O Víně

Ne každý má ale doma mlýnek na hrozny, lis a hlavně tolik hroznů, aby stálo za to je špinit. Komu přebývá jen pár kilo, tomu dám radu já. Bez ohledu na odrůdu, stačí je zbavit třapiny, všech nečistot, nahnilých a plesnivých bobulí a dobře rozmačkat třeba do sklenice. Ale plňte ji jen do tří čtvrtin, jinak přeteče! Sklenice musí být uzavřená, ale ne těsně, aby nebouchla! Nemusí to být přímo kvasná zátka, stačí i víčko, igelit s gumičkou, dvě vrstvy látky, nějaká improvizace. Hlavně tam nesmí mít přístup muška octomilka a pokud možno ani vzduch. Vyplatí se přidat zákvas, nejlépe ze zakoupených kvasinek. Ty prodávají v každé drogerii v malých papírových sáčcích. Ale jako zákvas poslouží i troška zdravého, dobře vonícího burčáku a při troše štěstí se to do jednoho dne rozkvasí zcela samo. Poznáte to tak, že mezi slupkami probublává plyn, zvedá je nahoru a tekutina se hromadí u dna. Každý den je třeba jednou či dvakrát obsah sklenice promíchat. Druhý či třetí den už jsou bobule rozpadlé, šťáva vyteklá, barva, vůně a chutě rozpuštěné. Burčák je třeba od slupek oddělit a nemusí to být lisem, ani pasírkou, nejméně pracné je použít tenkou hadičku, často zvanou bužírka. Vhodná délka je tak metr třicet a jistě ji seženete v obchodě s elektrosoučástkami. Pak stačí jen natáhnout a v klidu čekat, až tenkým pramínkem burčák přeteče. Stažený mošt bude nejspíše třeba přisladit, případně i nechat ještě pár dní rozkvasit, podle vaší chuti. Teď nastává ta pravá alchymie ochutnávání, míchání a čekání, při troše štěstí, získáte burčák i lepší než kupovaný. Doufejme, že jediné zklamání bude z toho, že najednou došel.

Jak jste si asi všimli, hrozny není třeba ani umývat. Kdyby se vodě vyhnout nemohly, třeba zablácené po silných deštích, potom zákvas jistě přidejte, protože s nečistotou jste smyli i kvasinky. Jediná pracná věc je tedy otrhávání bobulí z hroznů, ale to každý tak nějak zvládne. A kdyby bylo hroznů přeci jen moc, zkuste odzrňovací síto, to práci překvapivě urychlí. Vlastně nemusí mít ani rámeček, stačí každé síto z tvrdého drátu, s okem větším, než největší bobule.

Vyrábět burčák i víno v malém množství je těžší, než ve velkém. Máte horší poměr objem / povrch a je třeba větší pečlivosti a čistotnosti. Proto bych se zmínil i o takzvaném štěstí začátečníka. Napoprvé se obvykle povede něco vynikajícího, ale zopakovat to už nejde. Druhá a další várky zapadají do šedi průměrnosti, anebo se i zkazí úplně. Důvodem jsou mikroskopičtí škůdci, kteří se rozmnoží na zbytcích a nečistotách z té první várky. Zamoří okolí a je těžké se jich zbavit. Velmi dbejte na čistotu, jinak se jako první rozmůžou bakterie octového kvašení a řádně vytrestají vaše čichové buňky. Používejte věci jen z hladkých, neporézních materiálů a vše dobře umývejte, třeba i pod sprchou.

A protože se toto vše odehrává ve vaší kuchyni, kam zatím vinařský zákon nedosáhne, tak na zbylé slupky můžete rychle nalít trochu vody, aby byly zatopené, ale méně, než kolik burčáku jste odebrali. Celý postup lze ještě jednou zopakovat. Za den či dva bude výsledný nápoj trochu slabší, ale jistě zjistíte, že také dobrý. A za cenu vody, kdo by si nedal?