O Víně

Apelace Costières de Nîmes AOC/AOP (web) se rozkládá na pravém břehu řeky Rhony, jižně a východně od města Nîmes. Tato oblast leží v departementu Gard (asi znáte tamní pamětihodnost, akvadukt Pont du Gard z doby Římské říše), kterýžto departement již administrativně tvoří součást Languedoku, ale z vinařského hlediska je většina jeho plochy oprávněně řazena do údolí Rhony.

Vinařství Château Mourgues du Grès (web), které se nachází na katastru města Beaucaire, jsem navštívil v roce 2008 v rámci vinařského zájezdu do jižní Francie. Vinařství má poměrně dlouhou historii, již před Francouzskou revolucí to byl statek patřící klášteru voršilek v Beaucaire. Dnes patří rodině Collardových. François Collard je vystudovaný agronom a enolog, po studiích byl na praxi mj. v Château Lafite-Rothschild, vedení rodinného vinařství se ujal v roce 1990. O několik let později se k němu připojila jeho žena Anne, která má na starosti hlavně prodej.

V době naší návštěvy mělo vinařství asi 50 ha vinic (aktuální výměru nemají na svém webu uvedenou, ale jistě nebude diametrálně odlišná). Přímo do vinic jsme se také zajeli podívat - a nelitovali jsme. Vinice jsou totiž vysázeny na několik metrů silné vrstvě tvořené směsí štěrku a valounů, z nichž některé dosahují velikosti i dvou mužských pěstí u sebe, vypadá to velmi efektně (viz foto). Tyto valouny se ve francouzštině označují jako "galets roulés", v místním nářečí se jim říká "gress" nebo "grès" (jinak v "normální" francouzštině "grès" znamená "pískovec"). Valouny sem byly naplaveny v dobách ledových řekami Rhonou a Durance (teče z Provence a vlévá se do Rhony těsně pod Avignonem), stejné valouny můžete vidět třeba v Châteauneuf du Pape i na jiných místech údolí Rhony. Další horninou v Costières de Nîmes jsou slepence, zde nazývané jako "tarapas", kdy oblázky a valouny byly slepeny pojivem vápencového původu. Geologické podloží celé oblasti tvoří mocné vrstvy slínů (fr. "marnes"), které se usadily na mořském dně koncem třetihor.

Ale zpátky k Château Mourgues du Grès. Vinařství vyrábí vína všech tří barev, z tradičních jihofrancouzských odrůd. Zde se budu podrobněji věnovat jen červeným vínům. Základní víno se jmenuje Les Galets Rouges - k jeho výrobě se používá Syrah, Grenache, popř. ještě Mourvèdre a Carignan. V ročníku 2006 byl použit jen Syrah (70 %), doplněný Grenache; školeno v tanku. V poznámkách z roku 2011 mám uvedeno, že to bylo plnější, šťavnaté a ovocité víno s jemnými tříslovinami a decentní hořčinkou; možná nijak extra komplexní, ale při ceně 6 € moc pěkné víno na každodenní pití.

Terre dʼArgence je vyráběno ze starých keřů Syrah a Grenache, nověji snad i s trochou odrůdy Carignan, školeno v tanku 9-12 měsíců. "Argence" je název malého historického území (přesněji řečeno středověkého léna) mezi městem Beaucaire a opatstvím Saint Gilles (jižně od Nîmes).

Víno s názvem Capitelles des Mourgues má stejné odrůdové složení jako předchozí, liší se jen ročním školením v barikových sudech. Dnes ve vinařství za 14 €.

A konečně Terre de Feu ("ohnivá země"), založené hlavně na starých keřích (45 let) Grenache, vyrábí se jen v lepších ročnících, kdy jsou hrozny vysoce zralé až mírně přezrálé. Dnes 12 €.

Teď už k samotné láhvi Terre dʼArgence 2006. Při degustaci ve vinařství jsme dostali informaci, že v tomto ročníku jde o směs 95 % Syrah a 5 % Grenache, ze starých keřů; 10 % bylo školeno v nových barikových sudech.

Tmavozelená těžší "burgundská" láhev, kovová záklopka, dlouhý kvalitní celokorek. Granátová barva, takřka neprůsvitná. Vůně středně intenzivní, s hutnou "jižanskou" ovocitostí, působí stále dost mladistvě. Chuť velmi plná a doslova "nabušená", lehce vystupuje alkohol (přece jen má 14,5 % vol.), jemné třísloviny lze spíše tušit v pozadí. Naslepo bych tipoval nejspíše odrůdový Grenache. Těžké a ohnivé víno, více na usrkávání po troškách jako portské apod. než k pití na celý večer. Zkusil jsem v kombinaci se 70procentní hořkou čokoládou a vůbec to nebylo špatné.

2. den: vůně komplexní, spíše terciérní, daly se rozeznat lehce "živočišné" tóny, veskrze příjemné. Chuť bez větší změny.

3. den: vůně stále komplexní, ale mísí se v ní hlavně ovocitost a koření, animální tóny už necítím. Plná chuť už postrádá takový ten "too much" charakter, tělnatost trochu ustoupila, více se projevují kyseliny i třísloviny (poctivé, lehce svíravé, což vůbec nevadí). Celkově je výborně sladěné, s dlouhou harmonickou dochutí, krásně pitelné. Bravo!

4. den: nejeví sebemenší známky únavy, naopak je ještě lepší než včera, v chuti se více projevují terciérní tóny (sušené švestky / povidla). Tak pěkné třísloviny se u rhonských vín vidí málokdy, velmi zdařile extrahované. Komplexní a perfektně strukturované víno, člověk má chuť padnout na kolena! Jak je vidět, provzdušnění mu udělalo více než dobře. Bez problémů by mělo vydržet dalších minimálně pět let. Za 9 € famózní poměr cena / kvalita.

Dříve, když jsem ještě s víny z jižního údolí Rhony neměl moc zkušeností, jsem měl tendenci pít je mladá, protože jsem měl pocit, že celkem rychle ztrácejí třísloviny. U levnějších jednodušších vín to samozřejmě nevadí, ale dnes jsem přesvědčen o tom, že "lepší" vína prostě potřebují pár let archivace. Čas totiž postupně zaoblí jejich tělnatost, díky tomu se pak zřetelněji projevují ostatní složky - kyseliny a třísloviny, víno tím celkově získá na harmonii. To je myslím hlavní rozdíl oproti vínům z Bordeaux a jihozápadní Francie, která potřebují ležení v láhvi hlavně proto, aby se ohladily jejich třísloviny a aby víno "strávilo" dlouhodobé školení v barikových sudech, hlavně pokud většina nebo všechny tyto sudy jsou nové. Ale samozřejmě záleží na vkusu...