O Víně

Historie Vinařství Porta Bohemica není sice dlouhá, ale jak ho několik let podrobně sleduji, s každým novým ročníkem se posouvá do zajímavějších poloh. Byť by člověk naopak podvědomě očekával, že s rostoucí výměrou vinic a vyrobeného vína se kvalita bude posouvat nebezpečně do sféry šedého unifikovaného průměru. Taktéž když se dozvíte, že Aleš je povoláním chemik (vedoucí výzkumné skupiny na Institutu Maxe Plancka pro chemickou ekologii v Jeně - Velké Žernoseky jsou vlastně napůl cesty mezi Jenou a Žižkovem, kde Aleš bydlí), tak nejspíš podlehnete klišé, že kombinace chemie a vinařství zrodí naprogramovaná a moderními výstřelky potravinářského průmyslu vyšperkovaná vína. Opak je pravdou. Aleš sice samozřejmě ví mnohem více než kdokoliv jiný, co se s molekulami v jaké fázi vinifikace děje, ale s opatrným a postupným seznamováním se s autentickými a naturálními přístupy k vinařství toho dovoluje kvasinkám více a zasahuje méně. Což se pozitivně projevuje bohatším senzorickým spektrem ve vínech samotných. Ročník 2013 se opravdu povedl a pro mne jsou to aktuálně nejzajímavější česká vína, které jsem měl tu čest zatím ochutnat.

Müller-Thurgau 2013 kabinet - Tato odrůda v příliš teplém ročníku pozdě sebraná obyčejně ztratí kyselinu i většinu svého odrůdového aroma. To v loňském ročníku moc nehrozilo a dovolilo využít úplně předností této odrůdy. Výsledek v Alešově podání má v sobě všechnu tu nádhernou šťavnatou divokost, jadrnou štědrost vjemů, plnokrevnou mladistvou nespoutanost. Toto je víno dle mého gusta, ke kterému se budu vracet, dokud jeho zdroj nebude vypit do poslední kapky.

Veltlínské červené rané 2013 kabinet, Michalovice, Na vinici - Na téhle odrůdě si vážím, že nemá nějak výraznou primární aromatiku a pokud vinař odolá lákání ji ovonět technologicky pomocí nízkoteplotního kvašení a speciálních aroma dodávajících kvasinek, tak se odmění zajímavou jemnohrou podivuhodných jen vždy naznačených vůní a melancholickou chutí s decentní hořčinkou. Alešovy výsadby „večerky“ čítají čtvrtinu výměry této odrůdy za celou Českou oblast. V ročníku 2013 mne překvapil poměrně výrazný nástup vůně, tak trochu do bonbónů vánoční želé kolekce. Tyhle estery ale ve sklence poměrně rychle odvanou a pak teprve vůně zjemní, stane se méně jednoznačnou, mění se, uhýbá, skrývá se, nečekaně vybafne. Ústa zaplní podivuhodná tak trochu mdle znějící chuť, která má tendenci uvrhnout duši strmým sešupem do deprese, ale nádherná štiplavost kabinetní kvality hroznů tyhle chmury rychle prořízne a přinutí se probrat z chmur alespoň zamyšleným úsměvem. Vnitřně velice bohaté a přemýšlivé víno, kterému svědčí ne příliš nízká teplota a podvečerní upíjení.

MOPR (muškát moravský) 2013 jakostní, Slaný, Ovčáry - nakoupené hrozny nebyly zrovna ve vrcholně zralé kvalitě, hladina kyselin byla tak vysoko, až Aleš zaváhal, zdali se vůbec povede z toho vyrobit něco kloudného. Ale podařilo se. Není to typicky navoněný muškát, má to skoro blíže ke kabinetnímu německému ryzlinku. Aromatické spektrum je posunuté spíš citrusovým směrem a do bezbarvých želé bonbónů. Chuti dominuje skvělá žulová kyselinka ryzlinkové intenzity a pod ní chlapská a efektní hořčinka doznívající v dochuti jak úder na železnou kolejnici. Taky pro tohle víno se budu do Žernosek mnohokrát vracet.

Tramín červený 2013 kabinet, Velké Žernoseky, Pod Třešňovkou - Spíše než obligátní vůně růží vás přivítá ve sklence vůně tropicky ovocná, stěny pod hladinou pokryje jemné perlení, které naznačuje decentní zbytek cukru asi. Největší předností tohoto tramínu je krásná pevná páteřní kyselinka, citrusová, dodávající hravost a svěžest. To bývá u zdejších tramínů spíše vzácné. Tipuji, že tohle víno zmizí v pražské gastronomii nejrychleji, protože se spřátelí s každým hostem, s ženami obzvláště.

Pinot noir 2012 pozdní sběr, Slaný, Ovčáry - Další víno z nakupované suroviny. V Blahoticích mají vysazen ten typ německého klonu této odrůdy, který má jinak stavěný hrozen a jinou velikost bobulí. To sice usnadňuje život vinohradníkovi v tom, že plísně hrozen tolik neohrožují, vína z takových klonů mají ale hlubší barvu jiného odstínu (nafialovělejší spíš než cihlový) a celkově ten projev pinotu je jiný, než je člověk naučený z vín klasických burgundských. Takže Burgundsko v tomto vínu nevidím ani v náznaku. Když ale přestanu podvědomě hledat archetypální pinotovitost a přistoupím k tomu jako k červenému vínu ze severu, tak nese v sobě charakter místa, není to uvolněné přátelské víno z jihu, není to bezkonfliktní světoobčan z obchodního řetězce, spíš zasmušilý svérázný introvertní severočech. Listopadové splínové víno.

Svatovavřinecké 2012 NSA („no sulfur added“ - bez přidané síry), Velké Žernoseky, Pod Třešňovkou - Neprůsvitné, naperlené trochu. Lehkonohá odrůdová vůně malin a jahodového kompotu. Největší devizou tohoto vína je mimořádná vyváženost a klidná harmonie celku. A pěkná textura tříslovin, která není ani zimomřivě seversky sevřená, ani banálně rozměklá. Víno ve vás dlouze a příjemně doznívá, navozuje vyrovnanou spokojenost, budhistický klid a mír vás obtéká ze všech stran.

Ve Vinografu se chutnal ještě minimálně „sudový“ vzorek Chardonnay a nejsem si jistý, jestli možná i Ryzlink rýnský. Obojí má svůj čas ještě, než se nalahvují. Tak na ty se ještě budu těšit. A na další ročníky též.