O Víně

Pracuji pro jistou belgickou firmu, která je evropskou pobočkou jedné větší firmy indické. Nedávno jsem byl pozván rovnou do patnáctimilionového, západoindického města Mumbai (dříve Bombaj). Při vystoupení z letadla mě v Mumbaji okamžitě udeří do nosu vedro a vlhkost. VŠUDE je plno lidí! Představte si bývalé Československo a to i se všemi auty, namačkané do objemu jednoho okresu. Doprava je od prvního okamžiku ŠÍLENÁ, ze začátku instinktivně uhýbám před ostatními auty, které do nás užuž narážejí, ale za dva dny si jakžtakž zvykám. Místní řidiči troubí, vzájemně se předhánějí, troubí, nepoužívají blinkry, troubí a nerespektují nic včetně jízdních pruhů. Mezi míjející se rikši, troubící auta a autobusy, mezi nimi uhánějící a troubící motorky a kličkující chodce bych teda ruku nedal! Za celých 10 dní ale nevidím ani jednu nehodu, nebo byť jen škrábanec. Respekt má vždy ten silnější (automobil), anebo policista. Ti však stojí jen na větších křižovatkách poblíž centra - tedy dá-li se říct centrum oblasti o rozloze Jeseníků …

Můj hotel je velmi slušné evropské úrovně, komfortní, jídla je plno, pití taky, žádné omezení, leda masa je snad méně, zato „vedž“ (tedy vegetariánských) jídel jsou všude mraky - určitě tady přiberu :-) !

Dobrá, přistupme k popisu vlastní akce. Řidič, kterého mi s velkým off-road Chevroletem přiděluje má hodná mateřská firma, jede do centra skoro 2 hodiny. Fakticky - a to zrovna nejsou žádné zácpy. Místo mé návštěvy je v samém středu centra, poblíž centrálního nádraží královny Viktorie, tzv. Victoria Terminal. Jde o krásnou, obrovskou a původní britskou budovu, v níž před rokem řádili teroristi. Měl jsem možnost podívat se i do nááádherného viktoriánského hotelu TAJ (čti "tadž" - což znamená koruna), kde téměř přesně před rokem (26.11.2008) zabili nějakcí zaslepení pitomci spoustu lidí. Mimochodem, díky podobným útokům jsou opatření ve městě, ale především v každém mezinárodním hotelu velmi přísná. Každý příchod lze provést pouze přes rtg-bránu, vždycky mně ještě šacujou, každému autu nejdříve otevřou kapotu i kufr, pes vleze a čmuchá ve všech dveřích. Prohlížejí zrcadlem na vozíčku i spodek vozu a to VŽDY. Nikdo nereptá, všichni pokojně čekají - že by díky výmluvnosti těch samopalů na ramenou vojáků okolo?

Naštěstí hned vedle adresy, kterou hledám, objevuji nejen nejvyšší a opravdu mohutnou budovu ve městě v pořizovací ceně více než miliarda US-dolarů místního boháče a všeuměla, jehož značku TATA vidím od balené vody přes pojišťovny, oblečení až po známá auta, ale objevuji zde i prodejnu vín a to i indických. Neodolávám a pár lahví si za přijatelnou cenu odnáším. Během těch 3-4 minut, než si vyberu, mě zcela bezelstně předběhnou a nakupují si 3 Indové - což je vzhledem třeba k poměrům na silnicích (i mimo ně) úplně běžná věc...

Láhev vína, o které dnes napíšu, mě stála 480,- rupií, což je asi 11,- $, čili nějakých 205 až 210,- Kč (tedy asi 7-8 % měsíční mzdy odborného řemeslníka). Ceny jsou na vínech natištěny natvrdo, stát trh s alkoholem pevně kontroluje. Skutečná cena vína však bude bohužel vyšší, díky nadváze, kterou jsem musel platit při zpátečním doletu z Bruselu do Prahy – nízkonákladový Fizz Air stanovil nesmylný limit 15 kg pro hlavní zavazadlo - limit 10 kg pro handbag mi nepomohl (na palubu víno nesmí), protože rozměr příručního kufříku je omezen, takže jak bych tam asi měl nacpat deset kilo košil, podvlíkaček atd.? Jsou to šejdíři!

Dobrá tedy. Lahev vína má klasický vzhled, evropská škola je zjevná. Kovová záklopka, etiketa je pěkně působící, kvalitně tištěná a provedená samolepka, korek je lisovaný, z pevné malé drtě a je potištěn logy a znaky výrobce.

Zajímavé je, že na etiketě je uvedeno "For sale in Maharashtra state only" - tedy, že víno lze provádat v tomto západoindickém federativním státě Maharashtra, kde pobřežní Mumbai leží.

Vzhledově proti vlastnímu vínu téměř nic nemám - barva je čistá, sytě tmavě červená, tak trochu "měkká". Také pro vůni se hodí slovo "měkká", jinak je víceméně nevýrazná. Cítím tady trochu nevýrazné červené víno, určitě to nebude žádný tvrdý moravský produkt, ani žádná voňavka. Přičítám to jednak přemíře slunce, které i teď koncem listopadu, během indické zimy, způsobuje +32 °C ve stínu a jednak odrůdě Shiraz (= Syrah), v této kupáži použité.

Chutnám víno, točím s ním ve skleničce, válím na jazyku a opravdu - docela povedený kousek, nižší taniny, plné a měkké tělo, žádná výrazná vybočující, nebo převládající vlastnost, dobře scelené a hladce pitelné víno. Žádné dlouhé doznívání na jazyku a v hrdle, žádné velké cavyky na sliznici. Etiketa doporučuje víno podávat při poněkud nízké teplotě 14 až 18 °C, což mi přijde opravdu málo - asi to ale souvisí s indickou posedlostí po klimatizacích - i já jsme musel několikrát požádat, aby řidič nebo mí indičtí partneři zvýšili teplotu v autě, resp. v místnosti...

Víno je příjemné, plné energie, dobře připravené, aby mu nikdo nemohl nic moc vytknout. Ale něco však přeci jen můžu - tak trošku běžnou spotřebitelskou nudu. Ta kupáž je jistě prodejná, pitelná, ale ony vyhledávané odrůdové rozdíly docela úspěšně zakrývá.

Bohužel jsem zvyklý a preferuji právě výraznější, něčím osobitá červená vína, takže dnešní kousek si příště koupím leda k peprnému indickému jídlu - které mi tohle víno pomůže určitě dobře spláchnout :-) Neznamená to snad, že bych víno haněl, nebo Vám nedoporučoval nějaké to indické víno vyzkoušet a ochutnat. Indie je země s velkou budoucností a všechno v ní jde rychle nahoru - takže možná že plná a vyzrálá indická vína uvidíme za pár let i na našem trhu - kdo ví...

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Obchodní název: Renaissance
Odrůda: Shiraz - Cabernet
Ročník: 2007 (což tipuju z údaje data výroby "April 08")
Jakost: nedefinováno
Zatřídění dle zbytkového cukru: nedefinováno
Vinařská oblast: Nashik Valley
Výrobce: Renaissance Winery Pvt. Ltd., Nashik, Indie
Alkohol: 12,0 % obj.
Teplota podávání: 14 - 18 ºC
Dovozce: já :-)
Způsob odlepení etikety: vařící vodu do láhve
Cena: cca 210,- Kč (obchůdek v centru Mumbaje, konec listopadu 2009)