O Víně

09.10.2006 Anax!en Active: Yes Date and time of publication:

Návštěva vinařství Disznókö - Tokaj, Maďarsko

Další z vinařství, které jsem v rámci své cesty popsané ve článku Výlet do slaďákofilova ráje - cíl destinace TOKAJ navštívil, bylo po vinařstvích J. & J. Ostrožovič a Hímesudvar, Disznókõ. Hned u hlavní cesty, zhruba deset kilometrů od centra města Tokaj, je toto moderní vinařství nepřehlédnutelné. Rozkládá se pod úpatím kopce, který je jakýmsi srdcem vinařství. Pokud vyjdete až pod blízký vrchol, najdete tam vyhlídkovou věž, zbudovanou rodinou Lónyai v 18. století. Zde se taktéž nachází veliký a slavný kámen, podle kterého je pojmenováno toto vinařství. Jedná se o větší balvan, který vypadá, jako by spadl z oblohy. Podle místních lidových příběhů tvar kamene připomíná divokého kance. Pozemkový majetek byl dle vinného katastrálního třídění v roce 1772 deklarován jako „first class“ region, rozkládající se na 150 ha v jižní části vinného regionu. V minulosti bylo vinařství majetkem rodiny Rákóczi a od 18. století patřilo různým vznešeným rodinám jako Lónyay, Szirmay, Patay, Andrássy, Almássy, Illésházy family, baron Vay, arcivévoda József, baron Harkányi a baron Waldbott. Na začátku 19. století Menyhert Lónyai postavil žlutou budovu vinařství, která se stala jak sídlem, tak budovou na zpracování révy. Tato stylová, historická budova je domovem jedné z nejslavnějších restaurací ve vinném regionu dodnes.

Od roku 1992 byla oživena dřívější skvostná minulost Tokajských vín díky novému vlastníkovi - francouzským AXA-Millésimes, kteří jsou také vlastníky několika známých „zámků“ jako Château Pichon-Longueville, Château Cantenac-Brown, Château Suduiraut v Bordeaux a Quinta do Noval v portugalském Portu. Nová a moderní budova byla postavena podle plánů jednoho z předních architektů Dezso Eklera. Z fotek dole pod článkem se na vlastní oči můžete přesvědčit, že budova je opravdu famózní. Když jsem se tímto arcidílem procházel, působilo to velmi impozantně. Mou průvodkyní zde byla sympatická, „slovansky“ obdařená, mladá slečna, mezi jejíž další přednosti (foto dole) patřila velmi dobrá angličtina. Konverzace tak byla velmi pohodová a nebyl problém se na cokoli zeptat. Dokonce se mi i podařilo vydyndat něco vinět do naší encyklopedie. Jelikož jsem byl jedním z prvních turistů v letní sezóně, byl na vše čas, nikam se nespěchalo, pohoda, klídek. Dostatek prostoru na shlédnutí čehokoli (no, čehokoli - na vnady slečny průvodkyně se nedostalo). Po provedení na vinicích, lisovně, maceračních tanků, stáčírně a sklepů se dostanete na výchozí místo, kde jste započali prohlídku. Tam si vyberete z nabídky několika degustačních programů Vám blízký a jdete dolů, 12 metrů pod zem (foto). Při ochutnávce jsem slečnu nijak nevyvedl z míry požadavkem čisté vody a odlévací nádoby. Ochotně a jistě radostně vyběhla schody pro tyto artefakty, vědouce, že má co do činění s „profesionálním slaďoušofilem“ a ne dalším nasávačem, který ji při zpětné cestě nahoru, posilněn alkoholem, bude macat po zadničce.

Za vydatné pomoci kolegy p.j. (díky za pomoc s „odbornostmi“ v překladu) mohu ještě uvést něco ke způsobu pěstování révy. Keře jsou formovány do tvaru nízkého kordonu ve sponu 2 x 1metr. Používají řez na krátké čípky s ponecháním v průměru šesti čípků na keř. Počítají tak s 10 - 12 hrozny na keř pro optimální zatížení, a aby toto zatížení udrželi, provádí v létě zelenou probírku. (Jseš si fakt p.j. jistý s překladem těch análních špuntů? Nemělo tam být spíše oček?)

Než se vrhnu na popis vín, musím zmínit nesmazatelný dojem, který se mi vepsal do paměti, při návštěvě podzemních sklepů. Z fotek dole můžete taky „nasát“ tu atmosféru. Co takhle procházka temnou uličkou, lemovánu 100 000 lahvemi sladkých výběrů, na jejímž konci odpočívá neskutečné množství tokajské eszencie? Zdává se Vám o tom často? Tak tady tyto sny přecházejí v realitu. Neskutečné! Stále jsem si připadal jako v jiném světě. Tohle bylo pro mne jako dostat pětikilovou barborou do palice. Bohužel foťák bez stativu (můj případ) nezachytí tu atmosféru temné uličky, kdy jen ze stran prosvěcují jemné bodovky tisíce lahví. Blesk bohužel znehodnotí tento magický pohled a bez něj je to na delší uzávěrku rozmazané. A teď šup na mnou ochutnaná vína.

Furmint 2005 suchý
Představuje ¼ produkce vinařství, zraje v nerezech a je tak suchý, že s z lahve téměř práší po vytažení korku. Barva velmi světlá, nazelenalé odlesky, nízká viskozita. Ve vůni lze najít žluté jablíčka a citrusové plody. Chuť se projeví zmíněnou suchostí a jemným perlením, také výrazně hřejivé, alkoholové.

Furmint 2004 late harvest
Barva sytějšího zlata, viskozita vyšší. Vůně banánu, jablek, jemná meruňka a lipový med. Chuť výrazně sladší s doplňkem výrazných hořkých tónů ořechu. Postrádám kyselinku na vyvážení, dochuť středně dlouhá, v závěru taktéž výrazná hořčina. Cukry 50 g/l, 13,5 % alk.

Samorodné sladké 2002
Sytější zlatá, vyzrálé odlesky, viskozita vysoká. Vůně lipového medu, tropického ovoce a meruněk. V chuti lze nalézt vyšší hladinu cukrů, zhruba na pomezí 3-4 putňového výběru (70-90 g/l), doplněná výraznými hořkými tóny ořechů, až moc se prosazující na můj vkus. Dochuť středně dlouhá. 13 % alk.

Asszú 4 putt 2001
Výrazně sytá zlatá s vysokou viskozitou. Ve vůní jsem našel stopy kouře a tropického ovoce. Chuť se svezla na houpačce tam a zpět. Mám na mysli počáteční polaskání vysokým cukrem, ale záhy nastoupí agresivně hořké tóny (že by nové sudy?), což mi dvakrát nesedlo. 12,5 % alk., cukry 90-120 g/l.

Asszú 5 putt 2000
Barva již s náznaky jantarových odlesků, viskozita samozřejmě vyšší. Vůně osloví příjemným mixem bylinek, karamelu a pomeranče. Chuť a zvláště aroma připomíná praženou kávu a švestková povidla. Velmi dlouhá dochuť, jižní ovoce s ořechy ne a na odeznít. Možná by neškodilo malinko větší zapojení kyselinky, jinak hezké víno, hladké, ke konci hřejivé, karamelové.

Asszú 6 putt 1993
Po nalití tohoto vína jsem pozoroval jemně šibalský pohled mé průvodkyně. Schválně čekala s prezentací než dojdu k prvnímu doušku, aby se mohla zeptat co na něj říkám. Já jsem na chvíli oněměl a pro jistotu se napil ještě jednou. Řekl jsem, že to možná bude znít jako fráze a slyší to od každého, ale je to fakt parádní kousek. Průvodkyně (Kristýnka, achhh..) kontrovala slovy, že je ráda, slyšíc tato slova, neboť toto víno je prý nejlepší dezertní víno světa, korunované takto na soutěži v Bordeaux, léta páně 1997. Wow! Musel jsem si samozřejmě udělat památeční foto (dole). Je vidět již sytě jantarové tóny s vysokánskou viskozitou. Vůně opojně zavoní tóny lučního medu, kvítků, švestek, rynglí a karamelu. V chuti nádherná konjunkce cukrů a kyselin. Opravdu se poměry překryjí a dochází k velmi vyvážené prezentaci. Vysoká kyselinka až téměř cuká s mimickými svaly, popohání do dalších doušků a překrývá hladinu 170 g/l zbytkových cukrů. Lze zde najít výrazná švestková povidla, kávu a místy jsem cítil hřejivý med. A když Vám řeknu, že se dá sehnat v přepočtu za bratru 950,- Kč tak už jistě balíte kufry.

Z tohoto vinařství si odvážím pěkné zážitky a vzpomínky, zvláště z procházky podzemního uložiště lahví. Velmi příjemná a vstřícná obsluha, hezké počasí, prostě paráda. Celou dobu jsem tam byl sám, nemusel se dělit o čas s jinými turisty, vše si usurpoval pro sebe. Pro návštěvníky, řekněme z řad běžných konzumentů, nijak se o víno podrobněji zajímající, zde mají připravenou prezentaci se snímky a výkladem v nejběžnějších jazycích. Z této i laik jakž takž pochopí náročnost výroby těch prvotřídních asszú. Vše (prezentaci, vinařství, výrobní prostory, sklepy) si můžete projít s průvodcem jen tak, zdarma a poté se třeba rozhodnout pustit nějaký forintík za degustaci, či lahvinku. Pro méně znalé vínomilce doporučuji začít nasávat vědomosti a vína zde.

Number of chat messages: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 13336x
Průměrná známka po 2 hodnoceních: 3
 1    2    3    4    5