O Víně

Před rokem v dubnu jsme s manželkou strávili pěkný prodloužený víkend ve Valticích. Ubytovali jsme se v malém pensionu a hurá do víru vinařského podzemí. Ochutnali jsme řadu vín, navštívili Salon vín, prohlédli si pamětihodnosti městečka. A protože jednou z mých zálib je i geokešing, posbírali jsme i nějaké kešky ve Valticích. V neděli jsme zvolili cestu domů rakouskou stranou podél našich hranic. Hned za hranicemi byla malebná zvlněná krajina poseta rašícími vinicemi a navíc pěkné počasí slibovalo pohodovou cestu i možnosti fotografování. Několik kilometrů před Poysdorfem, hlavním městem veltlínu, jak s oblibou Poysdorf nazývají, „hlásila" moje GPS, že u vinařské vesnice Herrenbaumgarten jsou nějaké kešky. Na kraji obce nás samozřejmě vítala cedule s názvem Herrenbaumgarten, ale překvapující bylo, že snad každých dvacet metrů další, tentokrát česky Panská zahrada, dál v polštině, angličtině, hebrejštině, arabštině a ještě v několika dalších neidentifikovatelných jazycích.

„No, nějaká divná vesnice. Snad chtějí být světoví", řekli jsme si s úsměvem s manželkou a zaměřili se na GPS navádějící nás někam do sklepní uličky. V poledním klidu jsme bez problémů ve sklepních uličkách nalezli ukryté kešky. Ovšem za poslední jsme se vydali pěknou udržovanou polní asfaltovou cestou klikatící se mezi vinicemi asi kilometr za vesnici. Kromě perfektně udržovaných vinic jsme míjeli i obrovský kvetoucí sad meruněk. Velikost nás docela ohromila, to se u nás na Znojemsku, kde se tradičně meruňky pěstovaly ve velkém, nikde bohužel už nevidí. Na kraji malého lesíku jsem zaparkoval, manželka se usadila na dece s tím, že na mne počká a já vykročil rázným krokem ve směru šipky GPS ukazující někam za les obklopený vinicemi. Kolem akátového lesa vedla cesta a po pravé straně samé vinice. Konečně jsem lesík obešel a zůstal stát jako opařený! Pár desítek metrů předem mnou byla na mírném svahu asi pětiřádková vinice dlouhá snad padesát metrů. No to by nebylo mezi hektary okolních vinic nic zvláštního. Ale na drátěnkách nebyla uvázaná réva, ale visely na nich tisíce různě velkých a barevných dámských i pánských ponožek!!!

Neuvěřitelné! Chvíli jsem stál a nevěřícně koukal, co že to je přede mnou. Když prvotní údiv trochu polevil, podíval jsem se na GPS a na hint - nápovědu. Ta byla opravdu stejně neuvěřitelná, jako celá ponožková vinice. Zněla: druhý řádek v ponožce.

Jenomže na druhém řádku v mírném větříku vlálo několik stovek ponožek. Nakonec se mi podařilo kešku nalézt, udělat pár fotek a přemýšlel jsem, co to mělo znamenat. Jak jsme později zjistili, ve vesnici je parta skvělých lidí - recesistů, kteří vymysleli nejenom tuto ponožkovou vinici, ale i šestikilometrový Ponožkový trail a celou řadu další šíleností. Cedule vyzývá návštěvníky, aby přispěli alespoň jednou ponožkou a prý i poštou dostávají ponožky z celého Rakouska i ze zahraničí. V museu Nonsens prý známé široko daleko, je shromážděno velké množství naprosto nesmyslných a ztřeštěných vynálezů, které nikdo nepotřebuje... Celou bláznivou tradici založili v roce 1984. Například v roce 2001 Otto Green Mandl se nezapomenutelně zapsal do historie musea zásadním nálezem, když „objevil kompletní kostru poslední rakouské dvojité orlice". Prostě šílená vesnice, skvělých lidí, kteří se dovedou bavit, dělat si legraci.

Bohužel kešku „Völker hört die Signale" - GC2HMKC na souřadnicích N 48° 41.489 E 016° 39.671 už není možné nalézt. Byla totiž v srpnu v roce 2013 zrušená. Zda byla zrušená i ponožková vinice nevím, ale ostatní ztřeštěnosti ve vinařské vesnici Herrenbaumgarten jsou stále přístupné návštěvníků ze širokého okolí. Kdo se chce zasmát a pobavit nejenom na „apríla" jeďte se tam podívat. A mimochodem, je tam spousta moc pěkných sklípků...