Legenda, vysvětlivky, tipy a zdroje k obcím a tratím

Struktura:

Chcete-li najít mapu tratí nějaké obce: Vyberte "Encyklopedie vína" a v levém menu "Vinařské obce". Vylistuje to všechny vinařské obce v ČR. Chcete-li zúžit výběr, používejte v horním menu filtrování pomocí roletek "Stát", "Oblast", "Podoblast", jako lahůdka zde možnost filtrovat i podle starého dělení podoblastí do roku 2004. !Nepoužívejte možnost Čechy a Morava do dubna 2004!

Chcete-li najít textové detaily a fotografie k jednotlivým tratím (ty ale budou doplňovány postupně a asi dlouhá léta): Vyberte "Encyklopedie vína" a v levém menu "Viniční tratě". Vylistuje to všechny tratě v ČR s tím, že opět lze filtrovat v horním menu a zužovat tím výběr. Opět nepoužívejte možnost "Čechy a Morava do dubna 2004".

doporučuji též navštívit mnou sparvovanou a v budoucnu vylepšovanou sekci "Encyklopedie vína", "Podoblasti" "Stát-Francie"

Mapy:

Po nakliknutí na zmenšený obrázek mapy či fotografie se tato roztáhne do svého čitelnějšího rozlišení přes textovou část položky. Snažil jsem se, aby obraz mapy či fotografie pokryl šířku monitoru, ale nepřelezl jeho okraj. Kdyby se tak u menších monitorů přeci jen stalo, k pohybu v mapě/obrázku slouží jezdce na spodním a pravém okraji - nejde posunovat tažením myší po obrázku. Přiblížíte-li se kurzorem k pravému okraji mapy/obrázku a kliknete, objeví se další mapa/obrázek z galerie (pokud jich tam v dané položce je víc). Pak se můžete obdobně vrátit k předešlému kliknutím na levý okraj mapy/fotografie. Chcete-li se vrátit zpět k textu položky, musíte najít v pravém dolním rohu mapy/obrázku KŘÍŽEK a kliknout na něj. Jakmile kliknete na křížek v pravém horním rohu monitoru, zavřete si celý prohlížeč, stejně tak šipkou "krok zpět" se vrátíte o stránku zpět, tudíž nikoliv že byste jen zavřeli mapu a vrátili se k textu. Mapy jsou malovány v ne vždy stejném měřítku. Zejména Znojemsko kreslené na (dost nepřeném) podkladu turistických map. U pozdějších map jsem se snažil držet vždy měřítko 1:13500, ale ono stejně záleží, jaký monitor či tiskárnu k jejímu zobrazení použijete. Tyto mapy jsou pomocné, slouží jen k tomu, aby bylo jasné, v kterém místě která trať asi tak leží. Podklady ke Znojemské, Mikulovské a větší části Velkopavlovické podoblsti pocházejí někdy z let 2001-2002. Podklady pro Českou oblast a část Slovácké podoblasti z let 2004-2005. Jen malou část podkladů se podařilo získat přímo z Registru vinic na přelomu let 2008/2009. Snažím se sledovat alespoň aktuální názvosloví tratí, ale na Registr vinic vytrvale produdí nejen přihlášky nových vinařských obcí a návrhy na přejmenovávání a slučování, ale zejména návrhy na změnu hranic. Registr vinic odmítá (a já se mu nedivím) sdělovat změny, které sice interně už mají dávno zapracované, ale neprošly ještě vyhláškou (Ta poslední, 254/2010, čekala na schválení už od roku 2006). Jedině Registr vinic tedy zná současný stav hranic tratí, ale z principu není ani v silách tohoto úřadu (mapy má na starosti jediný člověk) ani mých neustále mapy na tomto webu aktualizovat. Berte proto naše mapy (zejména hranice tratí) tak, že zachycují stav v jistém momentě na začátku 21. století a slouží jen k základní orientaci milovníků vín, kteří se chtějí dozvědět, odkud konkrétní přívlastkové víno pochází. A dejme tomu třeba i (cyklo)turistům, kteří krajem projíždějí. K turistickému plánování tras je ale lepší naše mapy zkombinovat s běžnými mapami či mapovými servery. Pro nějaké obchodní záměry, kde je třeba přesné vymezení hranic trati, rozhodně kontaktovat Registr vinic.

Fotografie:

Pokud není v popisce obrázku (zjeví se najetím kurzoru na fotografii) uveden zdroj, fotil jsem to buď já (většinou) nebo Jarda Schwarz (třeba Kobylí - většinou tam uvádí i datum pořízení). Tímto všem autorům velice děkuji za ochotu se podělit o svá díla a vyzývám i ostatní k spolupodílení se na tomto projektu.

Texty a statistické údaje:

Aktualizované statistické údaje jsou dostupné každoročně pouze pro sto největších vinařských obcí (zdroj: Situační a výhledové zprávy - Réva vinná a víno; vydává vždy v dubnu Ministerstvo zemědělství). Pro všechny obce to vyšlo jen v roce 2006 (údaje z konce roku 2005). Tlačil jsem na Registr, aby aspoň jednou za pět let uvřejnili údaje pro všechny obce, ale o výsledku své snahy pochybuji. V textech jsem vycházel i z internetových či knižních zdrojů, které jsou uvedeny níže v položce Literatura a zdroje.

Kategorizace:

Kategorizace viničních tratí byl projekt iniciovaný Ing. Čepičkou (tehdy ředitel ÚKZÚZ) na základě jakési směrnice EU, kterou ale v průběhu realizace mezitím zrušili. Realizované to bylo v letech 2003-2005 firmou Agroprojekt PSO Brno. Šlo do toho tehdy hodně peněz jak z krajských rozpočtů (Morava) tak z Ministerstva zemědělství (Čechy). Původní bohulibý záměr rozklasifikovat viniční tratě podle jejich ideálnosti či vhodnosti pro pěstování révy vinné byl v průběhu realizace poněkud zkompromitován dost podivným nedodržováním kritérií a nepochopitelnými "známkami" u některých tratí. Tvrdě to však narazilo na odpor v tom, že to začalo nabývat některých rysů centrálního plánování, když vinice I. kategorie měly mít automatické právo na opětovnou výsadbu, u druhé kategorie už se mělo žádat úřad a třetí kategorie vinic byla jen na dožití. Měly se podle toho též rozdělovat dotace. Na tom celý projekt skončil, ačkoliv to právě pak už vypadalo, že místo objektivních kritérií kvality trati pak už spíše byly tratě kategorizovány s přihlédnutím k tomu, jak koho by poškodilo zařazení z hlediska dalšího rozvoje podnikání a hospodaření. Vzdemula se vlna odporu a projekt byl sice dokončen, ovšem nikdy nenabyl nějakého oficiálního schválení či posvěcení, vyšlo sice pár článků a jedna mapa od Shotcartu (vyznačené kategorizace jen pro Moravu), ale spíše byla snaha na celý projekt zapomenout. Když jsem se oficiální cestou snažil dobrat se k tomu, jak byly zakategorizovány tratě v Čechách, byl jsem důrazně a opakovaně ubezpečován, že projekt Kategorizace viničních tratí skončil ve stádiu návrhu a nikdy neměl žádný právně relevnantní rámec ani oporu v legislativě. Z hlediska legislativy jsou si všechny tratě rovny. Tabulku kategorií českých tratí jsem sice od Ministerstva zemědělství dostal, ale s podmínkou, že pokud to uveřejním, musím tam uvést tento text, což tímto i činím: "Zdroj Ministerstvi zemědělství České republiky: Návrh kategorizace viničních tratí ve vinařské oblasti Čechy z roku 2005, který Ministerstvem zemědělství České republiky nebyl schválen." 

Klasifikace p.j.:

Snažil jsem se vyjít z chyb projektu Kategorizace. Jako hlavní kritéria pro roztřídění tratí do skupin jsem vzal orientaci ke slunci a částečně svažitost.

AA - tratě orientované k jihu, jihovýchodu, jihozápadu

A - tratě orientované k západu nebo východu, náhorní plošiny

B - tratě orientované k severozápadu, severovýchodu

C - tratě orientované k severu, rovinaté tratě s předpokládanou vyšší hladinou spodní vody

S - je-li přidáno za některou z předešlých kategorií, značí vysokou strmost

T- je-li přidáno za některou z předešlých kategorií, značí, že svah je upraven do teras

Jako další doplňující kritéria budou později přidány "+", pokud bude v půdě vyšší obsah vápníku nebo nižší obsah dusíku. Do detailu všechny souvislosti mé klasifikace vysvětlí článek.

Literatura a zdroje:

Encyklopedie českého a moravského vína (Kraus, Kuttelvašer Vurm; Melantrich 1997)

Lexikon českého, Lexikon moravského vinařství (Petr Doležal, Nakladatelství Petr+Iva 1999, 2001, 2004)

Kapesní průvodce 2000 po vinařských oblastech a vínech České republiky (Helena Baker; Agentura Henry 1999).

Kapesní průvodce po vinařstvích a vínech 2002, 2004 (oba Helena Baker v Agentuře Henry), Nový kapesní průvodce po vinařstvích a vínech 2006 (Helena Baker, nakladatelství Martin novotný-Newsletter)

Průvodce po vinařstvích a vínech ČR 2007 (Helena Baker, nakladatelství  Martin Novotný-Newsletter).

50 dnů s vinaři (Černý, Bárta; Geronimo Collection 2003)

Nová encyklopedie českých a moravských vín (Kraus, Foffová, Vurm, Krausová; Praga mystica 2005)

Vinitorium Historicum (Kraus, Radix 2009)

Katastr viničních tratí na Moravě a v Čechách (Blaha, Knihovna Ústředního svazu čsl. vinařů 1948)

Mapy ví(n) (Linhart, Suk, Válek; Dolin 2007)

Trpké býti zdá se (Sborník z konferenceů Regionální muzeum Mělník 2009)

Vineam sitam in lapide (Možnarová, Město Ústí nad Labem, 2004)

Pražské vinice (Útvar rozvoje Hlavního města Prahy, 2000)

Velkopavlovická vinařská podoblast (Jan Stávek, Radix 2008)

Slovácká vinařská podoblast (Helena Baker; Radix 2008)

Encyklopedie českých a moravských vín (Kraus, Vurm, Foffová; Praga mystica 2009)

Vinařství a vína České republiky 2009 (DonauMedia 2009)

Brevíř o českém víně (Jindřich Hauft, 1973)

Nový brevíř o víně (Jindřich Hauft, 1998)

Vesele i vážně o mělnickém víně (Jindřich Hauft, 1969)

Vinařský obzor

Český vinař - ročenky 1968, 1977

Vlastivědné sborníky Podřipska č. 2, 3, 5 (Roudnice nad Labem 1932-1933)

O Řipu (V. Chaloupecký, Praha 1919; za vyhledání a ofocení sborníků i příslušné pasáže této knihy děkuji Tomáši Jeníkovi z Podřipského muzea v Roudnici)

Vinařství v Čechách v 19. století (Kuttelvašer, Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství 1978)

Štětí v době třicetileté války (Martin Krch, Město Štětí 2010)

Vinařství v Království Českém (Šimáček, Zemský spolek 1891)

Weinbau der Graftlich Sylva-Tarrouca-Nostitzschen Domaine Czernosek (Karl Honzik, Central-Direktorat 1897)  

Vinařství v Království českém (J. Šimáček, 1891)

Über den Weinbau in Böhmen (J.Bernat, 1876)

Královské věnné město Mělník (L. Böhm, 1891)

Vinařství (L.Pekárek, 1929)

Literatura použitá v sekcích Oblasti a Podoblasti (hlavně Francie):

http://bibs.chez.com/listeaoc.html

http://www.grand-cru-classe.com/

http://www.vins-rhone.com/

http://www.vins-de-pays.info/

http://www.vitis.org/accueil.html

http://www.passionvin.net/

Kapesní průvodce světovými víny 2003 a 2005 (Hugh Johnson; Geronimo Collection 2002 a 2004)

Světová encykloedie vín (Tom Stevenson; Balios 1997)

Encyklopedie vína (Christian Callec; Rebo 2000)

Historie mapové sekce:

První setkání s terroirem bylo skrze Putování po vinicích Znovínu Znojmo. Zážitek vína chutnaného přímo na vinici byl jedním ze stěžejních na mé cestě k poznání vína. O to více mne pak provokovalo, že sice vím, že vlašáky ze Železné a Liščího vrchu jsou skvělé, ale kde ksakru ty vinice vlastně leží? Kam se za nimi vydat? Mám už pod nohama tu Železnou nebo je to ještě Goldhamer? Spíš náhodou než cíleným úsilím se mi podařilo na dvě odpoledne proniknout jako host na pracoviště, které má přístup do on-line mapového systému s vyznačenými hranicemi tratí a starými i novými názvy. Ty největší záhady jsem si tedy vytiskl a popsal, ale musel jsem slíbit, že aby neměl dotyčný průšvih u zaměstnavatele, tak ty mapy nikdy nikomu neukážu. Obrátil jsem se na správce této mapové vrstvy - Registr vinic - a telefonicky se snažil se s nimi dohodnout na tom, jak bych se k těmto datům mohl dostat oficiálně. Byl jsem velmi slušně odmítnut. Radili mi, ať se obrátím na obecní úřady jednotlivých obcí. Představa, jak objíždím stovky obcí v úředních hodinách mi přišla úděsná. Párkrát jsem to zkusil, ale vesměs jsem se dozvěděl, že ani neví, že něco takového mají mít, že jsou tam první volební období atd.

V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že ovine.cz spolu s několika podobně nadšenými se sami zasadí o vydání Atlasu viničních tratí. Proběhlo kolem toho dost mailů a pracovní schůzka. Plán byl takový, že skrze ty správné lidi požádáme buď Registr vinic nebo Ministerstvo o podklady a peníze dá Vinařský fond případně jiný subjekt. Už jsem i rozpracovával detaily ohledně cen, měřítka a počtu stran. Pak to na čas celé ztichlo, neboť Registr vinic se přímo nebránil vydání podkladů, ale odsunul to na pozdější dobu, protože prý tam probíhá spousta změn a úprav. Nebavilo nás čekat, tak jsme se s J. dohodli, že aspoň zveřejníme tu malou kolekci mapiček, které jsme porůznu získali a které byly roztroušeny po jednotlivých článcích. Bylo toho žalostně málo. J. tlačil, ať se podělím i o ty své „tajné" mapičky. Ale strach z autorských práv i porušení slibu byl silnější, tak jsem aspoň mapky překreslil zběžně přes sklo propiskou a naskenoval. To už se počet obcí ztrojnásobil. Pár stěžejních obcí z české oblasti jsem se jal po  večerech překreslovat „od oka" z monitoru. Později jsem se ale za tyto ledabylé čmáranice styděl. Vedle těch pozdějších důkladných vypadaly jak barmští uprchlíci. Postupně jsem je všechny předělal, dnes už  by tam neměla být v původní podobě žádná. Dohodl jsem se s tím pracovníkem, který měl přístup k on-line mapám, a ten mi slíbil postupně, po troškách tisknout aspoň obrysy tratí u těch nejdůležitějších obcí. Když už jsem tomu obětoval nějaké úsilí a čas, tak jsem se najednou dozvěděl, že projekt Atlasu tratí žije, ale nějak už bez nás. Svaz vinařů převzal iniciativu. Trochu mě to zprvu namíchlo - kdybych to věděl dřív, ušetřil bych si spoustu času, peněz a námahy. Ale což. Než se to objeví na pultech, budu si prostě kreslit dál. Začalo mě to zrovna bavit, konec konců v hotovém Atlase bych si jen letmo polistoval, takhle mě to donutí studovat každý terroir zvlášť, dohledávat k němu detaily (obzvlášť když J. mírně zatlačil, ať mapy doprovázím nějakými textovými údaji). Naučím se na tom spoustu nového.

Druhá série map (např. Hustopečsko) tedy vznikala tak, že jsem si vytiskl černobíle jako podklad turistickou mapu, tu přes sklo nebo konferenční stolek podsvícený lampou překreslil propiskou na papír, propiskou zesílil na mapě hranice tratí a pak dle ortofotomap dokreslil detaily. Potíže dělal ten podklad (nebyl moc podrobný, každá kombinace tiskárna-počítač si to tiskla v jiném měřítku, a neřekli byste, kolik chyb a nepřesností je v turistických mapách), propiska (tedy najít na trhu propisku, která píše tence, nevynechává na papíře, kterého se dotknu zpoceným prstem a nerozmazává se, to je docela výzkum) i zakreslování těch hranic (v málo detailní mapě v podstatě nezbyde, než to pracně odměřovat nebo namastit od oka).

Vrhl jsem se do znojemské oblasti, kde jsem se díky Znovínu někde docela vyznal. Potřeboval jsem ale něco upřesnit, tak jsem kontaktoval Znovín. Odpověděli trochu roztržitě něco v tom smyslu, že kde přesně která trať leží vědí jen u těch „svých" tratí, u ostatních ne. Byl jsem tvrdý a zatlačil, jakože jsem myslel, že mi pomůžou, že se zeptají nějakého starousedlíka, agronoma nebo mi na někoho dají kontakt. Vyplatilo se. Poslali mi kontakt na Ing. Čepičku - bývalého šéfa Registru vinic a v podstatě klíčovou postavu pojmenovávání tratí i jejich pozdějšího slučování. Ing. Čepička byl první, kdo měl opravdový zájem se mnou mluvit o terroirech, o vinicích. Bylo znát, že to je jejho životní téma, každý telefonický rozhovor mi přinesl tolik nových informací, že jsem se zalykal nadšením. Byl ochotný mi poskytnout vše, co má. V nejbližším termínu jsem odjel k němu do Znojma. Ve svém soukromém archivu vydoloval ohledně map, co mohl. Z první návštěvy jsem odjížděl s velkou rolí map tratí znojemska. Tyhle mapy jsem ještě kreslil s podkladem turistické mapy a celé byly propiskou. Z dnešního pohledu ne všechny jsou povedené a některé asi časem přeci jen překreslím.

To na druhé návštěvě se ing. Čepičkovi podařilo si zapůjčit od někoho třetího tlustý svazek rolí s obrysy tratí z doby ještě před jejich slučováním, a to na podkladu velmi podrobné vektorové tzv. Státní mapy. Paráda! To se to překreslovalo. Navíc jsem konečně zdokonalil i kresbu: obrysy tratí jsem začal obtahovat 0,7 mm hrotem dokumentačního fixu, našel jsem konečně tu správnou značku ultrajemné spolehlivé propisky (Pilot Régrip F). Protože i Státní mapa má v sobě dost chyb a neaktuálností, ne všechny hranice pozemků jsou na povrchu viditelné, často jsem musel chyby při vykreslování s fotomap retušovat přelepkami. Výrazně jsem si to ulehčil tím, když jsem obrys ze Státní mapy překresloval zmizíkovatelným modrým tenkým fixem. Pokud se mi povedla chybka nevyzmizíkovatelným Pilotem, tak jsem to zabílil takovými rollerovými korekčními páskami. Přes ty se ale špatně píše, tak jsem zkoušel korekční „fixy" s bílým korekčním inkoustem. I tam se ale musí hledat správná značka, momentálně mám jednu fakt blbou, která není schopná tenké hladké vrstvy.

Bohužel ani od ing. Čepičky jsem nevyzískal vše - chyběly celé Čechy a skoro celá Slovácká podoblast. I tam pomohla „náhoda". Na cosi jsem se mailem ptal pana Marcinčáka, ten se snažil obratem (jak je jeho skvělým zvykem) odpovědět, ale spíš mne odkazoval na Registr vinic. Odvětil jsem, že s Registrem vinic nemám zrovna dobrou zkušenost, že ti mi nic nedají. Nevím, jak moc pan Marcinčák se za mne přimluvil, ale najednou to šlo. Dostal jsem se k Ing. Neuwirthové, která už jen řešila, v jaké formě a kolik toho chci. Trvají tedy na písemně (na papíře) zaslané žádosti. Protože nechtějí pouštět  do světa nepřesné a zavádějící informace, než mi něco vytisknou a pošlou, důkladně to prověřují, dokonce díky mým žádostem semtam přišli na nějakou chybku, kterou napřed museli napravit. Tím pádem ale na deset map pár týdnů čekám, takže už docela chápu, proč můj první pokus o získání map byl neúspěšný: kdybych totiž chtěl všechny mapy naráz, ochromilo by to (kapacitně) zcela celé oddělení.

Současnost (konec listopadu 2008):

Kromě vysloveně pár obcí z Velkopavlovické podoblasti už zbývá nějakých třicet obcí ze Slovácké podoblasti, které si musím postupně vyžádat z Registru. Donedávna se mi dařilo plusmínus držet tempo čtyři mapy týdně, ale teď nějak dost nestíhám. Zatím mám nakresleno 179 map (nepočítám tu první sérii ošklivek, ta už je vyřazená). Za tu dobu jsem vypsal šest propisek, tři zmizíkovatelné fixy (ale jen jeden zmizík), tři dokumentační a dva korekční. Teď si tedy vytisknu Státní mapu za pomoci WMS Portálu Českého ústavu zeměměřičského a katastrálního tak, aby výseč podkladu byla v měřítku 1:10000 - to se ale příkazem Tisknout přetvoří na 1:13500. Procedura na cca půl hodiny. Prosvícením obrysy z vytisklé mapy překreslím zmizíkovatelným fixem a hranice vinic obtáhnu a popíšu 0,7 mm markerem. To je půl až jedna hodina, ale vybrané kousky velmi složitých kusů země složené z několika tištěných stránek zabraly třeba tři hodiny. Nastartuju počítač, Mapy na seznam.cz. Nejdřív zakreslím z turistické mapy vodní toky, kóty vrcholů, železnici. Pak přepnu na fotomapy a postupně mydlím všechny ostatní podrobnosti: řádky vinic, šrafováním zástavbu, černými chuchvalci zalesnění, tečkama, kuličkama či řádky chuchvalečků sady. Případné linie navíc, které z letadla nejsou vidět, zmizíkuji. Tyhle procedury jsou samosebou nejpracnější, zaberou nejmíň dvě hodiny, spíš čtyři, ale obzvláště vypečněné mapy jako Žernoseky nebo Mělník vydají práce i na deset hodin. Když je vše hotovo, skenuji to v rozlišení 200 dpi v šedé škále (Jedna mapa čtvrt hodinky). Šedou škálou utrpí dost estetika, chápu, že pak je to takový ušmudlaný xerox. Věřte, že modrobílé originály jsou mnohem hezčí, jenomže skenovat to barevně by zabralo víc místa. Obrázek se upraví (zaostření, případná retuš či otočení, pak resize na Large) a ve finální podobě se vše v pátek narychlo láduje do adminu a doplňuje textem. Dohledávání textů by též někde zabralo několik hodin. Na to ale obvykle nemám čas. Prdnu tam tabulkové údaje, zhodnotím z mapy potenciálně nejlepší polohy, zkritizuju zatřídění do kategorie, semtam něco z vlastní nebo vyčtené zkušenosti s víny či vinaři odtud. Jednou to dotáhnu do dokonalosti, všechno to postupně objezdím, nafotím, lopatou odrýpnu kus hlíny, ochutnám vína ve sklípku. Kdybych měl víc času, tak by se tam toho vešlo mnohem víc - geologie, půda, klima - aspoň z map... ale zatím na to čas bohužel není. Prioritou je zatím dotáhnout seznam do kompletnosti co do počtu obcí, zlepšovat se to pak může postupně v druhé fázi. Původně jsem tam dohledával vinaře, kteří z těhle poloh vyrábějí vína pomocí internetových vyhledavačů. U větších obcí by to ale opravdu zabralo spoustu času, takže tam jsem to odsunul. No, a to je celé. Jsem asi cvok, ale mě to vážně nějak baví. Dělám to hlavně pro sebe, beru to jako meditační relax na způsob lepení letadýlek a samostudium zároveň. Jestli to něčemu nebo někomu prospěje, o tom nemám žádné přehnané iluze a je mi to v zásadě téměř jedno. Trochu jsem tedy očekával, že ti domorodí vinaři se budou (spíš podrážděně) ozývat, ale ohlasů v chatech proběhlo málo a byly vesměs mírně pozitivní. Je až s podivem, jak málo zde terroir je zakořeněn. Málokterý vinař o něm skutečně přemýšlí. Ti, kteří ano, se dost často mýlí, a v osobním rozhovoru často vyvstanou fatální neznalosti. Profesionálové jsou opatrní, nechtějí šlápnout vedle a někoho rozezlit či někomu uškodit, bývá těžké se pod nánosy marketingových a vyčtených frází dobrat něco bližšího. A konec konců i poměrně zkušení konzumenti a recenzenti jsou v tomhle kupodivu dost vlažní. Zapomínají psát názvy viničních tratí do článků, až na zbytky fanoušků Mikrosvínu prakticky nikdo neuvažuje o zdejším víně jako „Pil jsem ryzlink z Velké Vendule", ale spíš „Pil jsem Kupsův rýňák nula šestku výběr." Tak nevím, jestli si taková země vůbec zaslouží zavádět nějaký VOC systém. Pokud tady tomu nikdo nerozumí do patřičné hloubky a z minulosti jsou zkušenosti spíš s podléháním odborníků lokálním a obchodním lobingům a kamarádšoftům, tak skoro nechci vidět, jak ta výsledná podoba VOC bude vypadat. No ale pak mě to možná bude bavit ještě víc se do toho s požitkem navážet.

V případě dotazů, doplňujících informací, touhy spolupodílet se či pro opravení chybných informací mne kontaktujte na pjelen@barrandov.cz.