O Víně

23.11.2006 Petr Active: Yes Date and time of publication:

Patria Kobylí a.s. - moje velká podzimní exkurze

Není nic lepšího, než se vydat přímo do jámy lvové. Během těch asi 5 hodin, které jsem v Patrii a přilehlých prostorech strávil, nemůžu poznat vše. Můžu ale nasát atmosféru, která ve firmě vládne, můžu pozorovat detaily (kvůli mě nebudou narychlo uklízet ani natírat trávu na zeleno).
Měl jsem nedávno možnost se seznámit s Tomášem Čačíkem, který v Patrii pracuje jako IT manager, je to ovšem i soukromý vinař (jak jinak - v Kobylí je na 500 vinařů s plochou 10 arů a více na rodinu), grafik (viz jeho pěkný web zde), myslivec, nadšenec a jinak docela "normální" člověk - to je pro mě hodně důležité +. Nakonec jsem tedy během posledních několika měsíců překonal svou přirozenou plachost (vzpomínaje i na mou negativní zkušenost při poslední návštěvě Patrie) a požádal ho o zorganizování exkurze v Patrii. Tomáš to vzal vážně a tak se nakonec ujal role průvodce sám. Tome, díky :-)

Patria Kobylí, a.s. patří do první desítky největších vinařských ryb u nás. Je majitelem 10. největší plochy vinic a 9. největším výrobcem podle objemu vína. Ročně ho vyrobí na 1,5 miliónu lahví. Patria byla v 50. letech samozřejmě původně JZD, dnes vlastní mimo jiné největší meruňkové sady ve střední Evropě, ve vinicích používá rýnsko-hesenské vedení a prvním sklepmistrem zde byl děda mého dnešního průvodce (jehož otec nyní Patrii šéfuje).
Jak to tak dřív chodilo, všechno vyrobené víno JZD odevzdávalo k plnění někomu jinému, kdo na to měl monopol. Svá vlastní vína začala Patria plnit v roce 1992 a jejími zákazníky se staly hlavně distributoři a gastronomická zařízení. Patria dodnes nedodává do maloobchodů - pokud si ovšem do Kobylí přijedete, vína Vám samozřejmě prodá, hloupí zase nejsou :-).

V roce 1998 se družstvo podle zákona transformovalo na a.s. a zvolilo název i logo podle toho, co vedení považovalo za důležité, typické pro svůj způsob řízení firmy. Slovo PATRIA dává tušit, že vyjadřuje "lásku k rodné zemi" a ony dva stylizované zelené kopce v logu firmy připomínají svahy, které se kolem Kobylí zvedají na obě strany. Ještě pro ty, koho by snad zajímal původ slova Kobylí - tak nějak podobně se hodně hodně dávno dřív říkalo mokřinám a bažinám, které obklopovaly největší moravské jezero o ploše 49km². "Kobylské jezero" bylo v místech mezi obcemi Terezín a Bořetice, tam kde jsou dnes pole a i vlastní vesnice Kobylí - viz např. foto č.11 a jeho text zde pod článkem.

Když jsem se Tomáše ptal, co je na Patrii cenné, nebo nejcennější, odvětil, že zřejmě ten fakt, že se družstvo (resp. akciovku) podařilo zachovat pohromadě jako jeden celek. Dnes Patrii tvoří řádově 250 lidí, což není rozhodně málo. Historie obce je poměrně dobře doložena, protože jejímu zaznamenání se věnovali "kronikáři" a světového věhlasu dosáhla obec objevením pravěkého mamuta za humny :-)
Fakt - zjistilo se, že v zemi kousek od zamaskovaného rondelu je zachováno celé tělo mamuta - viz fotka č. 41 zde dole pod článkem. OVŠEM nadšení zooarcheoogů zhatil kobylský vinař, který měl na tom pozemku vinohrad a samozřejmě tam tedy zakázal (resp. nedovolil) provádět nějaké "nesmyslné" vykopávky, které by mohly ohrozit jeho hlavy vlašáku :-)) Tak tam mamut - říkám mu Fred - odpočívá dodnes a pokud budete Kobylím v říjnu projíždět během sklizně hroznů tak jako já a uslyšíte dunivé rány, které se rozléhají celým velkým údolím (dříve vodním), pak nevěřte místním, že to jsou dělobuchy proti špačkům... Pravda je ta, že to jsou pravé mamutí prdy, jimiž ten pravěký slon plaší ptactvo a odměňuje se tak neústupnému vinaři za to, že ho nenechal exhumovat a rozpižlat na kousíčky. Spánek pod vinohradem je přeci tím lepším způsobem, jak strávit věčnost, no ne?

Sedáme si vinařsky-stylově do francouzského Citroënu pick-upu a vyrážíme na vyhlídkovou trasu, která je na první mapce pod článkem znázorněna tou červenou linií. Mám štěstí, právě probíhá sklizeň a to konkrétně Tramínu (dosáhl letos asi 25 °NM). Přímo ve vinici vidím, do jakých krásných kvalit letos vyrostlo např. Rulandské modré. Pokud někdy v budoucnu narazíte v Patrii na Rulandské modré výběr z hroznů 2006, trať Sovinky pak vězte, že jde o hrozny, které se mi podařilo zachytit na až kýčovitě krásně barevné fotografii č. 7 a 8 zde dole pod článkem.

Trasa objížďky tratí mě vede lesem a hájem, lukami i polem. Myslím, že poctivý čtenář si prostuduje mapku a přiložené fotografie a příležitostně pak Kobylí navštívví sám. Je to pěkný kousek Moravy a z "Vršku U mamuta" je celé to jezerní dno krásně přehledné.

Ve svém pondělním článku J., zveřejnil spoustu údajů a faktů, popis a odrůdovou skladbu všech kobylských tratí, což být Váma si teda vytisknu. Bude to později dobrou pomůckou při rozhodování se, který že přívlastek si koupit. Patria vyrábí asi 60 druhů vín (viz ceník pod mým článkem), nejprodávanější odrůdou je Müller-Thurgau, pak Rulandské bílé, Rulandské šedé a Sauvignon - Patria se zaměřuje na tradiční odrůdy.

Z dalších zážitků exkurze:
- prosím pročtěte si popisky u fotek, zbytečně bych se opakoval
- Martiňák je jakýsi "vedlejší" hrozen, který vyrostl z vedlejšího očka, jen bere hlavnímu hroznu sílu. Někdo je trhá, někdy se ale na hlavě nechávají - to např. letos, když počasí révě přálo a i martiňáky dosáhly dosti slušné cukernatosti
- řez vinice na smrt (tento výraz jsem neznal) je takový, kdy se bude vinice klučit, čili vytrhávat. Poslední rok před klučením se už řez neprovádí, zelené práce pak jen minimálně, pouze se chemicky ošetřuje. Vinice tak mívá velký výnos a tím se značně vyčerpá na konec své vinorodé pouti naším světem.
- těch dělbuchů bylo v jeden moment opravdu moc, jako kdyby se probudilo celé stádo mamutů, nebo jako by se přiblížila válečná fronta (bylo by zajímavé rozjímat, z které strany? :-) )
- Patria je jedna z nemnoha firem, které už řadu let drží a prodává své archivní ročníky v docela široké skladbě a za přijatelné ceny
- na ty zabarvené podzimní vinice je opravdu krásný pohled a to je dneska zataženo
- proces sklizně a následného zpracovávání hroznů (plnění ocelových zásobníků) prožívám "on line", lezu po žebříku do výše 2. patra a pořizuji vrcholně paparatziovský snímek (dnes nebyl poslední) zevnitř tanku

Nakonec si ve firemní prodejně na vrátnici (jaký to dnes rozdíl oproti mé poslední návštěvě zde před dvěma lety - je to zjevně v lidech) vybírám asi 12-13 lahví různé skladby a dávám na Tomovo doporučení. Lze platit kartou, což je jistě velmi příjemný moment, kterému se řada podobných fiirem / prodejen nesmyslně brání. Rád ochutnám vína, která jsou pro firmu typická (neboť takové jsem žádal), později o nich snad napíšu. Ještě jednou děkuji svému průvodci, který mi navíc ochotně pomohl i s odbornými detaily. Bylo to takové příjemně strávené a určitě poučné okolo-obědí.

1-20 | 21-40 | 41-60 | All
Number of chat messages: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 15010x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5