O Víně

Vinař Pavel Hrabkovský u nás již byl, a to v dubnu roku 2010. Všechny uchvátila jeho selská, s láskou dělaná vína, s vynikajícím poměrem cena výkon. Bohužel následující špatné roky (2011 v Čechách mráz, který zničil 90 procent úrody, 2012 pak krupobití nad Žernosekami) neumožňovaly degustaci dle našich pravidel. Pavel přišel s výborným nápadem a oslovil dalšího žernoseckého vinaře, Aleše Svatoše - vinařství Porta bohemica. S ním už dali dohromady námi požadovaných 12 vzorků a degustaci tak již nic nestálo v cestě.

Zvolili jsme pro ně vánoční termín, protože jsme se domnívali, že si to pánové za svůj přístup rozhodně zaslouží a naši návštěvníci budou též spokojeni.

Degustační přípravy proběhly tradičně rychle a v klidu, víc už se asi zlepšit nemůžeme.

V Pavlově vinařství dle jeho slov k žádným změnám nedošlo, já bych ale při jen jednu viděl. Jeho syn Pavel už je plnohodnotnou součástí vinařství, partner, kolega, který má co říct k dalšímu směřování vinařství.

Dál dělají svá vína řekl bych intuitivně, nemají přesnou představu o výsledku, spíš počkají, jakou cestou se víno samo vydá. Všechna vína mají v kategorii zemské, nezatřiďují a ani nechtějí. Vína mají obvykle suchá.

Nejsou příznivci archivace, víno doporučují vypít v rozumném časovém horizontu.

Určitě zajímavé je též to, že na každé etiketě pak najdete telefon přímo na vinaře, Pavlové se za svá vína nestydí a před zákazníky se neskrývají.

Nejprve nám byla představena jejich bílá vína, mně nejvíc chutnal Ryzlink rýnský 2013, více než důstojná náhrada beznadějně rozebraného ročníku 2012, který se dostal až do Salonu vín. Ovšem Hibernal a Muškát moravský stály také za to. Ona vlastně i šardonka byla moc dobrá. Zkrátka mi chutnalo všechno, což se mi u tohoto vinařství stává podezřele často.

Pak si vzal slovo Aleš. On je zatím vinařem víkendovým. Přes týden žije a pracuje v Praze, o víkendech se pachtí na žernoseckých vinicích. Profesí chemik. Když mi to Pavel řekl, ptal jsem se, jestli to není bratranec Kozderky z Bobulí. Aleš je pravý opak. Právě proto, že ví, co jsou chemické látky zač, snaží se pracovat v co nejpřísnějším biorežimu, s minimálními zásahy.

Hodně pobavil svou víkendovou metodou. Jen tehdy má totiž čas se vínem zabývat a pracovat s ním. Takže víno mohlo být jiné, třeba lepší, kdyby se jím mohl zabývat stále. Aleš chce samozřejmě časem tento handicap odstraňovat a vínu se věnovat, možná i na plný úvazek.

Za nejlepší odrůdu pro Žernoseky považuje mullera a je to tedy jeho nosná odrůda. Vína jsou příjemně pitelná, Pavlova vína mi chutnají víc, ovšem až do toho Aleš vletí, no, možná se budeme všichni divit.

Následovala přestávka, v níž nám tradičně zatančila Anita s kamarádkou Markétou. Pavel se ptal, zda nebudu tančit také já, ovšem chtěli jsme degustaci dotáhnout do zdárného konce.

Aleš pokračoval červenými víny a ta nás ohromila. Svatovařinecké mělo až temně fialovou barvu, nádherně vonělo. Více mi chutnalo to lehce zasířené, než úplně bez síry. Rozhodně další důvod věnovat se vinaření na plný úvazek. I Pavel byl velmi uznalý a tato vína chválil.

Pavlova červená jsou tradičně dobrá a rovněž všem moc chutnala. Tím skončila jedna část degustace a slovo jsme si vzali my.

Proběhla velká změna v místu konání, už se nebudeme scházet v Havaně, změna je život. Poděkovali jsme Růžence a Romanovi za mnohaletou trpělivost s námi a věříme, že se jim v novém působišti bude dařit.

Pak následovalo losování cen, kterých bylo opravdu hodně. Oba vinaři totiž věnovali po dvou láhvích. Dále pak bylo cenou pět sektů od paní Bettiny, která nám je osobně podepsala. Jednalo se z naší strany alespoň o symbolickou pomoc vinařství po letošních zničujících povodních.

A nakonec jsme my tři organizátoři též věnovali po láhvi. Míra věnoval dokonce dvě, a to od vinaře Mádla z Velkých Bílovic. Jára přidal námi ulovené Sylvánské zelené v Pavlově. Já dal rovněž sekt paní Bettiny, ovšem nikoliv burgundské cuvée, ale novinku. Sekt z odrůdy Pinot noir, ovšem z klaretu!

Účastníků bylo přes 50, ne každý něco vyhrál, ale šance byla mnohem větší než kdy jindy.

Pak Pavel převzal víno z vinařství Kolby a věnoval dalšímu vinařství také rýnský ryzlink, protože se domnívá, že se mu moc povedl.

Vína byla vzledem k příznivým cenám a výborné kvalitě vzata útokem. Hrabkovští prodali skoro všechno, Aleš měl též pěkný prodej.

Pak už následovala volná zábava, dopíjení vzorků- nezůstalo naprosto nic a focení.

Protože jsem toho chtěl brát víc, stavil jsem se v pátek odpoledne ve vinařství. Pavel si degustaci strašně chválil, líbilo se mu, že lidé nehlučí, ptají se k věci a umí nákupem vinaře ocenit. Totéž vzkazoval Aleš.

Já musím na oplátku říct, že když přijedou vinaři, z nichž doslova sálá radost, že mohou dělat víno, nikomu nic nevnucují, na každého si najdou chvilku času, pak je samozřejmě úspěch jistý. Též bych připomněl nesobeckost pánů, kteří si nezávidí, přejí si úspěchy, oceňují práci a vína toho druhého.

Zkrátka to byla úžasná degustace, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat. Opravdu neváhejte a tato vinařství navštivte, stojí to za to.