O Víně

Na sklonku loňského roku se nám podařila uskutečnit zdařilá, soukromá a komorní degustace u portálového kolegy Lecha Malysze. Přínosná byla zejména tím, že Lecho se aktivně podílí na propagaci a osvětě moravských a českých vín v Polsku. Tato záslužná činnost funguje ovšem i opačně, takže i naše malá skupinka měla možnost se seznámit s některými zajímavými víny polské produkce. A že bylo o co stát, dokazují i poznámky o vínech za úvodníkem. Podstatný byl ale také fakt, že polské, více méně objemově mikrovinařství, potažmo vinaři, nemají oproti tuzemským na růžích ustláno. Ne že by u nás panoval vinařský ráj a vše, včetně systému by bylo dokonalé, ale naši vinaři jsou o pár tříd vyspělejší a tradice vinařství je u nás znát. Však sousedi teprve začínají, hledají se a zkoušejí vyprodukovat vína, která by držela minimálně evropský standard.

Od Lecha jsme se dozvěděli, že nejen systémové státní obstrukce jsou pro vinařství přítěží, ale za nemalou část problémů si mohou i sami polští vinaři. Ve své podstatě jsou nedůvěřiví k jakýmkoli radám a novým poznatkům. Každý „kope" sám za sebe a nejsou schopni utvořit komunity, nebo společné svazky a navzájem se podporovat, spolupracovat a doplňovat se. Pokud už přece jen nějaká vína vyrobí, často jim stoupne sebevědomí a domýšlí si, jací jsou to doslova frajeři a co věhlasného nevytvořili. Na druhou stranu je obdivuhodné, jak jsou schopni a ochotni podstoupit téměř byrokratické peripetie s registracemi, zápisy a nemalými poplatky s věcí spojené. Není se pak čemu divit, že na trh se dostane minimum vyprodukovaných vín a to ještě vzhledem k produkci a často i kvalitě za přemrštěnou cenu, atakující hranici 13 € za lahev běžného vína. Poplatky jsou v Polsku také za u nás již věci neodmyslitelné, tedy uvedení odrůdy a přívlastku (!) na samotné lahvi vína. V podstatě pro nás věci nepochopitelné a těžko uvěřitelné.

Hlavně z těchto důvodů jsem rád, že jsem mohl dvě vína z produkce polských vinařů ochutnat a potvrdit si, že nejsou vůbec špatná a pokud se polští vinaři seskupí a dokáží spolupracovat a předávat si poznatky, čeká nás silná konkurence i ze severních oblastí od našich hranic.

A nyní již k vínům. Měli jsme možnost ochutnat i přes plánovaný počet šesti vzorků celkem 12 pěkných vín. To víte, degustace se vždycky protáhne a hostitel se snaží hosty překvapit nejednou skvělou lahví. Hosté samozřejmě také dovezou vlastní poklady a pak to tak dopadá. :-) Příjemným zpestřením večera byla i hra na slepou bábu, samozřejmě s víny, takže degustace naslepo! Hned na úvod se mohu pochlubit, že své, do degustace věnované, favority jsem „po slepu" příliš nepoškodil a dostali vysoký počet bodů. Hodnocení bylo dáno formou stobodové stupnice.

1. Na úvod byl podáván, jako již běžně, zavinovací vzorek, který byl také skrytý. Šlo o krásný, mladý, svatomartinský zemský Muller-Thurgau 2012 ze Znovínu Znojmo (12 % alk.). Velmi dobré, čisté a šťavnaté tělo s nádechem bělomasé broskve, angreštu a jablíčkové slupečky. Ve vůni jsem objevil mnou oblíbené aroma rybízového listí, tak typické pro mladá vína. Vzorek se mi velmi líbil. 90 bodů

2. Druhý vzorek byl již trošku letitý, což se projevilo i v jeho naoxidovanosti. Přesto mě celkem bavil medový nádech buketu a plná, šťavnatější chuť jablečného moštu. Více se bohužel nedalo již identifikovat. Jednalo se o Pinot blanc 2005 ležící na kvasnicích, ze šaldorfského Vinařství Špalek, z trati Načeratický kopec. 13,5 % alk. Nejlepší léta má již definitivně za sebou... 70 bodů

3. Po odkrytí třetího vzorku jsem byl mile překvapen. Ze zvláštní vůně a extraktivní, kořenité a trochu udušené chuti, s výrazem pendreku, se vyklubalo první polské víno s pouhým označením Blanc, vinaře Rafała Wesołowského z Mirkówa, Dolní Slezsko, vinice Wzgórz Trzebnickich. Cukru něco pod 1 gram, kyseliny 7,6 g/l, 12,5 % alk. Jednoduchý název jasně označuje prohnilou legislativu, kdy vinař odmítl platit nesmyslný, vysoký poplatek za uvedení ročníku (zde 2011), čímž více méně nahrává do karet klamání spotřebitele. Bohužel, nešťastně využil alespoň označení Blanc, evokující stejnojmennou, burgundskou odrůdu. Zde šlo ale o odrůdu Pinot Gris. Přesto mě víno velice oslovilo, zejména pro svou živost a šťavnatost. Krásně se pilo! 81 bodů

4. Čtvrtý vzorek vykazoval velmi dobrou barvu, extrakt i hutnost. Nacházím vyšší cukřík a lehkou naperlenou stopu, kde jemné bublinky vybízejí k dalšímu doušku. Je harmonické, přesto mi příjde trochu unifikované, evokující bonparové aroma. Odrůdu Sauvignon, ročníku 2011, výběr z hroznů (polosladký, cukr 20 g/l, kys. 5,8 g/l, extrakt 23,5 g/l, cukernatost 25,2 °NM) Rudolfa Žídka z Popic, bych zde vůbec netipoval. 80 bodů

5. Pátý vzorek od stejného autora, ovšem tentokrát rosé Cabernet Sauvignon 2011 pozdní sběr polosladký (trať Svidrunk, cukr 18 g/l, kys. 5,5 g/l, extrakt 23,5 g/l, cukernatost 23,5 °NM), Rudolfa Žídka z Popic. Opravdu skvělé rosé, dle mých představ. Možná mu dopomohlo, že bylo čerstvě stočeno ze sudu. Šťavnaté, jogurtové, ovocné, se špetkou herbálnosti a opět rybízový list. Krásné, svěží pití, i přes zbytkový cukr kyselinka zdatně kontruje... Zpětně dnes v duchu lituji mé absence na otevřených sklepích v Popicích. 94 bodů

6. Tento vzorek představuje první červené víno večera. A opět trefa do černého. Jak taky jinak, po slepu :-)  Korábovic Frankovka 2009 pozdní sběr z Dukejského (cukr 4,1 g/l, kys. 5,7 g/l, extrakt 26,4 g/l, cukernatost 23,5 °NM) je jistě zdatný ranař, hozený do placu. V pravdě světlejší, mdlá barva umně zakrývá výraznou ovocitou vůni, dřevité aroma, perfektně zakomponované tříslo, černé višně, povidla, fortelní hutnost i dlouhou sametovost v závěru. Padla i slova jako podhoubí... tlející půda... jehličí. 90 bodů

7. Vzorek 7 a 8 představují oba zajímavá červená polská vína, cuvée, z interspecifických odrůd Rondo/Regent, obě vyšlechtěné v Německu (šlechtění Ronda započal prof. Kraus). Využití těchto odrůd v polských oblastech je zřejmé, zejména pro svou vysokou mrazuodolnost (vyjma jarních mrazíků). Více o těchto odrůdách se můžete dočíst v naší encyklopedii vín. První zástupce je ročníku 2011 z vinařství Winnica Agat Sokolowiec. S tímto pěkným vínem jsem se setkal u Lecha již jednou. Překvapila mě docela dobrá struktura, živost a kyselinka s převažujícím ovocným aroma. Nyní bylo víno trochu usedlejší, s tenčím tělem a kratším závěrem. Přesto, nebo právě proto bylo krásně pitelné a osvěžilo by v nejednom parném dni. 69 bodů

8. Druhý zástupce odrůdy Rondo/Regent, mladistvého ročníku 2012, pocházel z malého polského vinařství Jaspis vinka. Vinařství je to komorní, spíše domácké, vyrábějící vína pouze pro vlastní potřebu a známé, jelikož vinařství nemá ani licenci pro prodej vlastních produktů. Lahev byla bez etikety, pouze s visačkou. Toto cuvée mě zaujalo o něco více, přestože se jednalo o vinařovu sudovou zkoušku. Bylo velmi živé, s kousavou kyselinkou, dobře strukturované i pitelné, s tóny máty a bylinek. 77 bodů

9. Opět se devátým vzorkem vracíme k vinařství Žídek z Popic. Tentokrát se jedná o Cabernet Moravia 2011 pozdní sběr (suché, cukr 0,4 g/l, kys. 5,2 g/l, extrakt 27 g/l, cukernatost 22,6 °NM). Toto víno je také hodně živé, trochu těkavé a disharmonické, v těle hřejivé a teplé, závěr je pikantní. Hodně tomu jistě napomohl fakt, že víno bylo čerstvě stočeno ze sudu do lahve, která byla také bez etikety. Potřebovalo více času na zklidnění.  80 bodů

10. Pro srovnání přichází vskutku uleženější Cabernet Moravia 2006 pozdní sběr Jaroslava Nešpora z Moravské Nové Vsi. Na toto víno jsem se docela těšil, vyzkoušet morávku z „kolébky“ vinařů společenství Collegium Vinitorum mě vždy láká. A jde opravdu o pěkný řemeslný kousek. I po letech neztratil nic ze svého kouzla a nabízí hřejivou, pikantní paletu černého ovoce, kávy, trochu máty i dřevitého závěru, v sametu. Víno, které dle mého ještě stále není na vrcholu a i v dalších letech může těšit své majitele. 86 bodů

11. Musím se omluvit, ale u předposledního, neplánovaného, vsunutého vzorku, jsem se zabrali do hovoru a já si neudělal žádnou poznámku. Což je škoda, protože to byl zástupce slovenský, konkrétně Dornfelder 2009 neskorý sber, Kamila Kukumberga ze Šenkvic. Naštěstí mám zapsány alespoň body, pěkných 83. Matně si vybavuji plnost, odrůdový charakter, extraktivnost, švestková povidla a hřebíček.

12. Na závěr byla otevřena třešnička na dortu a to Frankovka 2011 zemské, Oty Ševčíka z Bořetic. I po všech těch vzorcích a unaveném patře, bylo znát výborně zvládnutou odrůdovost, lehce vystrčený alkohol, zajímavé švestkovo-malinové tóny a drsnější, předlouhý závěr. Za pár let bude toto nefiltrované, krásně zkomponované víno ozdobou nejednoho svátečního stolu. 92 bodů

A to je vše. Těší mě, že polská vína nezůstala příliš pozadu a i při slepé degustaci obstála se ctí. Rád bych Lechovi poděkoval za uskutečnění této akce, za pěkná vína, povídání v příjemném prostředí a budeme se těšit opět někdy na viděnou.