O Víně

Malinkou změnou oproti původnímu plánu bylo, že vinař musel na neodkladnou operaci, z toho důvodu ho nahradili manželka Lenka a kamarád Luděk. Ti měli trochu trému, protože to byla jejich první takováto akce, ve vinařství mají jiné úkoly. Ale poznat to moc nebylo, protože po počátečním rozehřátí šlo všechno jako na drátkách.

Vinařství Zapletal je tradiční, prokazatelně vinařil už jejich pradědeček. Jejich sklep, který je pravidelným účastníkem otevřených sklepů, je jedno velké bludiště, protože byl postupně rozšiřován, přistavován a spojován. Z kapacitních důvodů byl pak postaven ještě jeden na jiném místě, se kterým bylo možné se premiérově seznámit letos. Opět je v něm záměrně použito několik stylů, návštěvník má možnost shlédnout všechny typy sklepů, které se v Bílovicích stavěly.

Vinařství hospodaří na 4 ha v kvalitě bio. Nejsou to však žádní fanatici, chápou tento typ hospodaření jako úctu k přírodě a práci předků. Ve vinici je živo, rostou tam pampelišky, lítá modrásek a bydlí zajíci (svině ušaté, nedobré, hrozny okusující). Hrozny i nakupují od prověřených dodavatelů, toto víno není bio označováno. Prostředky na udržování vinice jsou o dost dražší než běžné, díky dotacím se ale lze dostat na ceny jako za prostředky běžné. Ve vinici je více práce, protože tyto prostředky se musí aplikovat několikrát. Všechny vinice jsou sázeny tak, aby umožňovaly použití traktoru.

Víno školí v nerezových tancích, červené v sudech. Některá vína leží též v sudech barikových, používají francouzské. Archivaci moc nepěstují, obvykle z nějakého významného vína si schovají několik desítek kusů, ale jinak na to zatím není prostor. I zájem je takový, že jsou všechna vína rychle vyprodána. Luděk se nám pochlubil, že jeho privátní archiv vín od Zapletalů je mnohem bohatší, než lze nalézt u Zapletalů ve sklepě (trochu mi tím připomíná Jardu Šimka od Skoupilů, není nad to mít zapálené zaměstnance).

Zajímavostí jsou etikety, respektive jejich absence na některých vínech. Lahve jsou pouze popsány fixou, ovšem tam precizně, což vynikne tehdy, když je víc lahví vedle sebe, že se většina návštěvníků domnívá, že i tyto lahve jsou potištěny.

Ročník 2010 nepatřil k těm zdařilým, bylo hodně kyselin, které bylo nutné odbourat metodou batonáž. I z toho důvodu jsem možná ve vzorcích neobjevil žádnou bombu, ovšem všechna vína byla čistá, dobře se pila, šla v nich jasně rozeznat odrůdovost. Kamarád Martin použil hezkou charakteristiku, totiž že se podle něj jedná o vína plážová. To se týkalo samozřejmě vín bílých. Mými favority byl Rýnský ryzlink, s vyváženým poměrem cukrů a kyselin a barikovaná Chardonnay, kvůli své odlišnosti.

Červená vína byla příjemná též, určitě by se vyplatilo ještě tak rok či dva počkat s vypitím. Nejvíce mě oslovil Dornfelder, krásně barevný, je to jedna z mých oblíbených odrůd. Překvapením večera bylo „portské" víno z odrůdy Zweigeltrebe, pro vinařství premiéra, ale moc zdařilá. Vítěz losáže Martin bral právě toto víno, čímž naplnil svou pověst vyhrávače (Martin rád kupuje lístky do tomboly, protože pořád vyhrává. Jeho byt je tak pestrou sbírkou kšiltovek, triček, přívěsků a nafukovacích erotických pomůcek, podle toho, které tomboly se zrovna zúčastní.)

Návštěvníkům zjevně chutnalo, protože odlévali minimálně a při prodeji vzali vína útokem. Některá byla úplně rozebrána, ostatních zůstala mizivá troška.

Degustace se povedla a já mohu s klidným svědomím návštěvu tohoto příjemného vinařství jen doporučit.