O Víně

Letáček na akci, který jsem si vyhlédnul již na veletrhu Go/Regiontour v únoru tohoto roku, sice odkazoval na internetové stránky, ty ovšem nejprve nebyly dlouho spuštěné, později obsahovaly informace o zúčastněných vinařích a cenách a otevíracích dobách sklepů. Líná klávesnice je ale holé neštěstí, takže jsem napsal na kontakt uvedený na Obecní úřad v Březí, abych se informoval, zda je možné vstupenky koupit i v Dolních Dunajovicích, kam máme z Brna lepší spojení. Mailová komunikace fungovala výborně a v průběhu dne jsme se dopracovali ke kladné odpovědi.

Po příjezdu na místo nebyl absolutně žádný problém s orientací, vstupné jsme zakoupili na Obecním úřadě a mohli podle mapky, ale i orientačních tabulí putovat po místních sklepích. Nutno říci, že druhý den akce jsme potkávali jen minimum lidí, atmosféra byla velmi příjemně komorní. Úvahy se prý ubírají směrem ke zhuštění akce pouze do jednoho dne - otázkou je, zda by se daly obě obce dobře zvládnout. My jsme za šest hodin pořádně obešli pouhých sedm sklepů. Nutno říci předem vytipovaných a vesměs velmi kvalitních vinařů, což se právě odrazilo v menším množství. Zatímco v jiných obcích jsme schopni proletět i dvacet sklepů, tady jsme si prostě museli nechat záležet, bylo co ochutnávat...

Zatím nedomyšleným řešením byla papírová taštička na skleničky do ruky. Pro příště s sebou budeme vozit pro jistotu vlastní kapsičky na krk z některé z jiných akcí, protože takhle jsme se o skleničky hodně báli (nehledě na zaplnění jedné důležité končetiny). Zvláštní byl i systém ochutnávek, který byl kombinací předplaceného a žetonového systému. V každém navštíveném vinařství se odevzdal tištěný žeton z archu a příchozí za něj obdržel určitý počet vzorků. Předpokládám, že to bylo opatření pro vinaře, kteří pak na základě „návštěvnosti" obdrželi tantiémy. Už jsem nevyzkoušel, zda by fungovalo, kdybychom se k některému vinaři chtěli ještě vrátit či zopakovat některý vzorek z nabídky již ochutnaný...

S tím souvisí má krátká úvaha následovaná povzdechem. Měl jsem vždy dojem, že otevřené sklepy by měly pomáhat především vinařům k propagaci a prodeji jejich produktů. Proto mi přišlo kontraproduktivní, když ve vinařstvích, která jinak produkují spoustu vína (Volařík, Mlýnek, Balážovi...), bylo k ochutnávce nabízeno jen sedm „předplacených" vzorků. Mnohem lepší nápad měli u Mikrosvínu, kde bylo sice sedm vzorků zdarma, ale za malý peníz navíc mohl účastník ochutnat prakticky jakékoliv víno z produkce. Ještě vstřícnější pocit jsme měli z vinařství Holec, kde nás majitelé vřele uvítali a řekli nám, ať nějaké příplatky zatím neřešíme. Fungovalo to, nakoupili jsme zde i nějaké lahve. Opačný přístup předvedli ve vinařství Šoman (na které jsem se osobně hodně těšil), kde měli zpoplatněné lahve vystavené a otevřené, ovšem když jsme se na ně ptali, tak jsme byli odbyti jen konstatováním „ty nenalíváme..." Kdo asi těch lahví prodal o víkendu více...?

A teď už pár postřehů k navštíveným vinařstvím a přechutnaným vzorkům. Začínali jsme dvojicí Mlýnek/Volařík, pochopitelně pohromadě na jednom místě v penzionu rodiny Mlýnkových. Tady jsem nejvíce zalitoval omezeného sortimentu, protože vinařství Volařík mám sice každý rok poměrně dobře přechutnané, „soukromé" víno jeho sklepmistra Mlýnka jsem ovšem až do této doby neokusil. Ze šesti vzorků byly čtyři ještě z ročníku 2010 a rozhodně nejlepší byla první dvojice. Květinové Sylvánské zelené 2010 pozdní sběr (8,5 g cukru; 7,8 g kyselin; 13 % alkoholu) s výbornou mineralitou a především Ryzlink vlašský 2011 pozdní sběr (Březí - Liščí vrch; 13 g; 6,3 g; 13 %), který zejména ve výrazně minerální vůni směle konkuroval Ryzlinku vlašskému 2011 pozdní sběr š. 1145 Vinařství Volařík (Perná - Pravá klentnická; 7,3 g; 5,8 g; 14 %). Ten ale působil ještě o poznání mohutnějším dojmem a především velmi dlouhou medovo-minerální dochutí. Pokud tady básním o mineralitě, musím zmínit opravdu unikátní vzoreček Müller-Thurgau 2011 pozdní sběr š. 1131 (Mikulov - Za Turoldem; 13 g; 5,9 g; 12,5 %) Podobnou „slanou" millerku jsem opravdu ještě neměl a v kombinaci s jejím sladce ovocným aroma a velmi plným tělem to byl opravdu zajímavý zážitek. Naproti tomu u Rulanského šedého 2011 výběr z hroznů š. 1114 (Perná - U Boží muky; 14,7 g; 6,4 g; 14 %) jsem musel konstatovat, že k tomuto vínu se mi zbytkový oxid uhličitý vůbec nehodí a místo podtržení minerality mi dojem z plného vína spíše kazí.

Pak jsme se vydali na úplně opačný konec obce, do oblasti sklepů pod Dunajovickými kopci u tratě Zimní vrch. Tady byl cíl jasný - Mikrosvín Mikulov. Doslova do poslední hodiny před akcí tato firma renovovala interiér původní budovy vinařství, kam bude (možná dočasně, ale možná natrvalo) přesunuta degustace z původní degustační místnosti (která je kapacitně nedostatečná a prý i ve velmi zchátralém stavu). A jaké jsou zde novinky? Například nová řada vín nazvaná „Standard Line", což jsou „jakostky" s cenou kolem sta korun. Všechny jsou ovšem zatím z pozdněsběrových hroznů, takové lehké gastrovíno. Flower line z ročníku 2011 je po ročníku trochu více na cukrech, než bylo obvyklé. To neplatí o velmi příjemném Veltlínském zeleném 2011 pozdní sběr Flower Line (4,4 g; 5,8 g; 12,9 %) s expresivní vůní tropického ovoce, ke kterému se později přidávají trochu kořenitější tóny s mineralitou. Velmi příjemné plnější pití. Suchá millerka mi tentokrát tak nesedla jako minulý ročník. Překvapivě hodně na cukru bylo kromě muškátu postaveno i Rulandské šedé 2011 pozdní sběr Flower Line (17 g; 6,4 g; 13,2 g), které se mi obecně do filosofie „lehké" květinové řady moc nehodilo. To by se možná dalo tvrdit i o Kerneru 2011 pozdní sběr (21,3 g; 6,3 g; 12,6 %), toho jsem ale vzal na milost, protože byl prostě výborný. Výrazná vůně citrusů s medem. V chuti plné, ovocné s delší dochutí. Samozřejmě nám to nedalo přechutnat i vlašáky z tradiční řady. Jednoznačně navrch měl Ryzlink vlašský 2009 Traditional Line (Březí - Liščí vrch; 1,8 g; 5,4 g; 13,1 %) s výraznou mineralitou, krásnou prosušenou loukou v dlouhé dochuti. Jeho soupeř Ryzlink vlašský 2009 Traditional Line (Perná - Železná; 2,6 g; 5,4 g; 12,6 g) totiž působil velmi sevřeným dojmem, těžko říci, zda by mu stačilo jen delší vydýchání, nebo potřebuje ještě chvíli poležet na lahvi.

Jediná dvě vinařství, kde nás žádný vzorek nenadchnul, byla Vinařství Balážovi a Vinařství Tichý. Zatímco u druhého to bylo možná jen čistě netrefením se do vkusu, u Balážových mě to velmi překvapilo, protože jejich vína znám ze soutěží, kde se většinou prezentují kvalitními kousky. Tady ale ať jsem si nalil do skleničky cokoliv, měl jsem jen pocit přesířenosti vína a všechny vzorky pro mě postrádaly jakoukoliv lákavost.

A závěrem již zmínění velmi pohostinní Holcovi. Víno Holec jsem dosud nikdy nezkusil, ačkoliv jejich etiketu jsem už párkrát ve vinotékách zahlédnul. Musím říct, že pan Holec se prezentoval velmi vyrovnanou škálou vín, která nám prostě chutnala. Příjemné lehké fresh letní víno Cuvée Klára 2011 moravské zemské (RR + MM; 12 g; 6 g; 12,5 %) a moc pěkně ovocný Modrý Portugal 2011 moravské zemské (0,2 g; 5,3 g; 12,5 %) pěkně završily příjemný den na Mikulovsku.

Uvidíme, jaké novinky vymyslí organizátoři na příští rok, ale doufáme, že se do těchto končin opět vydáme a tentokrát se těšíme i na Březí (a především na vlašák z „Ořechovky" od pana Šebesty :-)).