O Víně

10.09.2013 Jarda Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 10.09.2013 07:00

Grea - malá vinařská slavnost

Jsou to moje sice letošní Velikonoční vzpomínky, nicméně stejná slavnost se bude konat i v příštím roce a v dalších létech. A tak to může být malý tip na pěkně strávené sváteční pondělní odpoledne.

Když jsme po příjemném svátečním obědě v Retzu popíjeli svěží Weinviertel DAC, mezi řečí navrhl Aleš, že si zajedeme do nedaleké známé vinařské vesnice Unterretzbach, ležící téměř na hranicích s Českem, kde prý ve 14. hodin začíná vinařská slavnost nazvaná Grea. I když jsem o této akci nikdy neslyšel, samozřejmě jsem souhlasil a tak jsme po chvíli vyjeli. Zaparkovaná auta v jedné ze sklepních uliček nazvané Weinberggasse a desítky lidí jdoucích někam dál, nás neomylně zavedli na to správné místo. Přes to, že bylo lehce mrazivé ale slunečné odpoledne, před několika sklepy byly lavice a stoly. U vchodu potom byly velké stoly s narovnanými desítkami lahví různých vín a tácky plné namazaných chlebů se škvarkami, různými pomazánkami, uzeninami a dalšími dobrotami. A vždy na kraji mezi lahvemi stála skleněná nádoba, v níž byly mince, ale hlavně papírová eura různé hodnoty.

Vinaři trochu se „zmrzlým" úsměvem nalévali vína podle přání každému do sklenic a nebyl problém s nimi si o vínech a vinařství popovídat. Návštěvníci posedávali na lavicích u stolků či postávali v hloučcích a vesele se bavili, popíjeli a ochutnávali různé dobroty nabízené v jednotlivých vinařstvích. Neustále přicházeli další a další, celé rodiny i s dětmi... Kdo chtěl a měl zájem, mohl si prohlédnout sklep či vlastní výrobnu vín. Jak jsme postupně zjistili, bylo otevřeno celkem pět sklepů, které jsme všechny prošli a prohlédli si. Překvapení nás čekalo hned v prvním sklípku Weingut Teufelsbauer. V lisovně se starým dřevěným kládovým lisem byl prostřený stůl s namazanými chleby pomazánkami a stálo tam asi 12 lahví s vínem. Vybral jsem si Sylvaner 2011 a na otázku kolik to stojí, paní nalévající poctivou osminku řekla, že to záleží na mně, kolik peněz hodím do skleněné nádoby vedle. Potom mohu ochutnávat podle svého uvážení, co chci podle chuti a kolik chci, včetně chlebů a různých specialit... Prý je to dnes dobrovolné ve všech otevřených sklepích. Hodili jsme do sklenice několik eur a ochutnali pěkné vzorky mladých i starších vín. Sluníčko pěkně hřálo, návštěvníci přecházeli od sklípku ke sklípku a ochutnávali všeho nabízeného. Sklenice s eury se postupně plnily... Docela jsem si dovedl představit, jak by to asi vypadalo u nás při podobné akci. Zajímavá představa, asi bych se trochu za mnohé návštěvníky styděl... Ve vedlejší stodole se trochu přitápělo plynovými ohřívači, návštěvníci seděli za stoly, popíjeli, bavili se. Po stěnách byly zasklené skříňky s vystavenými kraslicemi snad z celé Evropy. Svoji pěknou sbírku tu totiž vystavovali Margarita a Wolff Matternich. Se sklenkou v ruce jsme si vše prohlédli a v dobré pohodové náladě přešli do protějšího sklepa Weingut Sonnenhügel und Sonnenheuriger Schleinzer (http://www.weingut-sonnenhuegel.at/). Aleš hodil bankovku do sklenice a už jsme si vybírali další nabízená vína a ochutnávali různé speciality. Prohlédli si pěkný vyzděný sklep se zajímavými zákoutími. Slouží už jenom snad právě k prohlídce. Vlastní výrobní hala a nové vinařství stojí na jiném místě. Poté jsme přešli do Weingut Rücker (http://www.weingut-ruecker.at/), kde nabízeli mimo jiného super ořechové chleby a sestoupili jsme do sklepních prostorů vinařství Weinbau Seidl. Tam jsme se konečně posadili a využívali trochu tepla z ohřívadel. Venku už sluníčko zacházelo a zima byla stále vlezlejší. Potkali jsme tu vedoucího informačního střediska v Retzu pana Grüblera s několika přáteli a od nich a pana Seidla, jsme se konečně dozvěděli o historii této podařené a ostatním zvyklostem trochu odlišné akci. Grea prý v místním nářečí znamená grün - zelený a vztahuje se to právě na velikonoční pondělí, kdy se už se začíná tráva zelenat a vinaři zvali své blízké sousedy na posezení u vína a nějakého to pohoštění. Samozřejmě to vždy bývalo zadarmo. Dnes je doba přece jenom trochu jiná a tak vinaři vsadili pouze na dobrovolné příspěvky. A jak s lišáckým úsměvem prohodil pan Seidl, protože to je dobrovolný dar, nemusí z toho vinař platit žádné daně. Je to prostě dobrovolný dar - nikoho nenutí jej dát. A vyplatí se mu to, vždy prý získají víc peněz, než návštěvníci propijí a projí. Nikdo si prý nedovolí do sklenice nic nevhodit a potom jenom pít či jíst. Každý si odhadne, co si může dovolit za peníze, které vhodil. Vinaři to nijak nekontrolují, je to opravdu vše jenom na poctivosti a důvěře. Každým rokem je otevřeno jiných pět či sedm sklepů i v jiných sklepních uličkách, takže se postupně během několika let vystřídají všichni, kteří tradiční Velikonoční vinařskou slavnost Grea pořádají.

Asi po hodině jsme se rozloučili a přešli k Weinhof Pollak (http://www.pollak.co.at/). I zde jsme ochutnali řadu výborných mladých i starších vín. Protože Aleš znal všechny vinaře, většinou jsou to jeho vrstevníci, kterým rodiče předali vinařství, a potkával plno přátel a jiných známých, stále se povídalo, popíjelo, prostě pěkné sváteční odpoledne - Grea. A v podvečer jsme se vrátili zpět do Retzu. Pokud budete snad v tuto dobu někde poblíž, vřele doporučuji.

1-20 | 21-40 | Vše
Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 5417x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5