O Víně

Podstatou novodobé novinařiny není sedět v zákopu v Afghanistánu ani psát pravdu v politických komentářích, je to v umění zkratky. Když Vám vyhradí sloupek s 1500 znaky, tak se do něj vejít, napsat tam něco srozumitelného, pro čtenáře nového, nejlíp ještě vtipně. A na to musíte mít talent (Ten teda já nemám, schválně, kolik znaků bude mít tahle recenze.) a v tomto smyslu je Wes Marhall skvělý novinář a tahle jeho kniha je zjevně poskládaná z podobných pravidelných vinných sloupků v denním tisku, kde je svět vína vykreslen maximálně zjednodušeně, jako povrchní zábava skýtající nekonečně kombinací potěšení. Což jistě ocení moderní čtenář, který žádá internetově zhuštěné přehledné informace, hlavně černobíle jasné: „tohle znamená, že tohle", „tahle oblast je typická tímhle, nejlepší vína tam dělají tihle". My rozvláční rejpalové a problematizátoři na to v úžasu civíme: „No...ale tohle není tak jednoznačný, přeci když...tak tahle a tahle výjimka...jak může takhle kategoricky...už ten název je dost troufalý, když se nad ním zamyslíte...Cabernet Franc že je podobný Pinotu Noir??" Ale typického milovníka vína (rozuměj: konzumenta) asi nezajímají všechna naše „ale" „když" „na druhou stranu" a z výjimek a nejednoznačností je nervózní a naskakujou mu pupínky. Takže jestli patříte k lidem, co rádi cestují po celém světě, nejvíc do Ameriky, a regály hypermarketů vás děsí svou nepřehledností a potřebujete instantního průvodce do báglu, tohle vás asi bude bavit. A jestli navíc trpíte americkou posedlostí po slevách, tak vězte, že tato kniha není ani tak o tom, kde dělají nejlepší Chardonnay nebo Riesling na světě, jako spíš kde sehnat „něco podobného za nejlepší cenu". Nad tímhle já se tedy potutleně usmívám, v tom se tedy filosofie a cílová skupina se mnou míjí, ale... proč ne, všichni nemůžou pít to nejlepší na světě, armáda nadšených konzumentů musí spořádat biliony hektolitrů „něčeho podobného tomu nejlepšímu" aby měl vinařský průmysl z čeho žít.

Ale tím jsem uspokojil své rozvláčně hloubavé ego, a aby si přišla na své i cílová skupina rychločtenářů, omezím se na podstatné v pár bodech.

Plusy:

♦ Má to strukturu - na ořízce jsou barevně odlišené stránky týkající se cestování a vinařského zeměpisu od třeba stránek o kombinacích vína s jídlem.

♦ Pro začátečníky je tam mnoho doporučení věhlasných Masters of Wine a Master Sommeliers, některá na úrovni „já nejradši piju...", jiná opravdu užitečná ohledně toho, jakou doporučují zvolit strategii v poznávání a užívání si vín. Ty ale musíte hledat, jsou rovnoměrně rozeseté po celé knize.

♦ Docela rozpracované je téma, jak si méně pokročilí mohou různým způsobem koncipovat degustace, byť tedy spíš mimo naši lokální realitu. Ale to je výzva pro nás vinné blogery, abychom se zamysleli nad sestavami, které tady mohou fungovat a dali je k dispozici.

♦ Obdivuhodně čistě udělaný je překlad - za což, bych předpokládal, může vydavatel být vděčný zejména odborné revizi Michala Šetky. Zdejší překlady vinných knih utrpí vždycky, když odborné termíny přeloží naprostý laik. Tady, ač jsem se snažil, se mi moc nepodařilo překladatele nachytat.

♦ Slušně na místní poměry propracované jsou pasáže párování vína s jídlem (včetně úvodního slova, že se tahle doporučení mají brát s nadhledem a párovat lze prakticky téměř všechno se vším).

Mínusy:

♦ Je to asi o vkusu a založení, ale stejně dojemně směšně, jako se Čechám a Moravě nedaří vymanit z cukernatostního přívlastkového modelu (dokonce ani v regulích pro VOC nebo popiskách zemských vín), tak se mi jeví americká obsese odrůdami. Dokonce i když Wes Marshall hovoří o francouzských apelacích a vínech, které odrůdy záměrně na etiketách neuvádějí, okamžitě vše převádí na odrůdy. I kdyby o daném území měl k dispozici jen 60 znaků, tak by nejspíš polovinu vyhradil na výčet odrůd. Je zajímavé, že nikdo z amerických autorů nevynechá příležitost, aby se posměšně neotřel o francouzský apelační model, který je podle nich pro normálního konzumenta zbytečně složitý a nepřehledný. Tato kniha je jasným důkazem toho, že odrůdový model čítá přinejmenším stejné množství nezapamatovatelných jmen odrůd včetně jejich naprosto zmatečných krajových synonym, a vzhledem k tomu, že v každé zemi chutná daná odrůda trochu jinak a jinde zase různé odrůdy chutnají skoro stejně (o směsích ani nemluvě), je jen na konzumentovi, z kterého zmatku chce být zmatený a kterým se bude chtít prokousat.

♦ Nelíbí se mi překlad case = bednička, přeci jen od Stevensonovy encyklopedie mi přišel ustálenější překlad na „kartony", ale Honza Čeřovský tvrdí, že to je sporné, protože jak potom odlišit, že některé země jedou na dvanáctilahvové kartony a jiné na půltuctové.

♦ Jednou tam bylo opomenutí typu „Côte de Nuits + Côte de Beuane = Côte de Nuits

♦ Opakovaně špatně použitý termín „cukernatost" tam, kde správně měl být termín „zbytkový cukr"

♦ Sporný je otrocký překlad „legs" na „nožky" v souvislosti s efekty na stěně sklenky. Spíš se používá „mosty" nebo „slzy" a je opět sporné, jestli je má víc na svědomí (ethyl)alkohol, glycerol nebo cukry, ale chápu, je to u vína takové...vděčné a nekonečné téma.

♦ Špatně použitý a od autora asi i nepřesně pochopený termín sirné vady („síra jako vada"). Směšuje přesíření (vysoký obsah oxidu siřičitého) a sirku (zápach po sirovodíku a jiných sirných sloučeninách). Dokonce tvrdí, že oxid siřičitý se používá jako přirozený fungicid na vinicích, což je blbost, ale škody na mylně informovaných čtenářích jsou v tomto případě nulové.

♦ Neúplný výčet osobních názorů autora, s kterými nemůžu souhlasit (když to řeknu hodně diplomaticky): „Argentinská vína jsou nejméně známými ve světě." „V Austrálii kraluje Chardonnay." „V Rakousku je agroturistika stále v plenkách." „Francouzský systém třídění vín je zastaralý." „Alsaští vinaři dokonce označení Grand Cru na etiektách svých vín raději neuvádějí." „Původem zápachu jsou obvykle buď špatné hygienické podmínky ve vinařství, nebo zkažený korek." (navíc dává do souvislosti korek a zápach po zpocených ponožkách) „Bordeauxské směsky: ...Petrus" (Pétrus je 100% Merlot...i když...je to zase o tom, jestli popíšu další odstaveček výjimkami z pravidla)

♦ Tedy doporučovat rázné zatřepání karafou, to mi přijde...zločin proti lidskosti :-)

♦ Jak se mi líbí, že pan Šetka vyčistil překlad po odborné stránce, tak mi přijde přinejmenším...diskutabilní (předpokládám, že jeho) snaha některé pasáže zjevně určené lokálnímu americkému trhu přizpůsobit realitě českého trhu. Tady už jsme na tom „malém českém písečku", kde někdo s někým kamarádí a s jiným se zase nekamarádí, nebo jak si mám jinak vysvětlit, že ve výčtu českých en primeur dovozců chybí největší ryba v rybníce - společnost Dominec a spol.? Navíc když zrovna oni (nebo i rovněž nezmíněné topvino.cz) mohou spíš začínajícím milovníkům dopřát nákupy po lahvi nebo pečlivě vybraná low cost Bordeaux, zatímco v knize uvedený Merlot d´Or jede spíš v investičních nákupech výhodných pro ty, co kupují dražší věci po kartonech? Podobně selektivní je i výběr zdejších vinných e-shopů nebo knih o víně, ale tam se začínající milovník vín snadněji dopídí na internetu k lepším výsledkům podle svého gusta.

Kdo je cílová skupina této knihy?

Hlavně asi totální začátečníci, kteří jistě podlehnou klamným heslům typu „Vše o víně pro všechny", ztratí mindrák, že o tom víně vlastně nic neví a získají mnoho námětů na small talk na večerním rautu. A asi nejvíc to poslouží těm lékařům a vědcům, kteří často vymetají kongresy po celém světě jako takový bedekr čeho si kde všímat v první řadě.

Může posloužit i pokročilejším?

Ale asi ano. To bych lhal, kdybych tvrdil, že všechno tam zmíněné znám. Ale já osobně, kdybych si měl vybrat bedekr do malého batůžku při cestě po vinotékách nebo stopem po Francii, tak bych si spíš vzal Hugh Johnsonovu Světovou ročenku vín (Která sice už v českém překladu přestala vycházet v ročních aktualizacích, ale i starší kusy mají svou hodnotu. Když teda pominu zle přeloženou poslední 2009 - doufám, že jsem se nepodepsal svou zdrcující kritikou pod tím, že od té doby už další překlad nevyšel :-)

Tož tak, no. Není to zlá kniha, celkem i slušně přeložená, sám bych si to nekoupil, ale zas dostat to jako dárek, určitě bych tím občas zalistoval.

Takže 8713 znaků... jako novinář stojím za prd... :-)