O Víně

Já bych tak rád psal něco hezkého, co by se i hezky četlo a vůbec by to šířilo dobrou náladu a pohodu, a nejlépe, aby to bylo o nás a taky trochu o révě a vínu. Ale jak to vypadá, nejen že to neumím, ale ani mi není dáno a budu to muset přenechat jiným, kteří pro to mají větší talent. Tak se snažte.

Teď ale připomenu několik faktů:

1. Česká republika měla k 31. 12. 2013 počet obyvatel 10 521 646. Protože jsem líný počítat a někteří víno nepijí, dále budu používat 10 000 000. Abych si ušetřil psaní spousty nul, budu používat zkratku M pro milión, šest nul, tedy 000 000. Počet obyvatel ČR tedy budu počítat jako 10 M.

2. Oficiální spotřeba vína na hlavu prý v roce 2014 byla 20 l ročně. Všeobecně je poměrně stabilní, mírně roste. Jde tedy o 200 M l. Tento údaj je velmi špatně měřitelný, ale poměrně stabilní, mění se totiž s návyky a náladou společnosti, která je v tomto ohledu poměrně konzervativní. Proto se ho podržíme a za nepřesná budeme považovat čísla následující.

3. Tuzemská produkce kolísá kolem 60 M l, tedy asi 6 litrů na hlavu. Naše produkce tedy už není polovina, jak se často uvádí starý údaj, ale jen třetina naší spotřeby. Při 17 500 osázených hektarech to odpovídá méně než 5 t / ha, což je výnos poměrně malý. Konkrétně rok 2011 měl sklizeň velkou, ostatní roky byly podprůměrné, rok 2010 dokonce nejhorší. Připomínám, že většina vína se vypije až v následujícím roce.

Z tabulky je vidět setrvalý pokles vína uvedeného na trh. Je to dáno nejen nižší sklizní, ale zejména stále menším dovozem. Během horších roků bychom předpokládali, že dovoz poroste. Takový pokles nelze vysvětlit ani hromaděním vína v archívech. Protože nepozorujeme a ani nevěříme, že by se lidé omezovali a vína se vzdávali, musíme předpokládat, že mizí jen z oficiálních statistik.

4. Následující tabulka ukazuje, že pokles je způsobený zejména položkou „Dovoz vína nad 2 l", a to zejména mezi roky 2011 a 2012. Dovoz všech ostatních druhů vín klesá také, s výjimkou vermutů a vinných moštů, ale poměrně stabilně. 

Víno nad 2 l nás zajímá proto, že kromě balení „Bag in box" a 5 l demižónků, kterých je zanedbatelně, jde o víno sudové. Sudového vína se k nám tedy oficiálně dováží stále méně, přitom jeho úbytek v našich obchodech nepozorujeme, naopak, zdá se, že je ho stále více. Rozhodně se nezdá, že by se ho nedostávalo, nabídka se rozšiřuje a zvyšuje se počet prodejních míst. Zdá se tedy, že sudové víno se přesouvá na černý trh.

5. Zajímavé je i srovnat průměrnou cenu dovozových vín v balení nad 2 l. Pro rok 2011 mi vychází 10,90 Kč / l, pro 2013 15,20 Kč / l. Jestli si vzpomínáte, tak jedním ze známých podvodů je deklarovat cenu při dovozu co nejnižší, obvykle pak musíte zaplatit menší clo. Jestli vám povyskočilo obočí nad tím, jaký to podvod jste to objevili, musím vás zklamat, cena zřejmě odpovídá docela dobře. Stačí trošku zagooglovat a vyskočí na vás nabídky vín za 0,3 € / l, e-mailem chodí i nabídky s nejnižší cenou 0,275 € / l. A Cabernet Sauvignon, jemuž by 13 % alkoholu záviděl kde jaký moravský vinař, nabízí za 0,468 € / l. Při rozumnějším kurzu to dávalo nákupní cenu i blízkou 6 Kč / l a ten CS by aktuálně vyšel na 12,80 Kč / l. A nejde o nějaké náhodné, či falešné nabídky. Když se podíváte lépe, množství nabízené jen z jedné firmy, jedné odrůdy a kvality, je i dva milióny litrů! Asi je na čase podívat se, jak je možné, že se prodává víno za takovéto ceny.

a. Vína je ve světě přebytek. V zemích Nového světa se pěstuje stále více vína, které vyvážejí.

b. V Evropě je stále více vína. Zlepšená agrotechnika a technologie umožňuje produkovat velké množství vína a hlavně výrazně omezuje odpad a ztráty.

c. Roste počet lidí, kteří si víno mohou dovolit, ale ubývá lidí, kteří si mohou dovolit pít víno během dne, protože jejich aktivity vyžadují pozornost a soustředění, vylučující se s alkoholem.

d. Lidé, kteří nemohou pít víno po celý den k jídlu, tak jako jejich předci, se ho úplně nevzdávají a místo většího množství stolního vína si dopřávají vína méně, ale kvalitnější. Stoupá tak poptávka po kvalitním vínu a u stolních vzniká naopak stále větší přebytek.

e. Řešení v podobě vyklučení vinohradů produkujících nejlevnější vína se neukázalo dostatečné. Investice nutná k vyklučení, případně znovuzaložení vinohradu je značná a šlendrián v papírování tak veliký, že zřejmě nejeden papírově vyklučený vinohrad vesele plodí dál. Nejmenší důvěru v byrokratický aparát máme zejména u jižních států Evropy, které jsou zároveň velkými producenty vína. Například Řecko prý jednou zažádalo o dotaci na pěstování oliv pro plochu větší, než má celé Řecko rozlohu.

f. Pravidla apelačních a dotačních systémů nastavují maximální povolenou úrodu, ale sem tam se někomu podaří sklidit trošku více. Obvykle to neřeší tím, že by se sám nahlásil, případně nadbytečné hrozny ostříhal na zem a použil jako hnojivo. Ani nevypustí mošt do kanálu. Raději víno pod rukou na černo prodá, přirozeně, že za nízkou cenu.

Výsledkem je, že v Evropě se nabízí značné množství velmi levného vína, navíc často úředně neexistujícího. Zároveň ale stále větší množství lidí bohatne a za atraktivní značky je ochotno platit značné peníze. Víno je tedy velice levné, ale zároveň i velice drahé, cenové nůžky se doširoka rozevírají. V této zemi převážná většina obyvatelstva žije mimo vinorodé oblasti (v Praze a Brně si vinohrady zastavěli) a proto zde není víno považováno za běžnou potravinu, ale tak trochu za luxus. Pěstění vědomosti o víně, jeho kvalitách a vadách, stejně jako u kvality jídla a vůbec kultury života, bylo narušeno desítkami let povinného socializmu a kolektivizmu. Tak trochu se určitá kultura udržela na jižní Moravě, ale naplno se začala rozvíjet až v posledních dvaceti letech. Výsledkem je poměrně malá všeobecná informovanost o kvalitě, druzích a vadách vín, která umožňuje prodávat levná stolní vína jihu jako vína jiné třídy a dokonce jako moravská.
Kolektivizace zemědělství a révokazová kalamita přerušila tradici vín značených podle místa vzniku. Ještě Petr Bezruč se opíjel v té době známým Pulgárským červeným, dnes už si vzpomenu jen na několik značek odvozených od jména obce, ty ostatní dokázali své dobré jméno zničit. Průmyslová výroba vín a pokročilá enologie umožnila zcela měnit tvář vína, takže se jediným viditelným záchytným bodem stala odrůda. Zákazník tak byl naučen nevyhledávat víno podle jeho vlastností, ale podle odrůdy, která mu zajišťovala alespoň něco, když už se na nic jiného nedalo spolehnout. Obchod a většinou ani odborná veřejnost se příliš nesnaží proti této tendenci bojovat, protože to všem v podstatě vyhovuje.
Ta nejběžnější vína, správně nazývaná vína stolní, na našem trhu vždy tak trochu chyběla, protože jednak pro jeho produkci nemáme podmínky, kolektivizace mu nepřála a kromě toho, za všeobecného nedostatku se s trochou snahy dala vždy zpeněžit i lépe. I druhák se u nás dal vždy výhodně prodat, přestože v jižních zemích jsem nezaznamenal, že by ho někdo chtěl pít, automaticky ho vyrábí a hned pálí na oblíbené lihoviny. V dějinách se už několikrát stalo, že bylo vinařství na Moravě ohroženo náhlým vstupem cizího vína na trh, ale teprve po vstupu do Evropské unie je k dispozici opravdu levné stolní víno ze Španělska a Itálie v obrovském množství. U moravského vinaře dnes málokdy pořídíte víno za méně než 50 Kč /l, jen staří strýcové snad ještě někdy chtějí 35 Kč / l a ve vinotéce jsem viděl nejnižší cenu stáčeného vína snad 45 Kč / l. Víno z jihu je v ČR k dispozici za 15 Kč / l! Tento rozdíl v ceně je tak drastický, že se proti němu nedá bojovat, hrozil krach moravského vinařství. Ale před veřejností se tento rozdíl ceny tak nějak podařilo utajit. Moravští vinaři prakticky opustili produkci sudového vína a produkují víno lahvové, což je zdá se uživí, zákazník je s nimi solidární a preferuje je. Vína z jihu se sem dováží ve velkém a za pomoci drobných překupníků rozmísťují do vinoték, rozdíl v ceně zůstává někomu jako zisk. Nejen zákazníci, ale i mnozí prodejci se ve vinotékách tváří, že věří, že jde o odrůdu, uvedenou na štítku. Dodací doklady jsou ale v pořádku a odkazují na zemi původu. I tak se ale stávají drobné „chyby", naznačující, že tito manipulátoři jsou buď na hlavu padlí, nebo si zcela jistí svou beztrestností. Například jsem viděl nápis „Burčák, Irsay Oliver, Španělsko" (nelze ho dovézt, nesmí být označen a IO tam ani neznají). Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou naznačuje, že prodej sudového vína je dobrý byznys. Tento byznys je postaven na prodeji levného stolního vína z jižních zemí, jako vína sudového, odrůdového. To by přirozeně nešlo v zemích s rozvinutou vinařskou kulturou.
Musíme si přiznat, že dost podstatnou zásluhu na tomto stavu máme i my, autoři píšící o víně. Blogeři si samozřejmě vybírají témata zcela svobodně a je logické, že je bude lákat spíše víno drahé než levné. Tím se zde vytváří mediální prostor, ve kterém létají vysoké sumy, průměrná vína se shazují a o víně té nejnižší ceny se nikdo ani nezmiňuje, jako kdyby nebylo. Povědomí o ceně vína se tak deformuje ve prospěch ceny vysoké, kterou potom zákazníci opravdu jsou ochotni zaplatit. Takový stav samozřejmě nahrává dovozcům a zvyšuje jejich zisky.

Často se uvádí, že hlavní problém je, že se zahraniční víno vydává za moravské. To považuji za výrazné, a často zřejmě záměrné zjednodušení problému. Problémem je, že se konkrétní víno vydává za něco, čím není. Ale jak s tím chcete bojovat, když to samé se u lahvových vín nejen toleruje, ale i považuje za přednost! Protože co jiného je víno s příběhem? Pokud dostanete zdravé stolní víno s příběhem o slunných stráních Moravy skrápěné potem vinaře, vykouzlí vám dobrou náladu tak jako víno jiné, protože to je přece účelem a podstatou vína. Problém je, že je to příběh nepravdivý a vzniklý z pohodlnosti. Na zajímavější, exotický a hlavně pravdivý příběh z ještě prosluněnějších rovin La Manchy, skrápěné nejen potem, ale i krví prolitou v dávných bitvách si český podvodník prostě nevzpomene.
Sám jsem před rokem udělal vtip z toho, že se u nás prodá více sudové Pálavy, než se jí na celém světě vypěstuje. Protože i když se tato odrůda líbí odborníkům v Itálii i jinde, pěstuje se jí trocha na Slovensku a u nás, jinak nic. Vysadit vinohrad není jen tak, a vinaři se tuze drží osvědčených odrůd, málokterý má odvahu na pokusy. Naši vinaři i konzumenti si Pálavy cení a proto se prakticky všechna prodá jako lahvová. Do sudovky se dostane pravá Pálava jen tehdy, když se nepovedla a má nějakou neodstranitelnou vadu. Takže pokud je ve vinotéce Pálava a je to víno zdravé, jde zcela jistě o dovoz a odrůdu zcela jinou. A protože Pálava je odrůda dost výjimečná a ani podobných odrůd není mnoho, ještě častěji jde o směs více odrůd. Když takovou vinotékovou „Pálavu" ochutnáte, bývá to ideálně směs odrůd s tramínovou příchutí, ale často také nemá ani náznak tramínové chutě. Zato v ní najdete nějaký druh muškátu. Proč se tedy nenabízí jako muškát? Muškátových odrůd je celá řada, jen si vybrat, některé se tu i pěstují. Problém je, že běžný zákazník považuje muškát za kytku za okny, dámy si vzpomenou na muškátový oříšek a to i přesto, že sedávají hned vedle plakátu s vyobrazením listu a hroznu odrůdy s názvem Muškát moravský. Pálava je v našich vinotékách prostě synonymum pro sladší a hlavně voňavé víno, takové, které se ve vinařsky vzdělanějších částech světa označuje jako muškátové, aromatické, nebo prostě voňavé. Slovo Pálava se tedy používá jako zkratka, která nám vytlačuje správnější označení určitého typu vína. Tento konkrétní typ vína je známý tím, že jej mívají v oblibě děvčata bez rozdílu věku. Na koštech vídám, že Pálavu děvčata pijí s takovou chutí, že tahle odrůda dojde jako první. Můžeme to i použít jako test pravosti odrůdy. Ve vaší vinotéce ji pijí děvčata také s takovou chutí? Mimochodem, je to také hezká ukázka marketingové účinnosti správného názvu. Na jednom koštu mi nalévač kromě vína dodal i hlášku: „Kdyby to pojmenovali Říp, nikdo by to nepil!"
Je to hanba, ale obdobná situace je i v odrůdách jiných. Takže tady vám nabízím slovníček vlastností, které můžete očekávat od vín nabízených ve vinotékách pod názvem odrůdy:
Ryzlink rýnský - bílé, kyselé
Ryzlink vlašký - bílé, neutrální
Rulandské šedé - bílé, mírně sladké
Tramín - bílé, aromatické, neutrální
Pálava - bílé, aromatické, mírně sladké
Frankovka - červené, kyselé
Svatovavřinecké - červené, neutrální
Modrý Portugal, Dornfelder- červené, mírně sladké
Samozřejmě, ne všechna vína se nechají takto zařadit.
Když jsem se začal zajímat o víno a rezistentní odrůdy, dozvěděl jsem se, že se sice pěstují, ale jejich víno nikdo nechce pít, prodává se levně. Zvláště některé maďarské odrůdy se dobře a ve velkém pěstují a prodávají se jako sudové víno a podle svého skromného odhadu, z podstatné části k nám. Příchuť některých z nich je dost výrazná a typická, často rozpoznatelná právě v té vinotékové Pálavě. Tedy dříve opovrhovaná skupina vín si své místo našla a to sice v té nejnižší kategorii, ale zato v té části, o které se nejvíce mluví a u zákazníků je v podstatě nejoblíbenější.
Jako člověk technického zaměření vím, že i nelegální vinohrad je dobře vidět na leteckých mapách a na přeprodej velkého objemu vína je nutné i velké skladovací zařízení. Jsou to prostě velké věci, které je těžké přehlédnout. Výnos našich vinohradů je poměrně nízký, ale některé naše firmy vykazují stabilně maximální povolený výnos 14 t / ha. A na Slovensku to jsou právě ty firmy, které, své vinohrady dokonce ani neobdělávají, aby ušetřily. Přesto tyto do očí bijící fakty dokážeme přehlížet. Jak se to ptal pan Werich?

V poslední době se nám vyrojilo hned několik článků, ve kterých se problém prodeje sudového vína rozebírá, a myslím, že bych měl rozebrat i některé údaje z nich. Začnu s nadpisem „Tibor Nyitray: Podvodníci na vínech vydělají až 4 miliardy korun ročně". 4 miliardy : 10 M = 400 Kč, které prý v průměru vydělali na každém z nás. To nás museli pumpnout na každém litru o 400 : 20 = 20 Kč. Sudovka se dá nakoupit v ČR za 15 Kč, ale ve velkém a do vinoték se musí rozvést. Přepravit 10 sudů po 50 l na vzdálenost 100 km (a auto zpět), prodraží každý litr asi o 10 Kč, jsme tedy na 25 Kč. Jestliže ve vinotéce stojí víno v průměru asi 50 Kč, vinotéka musí nakupovat za méně, nákupní cenu jen tuším a podle mne je kolem 35 Kč. Na zisk tedy připadá 10 Kč na litr.  To je ale jen polovina toho, co pan Tibor říká, a jen čtvrtina toho, co by vyjít mělo, je tedy jasné, že musí myslet na zisky z vína lahvového, které se prodává podstatně dráž. Potom ale nechápu, proč se ve zbytku článku baví jen o sudovce? Anebo pan Tibor považuje za zisk podvodníků i to co vydělají vinotéky? V tom případě by považoval za podvodníky asi všechny majitele vinoték v ČR.
„Poslední odhady hovoří o tom, že na černém trhu se prodá kolem 100 miliónů litrů vína.", říká pan Nyitray. To je 10 l na hlavu, celá polovina naší spotřeby. V té druhé tabulce opravdu vidíme, že se nám z roku na rok z oficiálních statistik ztrácí 59 M l dovozových vín a v dalším roce ještě 18 M l, ale pořád to není 100 M l a ještě další pokles by znamenal, že v roce 2014 by se oficiálně nedovezla sudovka už žádná. Také by to znamenalo, že skutečná spotřeba vína v ČR je kolem 25 l na osobu.
„se s podvodníky nepotkávám" říká pan Nyitray. Tibor Nyitray je prezident Svazu vinařů. V jednom článku nařkne prakticky všechny prodejce z podvodných praktik, uvádí, že se polovina vína v ČR prodá nelegálně a zároveň prohlásí, že se s podvodníky nepotkává? Já to samozřejmě nevím, ale chodí on vůbec ven?
Pan Tibor Nyitray i blog podkorkem.net si zaslouží mou omluvu, za to, že jsem zrovna tento rozhovor vypíchl, ale také mi to připomnělo, že je dobře, že nejsem nikde organizovaný a nepotřebuji služby právníka. Mohl bych rozebírat články i další, ale je mi špatně z polopravd, které tyto články, plné známých jmen a ministerských funkcí, šíří. Jsem otráven z jejich čtení a zřejmě přesně tohle měly za úkol. Zaměstnat, zahltit a otrávit každého, kdo by se chtěl problémem zabývat, aby si raději otevřel lahvinku dobrého a nezabýval se špinavostmi tohoto světa. Ale to by znamenalo, že se budeme v tomto blátě válet i nadále a nedojde k žádnému zlepšení. Takže se vzchopím a plácnu do vody ještě trochu.
Pan Nyitray v jiných článcích prohlašuje, že to jistě bude nějaká mafie, která černé dovozy provozuje a nejspíše takzvaná mafie lihová. Tím nám naznačuje, že momentálně probíhající soudní proces nesoudí skutečné hlavy této mafie, že ztráta prostředků, které jim byly zabaveny, pro ně nebyla likvidační a že vesele funguje dál. A nejenom že funguje, ale snaží se i expandovat jinam. Já tedy lihoviny nesleduji, ale ti co to dělají za mě, žádné příznaky zkvalitnění nabídky v našich barech, natož kvality alkoholu nevykazují. Takže tento názor pana Nyitraye považuji za celkem důvěryhodný. Dokonce zaznívají hlasy, že celá akce, včetně několika mrtvých, sloužila jen k převzetí ještě větší kontroly nad prodejem lihovin, likvidaci menších a příliš úspěšných konkurentů a navýšení zisků.
Já rozhodně nechci obhajovat černé dovozy, falšování původu vína, nevhodné hygienické podmínky a jiné nešvary objevující se při prodeji sudovky. A už vůbec se mi nelíbí, že se tomuto byznysu věnují evidentně i ti, kteří víno nemají rádi, sami je nepijí a nejspíš nenávidí ty, co si je dají rádi. Protože to co občas dokáží namíchat, může být doslova otřesné, ve smyslu tom, že to dokáže otřást celým mým tělem, ba i názorem, že pít víno je zdravé a dobré. Ale musím se zeptat, proč se rozbíhá kampaň bojující proti sudovce až teď, když z oficiálních dat je vidět, že k nelegálnímu jednání dochází minimálně od roku 2012? Právě teď totiž začíná problémy řešit sám trh, a je to nejenom vidět. V našich vinotékách se objevuje Kagor, tradiční moldavská značka, u kterého se nikdo nesnaží předstírat, že nejde o víno z Moldávie. V jedné z místních vinoték je hvězdou slovenské rybízové. Ty nejotřesnější případy se vyskytují stále méně, i když opravdu chutných vín, bych rád viděl více. V tomto roce se ve vinotékách prodá i podstatná část tuzemské produkce, protože jak už jsem se dříve zmínil, počasí mělo jiné plány, než vinaři. Obávám se, že neklid v mafii, bude způsoben ne aktivitou Svazu vinařů, ale aktivitou nějaké skupiny jiné, která podobně jako v případě mafie lihové chce zavedený byznys převzít, původní majitele kriminalizovat a z podnikání vytlačit. Od státních orgánů, které nic moc neudělali do této chvíle, si solidní řešení neslibuji. A že skončí mafie stará, průkopnická, která dokázala najít mezery v trhu, dodavatele a zákazníka, přeci jen v oboru podniká a už nějaké zkušenosti má, bych neviděl jako tak velké neštěstí. Ale že většinu našeho obyvatelstva začne vínem, ve kterém má být přece pravda, napájet skupina jiná, která se více vyzná hlavně v zákulisních praktikách, mne trochu děsí.
Myslím, že jsem to už trošku přehnal a je čas na nějaké odlehčení, třeba trošku humoru:
Všichni chtějí vaše dobro.
Nedejte si ho vzít.

S tím, jak zlegalizovat víno, které úředně neexistuje už v zemi, kde vzniklo, vám nepomůžu. Ani na správný výběr daní nejsem expert, i když si myslím, že registrační pokladna asi správná cesta nebude. Já už si dávno vybral cestu jinou a zatím se mi zdá, že lepší. Tento národ osvětu potřebuje a nejenom ve víně. V každém případě ale mohu doporučit, aby každý, kdo chce situaci alespoň trochu zlepšit, začal vyžadovat poctivost a to nejen od svého okolí, ale také od sebe.

Odkazy:
http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/publikace-a-dokumenty/situacni-a-vyhledove-zpravy/rostlinne-komodity/reva-vinna-a-vino/
http://www.podkorkem.cz/tibor-nyitray-podvodnici-na-vinech-vydelaji-az-4-miliardy-korun-rocne/
http://www.agris.cz/clanek/187206
http://pravednes.cz/NyitrayTibor.profil