O Víně

Zeměplacka už je opět na konci jednoho vegetačního cyklu, rostliny poporostly, naplnily plody sladkostí a olejem a jejich zmrzlé listy už podstupují rozkladný proces, aby hmota mohla být opět znovu využita k metamorfóze. Vznik, růst, zánik a tlení. I můj seriál opsal podobnou křivku, jen jeho recyklaci příští rok nechystám, cítím, že co jsem věděl, tu zaznělo a s prosincem náplň dohoří jako slož silvestrovské rachejtle.

Celé to byl trochu impulzivní nápad hnaný enthuziální slepotou nadšeného novice nějaké nové ideologie. Donutilo mne to jít do hloubky a já velice záhy zjistil zřejmé limity mých možností. Jak mohu vést biodynamický koutek, když neprovozuji velmi podstatnou část biodynamického kolotoče - kompost? Jako bych vysekl z cyklu právě to tlení. Celé to šamanství s biodynamickými preparáty (převážně kompostu určenými) by mělo být do detailu popsáno, zkušenostmi na vlastní kůži odžito. Můj jemnocit považující rostliny za bytosti ekvivalentně živé jako zvířata v čele s člověkem nedokázal zkousnout myšlenku, že by za lepší život jedné rostliny bylo nutno zaplatit smrtí několika desítek jiných rostlin, o orgánech mrtvých zvířat nemluvě. Připadalo mi to stejně bestiální, jako když zabijou žraloka, aby z jeho chrupavky vyrobili potravinový doplněk na to, aby člověku lépe vrzaly jeho vlastní chrupavky zhuntované pošetilým sportem. Pochybnosti o tom, že biodynamická cesta je ta nejsprávnější, povážlivě otřásaly mým nitrem, že jsem v duchu mnohokrát proklel ten nápad uveřejňovat jakýsi komentovaný biodynamický kalendář. Ke každému dalšímu dílu jsem se musel přinutit, proseděl jsem hodně bezradných chvil nad klávesnicí, než mi pár spásných nápadů dovolilo uspokojivě odpovědět na to, o čem to bude tentokrát. Já osobně se cítím biodynamikem po těch jedenácti měsících mnohem méně. Spíš jen někým, koho biodynamie inspirovala, který z ní mnoho věcí přijal za své, ale který zároveň ví, že kdyby ji přijal bezvýhradně, se vším všudy, stala by se mu olověnou vestou, ideologií se všemi zápory z toho vyplývajícími. Toto je ale moje vlastní cesta, možná svobodnější, ale i ta má své stinné a těžko zvládnutelné stránky. Z pohledu někoho jiného je snažší jít cestou, která je vyšlapaná, prověřená a prověřovaná tisíci biodynamických farmářů a vinařů. Pro ty mám dobrou zprávu: v Brně sídlící pobočka německé firmy ABCERT Gmbh. (www.abcert.cz) je schopná provést certifikaci vinařství podle norem německé biodynamické značky Demeter. Na můj telefonický dotaz mi sice, podle očekávání, neodpověděli, na kolik přijde v přepočtu na hektar roční certifikace, ale šikovnému vinaři se, podle mého soudu, námaha a prostředky spojené s certifikací asi vyplatí.

Tedy naposledy přicházím s biodynamicky vhodnými termíny:

Pro sklepní operace (případně i nějaký hodně opožděný mražený sběr hroznů) jsou nejlepší termíny: 10.12. odpoledne, 11. a 12.12., 20.12. a 21.12. dopoledne (plodové dny v přibývajícím a stoupajícím Měsíci). O něco méně vhodné, ale možné 1. a 2.12. a 27., 28., 29.12. (plodové dny v Měsíci ubývajícím, klesajícím).

Pro ty, kdo vzhledem k rozloze výsadeb versus počet pracovníků musí řezat už v prosinci, ideální je Měsíc ubývající, klesající, tj. 1.-8. a 25.-31.12., vůbec nejlepší je, když Luna prochází znamením Lva, tj. 1.12., 27.-30.12.

Maria Thun doporučuje vánoční stromek uříznout 20. prosince. Asi pak podrží jehličí déle. My z paneláku, co nevlastníme kus lesa, nám nezbyde než o všechno jehličí přijít průtahem stromku skrz balkonové dveře, proluxovat se tlustou vrstvou ke koberci a zapíchané jehličky příležitostně dovybírat ručně až do června.

Překročím svůj stín a neskončím ani melancholicky, ani pateticky. Mýtus o tom, že něco může skončit, je možná největší iluze lidstva. Odpustím si i všelijaká přání, že rok končí Silvestrem, to je též jen vžitá formalita. Skončím prostě tak, že konečně přestanu cvakat do tý pitomý klávesnice...