O Víně

Těšila jsem se hodně a po nedávno zveřejněném Lukášově článku jsem se začala těšit ještě víc. Tak nějak jsem totiž začala tušit, že přesně ty projevy vína, které Lukáše zklamaly, a přesně ten styl, který ho rozčaroval, mě možná budou bavit. A tušení to bylo správné. Ačkoliv jsem si v minulosti oblíbila i některá bílá vína, Krásnou horu jsem si vždycky podvědomě spojovala především s červenými víny (hlavně s pinotem a "bernety", tj. různými cuvée cabernetových odrůd) a téměř všechna vína, která jsem kdy v Krásné hoře koupila, byla z modrých odrůd. Letos poprvé jsem si odvezla plnou krabici výhradně bílých vín!

Tam, kde Lukáš a PepaK (viz diskuze pod článkem zmíněným výše) postrádají odrůdový charakter, vidím chvályhodné upuštění od sázky na primární aromatiku. Tam, kde mají podezření na vybočení ze zajetých kolejí a odklon od nastoupené cesty, vnímám spíš dosažení směru, kterým se Krásná hora vždy ubírat chtěla, ale okolnosti to zatím nedovolovaly. Tam, kde píšou o chybějícím štychu originality, vidím respekt k odrůdě a podřízení se jejímu specifickému projevu. Lukáš ve svém článku píše: "Marek je v současné době hodně spokojen s vývojem ročníku 2011 a poprvé se prý dostává ke standardu vín, která by chtěl produkovat." Musím s Markem Vybíralem souhlasit. Vinařství se konečně dostalo na cestu, na které bych ho ráda viděla i já. Nemám vůbec pocit, že by ztratilo svou tvář nebo charakter, naopak jsem si odnesla velmi příjemný dojem, že vína ročníku 2011 jsou výrazně charakterní, tělnatá, ale nikoli unylá nebo únavná, a přirozeně sebevědomá i bez prvoplánově nabušených vůní a podbízivé šťavnatosti. Mívala jsem v minulých ročnících z krásnohorských bílých vín spíš pocit jisté krátkosti a minimálního potenciálu ke zrání. Z ročníku 2011 má dojem úplně jiný - tahle vína potřebují čas, a to jak při jejich otvírání a pití, tak zřejmě i při zrání v lahvi.

V Krásné hoře se používají selektované kvasinky, pneumatický lis i nerez. Podle mých měřítek je to velké vinařství. Nikdy nebude patřit do skupiny Autentisté, i když o postupy a výsledky autentistů se Marek Vybíral opravdu zajímá. Je to ale současně vinařství, u kterého mám pocit, že řeči o volném průběhu, dlouhém ležení na kvasnicích a co nejmenších zásazích ve sklepě nejsou plané. Marek Vybíral říká, že ve sklepě je to hlavně potřeba nezkazit, ale nikdy nemluví o vylepšování nebo napravování. Myslím, že vinařství podobné velikosti a s podobným přístupem aby člověk na Moravě pohledal. A druhé vinařství, které má v ročníku 2011 "nejsladší" víno s obsahem zbytkového cukru 0,8 g/l nemá ani smysl hledat :)

Než jsem tenhle článek spíchla, vytasil se se svým Sklenička, který byl v Poddvorově podle všeho o dva dny později. No, ani s ním se většinou neshodnu :) Sauvignon mě totiž bavil hodně a ještě o kousek víc ten, co leží dosud v sudu. Ten nalahvovaný (22,8 °NM, kyseliny 8,1 g/l, cukr 0,3 g/l, 12,5 %) je lehčí, výrazněji se v něm projevují ovocné tóny (broskve), i když travnatý podtón či nádech po hluchavce je taky patrný. Je to pitné, příjemné víno, na jazyku plné, pikantní, krásně suché. Sauvignon ležící dosud v sudu na kvasničných kalech má pěknou aromatiku, ale vyznavači nabušených černorybízových kreací by jí zřejmě opovrhli. Vůně je spíš travnatá, chvílemi do oříšků, samozřejmě jemně kvasničná. Víno je plné, pevné, krásně živé, minerální, působí zdravě a čistě. Takový styl Sauvignonu se mi opravdu líbí.

Potěšil mě Ryzlink rýnský (21 °NM, kyseliny 7,2 g/l, cukr 0,8 g/l, 12,5 %), řízné víno s pěknou vůní louky po dešti, s lehkým nádechem po citrusech a náběhem na (použiju termín z Jižního svahu :) barvy-laky. Marek sice říkal, že tam zřejmě žádná vůně petroleje nebude, já ale hádám, že právě tenhle barvy-laky štych se postupně v petrolejový nádech promění. A chutná taky pěkně.

Hodně se mi líbil Pinot Blanc (22 °NM, kyseliny 6,5 g/l, cukr 0,3 g/l, 12,5 %), víno bohaté a vrstevnaté vůně s mohutnějším tělem, které působí komplexně a nadějně na delší zrání. Ráda vývoj zrání tohoto vína kdykoliv zkontroluju :)

Zweigeltrebe rosé (21 °NM, kyseliny 7,5 g/l, cukr 0,3 g/l, 12 %) mi přišlo jako fajn lehčí živé víno na osvěžení s jahodovo-smetanovou vůní, nic komplikovaného, krásně suché, pitné. Podezření na dospělost, plnost a růžovou netypičnost jako Sklenička jsem tedy nepojala.

Zweigeltrebe (20 °NM, kyseliny 4,9 g/l, cukr 0,1 g/l, 11,5 %) vonělo po ostružinách, působilo mladě a živě, až divoce, spíš lehčím dojmem, chuť byla ovocná, barevná, opravdu lahodná.

Strašně moc se mi líbilo dle Markových slov nejlehčí červené ročníku 2011, prý "svačinové" víno, směs zatím nazývaná MPCA (Modrý Portugal, Cabernet Sauvignon, Alibernet) a dosud ležící v dubu. Víno s krásnou švestkovo-višňovou, pecičkovou vůní je lahodné, měkké, výborně pitné. Není to nic komplikovaného ani ohromujícího, je to "jen" pěkné a dobře pitné moravské červené víno, kterých není nikdy dost. A pila bych ho nejen na svačinu :)

Budoucí Bernety (Cabernet Sauvignon, Cabernet Moravia, Alibernet) mají zatím ve vůni nazelenalé tóny z moravie, které se podle vinařových zkušeností postupně upozadí, jinak voní krásně kořeněně, nasládle, v chuti jsou zatím divoké, výrazně kořenité, drsnější, ale s nasládlým podtónem. Líbí se mi, cuvée Bernety budou i v ročníku 2011 zřejmě mým oblíbeným vínem.

Poprvé mají v Krásné hoře samostatný Alibernet, který zatím vždycky skončil v cuvée. A je skvělý. Má pěknou a bohatou ovocnou vůni všech možných lesních i zahradních bobulí, na jazyku je nečekaně jemný a hladký, přitom ale silný a kořeněný. Žádná ali-divočina, ale už teď pěkné a výrazné víno cabernetového typu.

Pinot Noir má krásnou světlou barvu, vůni zralých jahod, ohořelého dřeva a lahodnou plnou chuť, která působí nečekaně sladce. Těším se, jak bude vypadat za pár let.

Nejméně mě z červených vín oslovil Merlot, který je hladký, jemný, ale hutný, na můj vkus ovšem poněkud nevýrazný a příliš tlumený. Marek říkal, že vzbuzuje dost nadšené reakce a je už vlastně prodaný, já asi radši výraznější drsoně.

Bylo toho víc, mám poznámky k dvaadvaceti vzorkům! Ze sudů všechny tři "základy" (Pinot Gris, Pinot Blanc, Chardonnay) pro budoucí cuvée Viktoria ležící zatím na kvasnicích v různě starých a nových sudech, už nalahvovaný fajn muškát, nějaká starší vína... Jako pár tipů na vína ročníku 2011 ale tohle stačí. Ať jsem dělala, co jsem mohla, žádné vyjetí z kolejí, odbočení z cesty ani popření odrůdového charakteru jsem nenašla :)

A jak už jsem říkala, odnesla jsem si plnou bednu bílého vína a dobrý pocit.