O Víně

Od začátku se jasně rýsovalo, že se nebude jednat o běžnou svatbu. Už oznámení bylo poněkud vícerozměrné - dostali jsme lahev biorosé Richarda Stávka se speciální etiketou, která splnila poslání konvenčního svatebního oznámení tištěného dvojrozměrného a odkazovala na velice pěkný web, kde bylo podrobností a obrazového materiálu mnohem více (http://svatba.ryzlink.cz/). I další kusé zprávy podněcovaly zvědavost: nastávající manželé diskutovali únosnost barevného provedení nevěstiných šatů (bílá předem zavržena), nevěsta vzkazovala, že do kytice by potřebovala ratolest révy vinné (nerealizováno - má plísní opředená vinice by špatně reprezentovala, navíc výhonky byly shledány jako příliš křehké a vadnoucí). Svatebčané byly předem varováni, aby se zdrželi všech léty provařených svatebních zvyků typu chomout, bičík, koule, rýže, únos nevěsty, plnění střevíčků bankovkami atd. Když jsem se váhavě zeptal, coby zapřisáhlý nepřítel obleků (oblek je podle mne historický přežitek, který časem bude vnímán jako kroj), jaká je minimální únosná ustrojenost na večerní párty u vody, obratem jsem dostal odpověď, že "no limits", prý už na obřad si nemusím činit násilí a přijít klidně v džínách, byli k tomu vyzváni i nejbližší příbuzní. No a když budoucí ženich semtam významně povytáhl obočí a spiklenecky zamrkal, jaká vína vybral na párty, těšení vygradovalo na maximální úroveň.

Ten den začal poněkud zvláštně: špatně jsem si nařídil budíka a do práce dorazil o hodinu dříve. Časoprostorové zmatky pokračovaly: s manželkou jsme se nemohli dohodnout, kdy obřad začíná (biorosé už bylo vypité a na web jsem se zapoměl podívat), takže když jsme se poněkud opoceni přiřítili do vinice v pražské Grébovce a J.Č. na nás mával, pro jistotu jsme se ptali, jestli už to neproběhlo. Naštěstí ne. Naneštěstí jsem sebou vzal jen klasický foťák a mobil nechal doma, takže z obřadu bude obrazová dokumentace později. Počasí bylo ideální, svatebčané (opravdu pestrá směsice od nádherných šatů a obleků až po skautské uniformy, kožené a parkerovské bundičky piersingem okrášlených hlav. Místo svatebního pochodu nás vítala filmová muzika (Mission Impossible, Pán Prstenů, Gladiátor...). Výsledná atmosféra možná nebyla tak slavnostní a důstojná, o to více srdečná, přátelská, uvolněná. K tomu přispěl i vyloženě netradiční kamarádský projev oddávajícího, i na zkušební otázky z Pána Prstenů došlo.

Večerní oslava se odehrála na krásném místě u vody (Veslařský klub Slavia) přímo naproti Tančícímu domu. I tam se pokračovalo ve stejném duchu přívětivé neškrobené oslavy, nadprůměrně dobrá až skvělá vína tekla proudem, nad hladinou řeky se dlouho do noci nesla hudba, která též měla k typické svatební tancovačce daleko - myslím, že na žádné další svatbě se s Davidem Bowie či Sex Pistols nepotkám, bohužel...

Tak za ovine.cz přejeme novomanželům, ať si vždycky ví se životem rady jako s tou jejich svatbou: netradičně, žádná nuda, spousta přátel a no limits!