel kolem nás. Nakonec jsme paní našli. Byla ze mne nadšená o dost méně, takže nebýt pana ředitele, z té bych to nedostal ani kdybych se jmenoval Belmondo...
Drze jsem se zeptal (protože těchto prázdných lahví tam měla alespoň pět), jestli bych třeba nemohl rovnou dostat dvě. Nemohl. Do kolonky přináležící té jedné láhvi doplnila, že prázdnou lahev si odnáším já, pan XY, bytem... a musel jsem jí nadiktovat celou adresu. Občanku ani otisky prstů naštěstí nechtěla :-)

Takže úspěch! Dobrý úlovek. Etiketa je pěkná, vyzdobená nějakým obrazem akademického malíře, a hlavně razítkem „Neprodejné" (doufám, že se nesmyje při sloupávání). Nevěřím, že by někdo byl tak neodbytný a vyžebral etiketu stejným způsobem, takže při troše štěstí, jestli si celou draženou partii koupil nějaký snob, který si to vypije celé sám s návštěvama a neprodá to nějaké vinotéce nebo hotelu, tak budeš jedním ze dvou lidí na světě, kdo má tuhle etiketu :-)

Komentář Petra
Děkuji Ti kolego veřejně za odpovědný a vzorový přístup k naplnění hlavního hesla naší etiketové Nadace: "Všechny viněty rychle sem!" :-)
Děkuji taky panu řediteli Vajčnerovi, že stále zůstává normálním člověkem a na rozdíl od jiných činovníků, vinařů a enofilů nám trvale odpovídá na všechny dotazy, otázky a tímto způsobem nám zajistil další zajímavý kousek do společné sbírky etiket, která se - mimochodem - svým počtem rychle blíží k hranici 50´000 ks. Bohužel zatím jen zlomek z těchto pokladů (dnes 7´500 ks) jsme zatím naskenovali a uložili do tříděné databáze zde na portále.

Pro etiketu byl použit motiv "Přijímání" od Aloise Alana Majera - prohlédnete-li si obrázek dobře, je to jistě pěkné přijímání :-)

A jestli jsem sám, kdo kromě majitele celé šarže vlastní tuto etiketu? Nevím, jestli někdo během tisku těchto etiket nějaký kousek nešlohl pro jiného kolegu-sběratele, ale pokud ano (my sběretalé jsme fanatici a máme své lidi všude), pak razítko Neprodejné (naštěstí se při odmáčení nesmylo) na ní asi mít nebude...

Navíc si znovu pročítám celý článek a vidím další slabé místo pro "únik" etiket: "...protože těchto prázdných lahví tam měla alespoň pět...". Takže je možné, že některý kolega-sběratel, který chodil s panem Vajčnerem do ZDŠ-ky ji má taky :-)
Jen se divím, že tak ostře sledované láhve této partie nebyly číslovány, na etiketě nevidím ani celkový počet láhví v šarži...