O Víně

17.02.2015 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 17.02.2015 07:07

Degustace vinařství Tanzberg ve Vinotéce U mouřenína 29.1.2015

Nebudu zastírat, že kvůli Tanzbergu bych byl asi líný opustit teplo domova, i když Tanzberg průběžně sleduji a občas jsem na jejich degustace chodíval. Ale uzřít a poslechnout si Dr. Vladimíra Železného, toť lákadlo, kterému se nedá jen tak odolat.

Dr. Železný dorazil přesně na čas limuzínou s řidičem a energicky se chtěl vrhnout ihned na věc nedbaje všeobecné konvence, že si opozdilci bůhvíproč zaslouží, aby na ně ti, co přišli včas, čtvrthodiny za stálého zívání čekali.

Začalo se vyprávěním o tom, jak je zdravotně prospěšné si dát denně sedmičku dobrého vína (ženy o něco méně) a poté se komentoval sekt, který jsme dostali hned při vstupu a už jsme ho skoro měli vypitý. Šlo o Chardonnay + Ryzlink vlašský 2012 brut. Tanzberg má v tomto nač navazovat, protože prý v nynější budově vinařství v Bavorech měla svou pobočku firma Kattus (dodnes existují), dodavatelé na císařský a carský dvůr, kteří dle Dr. Železného jako první na našem území  již od poloviny 19. století vyráběli sekt původní „šampaňskou" metodou kvašení v lahvi. Díval jsem se na rakouskou webovku Kattusu, z té tedy spíš vyplývá, že sice existují od poloviny 19. století, ale výsadby v okolí Mikulova si k experimentálním účelům pořídili až kolem roku 1890 a první sekt dokázali vyrobit 1898. I tak zřejmě byli první, protože Karl Pietschmann na Mělníce vyrobil první lahve na prodej až o dva roky později. Ke cti Tanzbergu je nutno přičíst, že si sekt vyrábí sami, nikoliv, jak je běžné, že by jim ho „na klíč" vyrobila nějaká sektárna v Rakousku. Jemně perlí, pěny jsou plná ústa, nos zase plní krásná vánoční rozinková, vlašskoořechová vůně, v které lze rozeznat jak podíl Chardonnay, tak i typického vlašáku. Kyseliny tak akorát. Luxusní zboží, tedy luxus, jak si asi představují Italové. Sekt měl honosnou etiketu k patnáctému výročí firmy. Doprovodný výklad neopomenul zmínit, že Chardonnay u nás roste od 14. století. To je odvážná spekulace založená na tom, že Karel IV. cosi dovezl z Burgundska, ale neodpovídá to dobovým ampelografickým zmínkám, aspoň těm, které jsem měl možnost číst já. Já bych se klonil ověřenější verzi, že se sem dostalo ve směsi s Pinotem blanc v druhé polovině 19. století.

Druhý šel v pořadí brut sekt z Cabernetu Sauvignon 2011, který panu Železnému přijde osobně lepší, bylo na něm vidět, že tahle vína nejen prodává, ale s velkým požitkem i doma sám často pije.  Méně efektně voní, jak předešlý, i v chuti se drží zpět, určitě závažnější a složitější záležitost, krásná kyselina působí jakoby v pozadí, ale ladí nádherně. Tohle je asi nejzajímavější tuzemský sekt (krom Richarda Stávka 2000), který jsem měl zatím možnost chutnat. Ve výkladu bylo obecně konstatováno, že zrovna sekty byly v minulých obdobích z vín degradovány nejvíce a kdo tomu nevěří, tak ať si z nejprodávanějšího sektu u nás vymíchá bubliny a napije se při teplotě běžné pro pití tichých vín. A totéž ať pro srovnání udělá s pravým Chamapagne nebo s jejich sekty. Také velmi vyzdvihoval „tajnou zbraň Champagne" odrůdu Pinot Meunier (Mlynářku), kterou oni vysadili a těší se na první sekty z ní. Tvrdil sice, že jsou jediní, kdo ji tady pěstují, což se mi nechce věřit, že by netušil minimálně nic o výsadbách a vínech Vinselektu, nicméně já se tedy těším též.

Při degustaci Ryzlinku vlašského 2013 VOC Mikulov z Goldhameru jsme se zase dozvěděli docela dosti zajímavých podrobností z historie a terroiru jejich vlašákových vinic a to, jak se odlišná geologie projevuje zrovna na chuti této odrůdy. Jednak to má jistě dosti nachutnáno, ale koukal jsem, že na jejich webu je k přečtení diplomová práce, která se tímto též zabývala. Podle něj je projev vlašáku z těžkých jílovitých půd více selský, nejlepší výsledky dává v chudých vápenitých a velmi kamenitých terroirech. A jestli si také myslíte, že viniční trať Železná byla takto pojmenována z nějakého egocentrismu majitele Tanzbergu, měli byste vědět, že toto pojmenování má původ v poválečných letech, kdy bruntálští dosídlenci se učili pěstovat révu vinnou a jako oporu pro drátěnku využili všudypřítomné ocelové „ježky" z protitankových zátarasů. Než odsud vyhnali Němce, tak se trať jmenovala Burstberg - Žíznivý vrch a pana Železného mrzí, že si tento název kontinuitu nezachoval. Víno ze Železné jsme k tomu nepili, protože vlašák odtud už je vyprodán. Zapomněl jsem se zeptat, proč tohle víno zatřídili do VOC Mikulov s poněkud vágně postavenými pravidly. Osobně si myslím, že při jejich maximalismu by určitě více slušelo preciznější a smysluplnější VOC Pálava. Taky šel výklad o tom, odkud se vzal ryzlink vlašský. Začalo se Římany, ležení Vindobony v Mušově. Začal jsem se uculovat, že jsem konečně odborníka usvědčil z populárního nesmyslu. Ale Dr. Železný přeci jen je natolik inteligentní, než aby nám věšel na nos něco tak nepravděpodobného.  Hned to zase shodil, že to je příjemná legenda pro turisty a že legendy jsou důležité, ale že samozřejmě o této odrůdě u nás nenajdeme zmínku před rokem 1837, jenomže to už tak prostě nezní, no. Jinak víno mělo jemnou vůni sušených kopřiv a v chuti to opravdu bylo takové...sprostší, zřejmě moc jílu v půdě :-)

Chardonnay 2013 Anenský vrch - na degustačním karnetu vyvedeném na zlatém papíře nebylo po přívlastcích ani památky. Ve výkladu to bylo občas zmíněno spíš jako nepodstatný detail, na který se musel radši přeptat svého za ním stojícího obchodního ředitele, protože mu v hlavě neutkvěl. O Anenském vrchu vyprávěl, že to bývala nejdražší vinice na Moravě, což bylo pro něj kritérium k jejímu nákupu. Než totiž Tanzberg založil, zkoumal ceny pozemků na Pálavě v zemském archivu v Poysdorfu a pak skupoval ty v minulosti nejvíce ceněné. To je jistě dobrý postup, akorát asi i on ví, že nejcennější partie Anenského vrchu byly za socialismu zničeny terasováním a jak byly terasy příliš suché a výnos malý, tak je posléze družstevní zemědělci opustili a nechali zarůst a dnes jsou díky vzácné flóře a fauně tam se vyskytující součástí přírodní rezervace a Tanzberg musel (jistě velmi nerad) vzít za vděk alespoň pozemky pod Anenským vrchem. Víno mělo až dezertní medově griliášovou vůni, ale kdo by čekal nějakou ztěžklou bobulově výběrovou ulepenost, tak ho jistě překvapila nádherná páteřní kyselina. Samozřejmě lesku tomuto vínu dodalo ležení v novém dubovém sudu značky Mercier, ale bylo s ním pracováno opravdu citlivě, velmi precizní, vymazlené víno, jasně inspirované velkými burgundskými víny, ale v tom dobrém slova smyslu. Dle Dr. Železného nejlepší tiché bílé za mnoho let zpět, nemám důvod tomu nevěřit. Opravdu pěkné a do výkladní skříně zdejšího vinařství právem patří.

Ryzlink rýnský 2013 Slunečná - z výkladu bylo trochu znát, že ještě pořád nevstřebal, že prohrál interní boj o to, jestli a kolik zbytkového cukru má Tanzberg ve vínech nechávat. Železný jasně prosazoval vína suchá, já ještě pamatuji argumentace gastronomií, bohužel je to proti trendu zdejších kupujících a lepší prodejnost zřejmě zvítězila alespoň v tom, že mnohdy jsou teď vyráběny dvě šarže lišící se obsahem zbytkového cukru. Výklad tedy se dnes točí na tom, že na Pálavě je kvůli vápenci tolik kyselin, že dnes nenarazíte z této enklávy na jediné víno, které má pod 8 g/l cukru, to je zřejmě zdejší práh bolesti na kyseliny. Tento ryzlink je polosladký, zabojoval skvěle v soutěži Král vín. Ve vůni jsem cítil trochu hrušek, takovou tu čistou mineralitu pramenité vody, taky (na mne) dost síry, což je vedlejší efekt udržení cukru a já jak vína se zbytkovým cukrem moc nepiju a nekupuju, tak už jsem si síry dost odvykl. Ale cukr v chuti prakticky není znát, kyselina ho dobře vyvážila, senzoricky lze víno považovat za téměř suše působící. Můj ideál ryzlinku to sice není, ale pěkné víno to je.

U Sauvignonu 2013 z Turoldu byly právě prezentovány dvě verze, suchá a polosladká. Předcházel tedy výklad o klonech této „kapriciózní" odrůdy. Ty zdejší prý trpí takovou nepříjemnou schizofrenií, kdy sebrané příliš brzy trpí kopřivovou nedozrálostí, zatímco když se čeká se sběrem déle, tak už zase naberou příliš mnoho cukru. Oni sázeli sancerrské klony, které se s tímto vyrovnávají lépe a dávají pak ty správné odstíny bílé broskve a v nejlepších letech meruňky. No, ten jejich suchý ale měl 14% alkoholu, tak nevím. Ale bílá broskev (a černý rybíz) tam byla. S lehkou koketní perličkou na jazyku a mimořádně dlouhé. Do hyperluxusní restaurace jako dělané. Jak tuhle odrůdu běžně nemusím, tak tohle víno bych chtěl ochutnat i víckrát, tohle by mne bavilo. Polosladká verze měla jen 11,5 % alkoholu, líbivější vůni jarních květů a až rafinovaného dámského parfému. Pro mne taková aperitivní limonáda podobná některým věcem z Nového vinařství třeba, která by mne ničím neoslovila, ale věřím tomu, že právě toto asi ženy chtějí a jde to na dračku.

Pinot noir 2008 Anenský vrch - pinoty z Tanzbergu chutnávám asi nejčastěji. Ať se na mne pan Železný třeba zlobí, ale tam má Tanzberg (minimálně od chvíle, kdy kvůli roztržce s Marcinčákem přestal nakupovat hrozny z Růžové hory) rezervy největší. Ne že by ta vína byla špatná, ale tu vysokou laťku, kterou si Tanzberg dobrovolně od začátku staví, prostě nedávají. Já si tedy myslím, že na vině je nejspíš nevhodný klon. Využil jsem tedy příležitosti, osmělil jsem se a šel jsem se po degustaci zeptat, jakéže klony na Anenském vrchu tehdy vysadili a od koho. Tady musím přiznat, že mne odpověď opravdu dostala. Dr. Železný má od časů Volejte řediteli pověst obratného řečníka, manipulátora s veřejným míněním a demagoga. Lhal bych, kdybych tomuto bulvárnímu obrazu občas nepodlehl. Ale kdyby takový opravdu byl, tak by bez mrknutí oka odpověděl: „No ty nejlepší burgundské samozřejmě." On ale zaváhal, znejistěl, zamyslel se a řekl: „Tak to se přiznám, že nevím, nevzpomínám si. Určitě nebyly z tuzemska, takovou chybu bych nikdy neudělal...snad z Rakouska, nevím." Ještě se obrátil na obchodního ředitele, ale i ten vrtěl hlavou, že tenhle údaj neví. Víno mělo 13% alkoholu, barva lehčí, vůně sprostá až nepříjemně dráždivá (typicky pro některé ty geisenheimské klony, i když ty mají často též hustou netypicky nafialovělejší barvu), chuť při správném nachlazení není zlá, tváří se, že jistou hladinu vážnosti má, ale jakmile trochu zteplá, už se třepí do takové divně nepinotové harmonie. Ale má to pěknou kyselinu, zkusil bych ho ještě nechat zrát. Zkoušel jsem to ještě jednou po degustaci, nepřesvědčil mne ani pak. Pěkné červené, první liga pinotu nikoliv.

Cuvée Maharal 2009 je směs volně inspirovaná Bordeaux, tedy postavená na Cabernet Sauvignonu, Merlotu, jen místo Petit Verdotu byla dochucena Frankovkou. Zjevně to má být výkladní skříň, k názvu je samozřejmě servírováno i vysvětlení, že Maharal je vlastně Rabi Jehuda Lövy, dle legendy stvořitel Golema, který v Mikulově kdysi též působil. Lehce pikantně živočišné, hořkočokoládové, ještě toho má hodně před sebou. Respektuji, i když tento typ vín není úplně pro mne. Není to tupá kopie Bordeaux, má to něco svého.

Závěr gradoval Cabernetem Sauvignon 2008 z Turoldu. Pikantní v tom, že prý, jak jsem jinde slyšel, tak tuto odrůdu vysadili v Tanbergu v podstatě proti vůli zakladatele, který nevěřil, že by tu mohla dát slušné víno. Toto má impresivní vůni dýmkového tabáku, chuť zatím oproti očekávání z vůně prostší, ale se to též může ještě zráním zlepšit.

Součástí výkladu byla i otevřená diskuse o podvodech s moravským vínem. O cisternách, které v době vinobraní proudí přes hraniční přechod v Mikulově na Moravu, do sklepů. Hlouček mládeže, který musel v průběhu několikrát napomínat kvůli hlasitému hluku, na to reagoval nesouhlasně, cosi vykřikoval o tom, že to není pravda a komu to vadí, když to lidi kupujou. Dr. Železný byl nažhaven diskutovat, ale odpor byl příliš chabý. Uzavřelo se to hlasováním o tom, kdo snad slyší zprávu o šizení moravského vína prvně (dva z asi pětadvaceti se přihlásili) a pozváním na dobu vinobraní, aby si nevěřící přišli počíhat na cisterny a ke kterým vratům míří. Podle Železného je to podvod na spotřebiteli (lhaní o původu) a nekalá soutěž, protože když poctivý moravský vinař nedovede vyrobit víno pod XY Kč/litr (číslo jsem si nezapsal), tak je nečestné, když někdo prodává vesele „moravské" za zlomek této ceny. Železný zná i viníka, nejmenoval ho sice, ale ať si dohledáme, který to politik a bývalý předseda zemědělského výboru prosadil, že vinař může vykazovat klidně každý rok, že sklidil maximálních zákonem povolených 14 tun hroznů na hektar. A že to mnozí dělají, ať je rok špatný nebo dobrý, i když v Tanzbergu se nikdy za patnáct let nedobrali k víc jak 6-7 tunám na hektar.

Železný je prostě dobrý, marná sláva. Nedostal jsem ho na žádném vyloženém nesmyslu či marketingové lži. A jejich vína mne též přesvědčila. Až na ty zbytkové cukry tam vidím posun k lepšímu, takhle mne ta jejich vína už začínají hodně bavit.

Na samý závěr jsem si pořídil z nepřeberného množství sklenic firmy Bohemia Crystal nějaké roztodivné tvary na pokusy s vlivem typu sklenice na senzoriku konkrétního vína. Na přiložené fotce jsou to poslední dvě sklenky vpravo, kterým familierně říkám Laurel a Hardy (Hardy je v podstatě když ne padělek, tak hodně věrná inspirace legendární sklenkou Riedel Sommelier Montrachet). Pokus s biodynamickým alsaským rieslingem zrovna nedopadl úplně učebnicově, ale jistě si se svou sbírkou skleniček ještě užiju legrace a U mouřenína jsou ty skleničky levné, takže nezapláču, kdybych nějakou rozklepl.

Počet příspěvků v diskuzi: 4  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 5387x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5