Takový vzpomínkový článek
První ze série článků bývalých či současných autorů k výročí tohoto portálu - tentokrát od Tomáše, jehož první články se na portále objevily už v roce 2005.
Minulý týden mně ve schránce přistál email od p.j. s tím, že portál oslaví desetileté výročí. Docela mě to zaskočilo, co už je to let. Našel jsem krabici od bot plnou vinných etiket. Hned se mi vybavilo, jak jsme je s Petrem skenovali a začali vytvářet encyklopedii etiket. Jak jsem stavěl vinný sklep a v neposlední řadě neustálé hledání toho dokonalého vína. Pro mě to byl fenomén. Ale jak šel čas, tak bylo potřeba se věnovat i jiným věcem a vášeň se zklidnila. Přešla do mírnějšího stavu, kterému můžeme říkat... třeba láska. Ukročil jsem stranou do skupiny konzumentů a rád si k tomu čtu vaše články.
A jak to všechno začalo? Bude to pár let, ne zas tolik, ale každopádně v té době jsme ve významu slova portál viděli leda tak vchod do průjezdu. Když někdo z nás měl doma počítač, tak jej používal jen jako hračku. Magneťák už byl lákavější, zvlášť když se zněj valila undergroundová hudba, a ta si žádala otevřít nějaké to červené. Tou dobou se nikdo nad tím moc nezamýšlel, buď to chutnalo, anebo se to stejně vypilo. Občas v tom byl rybíz, jindy jablka. A názvy? Hodonínské slunce, Ostravský kahan, Pražský sklepmistr, Bohatýr, Klášterní svíčka. Pamětníci vědí, jak to tady vypadalo se zásobením obchodů, a pokud někdo neměl strýčka na Moravě, tak dlouho nevěděl, jak víno chutná. Radost tedy nemám ani dnes, když zajdu na vesnici do sámošky, nebo do nějaké večerky, nestačím se divit, jaké splašky se neustále prodávají. Stále jsou i tací, ve kterých buď nostalgie přetrvává, v horším případě jim život vzal veškerou naději. Jinak si nemohu vysvětlit tu touhu, která poptává ty roztodivné obsahy v lahvích, na které jsme rádi zapomněli.
A jak čas letěl, vznikaly vinotéky jak houby po dešti a supermarkety se zaplnily nepřeberným množstvím vína z celého světa. Kladl jsem si otázku, jak se v tom vyznat, kde začít - to přeci nemohu všechno prozkoumat sám. Internet už frčel naplno, stačilo pár kliků a najednou jsem objevil tento magický portál, www.ovine.cz. Příspěvky Jardy a Petra mně byly prostě sympatické. A tak jsem četl jejich pozorování vinných lahví a i mě začalo trápit, jak si také vést nějaké poznámky k vínům vypitým a také k účelu posouzení vývoje vína v archivu. Sebral jsem odvahu a napsal jsem. Po nějakou dobu mně bylo nepředstavitelné otevřít lahev vína a nevytvořit několik poznámek. Po nějaké době Petr při nákupech u vinařů bral i objednávky Pražákům, a tak došlo i k osobnímu setkání a naplánovalo se setkání autorů.
Pokud vzpomínám na nějaké téma, kterému jsem se rád věnoval, tak to byla jednoznačně archivace. Začal jsem budovat vlastní sklep. Ve dvou reportážích jsem popsal úskalí této aktivity a zaznamenal nejen vznik, ale i zkázu a nové budování. Plíseň se začala nekontrolovatelně šířit sklepením a vše pohltila. Nezbylo nic jiného, než dřevo vyměnit za beton. Sklep stojí dodnes a dokonce jsou v něm ještě 3 první umístěné lahve. Dnes tento sklep tak nějak dožívá a pomalu se vyprazdňuje při venkovních grilovačkách. Jeho funkci nahradila klimatizovaná vitrína.
Vzpomínám na dobu velkého experimentování s neznámými víny z útrob supermarketů. Období Maďarské, Španělské, Italské. Leckdy zklamání, a občasné vítězství zase nabádalo k dalšímu nákupu. Tou dobou přibylo ochutnávek a moravští vinaři vyráželi šířit osvětu do všech koutů republiky. V Praze jsem rád chodil do Míšeňské, ke Sv. Vincentovi nebo do altánu v Grébovce. Nezbytné bylo absolvování několika seminářů přímo s vinaři, čtení Vinařského obzoru a další odborné literatury. Inscenovali jsme domácí degustace a povídali si o víně. Dodnes každoročně posuzujeme 5 let staré Rulandské modré pod velením p.j. S vínem, je totiž neuvěřitelné množství zábavy.
Přeju portálu spousty dalších let, věrné čtenáře a skalním dopisovatelům pevnou ruku. Také nové talenty ve psaní příběhů ze života vína, tedy života nám společného.
