O Víně

Na Honzu jsme se strašně těšili, ačkoliv nám trvalo několik let, než naší nabídku přijal. Ale začněme od začátku.

Před 4 lety jsme se zúčastnili Otevřených sklepů v Pavlově a Honza a jeho vína na nás působila jako zjevení. Nádherná, čistá, voňavá, sice s trochu větším zbytkovým cukrem, ale nádhernou, osvěžující kyselinou. K tomu připočtěte ještě příjemného vinaře i jeho rodiče a měli jsme jednoznačný důvod, proč Honzu pozvat k nám. První rozhovor byl hrozně vtipný:
"Honzo, my bysme tě chtěli pozvat k nám.
Já bych rád, ale nevím, jak se k vám dostanu.
Autem, ne?
Já nemám auto.
Aha, tak ti ho půjčí táta.
Když já nemám papíry...
Jsi je propil?
Ne, je mi 16."

V tu chvíli jsme málem omdleli, že nás svými víny ohromil takový mladíček Loni to vypadalo nadějně, ale přišla daleko důležitější věc - Honza čekal potomka, takže to vyšlo až letos. Čekání se ovšem vyplatilo, degustace to byla parádní.

Sliny se nám začaly sbíhat už po zaslání degustačního listu, ovšem pravou bombu si Honza nechal na konec. Se svým tramínem 2011 vyhrál absolutního šampiona Mikulovských vinných trhů, viz tento odkaz, plus několik zlatých medailí s dalšími víny.

A všechna tato vína přivezl, aby je mohli návštěvníci ochutnat.

Vedro bylo pekelné. Honza nakládal vína přímo ze sklepa a až na poslední chvíli, pak šla hned do lednice. Přesto byla malinko teplejší, protože teplota se udržet prostě nedala. Máme už vyspělé návštěvníky, chápali to a vína si i tak skvěle užili.

O Honzově obětavosti svědčí též fakt, že po ukončení degustace spěchal hned domů, protože druhý den skládal ve Valticích degustační zkoušky.

Degustace se zúčastnilo 51 lidí, akorát. Začali jsme tradičně v sedm, přípravy před tím běžely jak na drátkách a nebudu je zmiňovat. Nemohl Jarda, který se realizoval pracovně, místo něj nám pomohli jiní přátelé. Ihned jsme jim nabídli angažmá, šlo jim to výborně.

Proto se omlouvám za případné nepřesnosti, nalévali jsme jen ve dvou a stihl jsem poslouchat tak na půl ucha.

Honza nám představil nejprve přítelkyni, pak přešel na svá vína - viz vzorně vyplněný degustační list. Vzorky 11 a 12 zatím nebyly nalahvovány a Honza je přivezl pouze na ukázku. Též hodnoty jsou Honzovým odhadem, ostatní vzorky byly v laboratoři a výsledky jsou potvrzené exaktně.

K vinaření se Honza nedostal přes rodiče - tatínek pracuje v průmyslu a maminka má penzion (přesto rodiče asi jako každý na Moravě s vinařením zkušenosti měli, jen k tomu Honzu nijak nevedli, neměli sklepní hospodářství a případný přebytek hroznů prodávali - http://breclavsky.denik.cz/serialy/vinar-garcic-dulezita-je-poctiva-prace-ve-vinohrade-20130201.html), ale přes rodinného kamaráda, dalšího vynikajícího pavlovského vinaře Jiřího Iliase. Ten Honzovi v jeho 13 letech nabídl, aby mu pomohl na vinici. Tomu se zprvu vůbec nechtělo, ale nakonec se nechal umluvit a vinaření ho nadchlo. Doma sdělil, že se stane vinařem a oznámil tatínkovi, že k vánocům chce nový pneumatický lis za půl milionu. Tatínek se nejprve opláchl a pak měl k Honzovi dlouhou řeč. Upozornil ho, že jde o strašnou dřinu, která je závislá na mnoha neovlivnitelných faktorech a výsledky jsou vždy nejisté. Jenže Honzovi už nebylo pomoci. Dostal se a úspěšně absolvoval střední vinařskou školu ve Valticích a již při studiu rozjel své vinařství. V současné době mají asi 2,5 hektaru na několika místech Pavlova, což bývá někdy logisticky obtížné. Hrozny i nakupují, ovšem toho se chtějí časem zbavit a Honza si nekompromisně hlídá kvalitu. Hodně hroznů je od strýce, takže zůstávají v rodině.

Vinařství má v současné době 4 ne-stálé pracovníky. Tatínek s maminkou nadále vykonávají původní profese a Honzovi pomáhají po práci. Honza sám nastoupil před 3 měsíci právě k panu Iliasovi jako sklepmistr, z nové práce je nadšen a k tomu si, nejspíš aby nemusel odpočívat :-), nadále vede a rozvíjí své vinařství. Poslední pomocnicí je Honzova přítelkyně Silva, která je momentálně na mateřské.

Před dokončením je stavba nového zázemí pro vinařství, aby měli vše na jednom místě, Honza by rád dokoupil další vybavení - například tanky kvůli řízenému kvašení. Nepoužívají nepřirozené chemické zásahy, konzervují výhradně sírou, v minimálním množství. Honza to dělá tak, že víno lehce zasíří a teprve pokud si "víno řekne o další", opět malinko přidá. To dělá tak dlouho, dokud víno není stabilní.

Předvedené vzorky byly úžasné, voňavé, čisté a odrůdové, až na výjimku s vyšším zbytkovým cukrem. Já se strašně těšil na Sylvánské zelené, ovšem nakonec mi asi nejvíc chutnala Mullerka a Chardonay. Ale zjevně chutnala všechna vína, neboť je návštěvníci při prodeji vzali útokem a dolů jsme nesli jen dva kartony ze zhruba 40 přivezených. A to se na řadu z nich nedostalo, fantasticky šla například růžovka. A výherkyně tradiční soutěže brala Muškát, taky si vyberte...

A ještě jedna zajímavost. Návštěvníci odlili tolik, že by to nedalo ani jednu celou sedmičku, což je neuvěřitelné.

Během necelých dvou hodin nám Honza nechal nahlédnout do své kuchyně, představil vzorky a svou filozofii výroby vína. Návštěvníci ani nedutali, ptali se a celkově bylo vidět, že si degustaci skutečně užívají.

Plány do budoucna jsou rovněž velmi sympatické. Honza chce o něco ještě navýšit plochu vinic, ale nadále si držet kontrolu nad každou lahví. Zaměřit se chce trvale především na tradiční odrůdy, tedy Pálavu a Ryzlink vlašský. A samozřejmě doufá, že lidé jeho úsilí ocení a vína jim budou chutnat.

Jen neradi jsme se loučili, ale výše uvedené důvody byly jasné. Snad se zase co nejdříve setkáme a ochutnáme další skvosty.

Pozvat toto vinařství bylo zkrátka opět naprostou trefou do černého. Návštěvníky Honza nadchl nadšením, úžasnými víny a cílevědomostí, která je v tomto věku krajně neobvyklá. Z Pavlova se nejspíše stane po určitý čas ústecká enkláva, tedy pokud k Honzovi do penzionu přijedou všichni, kdo to slíbili.

Příroda je na Pálavě nádherná, vína skvělá, Garčicovi hrozně milí. Neváhejte ani Vy!