O Víně

Strategická úvaha byla, že nikdy nevíte, co vás může potkat, takže hned na první tři dny jsem naplánoval ty největší špeky, abych pak neronil slzy, kdyby se něco zhatilo a já musel odjet dřív, než bylo naplánováno. Takže budíček, sluncem zalité ráno, rychle pár věcí do auta, zrcadlovku na stativ a jedééém! Cestou zvědavě okukuji plnokrevné svahy Volnay, Pommardu a Beaune, v Beaune se protočíme na obřím kruháči vedoucím dopravu okolo starého města. Testem dobré nálady je francouzský způsob natočení cedulí do odboček, který je jiný než u nás, a hlavně z nějakého důvodu dosud neobjevený systém zelené vlny, kde se ukazuje naivní doufat, že dodržíte-li značkami předepsanou rychlost, tak hladce objedete centrum bez zadupávání na červené. Držíme se statečně směru na Dijon a hned za dálnicí už nás vítá majestátní vrch Cortonu. Ten ale míjíme, naším cílem bude až zítra. Přes vinařsky prakticky bezvýznamné obce Corgoloin a Comblachien (jsou tam spíš mramorové lomy) se dostáváme do vesnice Preméaux-Prissey. Její jméno se na etiketách nevyskytuje, zdejší tratě jsou začleněny k mnohem známějšímu sousednímu Nuits-St.-Georges. Tichá tajemnost Clos Arlot (monopole vinařství Domaine de l´Arlot) i zdí obehnaných Clos de la Maréchale (od roku 2004 monopole vinařství J. F. Mugnier, předtím se starala a plnila do lahví firma Faiveley) a Clos des Corvées (monopole vinařství Domaine Prieure-Roch) mne tak překvapila (a taky ten náklaďák ve zpětném zrcátku nevypadal, že včas zareaguje na mé překotné brždění ke krajnici), že jsem nestačil zastavit a tyto vinice jsem fotil až dodatečně další dny. Vůbec zpětně nechápu, že jsem dopustil, aby z plánů mých pochůzek Nuits-St.-Georges vypadlo. Takové pěkné terroiry, dramaticky modelované svahy... No, z Cortonu je tam ta hluchá proluka dvou „kamenických“ obcí a kdybych auto zaparkoval hned v Preméaux, musel bych zase ubrat z plánu Gevrey, jinak by se příjemný 18 km chodecký výlet změnil v 30 km sportovní výkon - a sport, při kterém se člověk příliš potí, já nemám rád :-). S vyhozeným blinkrem ještě fotím tratě v proluce mezi Nuits a Vosne a už zahýbám do burgundské Mekky, vesnice legendami nejopředenější: Vosne-Romanée. Parkuji na přívětivém plácku přímo před věhlasným domem Domaine René Engel. Ó, tak tam bych zašel na degustaci... přešlapuji před zvonkem... ale při pomyšlení na trapas, kdy budu muset vysvětlovat, že si mohu dovolit tak maximálně jednu nejlevnější lahev (ceny začínají na 40 €) to zavrhuji, fotím rohovou budovu Clos des Réas (monopole trojúhelníkového tvaru vinařství Domaine Michel Gros) a vydávám se rovnou čarou k prvnímu Grand Cru, vínu snů, které také nejspíš nikdy neochutnám: La Tâche Grand Cru (monopole věhlasného Domaine de la Romanée-Conti). Konečně! Na vlastní oči, na dosah ruky. Čmárám si do zápisníčku sebemenší postřehy kolem půdy, keřů, zaznamenávám plevele a havěť, co žijí ve vinici a v jejím okolí. Fotím šneka, ještěrky, čichám ke květinám…malé dítě, kterému se splnil sen. V neutuchajícím nadšení popocházím k legendární uličce lemované z jedné strany La Grande Rue Grand Cru, z druhé Romanée-St.-Vivant Grand Cru, Romanée-Conti Grand Cru a výše La Romanée Grand Cru. Tam mi dochází v zrcadlovce první film a já konečně začínám vidět i trochu kriticky. Nějak neshledávám mezi těmi vinicemi viditelného rozdílu. Prostě načervenalá mazlavá hlína s kousky vápence, černý úhor v kterém roste semtam nějaký zarputilý plevel, fazóna všech keřů je seřízlá necitlivě do podoby jakéhosi nízkého živého plotu, jeden jako druhý. Na Romanée-Conti právě partička lidí dělá zelené práce. Se zatajeným dechem sleduji, jak to dělají, protože rukodělná práce ve vinici s vyloučením chemických postřiků je jedním z klíčů toho, proč je toto víno nejprestižnější a nejdražší na světě. Jsem v šoku. Po obdelníčku naprosto nezajímavé vinice, kterou bych charakterizoval slovy „nakloněná rovina“, se chvatně pohybují v předklonu lidé v gumovkách, sem tam vylomí zálistek, sestřihnou vršek, co by přečuhoval jednotnou výšku řádku a probírku hroznů dělají tak, že z nějakých dvanácti hroznů na keři (to mi přijde dost - má naivní představa byly tři hrozny na keř) dva utrhnou, ale tak jakože namátkou, třeba ty zálistkové (na Moravě zvané „martináčky“), které dozrají evidentně o mnoho dní později, ty tam nechali. Mimochodem tu trať protínají i sloupy jakéhosi vedení, což mi též, na to, jaká chlouba Francie tenhle kus půdy je, přijde... zvláštní. Ani Richebourg Grand Cru na mne neudělal nijak zvláštní dojem. Stačil mi jeden nesmělý krok, abych se ujistil, že zdejší vinice nejsou k procházení. Jeden noční deštík a hned prvním krokem se vám na boty přilepí mazlavá bahenní „sněžnice“, kterých se úplně zbavíte až po příjezdu do Čech pouze sofistikovanými nástroji. Až podivuhodný zářez mezi Richebourgem a Beaux Monts ukrývající špičková (a velmi drahá) Premier Cru Aux Brulées a Cros Parantoux začala splňovat mé představy o krásném viničním svahu. A teprve cestou z kopečka v trati Echezeaux se objevilo divočejší zatravnění se zajímavou bylinnou skladbou. Snad nejvíce focený burgundský objekt - Clos de Vougeot - mi rovněž nepřišel ničím výjimečný. Ani ta placka vinic za zdí ho obklopující. To spíše zářez nad ním ukrývající La Combe d´Orveau, a potom sladkými ostružinami porostlá zídka vedoucí od něj směrem k Les Amoureuses (pod ní dle některých map cíp Les Amoureuses, podle jiných Les Petits Vougeots, podle mých informací Clos de la Perrière, tajemný monopole vinařství Domaine Bertagna), to jsou mikroterroiry, které mají atmosféru. Jinak Les Musigny Grand Cru - svažitější placka, Les Amoureses - z valné části placka, Les Charmes - placka. Mnohem lépe vypadá svah z druhé strany vesničky Chambolle-Musigny, ke kterému se blížíme nejkratší cestou mezi vinicemi, a která vesnici samou míjí. Jak je ovšem zde v Burgundsku zvykem, nejdramatičtější části svahu (v tomto případě Les Cras a Les Véroilles) mají status pouhého vesnického village AOC, nejcennější části - Les Bonnes Mares Grand Cru - jsou opět ta nudná téměřplacka pod svahem. I navazující Clos de Tart Grand Cru je na tom podobně, až Clos des Lambrays sahá poněkud výše do svahu. Posledně zmiňovaná Grand Cru jsou ovšem vidět až z odstupu, cesta vedoucí pod nimi už prochází vesnicí Morey St.-Denis a přes hraniční zídku a budovy patřící monopolně obdělávajícím vinařstvím tak trochu znemožňují postihnout svahy v celé jejich kráse. Vesnička se mi ale tuze líbí. Nedokážu přesně popsat čím to je, ale zde bych asi dokázal i bydlet delší čas. Hned na náměstíčku je vinotéka. Zaplouváme dovnitř, abych ulovil lahev na večer. Ujímá se nás paní, švitoří střídavě francouzsky, střídavě anglicky. Půjčuje si mé české vydání Johnsonova Kapesního průvodce, vyzvídá odkud jsme, načež ze stěny sundavá aktuální kalendář s fotkama jihočeské krajiny - dárek od českého fotografa, který tu žije. Nechá nás ochutnat místní vína (skvělá), balí nám lahev Ponsotova Bourgogne AOC. Jsem nadšen. Na dalším náměstíčku v skromném „smíšeném zboží“ kupujeme vodu, která nám dochází a ptáme se na zmrzlinu. Ovocnou. Sortiment obchodu je omšelý i na české poměry, zřejmě i zde supermarkety tvrdě konkurují místním obchodníčkům. Slečna odbíhá do zadu, přináší krabici kornoutů ochucených nějakým syntetickým barvivem a umělou vůní. Cpe je do lednice, polovina padá na zem. „Merde!“ kleje. Váhám, jestli ze soucitu nemám ten kornout koupit, ale cítím, že by mi ta chuť zkazila dojem z návštěvy Morey, tak trapně vycouvávám. Jdeme dál. O svazích za Morey St.-Denis platí to samé, co už jsem říkal - nejsvažitější partie jsou nejméně ceněné, legendární Grand Cru (Clos St.-Denis, Clos de la Roche - ejhle, teď koukám, že na obrázku 38. jsem toto Cru zatajil - nachází se pod Mont Luisants směrem k Latricières-Chambertin) leží pod kopci. Zřejmě ten důvod, proč to tak je, se ukrývá několik metrů pod zemí, v hloubce a skladbě podloží, v schopnosti vodu odvést rychle z povrchu a zadržet v určité ideální hloubce. Ovšem Chambertiny, ty mne zklamaly nejvíce. Tam zřejmě příhodné geologické anomálie sahají níže než jinde, takže v té takřka vodorovné ploché rovině, kde už normálně bývají jen vína Village AOC či na Bourgogne AOC, kdosi před lety vyřízl pomyslné obdelníky, k nerozeznání od ostatních o kus dále a určil, že odtud potud je to Grand Cru. Celou tu řadu Grand Cru Chambertinů po pravé ruce od cesty (Mazoyères, Charmes, Griotte, Chapelle) jsem vůbec měl problém nafotit nějak zajímavě - díky aspoň za cedule s názvy tratí, jinak bych ty fotky těžko rozeznával. Chabertin Grand Cru a Clos de Béze Grand Cru jsou svažitější a tudíž lépe mému oku lahodí. Vůbec nejčlenitěji díky stromům a zídkám se mi jevilo Ruchottes-Chambertin Grand Cru. Gevrey-Chambertin už je větší vesnice či menší městečko. Opět nedokážu přesně popsat proč, ale tam se mi zas až tak nelíbilo. Jakoby tam chyběla ta vzdušná grácie, jakoby tam byl víc duch bohatství, pachtění a hamounění - ale to už je pouhá dojmologie. Na realitní vývěsce jsem okoukal, že bydlení zde i s menším rodinným vinařstvím (včetně kousků Grand Cru vinic) vyjde na nějakých milion €. Aspoň mám motivaci, na co šetřit. Zvláštní svět - a pro mne daleko malebnější než Chambertiny - jsou svažitá Premier Cru na západním okraji obce kolem Clos St.-Jacques a Clos des Varoilles (či Veroilles jak hlásají některé mapy; jinak monopole vinařství Domaine des Varoilles). Tam až jsme se doploužili, a jelikož jsme věděli, že zpět k autu je to dalších 8km a nebe hrozilo bouřkovými mračny, otočili jsme se na patě a vydali se téměř stejnou cestou zpět. Tam ale Côtes de Nuits nekončí, pokračuje dále až k hranicím Dijonu. Střídají se vesnice, které nemají renomé a prodávají svá vína jako Hautes Côtes de Nuits (Brochon, Couchy, Chenôve), s vesnicemi, které pomalu překročily svou bezejmennost a určité povědomí si u znalejších už vydobyly. Marsannayjsem letos vynechal, ale do Fixinu jsem se v dalších dnech vypravil. Chtěl jsem nafotit nejambiciosnější vinice této obce - Les Arvelets a Les Hervelets a Clos de la Perrière (posledně jmenovaná má ambice zařadit se po boku věhlasných Grand Cru, minimálně cenou - skok na 70 € za lahev je docela odvážný). Ovšem nebylo to tak jednoduché. Mnul jsem si bradu nad mapou ještě i doma nad fotkami a doteď si nejsem úplně jistý, jestli jsem opravdu vyfotil to, co jsem zamýšlel. Ale Fixin je roztomilý, jeho návštěvu mohu doporučit. Chutnal jsem víno z Fixinu od Moillarda a udělalo na mne velmi dobrý dojem. Zpátky jsme to řízli přes Grands Echézeaux Grand Cru (placka), obešli jsme Romanée-St.-Vivant z druhé strany, což mi poskytlo možnost si nafotit další Premier Cru této obce - La Croix Rameau. U kostelíku jsme obdivovali „nástěnku“ - panel s mapou obce i okolních vinic, kde když po straně stisknete tlačítko hledaného vinaře, rozsvítí se na mapce žárovička v místě, kde vinař sídlí. Tedy ne že by to bylo bezporuchové, ne všude se žárovička rozsvítila, ale myslím dobrá inspirace pro leckterou větší moravskou obec. Takto jsem se vydal alespoň nafotit si věhlasné Domaine de la Romanée-Conti. Nenašel jsem ho hned, nejdřív jsem jen bezradně kroužil mezi bloky vesnice, měl jsem podezření na tajemné romantické šató, rozlehlé sídlo uprostřed překrásného parku, ale v reálu potom Domaine de la Romanée-Conti vypadalo velmi skromně a prostě (mimochodem na dvorku parkovala česká oktávka s francouzskou značkou - slušná reklama pro mladoboleslavské). V samém závěru cesty, sto metrů od auta se opravdu spustil déšť, obrovské kapky spláchly prach z cesty a my se plní dojmů a příjemně unaveni vezli zpět k základně v Meursaultu. Poznámka: V době, kdy připravuji článek k publikaci zjišťuji některá pochybení v popiskách vinic na fotkách. Jsou uvedena na pravou míru v popiskách k fotkám, budu se snažit fotky přidělat, znovu popsat, naskenovat a vyměnit, ale vyžádá si to čas. I s velmi podrobnou mapou si hloubání nad některými fotografiemi vyžádá až detektivní práci, neboť hranice vinic na mapě jsou často spíš imaginární, v terénu samém jsou vinice rozparcelovány jinak a mnohdy si mapy jednotlivých autorů nejen odporují, ale liší se od současného stavu té krajiny (hranice lesa třeba). Tak kdyby někdo zjistil ještě i jiná pochybení, uvítám, když se ozve. Zajímavá recenze: - Clos des Lambrays Grand Cru 2000 Appellation Clos des Lambrays Grand Cru Controlée (AOC) - Domaine des Lambrays, Francie Další zajímavé odkazy na stránky o Burgundsku: Encyklopedie - Oblasti - Burgundsko The Burgundy Report (www.burgundy-report.com) Mapy Burgundska (www.kobrandwine.com/maps/flash/010_burgundy.html) Další mapky (www.bourgogneselskabet.dk/kort.htm) Clive Coates - jeden z největších znalců (www.clive-coates.com) Francouzské terroiry-Burgundsko (www.terroir-france.com/wine/bourgogne.htm) Když chcete zjistit, o kolik je víno v obchodě předražené (www.wine-searcher.com) Oficiální stránky burgundských vín (www.vins-bourgogne.fr) Velmi užitečné encyklopedické stránky (nejen) o Burgundsku (www.vitis.org/PRODUCTIONS%20VINICOLES.html) Další „encyklopedie“ (www.passionvin.net/vin_bourgogne.php) Adresář vinařů (www.travelenvoy.com/wine/burgundy.htm) Absolutně nejkompletnější mně známý seznam francouzských AOC (www.chez.com/bibs/listeaoc.html) Další odkazy: - Burgundsko - průvodce pro pěškomilné vínofily I. - Několik praktických postřehů z posledních kampaní En primeur - En Primeur kampaň Bordeaux 2006 - doplnění (18.4.) - Burgundsko „do kapsy“ - Posezení především nad Rulandským modrým (nejen) z Čech a Moravy - 3x Pinot Noir ze všech koutů světa - Poprvé - Duel měsíce března (Rulandské modré) - Setkání s první dámou Burgundska Madame Lalou Bize-Leroy - Burgundská legenda Leroy - Putování časem I. - Putování časem II. - Leroy 1986 - Putování časem III. - Leroy 1976 - Putování časem letos naposledy - Leroy 1966 - Několik praktických postřehů z posledních kampaní En primeur - Apelace Margaux pod drobnohledem - od Château Ferriére po Château Margaux - SlowFood večírek v Bořeticích - Posezení především nad Rulandským modrým (nejen) z Čech a Moravy - Co mě potkalo v listopadu - Říjnová a listopadová pochutnání - Bordeaux ze supermarketu - má smysl je kupovat? - 3x Pinot Noir ze všech koutů světa - Poprvé - Září a jeho nové objevy i zklamání - Mezinárodní srpen aneb zajímavosti ze Znojma i Bordeaux - Samos, dějství druhé - Malagari a Karlovasi - Nejen vinné opojení perlou Středomoří, ostrovem Samos - Postřehy z Mallorky - část I. - Postřehy z Mallorky - část II. - Něco o Itálii