O Víně

02.03.2009 Zed Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 02.03.2009 07:00

Víno & styl, hodnocení & medaile

Medaile za vína udělují členové porot s degustátorským certifikátem. Jsou ale pochybnosti, jestli získané medaile jsou zasloužené nebo zda porotci mají potřebné praktické zkušenosti. Také vychvalování průměrných vín v komerčních časopisech zdá se placené, tedy neobjektivní; nezávislý časopis ale nemáme. Politická cenzura neexistuje, jenom komerční. Je horší?

Stav posuzování vína je v České republice oblast poněkud kontroverzní. Na nedávném břevnovském ochutnávání medailových vín časopisu Víno Revue jsem si znovu uvědomil, jak víno a životní styl jsou spolu protkané zrovna tak, jako hodnocení a výsledné medaile. Mají všechny podobný smysl, hodnotu? Korespondují s cenou?

Existuje velké množství soutěží, kde vinaři mohou pozlátko získat. O jeho významu rozhoduje složení hodnotící komise, kvalifikace jednotlivých členů, množství a kvalita přihlášených vín. Mnoho proměnných. Položil jsem si otázku, jakou hodnotu taková medaile opravdu má a přišel na několik zajímavostí:

1. Členové degustačních komisí mnohdy rozdávají body nezaslouženě, a jindy s nimi zbytečně šetří. Například na stobodové stupnici jich udělí 92 jakémusi průměrnému jenom proto, že lepší víno nikdy neměli nebo přiřknou 68 bodů tomu, které jinde získalo 98 z důvodů opačných; velké víno totiž porotci ještě neokusili, a tedy ho ve sklence nepoznali. Zdá se jim příliš silné, opojné, neharmonické, moc barikované, prostě hrůza. Vega Sicilia je podle některých italské červené z ostrova stejného jména, nikoliv nejlepší španělské z regionu Ribera del Duero. Že Barolo sestává z tříslovinného Nebbiola je pro ně novinka; měli Barolo za odrůdu. Jestli potom sboru porotců předsedá vzdělaný vrchní sommeliér Ivo Dvořák nebo Dita Skřivánková už nehraje roli.

2. Stejné víno může v různých časopisech u nás dostat velmi lišící se ocenění a mizerné víno získat bodů nezaslouženě moc, když se hodnocení ujme jeho dovozce. Příkladů přehršle v časopise Víno & Styl. Nebo když si to výrobce zaplatí, viz tamtéž i jinde.

3. Časopisy o životním stylu jsou v podstatě receptáře velkých výrobců. Přesvědčují nás, že jejich značka je ta pravá. Malý vinař, který neinzeruje a stále se nepřipomíná, je považován za horšího, ačkoliv má mnohdy víno lepší i levnější, jen se o tom neví. Nikdo se zadarmo v celostátních periodikách nezmíní. Nesmí; stránku je nutno prodat. Glosa redaktora, že někdo někde má vynikající zboží, se jen tak neobjeví, dokud není zaplacena. Objektivní zpravodajství, nezaplacené, se moc neobjevuje.

4. U nás neexistuje nezávislý vinný časopis, který by se nemusel nebo nechtěl podbízet mocným inzerentům.

Co je objektivní hodnocení?
Co medailí se týče, mistři vína s titulem MW, který se rovná titulu doktorskému po dosažení universitního vzdělání, zásadně v porotách nezasedají s důvodným vysvětlením, že dobrým vínům se ve skupinovém hodnocení ubližuje, neb nemohou být hodnocena společně s víny průmyslovými. Ze stejných důvodů neuvidíte Château Latour, Sassicaia, Vega Sicilia nebo Penfolds Grange v soutěži s jinými, protože jejich majitelé je neobsadí; nemají zapotřebí, „aby nás neználkové poučovali, jak se dělá velké víno," vyjádřil se jeden z majitelů slavného sklepa. Také nesoutěží mezi sebou; hodnotit, zda je lepší jedna taková značka nebo druhá je stejný nesmysl, jako dávat přednost Verdimu před Beethovenem, nebo Picassovi před Tiziánem.

Ono je totiž velmi nesnadné hodnotit něco, co nelze měřit. Ve víně jde o chuť a harmonii, věci osobní, nikoliv exaktní. Naši degustátoři s certifikací českou nebo rakouskou sice prošli degustační zkouškou, ale mnozí se skrze velká vína k poznání pravdy ve víně obsažené nepropili, ani je jako děti nepoznali. Může jim trvat desítky let, než tento handicap překlenou. Ve škole i v marketingu jsme slyšeli, že nejvíce nám chutná to, co důvěrně známe, s čím jsme vyrostli. Například jíme spíše českou stravu, než thajskou či mexickou, i když jsme tam byli několikrát. Domov vychovává, škola a život vzdělává. Kultura stolování a životní styl je otázka výchovy.

Co medailí se týče, uvědomil jsem si, že jako jedna vlašťovka jaro nedělá, tak jedna medaile ještě nic neznamená - i ten průměr může získat zlatou, když tam není lepší. Viz nedávné vítězství Chardonnay z oblasti Xinjian na výstavě v Hong Kongu. Šlo čistě o tuzemskou záležitost. (Na mezinárodní expozici krátce potom sklidil úspěch Muškát Petra Skoupila; tak voňavé, svěží a čisté, průzračné víno tam ještě neměli.)

Bodová stupnice nebo hvězdičky?
Stobodová stupnice asi není to nejlepší řešení; hvězdičky anglického časopisu Decanter, který už vychází i u nás, je lepší systém. Ve skupině třeba tříhvězdičkových vín jich bude několik, za různé ceny, a zákazník si vybere. Systém má nejvíce pět hvězdiček. Také se mi v Decantéru líbí, že nehodnotí anonymní komise, ale konkrétní lidé, uznávání experti a znalci, kteří se za nic neschovávají. Tak co s tím uděláme?

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 6281x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5