O Víně

Křešice nikdy oficiálně vinařskou obcí nebyly, což mi přijde vyloženě divné. Vrch Křemín impozantně se tyčící nad hladinou Labe mezi těmito obcemi totiž je pro vinici jako stvořený, dokonce, jak vidno z občasných nabídek na vývěskách realitních společností, se tam občas nějaký kousek vinice s chatkou i prodává, taktéž na přilehlé Třeboutické stráni (Třeboutice jsou dnes již součástí Křešic). Zajímavý je i svah směrem na Encovany, kterému se i říká Viničné domky.

Zjistil jsem, že jak Křemín, tak Holý vrch byly osázeny ještě koncem druhé světové války (viz přílohy). Pátral jsem v historii Záhořan (dnes součást Křešic), tak Chotkové (jinak třeba majitelé vinice v Jeviněvsi) byli majiteli v devatenáctém století, pak zde majetek prodali a pak už šlo spíše o nešlechtické často se střídající držby. Nejstarší vinice jsou doloženy v místě tzv. Třeboutické stráně, což je stráň podél řeky od Křešína k Litoměřicím. Tam bývaly už za Karla IV. dvě vinice, jedna z nich se jmenovala Klín. Křemín byl v roce 1866 nesmyslně zplanýrován kvůli tomu, že na vrcholu byla v té době zřízena opevněná dělostřelecká pozice k ochraně terezínské pevnosti.

Našel jsem zmínku, že v Křešicích bývala minimálně od dvacátých let dvacátého století státní révová školka. Od roku 1923 ji řídil Tomáš Dohnal, poměrně výrazná osoba českého vinařství (mimo jiné správce pokusné vinice v Budňanech u Karlštejna, první předseda obnoveného Cechu českých vinařů atd.). Když ji však zabrali spolu s pohraničím Němci, révová školka pro Čechy se přestěhovala do Dolu u Libčic.