O Víně

Inu zachtělo se mi na jaře nasát onu kouzelnou vůni po zimě větraných sklepů. Po zadání kombinací: práce - volný termín - rodina - hlídání - něco pro mne nového, vyšly dvě akce. A to Velkobílovické Ze sklepa do sklepa, nebo Otevřené sklepy Skoronice. Ono přesvědčit člověka pracujícího v tom největším městě na jeho nejrušnějším náměstí, aby svůj cenný volný čas trávil na akci, o které ví, že se tam už loni sešlo několik tisícovek lidí... Vážení, no co byste řekli... Žádný vnitřní boj se nekonal, a do Velkých Bílovic se opět, po kolikáté už, nepodívám. Což není nic samozřejmě proti Velkobílovickým a jejich vskutku skvělým vínům. Takže tedy Skoronice...

Skoronice jsou poprvé připomínány v roce 1322 jako slovanská ves. Za třicetileté války po nájezdech nechvalně proslulého Gabriela Bethlena byla vypálena a vylidněna. O pár desítek let později tedy milotický feudál Serényi osídlil zdejší panství obyvatelstvem německého původu ze svého panství na Novojíčínsku. Příjmení tehdejších kolonizátorů není těžké vypátrat v obci dodnes.

Skoronice jsou zdánlivě obyčejnou průměrnou obcí v samém centru Kyjovského Slovácka, vzdálené 10 minut autobusem z kyjovského nádraží. Na mapě nejsou podtržené červeně, ani jinak zvýrazněné, nenachází se tu žádný mimořádný turistický magnet, jejich jméno není notoricky známe z vinných etiket, stejně jako sem obvykle ani nebývají vysílány televizní štáby natáčet pravé, nefalšované, tradiční, moravské, cokoliv... Přitom i zde mají svoji jízdu králů, jako v ne mnoha obcích. Také fašaňk, velikonoční šlehačku i hrkání, stavění a kácení máje, starobylou pouť, dožínky, vinobraní neboli zarážání hory, krojované hody, vánoční koledování a koncerty, výstavy ze života obce, přehlídky dechové hudby, divadelní představení... Pracuje zde nepočítaně spolků a sdružení. Skoronice jsou součástí mikroregionu Nový Dvůr, který sdružuje 6 vinařských obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Název mikroregionu je historický ze 17. století a kromě Ratíškovic de facto kopíruje panství Serényiů. Takže žádná průměrná obec a žádný „folklór", ale živá, společně prožívaná tradice. A plným právem dostala obec v roce 2000 ocenění Vesnice roku a Modrou stuhu za bohatý společenský život.

Historie vinařství v obci je poměrně mladá. Ještě v 19. století měli Skoroničtí převážně vinohrady a sklepy vyženěné v sousedním Vlkoši, a tak nikdo necítil potřebu stavět sklep „doma". První vinice v obci se vysazovali v polovině 18. stolení 500 m západně od obce, kde se dnes říká Vinohrádky. Mapa z r. 1827 je však už poseta značkami pro vinice a Vinohrádky rozděluje na tratě Dlúhý, Krátký, Zelnice a Žleby. Nejstarší známý sklep byl zbudován v roce 1910 a na okraji obce při cestě do Vacanovic stojí dodnes. Několik nových sklepů v lokalitě Vinohrádky bylo postaveno v 60. letech 20. století. Patrové lisovny s podkrovím, často i s terasou nebo balkonem se zde začaly budovat v 80. letech. Dnes čítá kolonie 36 vinařských staveb, které doplňuje 10 sklepů v obecní části Baráky, takže na každý 3. obydlený dům v obci připadá 1 sklep. Toliko exkurz do historie...

A protože spolky bývají povětšinou založeny za účelem bohulibé činnosti, Vinařský spolek Skoronice, o.s., uspořádal letos 26. května 2. ročník Otevřené sklepy Skoronice. Tato akce si svou tradici teprve získává, ale to byl v podstatě pro mě jeden z dalších důvodů, proč akci navštívit. Poněvadž vstřícný přístup spojený s tradiční pohostinností místních není tolik poznamenaný komerčními vlivy ve vinařské turistice. Dalším důvodem, a to ještě zásadnějším, je fakt, že ve Skoronicích není vlastně vůbec žádný profi-vinař, který by se vinařstvím živil. Čili jsou to vína vyrobená pro vlastní potřebu místních lidí, starým klasickým způsobem, takže milovníci starého dobrého dřevěného sudu si přijdou na své. (Sběratelé etiket a pintlich recenzenti konkrétních údajů o cukru a kyselinách samozřejmě přijdou zkrátka. Ostatně u vín selského typu mi to přijde zbytečné, jak jsem se sám přesvědčil, když jsem se u jednoho mimořádného vzorku osmělil pozeptati na přesnější poměr kyselin a cukru. „Tož loni tam u tého bylo více kyselinek", zněla odpověď.) Ale několik mladších vinařů používá modernější metody a technologie, takže návštěvník nepřijde ani o zajímavou možnost srovnání.

Navíc všude byla možnost ochutnat tradiční drobné pochutiny. Zejména v každém sklepě naprosto odlišné škvarkové pomazánky a okurky rychlokvašky byly často příčinou druhého a třetího kola rodinných diskusí (první kolo se samozřejmě týkalo vína), která pomazánka či okurek byly lepší a který výrobní postup je opravdu tradiční, ten pravý, ten echt. Občas to připomínalo honbu hlavního hrdiny románu Santiniho jazyk za univerzálním reklamním sloganem. Ale pomazánky nebyly jen škvarkové a pro ty náročnější a vyhládlejší zde byly k mání i zabíjačkové speciality, gulášek, polévka a pro tyto akce již obligátní grilované selátko.

Vstupné se dalo zaplatit buď ve sklepě Aleše Rajsigla v obci poblíž autobusové zastávky nebo v provizorních pokladnách na každém z konců areálu sklepů, který je od samotné obce vzdálen zhruba půl kilometru. Za velmi atraktivních 250,- Kč pro muže a ještě atraktivnějších 150,- Kč pro ženy mohl návštěvník od 14:00 do 20:00 ve všech 18 otevřených sklepech od 23 vinařů ochutnat všechny nabízené vzorky zdarma. Zde tleskám, poněvadž tento systém je ten nejjednodušší z možných pro pořadatele i návštěvníka. Dále skleničku bohužel bez loga, plánek (zde netleskám, neboť na něm nezbylo místo na poznámky a i zkratky se na křídový papír psaly špatně), a večer k poslechu na křižovatce sklepních uliček cimbálovou muziku Javor. Pro znavené pak doprava mezi sklepy a samotnou obcí.

A jaké odrůdy zde dominují? Především ryzlinky (ten nejskvělejší rýnský měl p. Ticháček), Veltlínské zelené, výtečné obě bílé Burgundy a všudypřítomný Müller. Z červených pak Svatovavřinecké a Modrý Portugal. Jak je na Moravě, speciálně na Slovácku zvykem a fenoménem nemajícího obdoby většina vinařů i těch s miniaturní výměrou drží minimálně další tři odrůdy. Kromě obligátních odrůd jako Frankovka, André a Cabernet Moravia se tu mihl i Neuburg, Aurelius, Dornfelder, u p. Lungy dokonce Děvín a Agni, u Kvardů třeba i Laurot (a skvělé Chardonnay).

Co je psáno, to je dáno, ale co člověk to názor, takže není nad vlastní prožitou zkušenost. Čili sečteno a podtrženo, pokud byste se do této malebné dědiny chtěli vypravit za vínkem, tak jak zní jedna z vět z pozvánky na další ročník: „Akce se uskuteční za každého počasí, i kdyby tragače padaly".