O Víně

Přestože jsem fanda do vína už nějakou dobu, mám neustálou potřebu si rozšiřovat své znalosti. Víno je tak široký fenomén, který se neustále mění a vyvíjí, nepřestává fascinovat a podněcovat k hledání. Protože po určité době jsem dospěl do stádia, kdy mi nestačí jen otevřít a vypít zakoupenou láhev, ba ani velké množství absolvovaných prezentací a ochutnávek nemůže nahradit kouzlo osobní návštěvy místa vzniku vína, tak se čas od času vydám přímo na místo činu. Byť Čechy a Morava jsou do rozsahu, významu a polohy okrajovou vinařskou zemí, tak díky své geologické rozmanitosti, nestálosti klimatu a v neposlední řadě také neustále stoupající kvalitě vinařů, jsou tuzemská vína dle mého názoru nesmírně zajímavá, rozmanitá a bohatá ve vůni a v chuti a leckdy více než srovnatelná se zahraničím. Vidět vinici, ve které víno vyrostlo, poznat osobnost vinaře, který víno vyrobil, a technologii jeho sklepa, mi leckdy dá mnohem více, než leckdy technokratické popsání jak víno voní a po čem chutná.

Koncem února jsem se zúčastnil zájezdu na Jižní Moravu, který pořádala jedna vinotéka, kterou čas od času navštěvuji. Protože bylo v plánu zájezdu navštívit vinaře jejichž vína jsou v regálech vinotéky a případné nové potencionální dodavatele, sliboval zájezd mnoho zajímavých zážitků.

Hned první zážitek v sobotu ráno byl ale trochu nepříjemný, protože brzké ranní vstávání mi nikdy nedělalo moc dobře. Leč na Moravu to je přece jenom kus cesty a chce-li člověk něco vidět a poznat, musí obětovat své pohodlí a překonat lenost. Cesta po dálnici uběhla bez problémů a tak zhruba okolo desáté jsme vystoupili z autobusu v Bzenci před hřbitovem. Jelikož naším cílem zatím nebyly kobky hřbitovní nýbrž vinné, vstoupili jsme do podzemí těsně v sousedství hřbitova. Sklepení patří společnosti Vinum Moravicum a.s., která zde má prezentační místnost a archivní sklep. Musím se přiznat, že šlo o mé první setkání s touto firmou a jejími víny. Jedná se o mladou firmu, která na trhu nepůsobí moc dlouho. Firma většinu svých hroznů nakupuje, z velké části z Polešovic, ale i z jiných vinic a to nejen z okolí Bzence, ale kupříkladu i ze slavné Železné. V příjemné místnosti nás uvítal sám mladý sklepmistr, který nám představil 11 vín ze své produkce, převážně z ročníku 2005. Vína byla velice rozmanitá a zajímavá, jak chuťově, tak stylově. Špatné víno nebylo žádné, ale vzhledem k výše uvedené rozmanitosti doporučuji osobně vyzkoušet a přechutnat. Škála bílých vín (VČR05PS; VZ05PS; SZ05?; TČ05PS; RB05VZH; RŠ05VZH; CH05?; CUVÉE RV+SG) byla široká, leč k velkému zastoupení vín s vyšším zbytkovým mě většina moc nezaujala. Výjimkou byla první večerka, příjemně pitelný veltlín s plnějším tělem a svěží sylván s příjemně kořenitými tóny v chuti. Poté následovala 3 červená vína (MP05; FR05PS; CM05JaBarr). Všechna červená byla poměrně slušná, takové ty typy pitelných vín. Tak nazývám vína, která mi nevadí kdykoliv pít, ale na druhou stranu jsou charakterově trochu jednodušší a přímočařejší. Na konec sklemistr přidal k původním 11 vzorků ještě dva navíc a to přímo zástupce firmy v letošním salónu vín, AU05PS a RR05PS. Obě vína byla velice příjemná, zbytkový cukr se povedlo sladit s kyselinkou. Aurelius mi ve vůni připomínal charakterem ryzlink, v rýňáku byly zajímavé tóny mandarinek.

Po ukončení prezentace jsme opustili sklepní prostor. Venku jsme potkali p. Bunžu, který je také dodavatelem do zmíněné vinotéky. Ač byl původní plán jiný, p. Bunžu nešlo odmítnout a tak jsme absolvovali neplánovanou vsuvku. A jak se posléze ukázalo nadmíru zajímavou. Pan Bunža nás vzal na exkurzi do zahrady a části sklepení bzeneckého zámku. V zahradě je několik set let stará lípa, strom spjatý z bzeneckým vinařstvím. Kdo z nás by neznal „Bzeneckou lipku", že? Strom už nemá původní kmen, který se v toku času rozpadl na několik částí. Leč stále živé a vitální části rostoucí do všech stran působí na příchozí majestátným dojmem. Člověk zůstane stát v tichém obdivu nad tímto velikánem a pamětníkem dávných časů. V úžasu jsem zůstal stát i nad vlastním bzeneckým zámkem. Bohužel však v úžasu smutném, protože stávající stav po předchozím majiteli je tristní. Alespoň že má novou střechu. Vedle zámku stojí průmyslová hala, která je v současnosti ve správě Moravských vinařských závodů. Dle vyprávění a soudě podle množství sutě vedle haly, tak ani ona před převzetím MVZ nebyla v mnohem lepším stavu než vlastní zámek.

Po prohlídce zahrady jsme navštívili část sklepení pod zámkem. Část vstupní chodby má v pronájmu pan Bunža a využívá jí jako sklad. Její technický stav odpovídá stavu zámku. Nejen milovník vína, ale i nadšený mykolog si zde přijde na své. Tak krásný exemplář dřevomorky jsem ještě neviděl! V opuštěných sklepích přímo pod zámkem je velké množství dřevěných sudů a betonových nádrží. Vše dlouho opuštěné a již asi nevratně znehodnocené. Jelikož toto není zpráva stavebního průzkumu, ale z výletu po víně, opustíme raději sklepení a přesuneme se do dalšího sklepa vedle dalšího hřbitova, kam jsme byli pozváni ochutnat několik vzorků. První RR05VzH mě moc nezaujal, vadila mi nepříjemná hořčinka. Odrůda Muškát moravský nepatří zrovna k mým oblíbeným, ale MM05VzH byl překvapivě jemný a svěží víno, které bych zvládl pít i já. DF05K mě ničím nezaujal. To se ale v žádném případě nedá říci o následujícím RM05VzB. Ano skutečně, výběr z bobulí v červeném víně se nevidí moc často (viděl jsem ho už vůbec někdy?). Zřejmě kombinace povedeného ročníku a panenská úroda s minimálním zatížením (prý hodně pod 1 kg na hlavu) dala vzniknout dle mého názoru tomuto výjimečnému vínu. Nižší barva odpovídá přívlastku a koneckonců i odrůdě. Mám li o nějakém víně říci, že má cihlovou barvu, tak právě o tomto. V chuti je velice plné, s dlouhou dochutí s jemným tříslem. Vyšší alkohol (15 %) je sice cítit, ale snad i díky vysokému extraktu rozhodně nepůsobí rušivě, naopak je velice pěkně zakomponovaný do těla vína a samo víno se velice příjemně pije. Od doby návštěvy sklepa jsem toto víno několikrát přechutnal a názor, který jsem si na víno udělal ve sklepě, jsem si utvrdil.

Protože jsme však byli tlačeni časem, museli jsme nasednou do autobusu a vyrazit směr Vrbice. Vzhledem k časovému skluzu jsme nestihli navštívit slavné několikapodlažní vrbické sklepy. Zavítali jsme pouze do jednoho sklepa ten byl pouze dvoupodlažní a nehistorický. Majitelem nebo spíš uživatelem je p. Leoš Horák. Ač možná jméno vinaře není moc známé, protože doposud se zabýval výrobou vlastního vína po práci, jedná se sice o mladého, ale zkušeného vinaře. O tom, že víno dělat umí, svědčí řada ocenění vín včetně několika mezinárodních jedné známe tuzemské firmy, kde pracoval jako sklepmistr, ale i několik získaných ocenění jeho vlastních vín. Ocenění jsou sice hezká věc, ale důležité je víno ochutnat a udělat si vlastní obrázek, protože ne vždy platí rovnice oceněné víno rovná se skvělé víno. Musím přiznat, že s jeho víny jsem se setkal rovněž poprvé. Kapacita výroby je malá, proto všechna vína byla z ročníku 2006. Veškeré hrozny pocházejí z obce Vrbice. Všechna bílá (RV06K; VZ06PS; MT06PS; SG06PS; CH06VzH; MM06VzB) byla svěží, plná a voňavá s ovocným projevem, ale pro mě osobně s mírným nedostatkem v podobě jednotného tónu po nedávném lahvování, se kterým se ještě nestačila na lahvi srovnat. Paradoxně vínem, které mě zaujalo nejvíc, byl muškát z vysokým zbytkovým cukrem. Vysoce aromatické víno, plné, ovocné, nepostavené jenom na cukru. Vjemově bohaté víno, které nutí člověka pořád ochutnávat a věnovat se mu. Navíc víno nebylo nalahvováno, ale bylo přímo ze sudu. Pěkné sladší rosé RM06VzH. Pak přišla řada vín červených(SV06PS; MP06PS; CM06PS; DF06PS; FR06PSBarr; CS06PSBarr). I v nich byly znát mladistvé tóny a potřeba trochu se vyležet a srovnat na lahvi. Všechna vína byla plná v těle, chuťově velmi rozmanitá. Kořenitý těžší Dornfelder, ovocná Frankovka s jemnou vanilkou, příjemný Portugal s jemným tříslem a ovocná Moravia. To, že p. Horák Cabernetem Moravia umí, asi není náhoda, protože několikrát s ní vyhrál Valtické vinné trhy v odrůdě. U jeho Moravie nebyly žádné nepříjemné zelené tóny, jak to často bývá u spousty jiných, ale pěkné vyzrálé červené ovoce.

Poslední zastávkou byly nedaleké Čejkovice. Nedaleké podle mapy vzdušnou čarou, po silnice to už kousek cesty je. Po ubytování a večeři v templářské tvrzi následoval pěší přesun do sklepa k Liboru Veverkovi. Zde jsme ochutnali další řadu mladých vín. Ochutnávka nezačala překvapivě klasickým bílým, ale klaretem z RM. Jemná ovocná chuť, tóny červeného grepu. Pěkný RV06PS následovaly velice mladé a ještě uzavřené SG06PS a NB06PS. Sylván byl už chuťově mnohem zajímavější, s jemnou kořenitostí v chuti. MT06PS opět ještě velice mladý. CH06VzH vjemově bohaté víno, RŠ06VzH podle mne více cukru a málo kyseliny, působilo neharmonicky a poslední bílé víno sladce chutnající TČ06PS. Pěkné svěží rosé Zw, za ním FR06PS ze sudu. Ve Frankovce byly zřetelné jogurtové tóny po odbourání. Alibernet je odrůda, které se v Čejkovicích poměrně daří. Protože je Alibernet barvířka, málokdy bývá v přívlastku. Leč tentokrát se zadařilo a výsledkem bylo pěkné červené víno, svěží a pitelné. Krásné, plné a hutné víno vysoké barvy s charakterem ne nepodobným jižním vínům. No a na závěr přišla povedená tečka v podobě CS06VzH. Musím se přiznat, že nejsem příznivcem tuzemských Cabernetů Sauvignon. Každé pravidlo však má výjimku a tento CS chutnal i mě. Chuť po černém rybízu, plné tělo s dlouhou dochutí, vyšší tříslo v závěru. Sice mladé víno, ale slibující perspektivu. Několik účastníku zájezdu vyjádřilo názor, že toto víno by si zasloužilo svůj čas a mělo by se alespoň vyležet, v ideálním případě na sudu. Leč realita a neúprosná ekonomika rozhodly jinak a tak poté, co víno vyhrálo o tři týdny později Juvenale a následně i Valtické vinné trhy, šlo do prodeje a dnes už ho seženete jen stěží. Čas se nachýlil únava s předchozího pracovního týdne, ale i z množství ochutnaných vzorků, se přihlásily o slovo, proto jsem šel spát. V neděli zájezd pokračoval dalšími zajímavými vinaři, o tom ale zase příště.