O Víně

Slovenská prodejní výstava se nachází v obci Pezinok, tedy nedaleko od Bratislavy v srdci malokarpatské vinařské oblasti. I v Pezinku sídlí salon v místním zámku, ten je ovšem vůči valtickému podstatně menší. Hlavně při vstupu na malinkaté nádvoří pak na první pohled velmi zchátralý, aktuálně se řeší havarijní stav střechy. Po vizuální stránce uvnitř „vede" slovenská verze. Za spolufinancování Evropskou unií byl salon zařízen z pěkně osvětlených sudů. Každý vzorek má přisouzen jeden sud, z otvoru u země je možné brát lahve k zakoupení, nahoře na sudu pak stojí otevřené lahve k ochutnání a základní informace o vínu.

V salonu je stejně jako v české verzi umístěno 100 vzorků vín. Tyto jsou vybírány v rámci nominačních soutěží, klíč k zařazení je trochu jiný než u české verze. Kvótami je svázán jen minimálně, určen je maximální počet sladkých vín (6) a preference tradičních domácích odrůd, od kterých musí být zastoupeny alespoň dva vzorky (Veltlínské zelené, Rizlink vlašský, Müller Thurgau, Děvín, Frankovka modrá, Svatovavřinecké a Dunaj) s minimálním ziskem 84 bodů.

Hodně nešťastné je řešení „uzavřené části", tedy vín, která nejsou určená k volné degustaci. První přítěž je, že nejsou v seznamu nijak odděleny, tedy až na místě zjistíte, která vína ochutnat nemůžete. Ještě smutnější je fakt, že vína lze ochutnat jen jejich zakoupením. Slovenský salon totiž už nemá určen žádný program na ochutnání těchto vzorků. O řízenou degustaci prý nebýval dostatečný zájem, a tak byla zrušena, a automat „By the glass", který funguje ve Valticích, je příliš nákladný.

Zásadním rozdílem je jiná periodicita. Český salon otevírá nový ročník vždy v březnu (únor má na připravení expozice) a vína zde umístěná tak jsou déle na lahvi, nehledě na omezenější sortiment u problematičtějších ročníků (čeští vinaři už v tuto dobu často nemají, co by do salonu vůbec dali). Na Slovensku se nový ročník otevírá v září a mnohá vystavená vína tak jsou hodně mladou záležitostí. Na Slovensku si také neberou „oddechový čas" a salon bývá zavřený jen zhruba na týden. Komfort možnosti navštívit salon prakticky kdykoliv je ovšem vykoupen faktem, že na začátku nového salonu prakticky nebývá k dispozici tištěný katalog vín. Ten se k návštěvníkům dostává spíše až v průběhu října (na konci září jsme jej už dvakrát nedostali).

Návštěva salonu je celkem klidnou záležitostí. Ať už přes týden nebo o víkendu jsme zde většinou potkali maximálně dvě až tři skupinky lidí a to převážně cizinců (počítaje i z ČR). Volná degustace na 90 minut stojí necelých 17 € a tradičně dostanete k dispozici skleničku (ta se na rozdíl od různých otevřených sklepů vrací :-)), neutralizační chléb (tady vedou Valtice a jejich nepřekonatelné veky), a pokud je k dispozici, i tištěný katalog. Informace v katalogu se shodují s informačními tabulemi u jednotlivých vzorků. Na rozdíl od Valtic zde chybí např. potenciál k archivaci, naopak je zde navíc informace o obsahu SO₂.

Pak už jste zcela připraveni ponořit se do výkvětu slovenského vinařství. Z dosavadních návštěv musím konstatovat, že mi na Slovensku vesměs chutnají nejjednodušší vína a odrůdy jako „veltlíny" a „müllerky", zajímavé bývají i Chardonnay a Sauvignony. Naopak jsem si většinou zatím nenašel cestu ke slovenským Pálavám či „vlašákům". Počtem vzorků letošnímu salonu vládne Cabernet Sauvignon v růžové i červené verzi. „Roséčka" jsou opravdu příjemná, pěkně aromatická a vínům sluší jak v suché verzi, tak i se zbytkovým cukrem. Jak dopadla tato odrůda na Slovensku v červeném provedení, se mi nepodařilo více prozkoumat, vyjma dvou vzorků byly totiž ostatní v uzavřené části salonu a ani na ty dva nakonec času nezbylo...

Zajímavé je porovnání cen vín v salonu versus ve vinotékách. Zatímco český salon drží ceny výše než vinaři či vinotéky, ve slovenském salonu lze nakoupit levněji než ve vinotékách v Pezinku či nedalekém městečku Modra. Palec nahoru.

Návštěvu Národného salónu vín SR v Pezinku mohu tedy jen doporučit. Základní informace včetně seznamů vín najdete na oficiálních webových stránkách. Přeji příjemnou ochutnávku.