O Víně

Odrůdy vhodné k pěstování ve sklenících

Skleníky dělíme na vytápěné, kde teplota je řízená a studené (nevytápěné). Ve studených sklenících zle dosáhnout urychlení vegetace o 4 - 6 týdnů, ve vytápěných můžeme být na sezoně i zcela nezávislí a proto v nich lze pěstovat i pozdnější odrůdy, které u nás jinak nedozrávají. Réva ve skleníku obvykle netrpí mrazíky, mrazy, ani plísní révovou, naopak více je napadána oidiem a plísní šedou. Pěstování ve skleníku je však ekonomicky náročné a tomu se obvykle podřizuje i výběr odrůdy, která musí být úrodná a s atraktivním hroznem, aby v malém prostoru dala zajímavou sklizeň. Dnes je i větší množství specializovaných odrůd, se zajímavými vlastnostmi, často interspecifických kříženců s teplomilnými jižními druhy révy. Zatím k nám mnoho nepronikly a nemám o nich příliš informací. Proto se budete muset spokojit se staršími odrůdami evropského původu, které se ještě někde dají ve sklenících najít.

Fosterův semenáč je bílá odrůda, má hrozny střední až velké, středně husté, střední bobule. Ve volném pěstování uzrává jen ve zvlášť příznivých ročnících. Bobule má střední velikosti, oválné, světle žlutozelené barvy. Dužninu má šťavnatou, příjemné chuti. Pod sklem uzrává v září. Je velmi úrodný.

Muškát Alexandrijský je jedna z nejlepších bílých odrůd vhodných k pěstování pod sklem, zraje však pozdě (SAT 2915 °C, 154 dní v Oděse). Je to běžná stolní i moštová odrůda ve Španělsku, jižní Franci a nejspíš celého středomoří. Hrozny má ve skleníku velké, dlouhé, dosahující váhy až 2 kg. Bobule jsou rovněž velké 4,2 g, oválné, světle žluté. Dužnina je sladká, příjemného aróma, silně muškátová. Roste středně, vyzrává neúplně. I při pěstování pod sklem musí mít nejteplejší stanoviště. Podočka a spící očka jsou úrodná. Snáší i přepravu a dlouhé uskladnění. Je vhodný i na výrobu kompotů, marmelád, i výrobu velkých hrozinek.

Volské oko (Dodrelabi) je modrá odrůda, která při volném pěstování uzrává jen v nejlepších podmínkách, a to ještě v nejpříznivějších ročnících. Pod sklem dává větší široké hrozny váhy až 1 kg. Bobule má velké, kulovité, tmavomodré. Dužnina je masitá, příjemné chuti. Roste silně, vyzrává dobře, je úrodný. Snáší dlouhé uskladnění.

Alicante (Alicante Bouschet) je jedna z nejrozšířenějších odrůd k pěstování pod sklem. Zraje pozdě, proto vyžaduje jako předchozí odrůda jen nejteplejší stanoviště nebo přitápění. Hrozny má velké, těžké až 2 kg, pěkného tvaru. Bobule jsou velké, oválné, tmavomodré, silně ojíněné.

Trolínské (Trolínské modré) je rovněž rozšířená odrůda k pěstování v nevytápěných sklenících. Při volném pěstování jako stolní, či i na víno uzrává ve druhé polovině října, u nás často nedostatečně. Pod sklem však uzrává dobře a hrozny se lépe vyvinou. Hrozny jsou střední, bobule velké, tmavomodré. Dužninu má šťavnatou, jemně rozplývavou. Snáší přepravu i uskladnění.

Mandresfield Court má hrozny velké, těžké až 2 kg. Bobule jsou rovněž velké, oválné, tmavě červené s modrým ojíněním. Dužnina je masitá, sladká, s muškátovou příchutí. Je to odrůda úrodná, nenáročná, časnějšího uzrávání.

Ve světě se do skleníků doporučují i odrůdy Gros Colmar, Gros Maroc, Muscat Hamboro. Ale zvážil bych použití spíše některé z v minulém díle uvedených slovenských odrůd.

Moštové odrůdy vhodné jako stolní

velmi rané

Kromě už dříve popsaných odrůd Irsay Oliver, Malingre a Sieger, které se běžně pěstují jako stolní, můžeme uvést:

Vrboska [Tramín červený x Čabaňská perla, Šlechtitelská stanice vinařská ve Znojmě, M. Zbořil, I. Ludvíková, J. Ševčík, J. Hladík aj. Tomášek] je nová červená česká odrůda, použitelná i jako stolní, na Moravě dozrává v polovině až koncem srpna. Výnos dává nízký a je středně odolná mrazům, mrazíkům i chorobám. Může sprchávat. Je určená pro výrobu burčáků, víno je jemné, aromatické a pro rychlou spotřebu. V ČR je registrovaná od roku 2004.

Aromína [(Tramín červený x Veltlínské červenobílé/c) x Irsay Oliver 23/26] je bílá moštová slovenská odrůda, použitelná i jako stolní, dozrává ve Strekově od 15.8. Bobule mívá 1,8 g, hrozen 332 g. Má pravidelnou a vysokou úrodnost, je citlivá na mrazy i mrazíky (ale odolnější než Irsay Oliver). Díky vzhlednému, žlutému, muškátovému hroznu přitahuje ptáky.

Vihorlatka [Irsay Oliver x Rulandské bílé 15/41] je bílá moštová slovenská odrůda, použitelná i jako stolní, dozrává ve Strekově od 20.8. Bobule mívá 1,65 g, hrozen 220 g. Úrodnost je střední, pravidelná, jen ve velmi zlých ročnících dochází ke sprchání. Dobře odolává zimním i jarním mrazům. Zřejmě je vhodná do okrajových oblastí.

rané

Modranka [Irasy Oliver x Rulandské bílé 15/17] je bílá moštová slovenská odrůda, použitelná i jako stolní, dozrává ve Strekově koncem srpna. Bobule s muškátovou chutí mívá 2,1 g, hrozen 335 g. V prvních letech roste silně, později středně. Pravidelně dává střední úrodu. Mrazům odolává dobře, mrazíkům slabě. Na stolní odrůdu má dost kyselin. Cení se pro kvalitní aromatické víno.

Gemerka [Irasy Oliver x Rulandské bílé 15/19] je bílá moštová slovenská odrůda, použitelná i jako stolní, dozrává ve Strekově koncem srpna (ca 25.8). Bobule s obsažnou, muškátovou chutí mívá 1,25 g, hrozen 128 g. Roste bujně, úrodnost je střední. Mrazům odolává dobře, mrazíkům slabě. Může i sprchávat.

Bovierův hrozen je bílá moštová odrůda, která se pěstovala na Znojemsku a Malokarpatské vinařské oblasti. Dozrává v polovině září. Je vhodná do okrajových oblastí, ale jen středně odolná mrazům, málo mrazíkům. Bude se pěstovat jen jako krajová specialita a její užití jako stolního je neperspektivní.

Hedvábné žluté je stará, nejspíše italská bílá moštová odrůda, která se dá použít jako stolní. Má hrozen střední až velké velikosti, střední bobule, žlutozelené, mírně podlouhlé. Slupka bobulí je pevná, proto je možné zralý hrozen ponechat dlouho na keři, dobře odolává hnilobám. Má bujný vzrůst, vyžaduje delší řez. Snáší sucho i kamenité půdy. Je poměrně mrazu odolná a lze ji pěstovat i v okrajových oblastech. Poskytuje vína lehká, dobře pitelná, pěstuje se však už jen málo, překvapivě jako stolní.

Lena [Lipovina x Irsay Oliver] je nová česká bílá moštová odrůda vyšlechtěná v Perné, použitelná i jako stolní. Bobule je střední, chuti příjemné, muškátové, hrozen střední až velký. Dozrává v polovině září. Je vhodná do okrajových oblastí, ale odolnost proti mrazům je střední a proti mrazíkům je malá.

Milia [Müller-Thurgau x Tramín červený 65/4, 1973, Šenkvice] je růžová slovenská moštová odrůda, pro vynikající muškáto-tramínovou chuť použitelná i jako stolní. Bobule má 1,6 g a hrozen 193 g. Na mošt dozrává těsně před odrůdou Müller-Thurgau od poloviny září do začátku října. Roste středně až dobře, velmi dobře vyzrává. Je velmi úrodná a dosahuje vysoké cukernatosti. Na polohu je náročná středně, hodí se do okrajových oblastí a má zvýšenou mrazuvzdornost. Nesnáší jen sucho. Čtyři keře na vysočině letos daly první úrodu, která na víno dostatečně nedozrála, ale jako stolní zaujala. V SR je registrována od roku 2002.

Müller-Thurgau (MT) [Ryzlink rýnský x Madlenka královská] je bílá moštová odrůda, ale je rozšířena v i zahrádkách jako stolní. Bobule je střední, chuti jemně muškátové 1,8 g, hrozen střední až velký 130 g. Je málo odolná zimním mrazům, ale má plodné i podočka a dobře regeneruje. Je náchylná i na hnití hroznů. Z běžných moštových odrůd je ranější jen Irsay, navíc je velmi rozšířená v okrajových oblastech a tak bude často použita i jako stolní. V ČR je registrovaná od roku 1941.

Muškát Ottonel (MO) [možná Chrupka x Muškát de Saumur] je bílá moštová francouzská odrůda, použitelná i jako stolní. Hrozen je střední 90 g, bobule střední s tekutou dužinou a jemnou, ale výraznou muškátovou chutí 1,8 g. Úrodnost je nízká. Pozdě raší a dozrává v polovině září. Za dešťů a silného větru sprchává, navíc je citlivý na popálení měďnatými přípravky. Mrazům i mrazíkům odolává dobře. V ČR je registrovaná od roku 1952

Muškát moravský (MM, MOPR, Moravský muškát (1991), 1993 Muškát moravský) [Muškát Ottonel x Prachttraube Ing. Křivánek Polešovice] je bílá moštová odrůda, která pro dobrou muškátovou chuť a poměrně atraktivní žluté hrozny se jako stolní dá použít. Hrozen je střední až velký 259 g, bobule střední, polomasitá, s výraznou muškátovou chutí 2,4 g. Je velmi úrodný a vhodný do všech oblastí, nesnáší jen suché půdy. Proti mrazům i mrazíkům je velmi odolný. Na těžkých a úrodných půdách studené vysočiny poměrně pravidelně sprchává. V ČR je registrovaná od roku 1987.

Agni [André x Irsay Oliver] je modrá moštová česká odrůda, použitelná i jako stolní. Hrozen je malý až střední, bobule je malá, šťavnatá, s muškátovou chutí. Dozrává v první polovině září. Mrazům odolává dobře, mrazíkům méně. Hrozny jsou napadány vosami. Je citlivá na houbové choroby i hnití hroznů. V ČR je registrovaná od roku 2001.

Jakubské (Burgundské modré rané) je modrá moštová odrůda, velmi podobná odrůdě Rulandské modré, ale ranější, pravděpodobně její mutace. Protože neměla hospodářský význam, unikla přejmenování na Rulandské, ale aby se předešlo problémům, používá se přednostně název Jakubské. Hrozen je malý až střední, bobule malá, kulovitá, tmavomodrá, šťavnatá, sladká. Dozrává koncem srpna (stolní) až polovině září (pro víno). Úrodnost je malá. Dobře rodí při pěstování na kordónech a způsobech používajících delší staré dřevo. Může sprchávat. V posledních letech se rozšířila jako moštová na Hustopečsku.

Modrý Portugal (MP, Portugalské modré) je modrá moštová odrůda, často používaná i jako stolní. Bobule mívá 1,1 g, hrozen 192 g. Je obvykle nejranější z modrých moštových odrůd, jako stolní se sklízí v polovině září, na výrobu vína koncem září, až začátkem října. Je nenáročný na půdu i polohu, je však náchylný chorobám, hnití hroznů a neodolný mrazům. Proto se nedá pěstovat v polohách vlhkých či se silnými mrazy. Roste bujně a dává velké úrody. Podočka jsou plodná. Protože se na Moravě i na Slovensku jeho bobule tradičně přidávají do taženého závinu (štrúdlu) má tam i přezdívku štrúdlák. V ČR je registrovaná od roku 1941. Portugalské šedé je velmi podobná odrůda, která se dnes už málo pěstuje. Pro svou citlivost na houbové choroby se někdy používá jako indikátor napadení.

Svatovavřinecké (SV) je vysloveně moštová odrůda, ale vzhledem k středně ranému dozrávání a vzhlednému hroznu s příjemnou chutí, se používá k zaplnění nedostatku modrých stolních odrůd. Bobule mívá 1,3 g, hrozen 130 g. Dozrává hned po Modrém Portugalu, koncem září. Je nenáročná na polohu, vhodná do okrajových oblastí, dává dobré úrody. Je středně odolná mrazům, méně mrazíkům. V ČR je registrovaná od roku 1941.

Dornfelder [Helfeinsteiner (Jakubské x Trolínské) x Heroldrebe (Modrý Portugal x Frankovka] je modrá německá odrůda, vyšlechtěná jako stolní, ale dnes ji používáme spíše jako moštovou. Hrozen i bobule jsou velké, příjemné chuti. Roste bujně, dobře vyzrává a středně odolává mrazu. Je velmi úrodný. Není náročný na polohy ani půdy. V ČR je registrovaná od roku 2004.

Veltlínské červené rané (VČR,Večerka, Babovina, masový hrozen) je moštová odrůda, ale pro ranost a lákavý vzhled růžových hroznů, se běžně používá jako stolní. Hrozen je velmi hustý a bobule k sobě pevně přitisknuté, takže často nejdou bobule od sebe oddělit a musí se ukousnout jak z kusu masa, proto masový hrozen. Bobule mívá 1,347 g, hrozen 170 g. Dává dobré úrody. Mrazům odolává dobře, ale je náchylná na hnití hroznů. Proto patří jen do sušších podmínek. V ČR je registrovaná od roku 1952.

středně rané

Hedvábné zelené je stará, nejspíše italská bílá moštová odrůda, která je lépe použít jako stolní. Má hrozen a bobule střední velikosti. Bobule jsou zelené, příjemné chuti. Je úrodné, zejména při vyšších způsobech vedení. Zraje v polovině září.

Vajnoranka [Frumoasa de Ghioroc x Irsay Oliver 2/11] je bílá moštová slovenská odrůda, použitelná i jako stolní, dozrává ve Strekově od 10.9. Hrozen má 265 g, bobule je zelenožlutá, rosolovitá, chuť plná, jemná muškátová, 3 g. Úrodnost je dobrá, pravidelná, i když někdy mírně sprchává. Mrazům odolává, mrazíkům méně. Je náročná na polohu, na půdu méně.

pozdní

Pálava (dříve Palava) je vysloveně moštová odrůda s tramínovou chutí. Bobule má 1,1 g, hrozen 179g. Jako stolní se bude pěstovat velmi zřídka, pro neodolnost vůči mrazům a náročnost na chemickou ochranu. Přesto tak někteří činí pro tramínovou chuť. V ČR je registrovaná od roku 1977.

Muškát žlutý (Muškát žltý) se pěstuje pro muškátové aróma jako stolní hrozen, ale hlavně na víno. Hrozen je prostřední velikosti 120 g, hustý, bobule střední 1,8 g, kulovité, zelenožluté barvy, muškátové chuti. Ve vlhčím prostředí a za deštivého počasí bobule snadno praskají a hnijí. Muškátovou chuť mají již v počátku zrání, avšak jako moštové hrozny uzrávají koncem září až v druhé polovině října. Stejné vlastnosti má Muškát růžový, červený i modrý. Vhodný je pro ně střední řez. Mrázu není odolný.

Staré odrůdy

Chaselas Tompa, Ján Hunyady, Jókai Mór, Kossuth Lájos, Královna Alžběta, Madlenka raná x Kokur krasnij č. 360, Mathias János č. 110, Muškát Munkátsy, Zrinij Ilona, Suchran bezsemen Magarača jsou v uvedené literatuře zmíněné starší odrůdy, ke kterým jsem nenašel žádné bližší informace. To, že se žádný z našich odborníků nenamáhal je popsat alespoň několika slovy, je podle mne dostatečné znamení, že v pěstování révy už u nás nebudou mít žádný význam.

Závěr

Jak vidíte, odrůd známe dost a dost. A to připomínám, že jsem se omezil na odrůdy čistě evropské, pokud jsem měl nějakou pochybnost o čistotě původu, ani jsem ji nezařadil (ano na révě praktikujeme rasizmus ;oDD). I tak se nějaký podrobnější popis ukázal být nad moje síly. Školkaři určitě v budoucnu přivezou nějaké další odrůdy, které budou prodávat, příkladem může být pan Knížek, který prodává odrůdy mě neznámé (namátkou Rusenko Edro, Velika, Kišmiš Sogdiana) a protože jediný zdroj informací, který mám, jsou jeho stránky, nebudu je opisovat, prohlédněte si je sami, pod článkem je odkaz. I z jiných zdrojů, například z Ukrajiny by se mohly ukázat některé odrůdy jako zajímavé, podle mne nám chybí spíše odrůdy velmi rané například Tason či Tavria.

Podle místa původu vidíme i centra, kde se jejich šlechtění soustřeďuje. Kromě západních zemí, (Francie, Německo, Anglie, Itálie) kde cílené šlechtění začalo, Maďarska, odkud k nám často pronikaly úspěšné stolní odrůdy, se stále více prosazuje oblast Balkánu a Moldávie a Ukrajiny. Je dobře, že nezapadli ani naši šlechtitelé. I když jsme oficiálně přišli o ty slovenské, kteří byli na šlechtění stolních odrůd více zaměřeni, můžeme si alespoň vyzvednout výsledky jejich práce v podobě jimi vyšlechtěných odrůd, protože ty státních hranic neznají. Šlechtění révy probíhá nadále, réva je prý druhá nejintenzivněji šlechtěná rostlina a každým rokem přibývá nových, zajímavých odrůd. I když si kde kdo zkusí zasadit pár semínek révy, bez ohledu na to zda je vyplivl z v supermarketu zakoupených hroznů, či umně a cíleně zkombinoval rodičovské odrůdy a nelze tedy vyloučit, že se nějaká odrůda objeví u nějaké soukromé osoby, přeci jen spíše vznikne v nějakém šlechtitelském centru, kde vznikají tisíce semenáčků a je tedy větší pravděpodobnost, že některý z nich vynikne. U nás musím jmenovat pracoviště Mendelovy univerzity v Lednici. O šlechtění stolních odrůd na některé z našich dalších šlechtitelských stanic nevím, pravděpodobně probíhá v Perné, zato soukromý šlechtitel pan Glos z Moravské Nové Vsi, známý díky zapsaným odrůdám Cabernet Moravia a Fratava, má na svých stránkách hned několik zajímavých elit, které jsem ale také neuváděl, protože neznám jejich původ. Na Slovensku byly zrušeny téměř všechny šlechtitelské stanice, ale pan Korpás se synem ve Strekově, kde se nové odrůdy dříve hlavně  testovaly, intenzivně pracují a první výsledky se už dostavily. I v Maďarsku, Moldávii, Ukrajině a USA se intenzivně pracuje, pro chladnější regiony budou možná zajímavé i některé nové Lotyšské odrůdy.

Doufám, že nám to i z části pomůže odpověděl na otázku, jaké to vlastně odrůdy révy ve středověku pěstovali naši předkové. Zůstaly tu po nich názvy, které jasně říkají, že se réva pěstovala na mnoha místech v jižních Čechách i na Českomoravské vysočině a i zápisy v kronikách a účetních knihách to dokazují. Ale nezachovaly se z té doby ani u nás, ani v zahraničí žádné odrůdy révy, které by u nás na vysočině vydržely zimu a to ani v chráněných místech při zdech a uvnitř dvorů. Ani v jižních Čechách jsem žádné takové neviděl a znám lidi, kteří se po takových odrůdách a starých keřích pídí. Když si ještě připomeneme, že do Prahy se z Polabí vozily melouny na vozech a Rudolf II. experimentoval s pěstování fíkovníků, dojdeme k názoru, že žádné takové ani nebyly. Měli stejné odrůdy, ba ještě horší. Ne dnes, tenkrát bylo globální oteplování a révě se u nás dařilo. A protože kde se daří révě, tam se daří i lidem, měli bychom si spíše přát, aby se takové podnebí k nám vrátilo a mohli jsme opět pěstovat révu pro obživu těla i potěšení ducha. Když Ji Han sepisoval ve 4. století n. l. dílo Nanfang caomu zhuang "Rostliny jihu", byl zázvor v jižní Číně (odkud také původně pochází) dobře známý a poměrně běžný, znal několik druhů včetně divokých. Ve třináctém století Marco Polo ve stejném kraji nenašel žádný, až na jedno bohaté údolí (tedy teplé a chráněné místo), kde se zázvor pěstoval pro vývoz do celé říše. Změna klimatu a to podstatná, se tedy stala už tenkrát a my vlastně žijeme v chladném období. Proto musíme ze všech odrůd révy vybírat ty ranější a mrazům odolnější i za cenu slabších ostatních vlastností.

To je ostatně moje rada i pro ty, kteří se ptají, jakou odrůdu si mají vysadit do zahrádky. A když budou neodbytní a vyptávat se, kterou z těch, které jsem tu jmenoval, musím popravdě odpovědět - žádnou. Celou dobu jsem se vyhýbal jedné zásadní otázce, odolnosti vůči dvěma hlavním plísňovým chorobám révy. I když jednotlivé odrůdy mají lepší či slabší odolnost, pokud je vhodné teplé a vlhké počasí a napadne je plíseň révová (peronospora), do tří dnů budou nepostříkané keře bez listí. Padlí révové (oidium) není tak rychlé, ale o to je zákeřnější. Kromě toho, že napadá a poškozuje všechny zelené části rostliny, narušuje slupku zelené bobule, která pak ve velikosti zeleného hrášku praskne a tím zničí úrodu. Odrůdy čistě evropského původu se u nás dají pěstovat buď ve velkém, s pravidelnou chemickou ochranou či na velmi suchých místech bez přímých dešťových srážek, které by smáčely listy, jako jsou jihovýchodní stěny s velkým přesahem střechy anebo skleníky. Pěstovat révu v malém, s pravidelnou chemickou ochranou je nerentabilní a navíc, stříkat je vždy třeba v době kdy nemůžete či hůř, zrovna se vám nechce, takže nepostříkáte včas. Úplně nejhorší je mít jeden neodolný keř evropské odrůdy mezi odolnějšími interspecifickými. Ten je pak zdrojem nákazy, která silně útočí na sousední, jinak odolné keře, takže nakonec musíte stříkat všechny. Navíc evropské stolní odrůdy potřebují na založení nových květenství minimální teplotu 25 - 30 ° C, ale ta na většině našeho území nebývá běžná ani v létě. Nedokonale založená květenství pak dávají menší velikost hroznu i bobule, ale hlavně klesá počet hroznů na keři a proto zvláště pravé stolní odrůdy v chladnějších nevinařských krajích dávají jen neatraktivní, malou, nebo dokonce žádnou úrodu. Moderní interspecifické odrůdy vyžadují pro založení květenství jen 16 - 20 ° C a proto dobře plodí i mimo vinařské oblasti. Budoucnost pěstování révy v zahrádkách (bez ohledu na názor chemických koncernů) proto patří odolným interspecifickým odrůdám. Ty v posledních letech velmi pokročily a i v oblasti kde evropské odrůdy jasně dominovaly - chuti - skóre minimálně dotáhly. Navíc vynikají v mnoha jiných parametrech, ale o tom si povíme příště.

Seznam literatury:

Vysoké vedenie viniča Lenz Mosser (1970)
Naše zahrádka Inž. Josef Kutina a kolektiv (1965)
Praktické zahradnictví OVOCNICTVÍ ZELINÁŘSTVÍ Ing. dr. Anna Horynová a kolektiv (1969)
1000 dobrých rad zahrádkářům Ing. Radoslav Šrot (1972)
Pěstování révy a zužitkování hroznů Tomáš Dohnal a doc. ing. Vilém Kraus, CSc. (1972)
Vinohradníctvo Záruba a kolektív (1985)'
Encyklopedie českého a moravského vína Vilém Kraus | Zdeněk Kuttelvašer | Bohumil Vurm (1997)
NOVÉ ŠLACHTENIE VINIČA na Slovensku Dorota Pospíšilová | Ondrej Korpás (1998)
Pestujeme vinič Ján Braun a Gašpar Vanek (2004?)
Rukověť vinaře Vilém Kraus | Vítězslav Hubáček | Petr Ackerman (druhé vydání 2004)
Lexikon Moravského vinařství II Petr Doležal (2004)
Ampelografiea Slovenska Ing. Dorota Pospíšilová a kol. (2005)
Pěstování révy vinné v zahradách Pavel Pavloušek (2005)
Encyklopedie révy vinné Pavel Pavloušek (2007)
Réva Přehled odrůd [2007] RNDR. Olga Jandurová | Csc. Ing. Ivana Ludvíková | Ing. Jiří Sedlo, Csc. (2007)
Vybrané stolní odrůdy z genofondové kolekce VSV Karlštejn Hubáčková a kol.? (2008?)
Pěstujeme stolní odrůdy révy vinné Pavel Pavloušek (2009)
Nebezpečné chutě Příběh koření Andrew Dalby
Časopis Vinič a Víno
Internet

Související články:

Stolní odrůdy révy vinné evropského původu, dostupné v ČR, část I.
Stolní odrůdy révy vinné evropského původu, dostupné v ČR, část II.

Zajímavé odkazy:

Atlas odrůd révy vinné:
http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/556/ustav_556/atlas_reva/

Atlas bezsemenných odrůd révy vinné:
http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/556/ustav_556/atlas_bezsem_reva/

Stránka vinařství Glosovi, včetně doporučených a nově vyšlechtěných odrůd:
http://www.vinarstvi-glosovi.cz/index.html

Přenáška kterou připravil Ing. Ondrej Korpás, CSc. o pokračujícím šlechtění révy na Slovensku
http://www.svcr.cz/file/147/

Školkaři:

http://www.jedlickakladruby.wz.cz/
http://www.drozdin.cz/
http://zahradnictvi-jonas.webpark.cz/
http://www.zahradnictvi-tereza.cz/zahradnictvi-tereza/