O Víně

Když jsem se v září svěřil kamarádovi, že se zkracujícím se dnem mě přepadla pravidelná podzimní deprese a náladu nemám nic moc, pozval mne do sklepa k Petrovi Esterkovi, že jedou s partou, aspoň se s ním seznámím. Že k němu jezdí pro víno, jsem věděl už dřív, však v té době jedna lahvinka Tramínu už ležela u mě ve sklepě a zatím si ji stále šetřím a tak jsem si řekl, že dám na dobrou radu a jel jsem. 

Petr Esterka pochází z Hovoran, kam stále dojíždí pracovat do vinného sklepa, ale přiženil se do sousedního Terezína, kde provozuje Penzion Šohaj. Původním povoláním je zedník, však si také na penziónu udělal spoustu práce sám, ale víno mu zabírá už většinu času, takže stavební zakázky už musí odmítat, říkal ještě loni a letos se k ní nedostal skoro vůbec. Není divu, když každý rok kus vinohradu přisazuje. Vinařství je to poměrně malé, ale vína jsou zajímavá. Dokonce začátkem října měl už tak málo bílého, že se přiznal, že musel přikoupit od strýce, aby nám mohl nabídnout aspoň čtyři bílé vzorky. Byli jsme jen v Terezíně, kde je sklep pod penzionem jen prodejní, takže sudy v něm nenajdete, ty má v Hovoranech, všechna vína jsou v lahvích. To nám samozřejmě nezabránilo nepostávat pěkně dole a nedegustovat jednu láhev za druhou, proto jsme tam jeli. Jak jsem říkal, bílého už bylo málo, ale v červeném byl výběr pěkný a tak mi nedalo a poručil jsem si jednu raritu, Agni.

Agni je na to, jak je nové, dost známé moravské novošlechtění. Papírově jde o nadějnou odrůdu, pokus vyšlechtit trochu ranější André. André nám sice dává výborná vína, ale jen v dobrých polohách a dostatečně teplých ročnících. Pro většinu poloh je trošku pozdní a bude rozšířené spíš u našich jižnějších sousedů. Agni je odrůda raná dostatečně, i výnos má dobrý a mohla by se rozšířit více, ale vína, která tu a tam můžeme ochutnat, jsou většinou podivná a nepřesvědčivá, není divu, že mnoho vinařů a hlavně zákazníků nezaujala. Petr Esterka z vlastní zkušenosti dodává, že Agni nemá dobrou výlisnost a zisk z jeho pěstování je menší než u většiny jiných odrůd. A navíc, aromatické odrůdy vyhledávají srnky už na jaře a jen jedna jediná odrůda jim chutná více než Agni, Irsai Oliver. A právě Irsai Oliver je důvodem, proč bychom měli Agni trochu pozornosti věnovat. Je druhým z rodičů, a zatímco André předalo dobrou barvu, chuť a měkčí strukturu taninů, od Iršaje získalo Agni krásnou muškátovou vůni. A protože u nás není pro Muškát modrý a podobné odrůdy dost teplo, je Agni jedinou naší červenou aromatickou odrůdou, a proto zajímavou ozdobou, která se neztratí v žádném sklepě. Bohužel, naši vinaři si s ním prozatím nerozumí, takže vína, která jsem zatím měl možnost ochutnat, místo muškátového aroma hýřila nejrůznějšími smrádky a vadami. U Esterků mne krásné aroma příjemně překvapilo a hned jsem se ptal, jak na to. Dostal jsem odpověď, že i když jde o modrou odrůdu, je třeba s ní zacházet jak s bílou. Naležet potřebuje, ale nijak dlouho, barvu má dobrou, a potom nesmí přijít do dřeva, ze kterého by muškátové aroma uteklo, ale do nepropustného skla, nebo nerezu. Výsledný efekt je vůně bílého vína a chuť červeného. Docela určitě to bude oblíbený chyták pro všechny degustace s vyloučením zraku, hádám, že většina bude tvrdit, že jde o víno bílé.

Protože se mi až po čase v hlavě rozleželo, že o takovém to víně stojí za to psát, měla i tato láhev vlastní storry. Požádal jsem o jednu láhev už v pondělí, a za dva týdny ji přivezl domů jeden nedaleko bydlící Esterkův strýc, u kterého jsem si ji vyzvedl. Láhev jsem otevřel a vypil koncem zimy. Zaplatil ji kamarád, který u Esterků nakupoval ještě dřív a s tím jsem se vyrovnal až někdy v létě. Dostala se tedy ke mně roku 2013, na stůl až 2014 a protože se mi článek pořád nezdál dost dobrý, vytáhl jsem ho ze šuplíku, osvěžil a zveřejnil až letos.

Vůně je překvapivě svěží, lehce parfémová. Samozřejmě cítíme muškát, ale výrazně i květ černého bezu, našel jsem i fialky, ostružiny, možná nějaké přezrálé třešně. Aroma studeného vína nejvíce připomíná černý bez na začátku květu, kdy ještě většina květů ještě není rozvinutá. Přeci jen je rozeznatelné aroma červeného vína, ale bude to jeden z oblíbených chytáků „zavři oči a hádej jaké je to víno"!

Chuť je překvapivě harmonická, dobrá, nepříliš výrazná, dost neutrální, takže pokud ve vás výrazná vůně vzbudila velké očekávání, bude se zdát až prázdná. Jde o měkké víno typu Modrý portugal, ale samozřejmě, aromatické. Žádná složka nevystupuje nad jiné, ve střední chuti je trocha kyselosti a tříslovinka. Mírně drsné. Nejde o zcela jižní typ vína, ale dost ho připomíná. Svádí k dlouhému válení v ústech, kde mírně hřeje a po delším válení začíná být i trochu kořenité. V chuti nacházím nasládlý, ovocný i kouřový tón.
Parfémové aroma při válení po patře nijak neobtěžuje, stále jen baví. Po polknutí následuje chuť červeného vína a pak se vrátí parfém a chvíli přetrvává. Ten parfém je maličko vtíravý, ale kdo z nás by nechtěl, aby se mu někdo trošku vtíral do přízně?
Při sledování v čase, první chuť, lehce nasládlá, měkká, s náznakem odbourávání trvá 15 s.
Následuje tříslovitá, ale měkká, a s každým douškem sládne, trvá do 45. s.
Další je příjemně hořká, polknuto, mlasknuto v 60. s.
Dobrý pocit přetrvává do 120. vteřiny, pak už je čas na další doušek. Dá se tedy říci, že víno je přiměřeně dlouhé, což je u aromatického vína příjemný bonus

V poslední sklence zbyla troška depotu od dna a v něm jiskřily tisíce odlesků na hranách maličkých krystalků vinného kamene.

Samozřejmě, Petr Esterka jako vinař, rodilý Moravák a veselý šohaj musí mít po ruce nějakou tu historku a vtípek, však nemůžete ústa zaměstnávat jen sklenkou, to byste moc vypili. Takže když se u Esterků zeptáte po některém obzvláště dobrém a už vyprodaném víně, dozvíte se že „Nó, Petr má." Ale v archívu, a neprodá.
Taky jsme se dozvěděli, že až příliš často používaný výraz, používaný zejména, když si ukopnete palec, který z důvodu autocenzury a závazných pravidel na tomto serveru opíši jako „Do Brusele", vůbec není správně česky! Přece takové letadlo, například, se přece zřítí a ne zprdelkuje!

Pro pořádek ještě uvedu, že když jsem jel k Esterkům podruhé, ta minuta o kterou jsem se zdržel, byla dobře investovaná, pročetl jsem vývěsku místního vinařského spolku. Právě ten den pořádali degustaci zahraničních a jinak zajímavých vín. Samozřejmě jsme na ni s Petrem zašli a on nesl jako svůj příspěvek po jedné láhvi Dorndfelderu a Agni a ani jedno se rozhodně neztratilo.

Jo a asi tušíte, že ta špatná nálada mne tenkrát u Esterků ve sklepě opravdu přešla. Ale když se podívám na datum vydání toho to článku, asi bych tam měl zase někdy zajet zas!

P.S.: Nedá mi to, abych se nezmínil o zajímavém designovém kousku z dílny dalšího pokolení Esterků. Je sice určen k prezentaci vinařství ve vinotékách (ty zátky lze vyndávat a každá může být jiné firmy) a já ho hned nazval „fakírská židle", kromě jiných funkcí se na něm pohodlně a vzdušně sedí. Foto tvůrce i židle najdete pod článkem.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Agni
Ročník: 2011
Jakost: moravské zemské
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Morava
Vinařská podoblast: Slovácká
Vinařská obec: Hovorany
Vinišční trať: Díly za vinohrady
Výrobce: Petr Esterka, Terezín u Čejče, Pod sklepy 99, 696 14
Web: http://www.vinarstvi-esterka.cz/
Alkohol: 14,1 % obj.
Obsah zbytkového cukru: 3,6 g/l
Obsah kyselin: 5,4 g/l
Bezcukerný extrakt: 29,2 g/l
Datum sklizně: 1. října 2011
Cukernatost moštu: 25,0 °NM
Stáří vinice: 7 let
Půda: velmi těžká černá jílovice
Způsob vedení révy vinné: střední
Velikost šarže: 240 litrů
Teplota podávání: 14 - 16 °C
Teplota skladování: 8 - 15 °C
Archivace: 2015 - 2018
Cena: 120,- Kč