O Víně

Za příchod jara již druhým rokem považuji Putování po velkobílovických sklepích. Několik dnů před akcí bylo počasí nevlídné a pochmurné s nízkými teplotami, ale jakmile se na kalendáři objevilo datum 4. dubna, den konání, počasí se jakoby mávnutím kouzelného proutku proměnilo v bezchybný, přímo letní den, pro vycházky mezi vinnými sklípky.

Původně jsem si tento pro mě druhý ročník chtěl užít bezstarostně, bez hromady poznámek, kterých jsem si také moc nedělal a sepsání článku nechat tentokrát na některém z ostatních autorů. Ale jak to tak bývá, po menším rozhovoru s J. jsem si to rozmyslel a rád se s vámi podělím alespoň o pár postřehů, které jsem si z letošního, velmi vydařeného ročníku, odnesl. Omluvám se hlavně za občasné neuvedení přívlastku, či ročníku, což je v pravdě zásadní pochybení, ale bohužel, vše v hlavě nenosím.

Na davy lidí jsem byl připraven a obrnil jsem se trpělivostí. V plánu byla zejména vinařství, která jsem loni nenavštívil, ať si rozšířím obzory. Ale znáte to, oblíbená a zažitá vinařství musíte navštívit také. Jaký by to přece mělo smysl, když nepoznám nová vína od Tetura, Mádla a Hrabala? U těchto jsem opět, jako loni, začínal a zde jsem nejspíše i skončil :-). Ale ne, nebojte, pár nových by se také našlo. Stejně je jasné, že nelze stihnout vše a opět mě to utvrzuje v tom, že by se akce měla prodloužit na dva dny. Zvláště pak, když se celkový počet i letos navýšil o nějaký ten sklípek (ze 40 na 43).

Po zakoupení vstupenky a obdržení klasické skleničky, plánku ve formě mapy, taštičky a seznamu vinařů, jsme zamířili nejprve do areálu Tomáše a Vladimíra Teturových. O nově zrekonstruované hala Vinařství Tetur jsem věděl pouze z nových internetových stránek a byl jsem velmi zvědavý nejen na vína, ale i na koncepční řešení zmodernizované prezentační haly. Tato působí vpravdě velmi moderně a vkusně. Zde musím ocenit také větší prostory pro degustace, což se projeví zejména při takovém množství lidí, jaké na Putování bývá.

Ale samotná hala, ať už je jakákoli, víno nedělá, takže se podívejme na to nejdůležitější. Nejprve jsme samozřejmě zamířili ke stolku s víny bílými a začali s očekávaným ročníkem 2008. Vína na mě působila svěžím, hravým a ještě neuhlazeným dojmem, s vyšší kyselinkou a překvapivě minerálností. Loni jsem nic zemitého ve vínech necítil. Největším zklamáním pro mě však byl Irsai Oliver 2008, na který jsem se velmi těšil a očekával vysoký nadstandard, namlsán ročníkem 2007. Chutnal jsem a chutnal, až jsem si říkal, že mám dnes „hubu na okurkovou vodu" :-). Připadl mi usedlý, málo ovocný, na mě až s příliš vysokou kyselinkou a neuhlazeností. Předpokládám, že to bylo mým rozpoložením, protože na bílých vínech jsem letos „neujížděl" v žádném vinařství. Ale jak říká pan Tetur - „Bílá vína dělám svěží, hravá a veselá, aby nenudila a lidi neuspávala." A takový projev vína i mají.

Červená vína byla ovšem příkladná, zejména Neronet 2007, krásně drhnoucí a vyrovnané André a překvapivě hezky uhlazený a plný Pinot noir 2008 barrique.

U Tomáše Tetura jsem ochutnal zběžně o něco klidnější Irsai Oliver 2008 jakostní a pěkné, odrůdové Veltlínské zelené 2008 pozdní sběr. Přesunul jsem se k vínům červeným, kde jsem chvíli meditoval nad nádherným Modrým Portugalem 2007 jakostním, kterému právem náleží místo v Salonu vín. Přesvědčil jsem se také, že i u nás se dá udělat povedený Cabernet Sauvignon, zde ročníku 2007 s přívlastkem výběr z hroznů, výborný byl také Pinot Noir 2007 výběr z hroznů.

Letos poprvé jsem zavítal do vinařství S.O.Č Velké Bílovice, s.r.o., kde jsem uspokojil své choutky po vínech bílých. Zaujal mě harmonický a odrůdový Müller-Thurgau 2007 i 2006 a také Muškát moravský.

Cestou zpět z horního, odlehlejšího konce jsem se zastavil ve vinařství Františka a Hany Mádlových, kde jsem marně pátral po výborném Cuvée Blue Orange, které nám loni tak chutnalo. Nevadí, chuťové pohárky jsem si oblažil tradičně výborným Pinotem gris a zástupem červených vín v čele s Frankovou v bariku i bez, Svatovavřineckým i Zweigeltrebe.

Pokračoval jsem do Vinařství Hrabal, ovšem cestou mí přátelé zabočili do Vinařství Kubík, i přes mou nemilost, protože loni mě vína vůbec nezaujala, z důvodu vysokých cukrů. Bohužel - zažil jsem deja-vu.

Ve vinařství Hrabal jsem zažil vinařské žně, neřku-li orgie. Letos to byl pro mě osobně top ze všech vinařství. Začal jsem tradičně víny bílými a skokem přeskočil Hrabal sekt brut, loni byl na mě příliš extra brut a určitě skvělý, jen jsem to asi neuměl ocenit. Po chvíli si pro něj kamarád zašel a já se nechal přece jen přemluvit a dal si také. Udělal jsem dobře! Krásný, decentní sekt s tóny meruněk a květin, středně dlouhý závěr přecházející do minerálnosti. Kamarád velmi nespokojen, já velmi mile překvapen. Otestoval jsem i máslové Chardonnay 2008 pozdní sběr polosuché a samozřejmě povedené Rulandské šedé a to i ve sladké variantě výběru z bobulí. Co je však hlavní parketou vinařství, to jsou červená vína - plný, ovocný, hutný a čokoládový Neronet 2008 jakostní, kterého jsem koupil 2 lahve, stejně výrazný Modrý Portugal i Cabernet Moravia. Odcházel jsem velmi spokojen a ani se mi odtud nechtělo.

Stihli jsme ještě navštívit Vinařství Bauman a nakonec Habánské sklepy, bohužel mé chuťové pohárky příliš neudrží formu, i když jsem náležitě posiloval vodou i výbornou škvarkovou pomazánkou. Ani si již nepamatuji žádné víno, které by mi utkvělo v paměti a se kterým bych se mohl podělit. Na 43 sklepů je toho žalostně málo, ale nedostávalo se času, ani sil, alespoň jsem řádně prochutnal vína od vinařů, které jsem chtěl navštívit přednostně. A to se povedlo.

Nestihl jsem vinařství Petra Skoupila, ten však bude mít degustaci v květnu ve Velkých Hošticích, tak snad zaskočím, i jiných, určitě výborných vinařství a vinařů. Omluvou mi je, že to snad stihlo těch bezmála 4500 zbývajících návštěvníků letošního ročníku, což je téměř neuvěřitelné. Již nyní se těším na příští ročník! A co vy?